manga_preview
Boruto TBV 17

Zkoušky lásky 015- Zmatena

Všem se ještě ejndou moc omlouvám za tak veliké zdržení toho dílku. Doufám alespoň, že se vám trochu bude líbit Smiling Jinak nebojte, další dílky už snad takové zdržení mít nebude;-)

Zhluboka jsem se nadechla a lehce se zavrtěla. Ucítila jsem příjemnou, nasládlou vůni ženského parfému. Nezajímalo mě, kde se tu vzal, stále mě z části ovládala touha po spánku. Když jsem se však pokusila znovu usnout, zjistila jsem, že to nejde- musela jsem spát opravdu dlouho.
Oči jsem nechala zavřené a neslyšně se protáhla. Zaregistrovala jsem něco zvláštního. Pocit, který mi byl téměř neznámý. Pocit uspokojení. Teprve tento objev mě plně vzbudil. Nevzpomínala jsem si na nic z minulé noci, ale měla jsem neblahé tušení. Na druhou stranu… ten pocit byl skutečně úlevný a krásný, tak příjemně mi už dlouho nebylo.
Na tváři jsem vykouzlila úsměv a konečně se mé oči otevřely. Zprvu jsem byla dosti dezorientovaná. Neležela jsem ve své posteli, jak jsem bláhově předpokládala, ale na tvrdé podlaze nějaké kanceláře. V zadní straně místnosti se ozval šramot a já okamžitě stočila pohled tím směrem. To, co jsem spatřila, mi vyrazilo dech. Stála tam Tsunade, žena, ke které jsem cítila tolik nenávisti, otočená zády ke mně a oblékala si tričko.
Tiše jsem vyjekla. Celá šokovaná jsem zjistila, že ten pohled se mi líbí. Vždyť má úžasné křivky těla… NE! Je to úchylná a perverzní stará ženská, která mě málem znásilnila! Nemůžu na ní takhle myslet!
Rychle jsem se zvedla ze země a urovnala si šaty a vlasy. Ten prudký pohyb upoutal její pozornost. Tsunade se otočila a pohlédla na mě. Čekala jsem chladný a zároveň úchylný výraz v obličeji, ale přišlo šokující zjištění číslo dvě. Tsunade na mě hleděla něžným, téměř láskyplným pohledem a usmívala se! Tahle nová Tsunade mě děsila ještě víc než ta stará.
„Já… uhm…“ zakoktala jsem se a nenápadně jsem zakopla a škobrtla směrem ke dveřím. Musím mít možnost úniku.
„Dobré ráno, Yuki,“ rozzářila se Tsunade a absolutně ignorovala můj nechápavý výraz. „Měla jsi štěstí. Kdybych včera v noci přišla o něco později, nevím, co by s tebou ten perverzák Kakashi udělal…“ Její hlas zanikl v mých myšlenkách. Konečně se mi začala vybavovat některé útržky- Kakashi líbající Kanameho, můj zběsilý útěk, vystrašené tulení se poblíž odpadků…
„Yuki! Není ti něco?“ Tsunade vykročila mým směrem, náhle znepokojená.
„Ne! Stůjte!“ vykřikla jsem nahlas a vrhla se ke dveřím. Rychle jsem je rozrazila a utíkala pryč. Za sebou jsem slyšela pouze hluboký, zoufalý vzdych. Celá ta scéna se odehrála příliš rychle, ale já cítila, že to tak má být. Jen… znepokojovalo mě, proč byla Tsunade najednou tak jiná. Tak laskavá.
Ignorovala jsem, že už dávno nejsem v budově Hokagů. Ignorovala jsem dokonce prázdné a tiché uličky Konohy za časného rána, které nakonec také zmizely. A pak jsem ignorovala rychle se míhající stromy kolem sebe. Nevadilo mi tak dlouho běžet, necítila jsem se unavená. Potřebovala jsem samotu. Moje mysl mě zaplňovala otázkami, na které bych měla znát odpověď, a přesto jsem jí nemohla nalézt. V takových chvílích se tělo odvrací od mozku a žádá o pomoc srdce. Ale to mlčelo, stejně jako já si nevědělo rady s tím, co cítí… bylo zmatené.
Konečně jsme zastavila. Zhluboka jsem nasála příjemnou lesní vůni a rozhlédla se po okolí. Všude byly samé stromy, kam až mé oko dohlédlo. Na rtech jsem vytvarovala úsměv a pohlédla k nebesům. Kromě mohutných korun stromů jsem občas zahlédla paprsky slunce, prosvitující skrz objemné větve.
Zamířila jsem ke kmeni nejbližšího stromu a dotkla se ho. Kůra byla naopak tvrdá a neprostupná. Ironicky jsme si odfrkla. Přesně taková jsem měla být i já. A namísto toho jsem vypadala jako ubrečená malá holka, jež v sobě nemá špetku hrdosti. Styděla jsem se za sebe. Styděla jsem se za to, že nedokážu vyřešit svoje osobní problémy a hlavně za to, že jsem díky tomu byla černá ovce rodiny.
Plna zoufalství jsem se sesunula k zemi a objala si rukama nohy. Myslím, že pomalu začínám bláznit, ale je vážně těžké si to přiznat. A tak jsme tam seděla, houpajíc se dopředu a dozadu, neschopna na nic myslet. Hlavu jsem měla úplně prázdnou. Čekala jsem celých pět hodiny, než mi hlavou začaly proudit myšlenky… A spolu s nimi i vzpomínky…

