Všichni si zaslouží druhou šanci – Rozhodnutí, část 26.

Zpráva o Narutovi, co by nukeninovi se velice rychle roznesla a celá vesnice se ponořila do svých myšlenek.
Danzou toho využil a vystoupil s řečmi, že je to chyba Sandaimeho, že ho nedržel více zkrátka a dovolil tuhle tragédii. Tsunade se mu postavila.
„Jak vy o tom můžete, tak klidně mluvit? Sandaime neudělal žádnou chybu, ale já, když jsem ho tam poslala, následně ta jeho ztráta paměti. Jiraiya je mu na stopě, já mu věřím a pokud se zde objeví, tak ho já zabiju, i za cenu svého života! Jsem přece hokage!“ přesto všechno se Tsunade nepodařilo uklidnit Radu, která trvala na okamžité likvidaci Naruta, jeden Sasuke bohatě stačí!
Do tohoto zmatku přišla zpráva od kazekageho, který píše, že Naruto vyhladil malou vesnici, kterou údajně zachránila Konoha…
„Už toho bylo moc! Co se to, pro všechny lahve saké, děje?“ Tsunade nestačila zírat.

Hinata se vše dozvídala od Saie, který pravidelně docházel do její samoty. Ještě horší bylo, že i když milovala Naruta, myslela na Itachiho, Saie pouze vnímala.
„Nevím, co má v plánu, ale my ho zastavíme, pokud si to budeš přát, tak ho sám zabiji.“ Hinata po něm střelila vražedný pohled a nepromluvila.
„Dobře, nebudu o tom mluvit, ale chtěl bych ti ještě něco říct, že vím, jak moc miluješ Naruta, tak jsem se do tebe asi zamiloval. Nevadí, že čekáš jeho nebo Itachiho dítě, budu za tebou chodit, neustále. Nedávno jsem četl v jedné knize, že bolestné vztahy potřebují čas, aby se zahojily a já si počkám.“ Dal jí pusu na tvář a odešel. Jen si nevšiml, že Hinata pláče. Opět nepromluvila a dál se dívala z balkónu na Konohu… pohladila si bříško, kde ji rostl nový život.

Sendai se ta noční můra vracela, s železnou pravidelností, i když byla u doktora, nemohla se ho zbavit.
„Doktore, je to známka toho, že šílím?“ zeptala se svého lékaře.
„Ne, na to jsi příliš houževnatá, jen tě prostě ovládá strach. Nic jiného, ale měla by ses pokusit ho dostat pod kontrolu, přeci je máš syna, který tě potřebuje.“
„To já vím, budu se snažit, moc děkuji doktore.“ Poděkovala mu Sendai. Shodou okolností ten doktor byl mladík, kterého vídala po škole. Vždycky byla do něho zamilovaná, ale pak přišel Itachi a vše převrátil vzhůru nohama.
„Neříkej mi tak, Sen, víš, že mi můžeš tykat,“ řekl Kojiro. Sendai bodlo u srdce, když slyšela, jak jí oslovil, takhle jí říkal Itachi…
„Moc si se nezměnil. Měla bych jít, Obito na mě čeká.“ Podala mu ruku, aby se rozloučila. Přijal ji.
„Přijď, pokud se něco změní, ano? Jinak máš u mě dveře otevřené.“
„Děkuji.“

Itachi myslel, jak na Sendai, tak i na Hinatu, ironické bylo, že už ani jednu neuvidí a to je obě miloval. Stejně tak svého syna, kterého nikdy nepozná. Nebude mu to dopřáno, jako další osobě, kterého považoval za nejlepšího přítele…
„Nad čím přemýšlíš?“ ozval se Kisame.
„Nad vším, jen čekám, kdy si pro mě zubatá přijde.“ Zasmál se smutně Itachi.
„Čemu se směješ?“ zajímal se Kisame.
„Ničemu, jen mě napadlo, že kdyby žil Hidan, požádal bych ho, aby to ukončil. On byl vždy, tak do všeho hrrr, on by se nejvíce hodil na Smrtku s kosou.“ Ta představa v něm vyvolala úsměv.
„Máš pravdu, ale místo černého pláště by měl ten náš. Ta práce by se mu líbila.“ Souhlasil Kisame.
„To jo, jenže musím zastavit Naruta, ať to stojí, co chce. Sasuke bude muset počkat.“

Začínající vztah mezi Hinatou a Saiem byl poněkud nezvyklý. Hinata se snažila ho od sebe odehnat, ale bylo to marné. Byl vytrvalý, víc než si myslela. Zkoušela všechno, nic nepomohlo. Pak to nevydržela a už chtěla promluvit, když jí znenadání políbil.
Hinata nemohla nic dělat, jen mu dovolit ten polibek prohloubit. Začala být citlivá na jeho dotyky… jako když utne přestal a rázným hlasem řekl.
„Už toho mám dost, jak se ke mně chováš, ale to milá holčičko skončilo! Já vím, že nejsem Naruto, ani Itachi,“ Hinata vytřeštila oči. „Neboj, já to nikomu neřeknu. Chci jen tvoji lásku, jak jsem ti řekl počkám na tebe a udělám cokoliv pro tvé štěstí!“ pak odešel.
Ty berane! Rozčilovala se Hinata, ale pak se snažila vžít do jeho situace a jeho samotného. Došlo jí to, co tím vším jednáním chtěl říct, ale nemohl přímo, jinak by mu to zakázala. Tím jí chtěl naznačit, že…

Sai se pěvně rozhodl, najde a zabije Naruta, radši on, než někdo jiný! I kdyby přitom měl umřít, chce vidět Hinatu jen se usmívat, ne jen se trápit. To vše tím, že Naruto žije! Šel za Tsunade…
„Hokage-sama, obdržel jsem vzkaz, že jedna moje známá je v těžké situaci a mohl bych na týden odejít?“
„No, pokud je to, tak vážné, musím tě pustit. Řekni těm dvěma spáčům místo svého pobytu, abychom ti mohli poslat vzkaz o Narutově pohybu.“
To vím mnohem lépe, než vy, blesklo mu hlavou. „Hai, hokage-sama, omluvte mě.“ Uklonil se a byl v tahu.

Tsunade se na tom všem něco nezdálo…

Sai byl velice překvapen, když u brány spatřil Hinatu.
„Co tady děláš?“ podivil se.
„Přišla jsem ti to zatrhnout.“ To bylo skoro po měsíci, kdy promluvila. „Už toho mám taky dost, jak se všichni snažíte o to dopadnout jako ti tři, kteří pro mě mnoho znamenali. A ty taky?“ Hinata se do toho opřela.
„Nemohu se dívat, jak trpíš. Jsi moje první láska a nerad to říkám, ale podvědomě vím, že u tebe nemám šanci, radši zemřu, než se celý život trápit, pro cit, který je bezvýchodný!“ nechtěl víc říkat, mohl by prokecnout něco, čeho by pak litoval.
„Ani netušíš, jaký mám zmatek ve všech citech! Miluju Naruta, ano, je to, tak. Jenže jsem ho podvedla s Itachim, ke kterému mě váže chtíč! A ty? Bojím se, že pokud se do tebe zamiluji, tak tě taky podvedu! I když v mém stavu…“ hořce se zasmála.
„Nech toho obviňování! K tobě se to nehodí! Já bych to snesl, mám jen přeci tuhý kořínek.“ Usmál se na ní. „Neboj se, najdu Itachiho a pomůžu mu zastavit Naruta. Společně to dokážeme, tím jsem si jistý.“