V jejích rukách [díl třetí]
„COS TO ŘEK?!“ ozval se výkřik odněkuď z pod stolu.
„Že se to nedá žrát.“ zopakoval mu po svém – trochu oprskleji -, Juugo.
„Ty si takový,.. grr!“ zavyhrožoval si Suigetsu. Sasuke protočil očima a sedl si naproti Sakuře.
„Jen kdyby tě zajímalo, Karin nebude schopna boje ještě hodně dlouho,“ promluvil k ní s jistým naštvaným podtónem. „Hrudník má na padrť a asi jí i přeskočilo..“
„Gomen.“ omluvila se opět Sakura.
„Hm.“
Byla to opravdu skvělá snídaně. Samozřejmě, že bez jakýchkoliv konfliktů, jak jinak. Sasuke dojedl jako první a též jako první odešel bez jakéhokoliv slova od stolu, zřejmě do svého pokoje. Sakura se jídla už jen tak pro jistotu ani nedotkla, nechtěla ryskovat další zástavu dechu a následné, velmi bolestivé dušení.
„Tak co teď?“ rozvalil se Sui na židli.
„Měli bysme tu uklidit, to předně. A pak? Myslím, že Sasuke říkal něco o tom, že musíme do mlžný.“
„Uklidit? Juugo, tobě dneska asi něco spadlo na hlavu, že jo?“ pokroutil Suigetsu hlavou. Juugo protočil očima.
„Uh, kluci, tak já to uklidím.“ uculila se Sakura a hodila první talíř do dřezu. A pak další a další a další.. „Karin tu nikdy nic neuklidila, nebo tak něco?“ nevydržela.
„Karin?“ zasmál se modrý muž. „Ta? Nikdy.“ doplnil se.
Ale tak, přesuneme se o pár hodin dál. Typuji, že vás tři rozbité hrníčky a halda odpadků nezajímá..
„Za Karin?“ vykulila na Sasukeho oči.
„Něco se ti nezdá? Nebo snad nelíbí? Promiň, ale na to si měla myslet dřív, než si ji rozmlátila na padrť.“ ledově klidně, jako vždy, zněl ten jeho tichý hlas.
„Ne, a-ale-“
„Máš s tím problém? Myslím si, že by si spíš měla být zticha a prostě a jednoduše to akceptovala. Budeš tu jako její náhrada, dokud se neuzdraví.“
„Vždyť jí můžu vyléčit!“ vyštěkla neopatrně. Sjel jí přísným pohledem.
„Zbytečné plýtvání čakry.. nechtěj mě rozesmát. Je i v mém zájmu, aby byla co nejdýl mimo.“
„Cože?“
„Slyšelas'. Teď se můžeš jít trochu.. přioblíct, za chvíli vyrážíme,“ informoval ji. „Musíme vyzvednout jeden důležitej svitek.. Měl by být v jednom z domů ve vesnici 70mil odsud. Nikdo o něm neví a to je naše příležitost, takže, jdi už.“
„H-hai..“
„No a pak si přejela lakem přes jeden nehet a málem vybouchla.“ smál se Suigetsu.
„A tos ještě nezažila, ten smrad když si barví vlasy..“ doplnil ho Juugo. Řeč nebyla o nikom jiném než o Karin. Cesta do mlžné byla totiž dlouhá, mrazivá a velmi, velmi nudná. A to znamenalo vymyslet nějaké spestření.
„A to ste nezažili Sasukeho, když byl maličký,“ uculila se Sakura. Sasuke dělal že nevnímá. „Byl to takovej tlouštík.“ všichni muži se zastavili, jen dívka šla dál.
„Cože byl?“
„Cože sem byl?“ vskutku zábavný pohled na překvapené muže a rozzlobeného, přitom stejně užaslého Uchihu.
„Takovej buclík.“ usmála se růžovláska.
„Buclík? Pche..“ Sasukeho druhé já, se silně bránilo. Kopalo, nadávalo a vřelo zlostí a touhou po pomstě. „Takže já jsem byl podle tebe 'buclík' jo? Za to tys byla vždycky ošklivá..“ to od něj bylo mrzuté. „A to čelo. A jéje, ono ti zůstalo viď?“ tohle ještě hnusnější.
„Prosímtě, vždyť moje čelo není nic proti tvému egu.“
„Egu?“
„Egu.“
„Eh tak egu, jo?“
„Přesně tak.“ - Šli vedle sebe a Juugo společně se Suigetsem je tak nechali. Byl na ně zajímavý pohled. Sakura, která se místy Sasukeho bála, mu všechno oplácela, smála se mu a ironizovala na jeho účet. Sasuke nebyl nijak zvlášť vyvedený z míry, díky jejímu chování, spíš naopak. Zdál se být ve svém živlu. Zdálo se, že mu popovídání si, se svou týmovou parťačkou chybělo.. Dovolím si upozornit, že jsem záměrně vynechala slovo bývalou.
Jak Sasuke tak Sakura se najednou zastavili.
„Na dvou hodinách.“ špitla.
„Na čtyřech ode mě.“ odpověděl jí Sasuke. Sakura přikývla, přikrčila se a rychlým pohybem proklouzla Sasukemu pod nohama, rozeběhla se a vší silou praštila do země. Sasuke se rozeběhl opačným směrem.