"Jen žertuju, dítě. Klidně spi. S Gaiem ti vyčistíme a zavážeme rány."
Usmál se, pak se otočil a chtěl odejít, asi aby našel nějaké obvazy.
"...Počkej!" řekla jsem a zatahala jsem mu za košili. Otočil se a pozvedl obočí. Bože, co to dělám? Nervózně jsem si odkašlala a pak jsem řekla, "Myslím... myslím, že mi krvácí rty."
Bože. Vážně jsem to řekla nahlas? Zbláznila jsem se? A ani jsem nelhala. Vážně mi krvácely rty od toho, jak jsem si je prokousla. Kakashi vypadal chvilku překvapeně - ale pak se zakřenil, když si uvědomil, co jsem tím myslela. Posadil se na okraj postele a naklonil se, dlouhým, štíhlým prstem mi objížděl rty.
"Vážně..." zašeptal s úsměvem - pevně jsem zavřela oči - ucítila jsem, jak mi Kakashi políbil spodní ret a pak ho pomalu olízl. Ruku si opřel zezadu o můj krk a přisunul se blíž, aby seděl pohodlněji. To samé udělal s horním rtem - cítila jsem se dobře a srdce mi divoce bušilo. Ani jsem si nedokázala vzpomenout, proč jsem ho ještě před několika hodinami nenáviděla - ale bylo mi to jedno. Trochu jsem se strachovala, ale nepřišel Gai nebo někdo jiný - ale Kakashi nepřestal, a já to ani nechtěla.
Trochu se na mě položil a normálně mě políbil - snažil se mi mezi rty vniknout jazykem - což jsem mu zdráhavě, ale okamžitě povolila, vymazala z hlavy všechny myšlenky a jen jsem se ponořil do neskutečně úžasné chvíle...

