Dokonalá domácnost

Konan v bílé zástěře stála u dřezu a snažila se vypořádat se spouští, která se nakupila po nedělním obědě.

smutněla si Konan před odstrašujícími věžemi z naskládaných talířů a hrnců.

zanotoval si Kakuzu, který přinesl několik skleniček, které zůstaly na jídelním stole.
Potom si vzal čistý talířek a chtěl si z ledničky nabrat něco na dosycení.

obořila se na něj.
Kakuzu se provinile usmál, pomyslel si něco o Konaniných dnech a talířek vrátil.
„Je vás tady jak psů, už by měl někdo konečně chcípnout,“ vypustila ve vzteku své přání.
„Kdyby to bylo tak lehký,“ houkl z vedlejší místnosti Hidan.
„Koupíme si myčku!“ oznámila.
„Kou-co, ne!“ vyděsil se Kakuzu při pomyšlení, že by našetřené úspory opustily jejich sídlo.
„Ještě sem tahat další ženskou, to nepřipadá v úvahu,“ maskoval svou přehnanou lásku k penězům jiným důvodem.
„Přetoč si kalendář, doba kamenná už skončila, žijeme v jednadvacátém století!“ utrhla se na něj.
„Ty myslíš ten stroj? Teď když Raikage zase zvedl ceny elektřiny?“ vyšiloval.
„Stejně jsi nás připojil načerno, tak to nesváděj na cenu elektřiny,“ pohřbila jeho výmluvu.
„Ale ty pořizovací náklady,“ remcal dál, „víš přece, jak já nerad kradu. To už radši tu služku, ta by mohla makat jen za příslib, že ji nezabijem!“
„To už tu bylo několikrát a žádná se nedožila druhého rána,“ připomněla mu.
„A co Karin? Vždyť ti může pomoct ona!“ napadlo ho.
„Pche!“ odfrkla si, „ta mladá fuchtle civí jenom na Sasukeho, že by pomohla ji, ostatně jako kohokoliv v tomhle baráku, ani nenapadne. Přibrat k nám tým Taka mně akorát přidalo práci. To platí i pro toho slizouna, co se sem připlazil zpátky. Chce objevit všechna jutsu, ale aby přišel s něčím, co by pomohlo v domácnosti, to ne. Pořád ta jeho nesmrtelnost. Podívej se na ně, zase blbnou venku.“
Oknem mohli pozorovat hrátky Sasukeho s Orochimarem, u kterých postávala i Karin a povzbuzovala svého favorita.

Sasuke přiskočil k Orochimarovi a udělal do něj díru svým chidori.
„Sssasssuke!“ zasyčel Orochimaru labužnicky a začaly se mu pod pasem nadouvat kalhoty.
„Ty prase!“ vřískala pohoršená Karin, „Nevzrušuj se ze Sasukeho!“
Boule rostla, a když už kalhoty nemohly vydržet ten tlak, praskly. Mezi nohama se mu objevila hlava na extra dlouhém krku, která okamžitě chtěla napadnout Sasukeho.

„No fuj, proč se radši nevyblil jako obvykle“ komentoval to Kakuzu a odtrhl od okna zrak, teď už mu zbývá jen přijít na to, jak vys*at sebe sama a jeho jutsu bude kompletní!“
„Jo a máme špatnou karmu!“ dodala Konan.
„Ty ses taky dala na nějaký náboženství, jako ten magor vedle,“ pronesl dostatečně nahlas, aby ho bylo slyšet i ve vedlejší místnosti, odkud se kupodivu nic neozvalo.
„Karmu, co ohřívá vodu!“ upřesnila.
„Já si na tu jeho přezdívku snad nezvyknu,“ přiznal, když mu došlo, o kom šla řeč, „mám ho zavolat?“
„Teď už ne, hlavně ať večer nezapomene! Chci se naložit do vany,“ prozradila svoje plány.
„Mám ti přijít namydlit záda?“ zeptal se Deidara, který se tam zničehonic objevil a vlnil svými prsty, čímž chtěl naznačit, že by přidal i masáž.
V kombinaci s jeho vyplazenými jazyky to ale vypadalo dost úchylně.
„Je to lákavé, ale …“ napínala Daidaru a předstírala, že svádí vnitřní boj, pak však zaznělo razantní: „NE!“
„A okamžitě odjeď od té ledničky,“ křikla na něj, když zpozorovala, že se změnil objekt jeho touhy, „jazyků máš sice kdovíkolik, ale žaludek jenom jeden!“
„Banda nenažraná,“ ulevila si.
Deidara si nechal zajít chuť a odešel.
„Takhle se na ně musí,“ pomyslela si a na tváři se jí objevil úsměv.

neodpustil si Kakuzu.
„Jen aby tě ten elán neopustil, padej pro myčku!“ poručila mu.
„Vždyť už jdu, ale nejdřív to musím dát vědět Nagatovi a teprve podle toho, jak se rozhodne, pak …“
„Žádný rozhodování nebude! Jednoduše mu to oznam a honem do obchodu!“ utnula jeho vytáčky, „A stav se u Itachiho, tu vanu si chci pořádně užít!“
„Já to hned tušil, že už máš domluvenýho jinýho šamstra,“ uhodil na ni Deidara, který se zase zničehonic objevil, „co ti může dát on, co já nemůžu?“
„Až to dotáhneš na hodnost karma, tak přijď!“ odpálkovala ho.