„Co to dělaj?“ dal si Suigetsu ruce do kapes. Juugo se zasmál.
„To sis za tu dobu nevšiml, že nás sledují čtyři špehové?“
„C-co?“ vyštěkl. „Jasně že sem si všimnul!!“ mával okolo sebe rukama a nadskakoval.
„Jasně.“
„Štveš-mě!“ řekl kousavě a zablokoval první pokus jednoho z ninjů, aniž by se na něj podíval. „A ty se sem nepleť! Nevidíš, že se s někym bavím? To není slušný!“ soptil Suigetsu a praštil svého soupeře mečem do hlavy, ten na místě padl. Juugo se ani nemusel přeměnit do druhého stupně, aby toho svého soupeře poslal k zemi, Sasuke jakby smet a ani Sakura se nemusela nijak zvlášť přepínat. „Víš co je tvůj problém Juugo? Ty si prostě nedokážeš připustit, že i ostatní lidi můžou bejt všímaví a loeální.“ dořekl Suigetsu, když si nasadil meč zpět na záda. Juugo se zasmál.
„A to mi říká někdo jako ryba?“ řekl zcela vážně. Sakura zadržovala smích a Sasuke si rukou promasíroval čelo.
„Ty idiote!! To odvoláš!“
„Nikdy.“ usmál se Juugo, se Sakurou cuklo. V tom úsměvu byl patrný Sai, jako by se do jeho tváře podepsal. Sasuke si jejího stuhlého výrazu všiml.
„Mám pocit že tě zabiju.“ ušklíbl se Sui.
„PŘESTAŇTE!“ překřičel je Uchiha. Otočili se na něj. „Není to trochu zbytečný? Akorát ztrácíme čas. Jestli ste si nevšimli, vyslali na nás špehy ze Suny a tomu bych říkal docela velký problém.“ opět se sklidnil. „Takže jdeme. Potřebujeme se do toho města dostat před setměním jinak je to k ničemu.“ všichni zmlkli a sklopili hlavy.
„Gomen.“ souzněl Juugův a Suigetsův hlas. Sasuke se pousmál, otočil se a dál pokračoval v cestě. Sakura se odteť držela spíše u Juuga a u 'Ryby'.
Slunce se líným krokem táhlo směrem k zemi. Mraky zbarvené do krvavé červeně až k vyšisované růžové, se na nebi rozpínaly namísto hvězd.
„Sme tu.“ vydychl Sasuke a pohlédl na malou vesnici.
„Etó, Sasuke-“ chtěl si rýpnout Suigetsu.
„Raši nic neříkej.“ napomenul ho Juugo.
„Zamnou.“ nakázal Sasuke a rozběhnul se do ulic. Proběhli okolo stánku s květinami, okolo zlatnictví, restaurace a školy, až nakonec dorazili před starý schátralý dům. Prohlédli si ho. Musel to být on.. „Ty,“ ukázal Sasuke na Sakuru. „Zůstaneš tady, vy dva pojďte semnou.“ neodporovala. Postavila se před vchod a vyčkávala.
Ulice už se pomalu nořily do nepříjemného přítmí. Lidé se rychle začali schovávat do tepla domovů. Však po cestě běžel malý kluk a zastavil se přímo před ní, před dívkou s těmi nejbláznivějšími vlasy.
„Ty si od nich?“ natočil hlavu na stranu.
„Od koho?“
„Od těch co tu byli ráno.“ usmál se kluk a upravil si svou modrou šálu, co mu neposedně vlála u krku.
„Cože? Kdo tu byl?“
„Nějací páni ze Suny, říkali, že musí něco připravit.“
„Jací páni?“ sehla se k němu.
„Ninjové!“ usmál se, mávnul a utíkal pryč. Zůstala sehnutá, oči doširoka otevřené a zorničky strachem rozšířené.
„SASUKE-KUN!!“ obrátila se s přehlušujícím křikem směrem k domu. Jmenovaný sebou cuknul a pozastavil se. Podlaha ale i přes to zaskřípala a znovu a znovu a znovu. Jeden opatrný krok a mírné přikrčení. Vytasil katanu a nechal ji pohltit modrým světlem, zdálo se, jakoby snad přeřízla linni odporného ticha a nesnesitelného očekávání soupeřů.
„Neříkej mi,“ zasmál se Suigetsu. „Ani ze srandy mi neříkej, že je to past.“
Takže po delší době, kdy jsem skončila s blogem, kdy mě nepřijali na vysněnou školu a kdy jsem měla docela krušný období, jsem se rozhodla přidat další díl sériovky. Nečekejte nic světoborného.
Byla bych vděčná za komentáře
Akiyuu
Můžu se jenom zeptat, na jakou školu, že tě to nevzali? Jináč díl byl perfektní.
SUPŠ .. (Střední Umělecko průmyslová škola)
Fuuuha tak ten koniec je úplne suprový! rozhodne letím na pokračko ...5*
Jako opět sugézní a uplně vyvádějící z míry ^.^ aach! nemůžu se dočkat na další ....
This is how it must end! Dependence
Delena
Assholes
^^ Od tebe vždy potěší