Zalapala jsme po dechu. Ta vzpomínka byla tak jasná! Do očí se mi nahrnuly slzy. Tak moc jsem právě v tuhle chvíli toužila Kakashiho obejmout a políbit. Bylo by mi jedno, jestli by mě odmítl, jen alespoň na chvíli ucítit teplo jeho těla… a pak klidně umřít.
Snažila jsem se ty vzlyky potlačit, ale nešlo to. Ta touha byla moc velká. Hlavou se mi promítaly další vzpomínky, a když jsem zvedla hlavu a pohlédla na oblohu, všechno jsem najednou viděla jasněji.
Kakashi se už nezmění, ani jsem v to nedoufala. On prostě zůstane takový, jaký vždycky byl. Otázka však zní- má vůbec smysl bojovat o jeho lásku? Kdybych s ním opravdu chodila a prožívala ty krásné chvíle, musela bych se zároveň neustále obávat, že nejsem ta jediná.
A pak tu byl Neji. Byl milý, hezký a stejně jako Kakashi měl vypracovanou sportovní postavu. A přesto jsem ho nedokázala tak milovat, jako svého senseie. Po tvářích mi stekly slzy. Cítila jsem se tak zoufale a bezmocně. Kdo mi pokaždé pomohl, když jsem to potřebovala? Kdo ve mně viděl zosobnění dokonalosti? Odpověď na to byla lehká- Neji. Nebyla jsem si však jistá, jestli by dokázal unést, že v mém srdci je ještě někdo jiný.
A pak tu byla Tsunade. Co se s ní, proboha stalo? Skutečně mě včera večer zachránila? A proč na mě byla tak přívětivá, tak laskavá? Kde je nyní ta úchylná, příšerná a slizká Tsunade? Kam se poděla všechna její perverznost?
Zavřela jsem na chvíli oči a vymazala z hlavy všechny své myšlenky. A najednou jsem se cítila tak sama… tak křehká a zranitelná. Jako by mě jen lehký vánek dokázal rozložit.
A pak jsem poblíž sebe zaslechla pomalý nádech a výdech. Ztuhla jsem. Někdo je vedle mě! Bála jsem se otevřít oči, nechtěla jsem čelit realitě. Ale má zvědavost mě nakonec přemohla. Víčka se mi zachvěla a pomalu, téměř lenivě, se otevřela.
Stál tam. Nečekala jsem ho, co tady dělá? Jeho přítomnost mě zpočátku zaskočila.
„Ahoj, Yuki,“ pronesl sladkým, něžným tónem. Ostatně jako obvykle. Musela jsem se pousmát.
„Ahoj, Neji,“ odpověděla jsem a snažila se kontrolovat hlas- nechtěla jsem, aby poznal moji nervozitu a zlomenost.
„Tsunade mě poslala, abych tě našel. Měla o tebe starost.“ Jeho ruka se ke mně natáhla a zajela mi do vlasů. V očích se mi opět objevily mnou zahnané slzy.
„Ach, Neji,“ vzlykla jsem a rychle ho objala. Nejspíš to nečekal, ale podle jeho chování neměl v plánu se ode mě odtrhnout. „Já nevím, co se to děje. Cítím se tak… zmatená…“
„Šššš, to bude dobrý, Yuki. Jsem tu s tebou, ničeho se nemusíš bát.“ A při těchto slovech se ve mně zlomila jakási imaginární hranice a já se mu toužebně zadívala do očí. Nepochopil můj pohled, ale to mi nevadilo. Políbila jsem ho. S chtíčem rozprouděným po celém mém těle jsem nasávala jeho rty a vychutnávala tu sladkost. Má touha se ještě prohloubila, když se do hry zapojily naše jazyky… a já si najednou uvědomila, jak moc ho chci.

5
Průměr: 5 (17 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Lilithka
Vložil Lilithka, St, 2010-08-04 17:21 | Ninja už: 6065 dní, Příspěvků: 910 | Autor je: Prostý občan

nový díl čeká na schválení ... https://konoha.cz/?q=node/81529

Obrázek uživatele -Naisha-
Vložil -Naisha-, Čt, 2010-07-15 21:04 | Ninja už: 5369 dní, Příspěvků: 15 | Autor je: Prostý občan

Plsky, kde je další díl??