Kakuzu vyrazil prvně k Itachimu, stále doufal, že ho napadne, jak nákup drahého elektrospotřebiče oddálit, než oficiálně oznámí Nagatovi jeho koupi.
Už se chystal zaklepat na dveře Itachiho pokoje, když v tom uslyšel:

„A sakra, Sasuke nám povýší na karmu,“ napadlo ho hned.

„A takovej hodnej kluk to byl,“ povzdechl si a šel k Nagatovi.

Už se chystal zaklepat na dveře Nagatova a Konanina společného apartmánu, když v tom z pokoje odnaproti, který nikdo neobýval, uslyšel vzdychání a hekání.
„Chce to novější štětku,“ dolehl k němu Nagatův hlas, „téhle staré vypelichané se už musím zbavit!“
„Chudák naše modrovláska,“ politoval Konan, „tu myčku jí koupím! A tobě tu štětku taky, Nagato, to budeš čumět!“
Kakuzu vyšel z domu, slunečný den byl už minulostí, zase mohutně pršelo.
„Nagato si neužil a už zase bulí,“ pomyslel si.
Sehnal Sasoriho, který se přemístil do loutky zhotovené k přepravě velkých nákupů a uháněli do nákupního centra.
Hned u vchodu jim do uší vrazila hudba, která se nesla celým obchodem.

„Nagatovi štětku a myčku pro naši Konan,“ opakoval si Kakuzu,

„Že bychom koupili pořádnej deštník, abychom nazpátek tolik nemokli?“ napadlo ho.

Nakoupili, co potřebovali, i to, na co je zlákaly nabídky místního rozhlasu, hostesek s ochutnávkami a velké cedule s nápisem Akce. Sasoriho loutka byla plně naložena, stěhovák krytý obřím deštníkem se vracel zpět do sídla. Všichni na ně s napětím čekali v obýváku, kupodivu i Itachi, kterého měl Kakuzu za mrtvého. Bavil se se svým mladším bráškou a u jejich nohou si hrál Tobi s plyšovým zvířátkem, kterému chyběla očička. Kakuzu postavil doprostřed místnosti obrovskou krabici, nezapomněl zmínit, kolik ušetřil na slevách, a slavnostně ji předal Konan.
Další na řadě byl Nagato, ze kterého si chtěl pořádně vystřelit.
„Když jsem šel kolem toho neobývaného pokoje, tak jsem tě zaslechl, že potřebuješ novou …“ nedopověděl Kakuzu a jen na něj zamával malířskou štětkou.
„No výborně,“ pochválil ho Nagato, „ale mohl ses zeptat, jestli nepotřebuji ještě něco jiného, takhle do toho obchodu budu stejně muset zajet pro barvu.“
„Barvu?“ vyjekli Kakuzu i Konan zároveň.
„No jo, barvu,“ zopakoval Nagato, „maluji pokoj pro naše …“
Odmlčel se a zadíval se na Konanino bříško. Konan se okamžitě dojala a slzy jí hned tekly po tváři. Nagato čekal, že mu Konan padne kolem krku, ale ta už se s vervou pustila do krabice.
„Ale tohle není myčka,“ šokovala všechny, „to je pračka!“
Kakuzu se jen zakřenil a rozhodil rukama, dneska to evidentně nebyl jeho den.
„Takovou jsem si vždycky přála,“ šokovala všechny podruhé, „konec máchání prádla v neckách! Zetsu, hoď sem plášť, máš ho celej od hlíny, půjde jako první!“
Zetsu obnažil své černobílé tělo a zůstal jen v bíločerných trenkách. Konan hodila plášť do pračky, přisypala prášek, který dostali zdarma k nákupu, a Kisame si dal šlauch do pusy, aby ji mohl ve správný čas plnit vodou. Stačilo ji jen zapojit do zásuvky a buben se začal točit. Tobiho to okamžitě upoutalo, pustil plyšáka, sedl si před pračku a zíral okýnkem na točící se plášť.
„Tobi vymyslel nové jutsu!“ pochlubil se.
„Cože? To je moje práce!“ ozval se Orochimaru a zasedl vedle Tobiho.
„Ku*va, kde ste s tím pitím?“ komandoval Hidan Juuga a Suigetsa, kteří měli plnit roli číšníků.
„A zítra koupíš tu myčku,“ poručila Konan Kakuzovi, kterému se z toho nedělalo dobře.
„Vžuuuuummmmmmmm!“
V místnosti se zčistajasna objevil vír, ze kterého se vyloupl Madara.
„Tobi je tady i tam,“ zahlásil Tobi u pračky, „teleportační jutsu, které Tobi vymyslel, funguje!“
„Zetsu, musíme jít!“ oznámil Madara.
„Tak jo,“ souhlasil Zetsu, „dohrajem to někdy jindy.“
Zrušil svoje jutsu a v místnosti teď stáli jen Madara, Zetsu a kopie jeho bílé půlky, na které se členové Akatsuki proměnili a které pomalu umíraly.
„Sežerem je, až se vrátíme,“ rozhodla černá polovina.
„Že si pořád hraješ na Aka-domácnost,“ nechápal Madara.
„Když mně se po všech hrozně stýská,“ odpověděla bílá polovina, „tolik mrtvých kamarádů.“
„Všichni přece nejsou mrtví,“ opravil ho Madara, „ale měli bychom jít, aby jeden nepřibyl!“
„Zase Sasuke?“ odhadovala černá polovina.
„Jo, jo,“ přitakal Madara.