Nositel dědictví – část 10. Probuzení

Seiya nejdřív ucítil svíravou bolest kolem celého těla a následně se ten svíravý pocit změnil na vtíravý. Jen díky sedativům byl schopen zvládat bolest, kterou by cítil, kdyby pod nimi nebyl.
Otevřel oči a nad svou tváří, která byla jak z ohně ukovaná, spatřil Kagome. Jí vůbec nečekal. Ovšem pro něho to byla tvář anděla.
Chtěl promluvit, nešlo to, ústa zůstala němá, ale naznačil, že chce pít. Tak mu Kagome podala sklenici vody.
Podepřela ho, aby se mu lépe pilo. Jakmile se první kapka vody dotkla jeho vyprahlých úst, vděčně v něm zmizela i ta ostatní voda, sklenici dostal do sebe na jeden zátah.
„Chceš ještě jednu?“ zeptal se Kagome. Seiya zavtěl hlavou, že je mu lépe a znovu se ponořil do světa spánku, který je potřeba.
Sasukeho fascinovalo, jak se němu chová. Jako by byla starající se manželka. To mu připomnělo, jak se poznal se Shirou…

Kagome to ihned musela říct Kazemi…
„Mami, jdu za tetou a můžete ho pohlídat?“ zajímala se Kagome.
„Jasně, zlato, jen běž, teď jsem to chtěla navrhnout.“ Usmála se Shira, plně chápala, jak se cítí jej dcera, něco podobného zažívala, když byl Sasuke v bezvědomí po tom boji…

Shira chodila každý den a kontrolovala, jak se daří jejímu manželovi. Z počátku to vypadalo špatně, postupem času se to zlepšovalo, až byl propuštěn do domácího léčení…
Kolik dní u něho proseděla, mluvila na něj a snažila se ho přimět, aby se probudil. Což se nakonec podařilo…

Teď měla takový malý pocit deja vú. Jakmile spatřila svoji dceru, jak tam sedí, vzpomínky se jí vrátily.
„Myslíš, že budou podobný vztah jako my?“ dumala Shira.
„Nevím, na takové závěry je ještě moc brzy. Jen čas ukáže, zdali to mezi nimi bude fungovat a probíhat.“ Sasuke během těch let změnil na některé věci podstatný rozdíl.
„Máš pravdu.“

Kagome se přiřítila do Kazeminé kanceláře, jako namydlený blesk.
„On se probral!“ s tímto výkřikem se dostala do její kanceláře, čekala by, že tam bude. Nebyla.
„Hledáte Kazemi?“ to byla jedna sestřička, která dostala pokyn ke hlídání tetiné kanceláře.
„Ano, kde je?“
„Vzala si týdenní volno, prý z osobních problémů. Mám někoho zavolat?“ optala se sestřička.
„Není potřeba, jen jsem jí přišla říct, že se pacient Ushira Seiya probudil.“
„To je dobrá zpráva, vyřídím to jednomu z ošetřujících lékařů, aby se na něho přišli podívat.“
„Budete hodná.“ Kagome se vrátila k Seiyovi se smíšenými pocity. Na jednu stranu byla ráda, že se produdil, na druhé jí dělalo starosti, že má problémy s mluvením. „To bude asi normální.“ Řekla si pro sebe.

„Tak jak si pochodila?“
„Nevím, teta si vzala volno a nikomu neřekla nic bližšího. Tak uvidíme, sestřička řekla, že pošle někoho, aby se na Seiyu šel podívat.“ Oznámila Kagome.
„Aha, ale dneska jsem s Kazemi mluvila a ničem se mi nezmínila.“ Shira nakrčila obočí, něco se jí nelíbilo. Náhle pocítila nebezpečnou a zlou sílu. Znepokojovalo jí to, naposledy cítila tenhle pocit, tehdy před tolika lety, při jejím pokusu zachránit svého manžela…
„Sasuke…“ obrátila se na lásku svého života, ten jen pokýval hlavou. V tuto dobu vstoupil do pokoje hodně postarší doktor.
„Jsem Akimaru a jakpak se má náš pacient?“
„Tak na chvíli se probral, nemohl mluvit, vypil jednu sklenici vody a znovu usnul.“ Sdělila Kagome, tenhle doktor se jí vůbec nelíbil. Cítila z něho nepojmenovatelný nepříjemný pocit…
„Výborně, jeho stav se lepší. To je dobré znamení.“ Pak něco zapsal do zdravotní karty a bez dalšího slova odešel.
„To bylo divný, také jste to vycítili?“ všichni kývli na souhlas. Sasuke se vydal za tím doktorem.
Mezitím se Shira a Kagome podivily ještě víc, když přišel skutečný doktor.
„Nevím, jak se to mohlo stát, že se stalo takové nedorozumění.“ Junichiro tomuhle nerozuměl.
„Podívejte, co napsal na kartičku.“ Upozornila Shira.
„Tohle nepřečtu. Nevidím důvod dělat z komára velblouda. Léčba bude pokračovat, jako doposud.“ Pak se zeptal na další podrobnosti…

„Tak ten zmetek se z toho pomalu dostává,“ zanadával Seshoumaru, byl velice překvapen z toho, že se probudil tak brzy. Doufal a věřil na jeho ztrátu paměti, tím by se mnoho věcí zjednodušilo…

Za pár dní

To už Seiya mohl sedět a jeho řeč se vracela pomalu, přesto jistě. Celou dobu byl zesláblý a většinu času prospal. To bylo jen dobře, spánek léčí.
Obvazy mu nechali jen na těch nejhůř popálených místech. Doktor Junichiro předpokládal, že bude mít deprese ze svého stavu, což se ukázalo jako správná dedukce. Ani přítomnost Kagome tyto deprese nezmírnila. Musel se s tím vypořádat sám…