Všichni si zaslouží druhou šanci – Střet, část 29.

„Gaara, kazekage Suny.“
„Naruto, ninja z Konohy.“

„Konečně se potkáváme, Kyuubi,“ začal na úvod Gaara. Kyuubi se zarazil, protože nečekal, že ho někdo odhalí. Jenže si u Gaary, jakožto kazekageho nemůže být jistý ničím.
„Fajn, prokousl mě a prozradíš mi, jaks na to přišel?“ zajímal se celkem vyděšený Kyuubi.
„Nemusím odpovídat, není to má povinnost,“ ohradil se pravdivě Gaara.
„Změnil ses.“
„Já? Já jsem pořád stejný, ale jak koukám ty ses změnil, nikdy bych, Naruto, nevěřil, že necháš tuhle vykopávku vyhrát!“ Gaara věděl, co má říct.
Skutečný Naruto v duchu musel souhlasit s Gaarou.
„Neslyší tě, je to zbytečné. Přišel si žvanit nebo mě zastavit?“ tipoval Kyuubi.
„Hádej,“ popichoval kazekage.
„Nejsi moc drzej?“
„Ale, ale tobě se to nelíbí, že? Všichni se tě bojí, jen já ne, protože vím o tom, jaký je ve skutečnosti tvůj Jinchuuriki.“ Byla to víc než pravda, kdo jiný může porozumět jinému Jinchuuriki, než opět Jinchuuriki.
„Moc si nevyskakuj, už jednou jsem tě porazil a není problém, abych to zopakoval.“ Kyuubi se již moc těšil na to, jak jeho hloupý Jinchuuriki uvidí smrt svého přítele. „Koukáš Naruto? Dívej se na další smrt!“ zařval Kyuubi a znenadání zaútočil.
Gaara něco podobného čekal a rychle se vyhnul tomu smrtícímu útoku, který šel na srdce… nerad vzpomínal na dobu svého dětství, ale nějak se stalo, že pohled do Kyuubiho očí, mu připomnělo jeho otce…

Měl ty samé oči, které vídal v celé vesnici. Oči plné pohrdání a nenávisti. Věděl, že s ním není něco v pořádku, ale nevěděl co. Toho trápilo nejvíce.
Děti se mu vyhýbali, dospělí se snažili mu moc nepřiplést do cesty, pokud se na někoho podíval, rychle odvraceli oči.
Byly chvíle, kdy byl skutečně šťastný. Když byl se svým strýcem Yashamarem. Ten na něho nenahlížel jako na monstrum. Jenže, to byla další faleš, další člověk, co ho nenáviděl…

Vrátil se do přítomnosti, kdy znovu viděl ty oči… to byla chyba se zamýšlet, schytal Kyuubiho útok, ohnivý šíp, který se mu otřel o bok. Zasykl bolestí.
Ale jinak jeho reflexy byly stejně rychlé jako jeho instinkt.
„Nějak si polevil v koncentraci. Copak? Vzpomněl sis, jak tě nenáviděli?“ ťal do živého, ale nemohl mu víc ublížit.
„Ano, jenže už nejsem to vraždící monstrum, ale kazekage Suny a já z tebe tu tvoji domýšlivost a chuť ovládat Naruta, vytluču!“
„To zní pomalu, jako slib.“ Kyuubi se musel uklidnit, přeci jen shledával, že se jeho chování změnilo a nemůže ho, už jen tak podceňovat.

„Bojíš se?“ ozval se Naruto.
„Ne, a ty buď zticha!“ Kyuubimu se ta situace začala nějak vymykat. Naruto cítil, že ta chvíle, kdy může provést svůj plán, blíží… jen musel čekat a zatínat pěsti, kdyby to spustil moc brzy, nepodařilo by se a on by mohl vyčerpat všechnu svoji chakru.
„Nebudu, baví mě to tě provokovat, jak poznamenal Gaara, stará vykopávko!“
„Nebudu hrát tvoje hry, na to tě znám, až příliš dobře.“ A v tohle Naruto doufal, že řekne…

„Zasnil ses, nebo tě Naruto zpracovává?“ dovolil si uštěpačnou poznámku.
„Ani jedno, ani druhé, jen jsem se rozhodl nehrát vaše hry a bojovat jen a jen za sebe, jako ty, nebo se pletu?“ opět stará připomínka jeho dávných časů.
Sakra, pokud bude pořád omílat moji minulost, tak se pořádně nemohu soustředit, moje rodná Suno, dej mi sílu, ať tohle zvládnu! Bojuji pro celý ninja svět, ale hlavně pro mého drahého přítele. To bylo snad poprvé, co se Gaara modlil.

Naruto se odmlčel, příprava toho úkolu byla nanejvýš obtížná a vyžadovala plné soustředění. Nechtěl vnímat nárazy, ani tupé údery, které duněly jeho dočasným vězením.
Složil několik pečetí a než vykonal tu techniku bez názvu, každou ruku dal na podlahu a víc jak polovinu své síly vlil do ní. Jako na zavolanou se před ním objevila jediná možná osoba.
Jeho otec.
Namikaze Minato.
„Co se stalo?“ zajímal se.
„Potřebuji, obnovit pečeť.“ Řekl Naruto. I když to byla jen část Yondaimeho, sálala z něho síla a autorita.
„Já… je to moje chyba, synu, že jsi tak skončil, proto tu pečeť obnovím.“ Oznámil Minato.
„Moc děkuji,“ uklonil se Naruto. „Řekni, pokud by byla možnsot, volil bys stejně?“ Minato věděl, na co se jeho syn ptá.
„Ano, říkám to s těžkým srdcem, ale ano.“ Minato konal…

Gaara po půlhodinovém boji, byl již poměrně vyčerpán, ale stále mohl bojovat. Přesto, že již neměl svého Bijuu, naučil se znovu ovládat techniky, které dříve uměl. Zpočátku to nešlo, nevzdával se a docílil zajímavých výsledků.
Přišel na to, že Shukaku jeho schopnosti spíše potlačoval. Zjistil, umí víc, než jen ovládat písek, může ho přivolat jen myšlenkou a k tomu je ten písek odolný vůči vodě…
„Suna Shigure!“ zařval Gaara a na Kyuubiho se valilo ohromné množství pískových jehlic…
„Jde ti to, no, uvidíme, jak ti to půjde s mým neomezeným tokem chakry.“ Kyuubi si toho v zápalu boje nevšiml, že jeho chakra je čím dál více omezována…

Zrovinka, když se Kyuubi chystal na svoji jednu ultimátní techniku se z křoví - bez varování - vyhrnula trojice postav…