Obrázek uživatele Larten
Vložil Larten, St, 2010-07-28 21:50 | Ninja už: 6090 dní, Příspěvků: 566 | Autor je: Prostý občan

okamžitě se do něj pustim a s trochou štěstí si ho přečtete už teď o víkendu x)

Moje NEJOBLÍBENĚJŠÍ FF - Extra long! 20th is coming! Finally! by Lilgaara
Njelepší FFkáři - hAnko, Lilithka, sorafay, Takari, Lilgaara, ... uf, to by bylo moc na dlouho, je jich fakt neskutečně moc! Laughing out loud
Jsem Hidanofil, Kibofil, Temarifil, Hinatofil, Gaarofil, Peinofil,... a věrný Jashinista xD

Obrázek uživatele Jeffo_25jeffo
Vložil Jeffo_25jeffo, Út, 2010-08-03 13:16 | Ninja už: 5992 dní, Příspěvků: 23 | Autor je: Prostý občan

už sa nenormálne teším =D ale už je po víkende!! a ešte to tu nie je =(

Obrázek uživatele Larten
Vložil Larten, St, 2010-08-04 17:14 | Ninja už: 6090 dní, Příspěvků: 566 | Autor je: Prostý občan

Právě sem četl novej dílek, Lili ho sem hned de vložit... je nádhernej! Laughing out loud Laughing out loud

Moje NEJOBLÍBENĚJŠÍ FF - Extra long! 20th is coming! Finally! by Lilgaara
Njelepší FFkáři - hAnko, Lilithka, sorafay, Takari, Lilgaara, ... uf, to by bylo moc na dlouho, je jich fakt neskutečně moc! Laughing out loud
Jsem Hidanofil, Kibofil, Temarifil, Hinatofil, Gaarofil, Peinofil,... a věrný Jashinista xD

Obrázek uživatele Sabaku no Yuri
Vložil Sabaku no Yuri, Po, 2010-08-02 15:41 | Ninja už: 5487 dní, Příspěvků: 215 | Autor je: Prostý občan

FAKT !! Tak to bude SUPR Laughing out loud jůůů už aby to tu bylo Laughing out loud

Obrázek uživatele K.Iwi the Fox
Vložil K.Iwi the Fox, Ne, 2010-04-18 14:36 | Ninja už: 6007 dní, Příspěvků: 553 | Autor je: Prostý občan

Chudi Kakashi Smiling Milujem vás sou mač SmilingSmilingSmilingSmiling

Paper is dead without words
Ink idle without a poem
All the world dead without stories
Without love and disarming beauty

Careless realism costs souls
- Nightwish (Imaginaerum), Song of Myself

SPOLEK ŽROUTŮ KNIH!!!

Obrázek uživatele KoKi
Vložil KoKi, Po, 2010-03-29 15:08 | Ninja už: 6214 dní, Příspěvků: 52 | Autor je: Prostý občan

heuréka, miluju vás Laughing out loud

Obrázek uživatele Kimi no Naomi
Vložil Kimi no Naomi, Pá, 2010-03-26 22:21 | Ninja už: 5490 dní, Příspěvků: 80 | Autor je: Prostý občan

Skáče do stropu a řve hurááá Laughing out loud všed odpuštěno Laughing out loud snad se to zas nespozdí Laughing out loud

Obrázek uživatele Larten
Vložil Larten, Pá, 2010-03-26 22:27 | Ninja už: 6090 dní, Příspěvků: 566 | Autor je: Prostý občan

děkuju vám za krásný komentáře Laughing out loud a skutečně doufám,že pokráčko tu bude co nejdřív Eye-wink

Moje NEJOBLÍBENĚJŠÍ FF - Extra long! 20th is coming! Finally! by Lilgaara
Njelepší FFkáři - hAnko, Lilithka, sorafay, Takari, Lilgaara, ... uf, to by bylo moc na dlouho, je jich fakt neskutečně moc! Laughing out loud
Jsem Hidanofil, Kibofil, Temarifil, Hinatofil, Gaarofil, Peinofil,... a věrný Jashinista xD

Obrázek uživatele Sabaku no Yuri
Vložil Sabaku no Yuri, Pá, 2010-03-26 13:28 | Ninja už: 5487 dní, Příspěvků: 215 | Autor je: Prostý občan

oooo supr jsem hepy ja malý děcko , že je tu pokráčko