Jen zůstat stát

Pustit ke čtení

Krev

Stál tam, nemohl nic udělat, změnit minulost. Byla mu přisouzena role, role bezmocného pozorovatele.
Stál tam a kolem něj protékala krev. Rudá kapalina jeho rodu.
Stál tam, neschopen pohybu se slzami v očích. Třásl se po celém těle. Bylo mu teprve tak málo a už musel okusit utrpení života. Smutek ze smrti toho nejbližšího.
Stál tam nad tělem svého otce, nevěděl co dělat. Netušil, co bude dál. Čekal, čekal a ani si nedokázal říct "na co". Možná na spasení, záchranu. To byly však příběhy z pohádek, realita je mnohem krutější.
Stál tam, doufal, že se probudí. Pokoušel se představit si to všechno jenom jako šílenou noční můru. Přál si, aby ucítil dotek na rameni, otevřel oči a spatřil nad sebou jeho usměvavou tvář. Lži. Čím dřív se s tím smíří, tím jednodušší to bude, tak si to alespoň představoval.
Stál tam s předstíraným odhodláním a nesnesitelnou bolestí v srdci.
Stál tam a v ruce svíral katanu, jejímž ostřím si on vzal život.
Stál tam, v krvi Bílého tesáka.

Slzy

Stál tam na onom osudném místě. Jeho život byl naplněn bolestí.
Stál tam a před ním ležel jeho přítel. Umíral.
Stál tam, myslí se mu míhaly vzpomínky.
Stál tam, před obrovským kamenem, pod nímž přestávalo tepat srdce dalšího důležitého člověka.
Stál tam, z očí mu vytékaly pramínky slz a dopadaly na krví nasáklou zem.
Stál tam vedle dívky, která ho milovala, on však její city neopětoval. Společně oplakávali jeho život. Byl dalším padlým bojovníkem na dlouhém seznamu jmen. Seznamu, který psala sama válka.
Stál tam, nevnímal čas. Nezáleželo mu na tom, jestli přežije.
Stál tam bez sebemenšího pohybu.
Stál tam a nechal ho, aby mu v poslední chvíli věnoval dárek. Dárek hodný ninji, ten, jenž pro něj uzří budoucnost.
Stál tam, v krvi Uchihy Obita.

Pot

Stál tam, pozoroval chlapce, který mu vyrostl před očima.
Stál tam a znovu mohl jen přihlížet. Přihlížet souboji na život a na smrt.
Stál tam, nemohl udělat nic pro záchranu Konohy.
Stál tam s nadějí. Poprvé v někoho věřil. Předal mu své sny.
Stál tam a vzpomínal, ne však na své dětství. Přemýšlel nad ním, nad svým studentem, jež tu teď pro všechny riskoval život.
Stál tam a doufal, znovu. Už mu to nepřišlo zbytečné.
Stál tam, po tvářích mu stékaly kapičky potu a on počítal každou z nich. Ten jediný, který mohl všechno změnit, ležel na zemi v kaluži krve.
Stál tam se zatajeným dechem. Pohyb. Chlapec se zvedal, jeho odhodlání nikdy se nevzdat mu nedovolilo zemřít. Zasadil poslední úder, jímž přemohl nepřítele, poté se vyčerpáním skácel k zemi. Omdlel, ale přežil.
Stál tam, pozoroval mediky jak léčí jeho rány.
Stál tam, srdce mu bušilo radostí a vzrušením.
Stál tam a poprvé cítil skutečné štěstí.

Dnes už ale nemusel jen stát. Uvědomil si to. Rozběhl se k místu, kde ležel. Sklonil se k němu, objal ho. Hoch na kratičký okamžik nastevřel oči.
"Děkuji, Kakashi-sensei..."