Sliby, chyby (Gai-sensei)
Choulila ses pod vysokou borovicí a snažila se nějak uchránit před studeným nočním větrem. Svázané ruce a nohy už jsi necítila a měla jsi hrozný hlad, ale ani tak sis nezoufala. Nebylo výjimkou, že tvůj kočár přepadli banditi, to byla nevýhoda života v pohraniční provincii. Byla pravda, že tentokrát to už zašlo trochu daleko... nebo spíš tentokrát zklamali tvoji informátoři a nevěděla jsi, že se v lese skrývá nebezpečí. Ovšem byla sis jistá, že vzhledem k tomu, že ses dosud nevrátila na své sídlo, tvůj pobočník už dávno požádal o pomoc ninjů z Listové vesnice... a pokud se řídil přesně tvými rozkazy pro takovéto případy, Gai-kun už by tu měl být co nevidět. To byla zase výhoda života v této provincii – když se ti některý shinobi zalíbil, měla jsi mnoho příležitostí být v jeho ochranné společnosti. A ty jsi vždycky požádala o pomoc Gaie. Slíbil ti, že tě bude chránit, takže ses nebála ani teď, když ti banditi vyhrožovali všemi možnými zvěrstvy, pokud jim nepostoupíš svůj majetek a nadvládu nad provincií. Ale už bys to vážně měla ráda za sebou, jejich přístup k věci se ti ani trochu nezamlouval! Právě se k tobě někdo blížil od nedalekého ohně.
„Tak Vaše výsosti, zrovna vypršela lhůta, kterou měli vaši lidi na odpověď, a vzhledem k tomu, že neodpověděli, asi si vás neváží tak, jak jste si myslela!“ zakrákoral mužský hlas a ošklivě se zachechtal. Ráda bys mu na to něco řekla, ale roubík ti v tom zabraňoval. Hrubá ruka tě zvedla a naskytl se ti pohled na mužskou tvář zkřivenou děravým úsměvem. Smrad z jeho pusy ti opravdu ke štěstí nechyběl. To už k tobě došel další bandita.
„Smůla, že to nešlo podle našeho plánu, ale aspoň teď bude trochu zábava!“ Tohle už začínalo být nebezpečné! Co ti chtějí provést? A kde je sakra ten Gai?? Pokoušela ses vytrhnout ze sevření, ale bylo to marné a za chvíli tě oba muži dotáhli k ohni.
„Hoši, navrhuju nejdřív jí vylepšit trochu vizáž a pak si užijeme!“ říkal právě jejich kápo. Odpovědí mu bylo souhlasné pochechtávání. Tvůj klid byl rázem ten tam. Přece se ti nic nesmí stát! Jsi princezna téhle provincie, to si nemohou dovolit! Bohužel tahle skutečnost vůbec neovlivňovala realitu, ve které se k tobě nezadržitelně přibližoval náčelník banditů s nožem rozžhaveným od ohně. Třeštila jsi na něj nevěřícné oči. Byla jsi hrozně slabá a nemohla dělat vůbec nic. Žhavá čepel se pomalu blížila k tvojí tváři. Když se jí jen zlehka dotkla, vyděšeně jsi sebou cukla. Docílila jsi jen toho, že ses o nůž sama řízla a k bradě ti začal stékat tenký pramínek krve. Byla zatraceně ostrá! Banditi se zachechtali a ten jejich prohnilý vůdce ti tentokrát položil žhavý nůž plochou stranou na krk. Chtěla jsi začít křičet o pomoc a bolestí, ale kvůli roubíku jsi pořád nemohla. Z očí ti vytryskly slzy –
„Dajnamik entrýýý! Čelte mé spravedlivé pěsti lásky, zlosyni!“ doneslo se konečně k tvým uším a v tu samou chvíli už nebyla čepel na tvém krku, nýbrž se válela někde na zemi spolu s jejím majitelem. Tvoji věznitelé tě zmateně pustili a zapojili se do boje, předem prohraného, to jsi věděla s jistotou. Svezla ses na kolena, zavřela oči a jen ztěžka dýchala, jak jsi bojovala s bolestí a pláčem. Brzo se hluk, který tě obklopoval, vytratil do nočního lesa. Ucítila jsi na paži dotek starostlivé dlaně.
„Jste v pořádku, _______-sama?“ Zároveň s těmito slovy jsi cítila, že roubík povolil a konečně jsi mohla pořádně dýchat a mluvit. Ale nic jsi neřekla, jenom přikývla. Teď, když jsi uslyšela ten hlas, jak říká tvoje jméno, už bylo všechno zase v naprostém pořádku. Otevřela jsi oči a spatřila před sebou Gaiovu ostře řezanou tvář a plameny dosud hořícího ohně zrcadlící se v jeho tmavých očích, ve kterýh jsi viděla nezvyklou něhu, když ti palcem stíral krev z tváře... nebo sis to možná jen představovala, protože jsi chtěla vidět v jeho očích něhu, když se na tebe dívá. „Hmmm...“ sklonil pohled k popálenině na tvém krku, „Tohle je docela vážné...“ Dotek jeho dlaně byl jako balzám, po kterém se veškerá bolest vytratila... Aspoň ti to tak připadalo, ale nejspíš to bylo způsobeno tím, že ses pomalu ale jistě propadala do mrákot. Mlhavě sis uvědomila, že ti přeřezal pouta na rukou. Poslední, co sis pamatovala, bylo, žes mu uvolněné paže hned ovinula kolem krku, a potom tě obklopilo jeho teplé objetí a tma...
Probudil tě chladný dotek na krku. Otevřela jsi oči a spatřila svou komornou, která ti přikládala na krk složený kousek látky namočený do studené vody. Chtěla ses zeptat, co se stalo, ale jenom jsi něco neurčitě zachraplala.
„A! Už jste vzhůru, ______-sama! Výborně, chtěl jsem se jen ujistit, že jste v pořádku, než se vrátím do Listové,“ objevil se ti v zorném poli Maito Gai a zazářil na tebe svým typickým bělostným úsměvem. Nic jsi neřekla, jen sis ho upřeně prohlížela, až se začal cítit nesvůj.
„Ehehe... proč se na mě tak díváte? Že bych měl něco na obličeji?“ a přiskočil k tvému nočnímu stolku, aby se mohl zkontrolovat v zrcadle. Nenápadně jsi pokynula komorné, aby vás nechala o samotě. Když Gai seznal, že na obličeji nic nemá, obrátil se opět k tobě. „No, zdá se, že je všechno v pořádku! Takže abych už šel. Brzy se zotavte, ______-sama!“ a měl se k odchodu. Už byl skoro u dveří, ale ty jsi nechtěla, aby už odešel.
„Gai-kun...“ oslovila jsi ho velmi slabým hlasem.
„Ano?“ otočil se tázavě.
„Zůstaň se mnou.“ Gai se zarazil a vrátil se opět k posteli, na které jsi ležela.
„Bohužel... myslím, že mám v Listové vesnici ještě nějaké povinnosti, takže to nebude - “
„Až všechny povinnosti dokončíš. Až zestárneš a omrzí tě boj... slib mi, že se mnou pak zůstaneš napořád,“ vyslovila jsi přání, které v tobě klíčilo od vašeho prvního setkání. „Vím, že teď to nejde, a vím, že to možná nesplníš... ale mám ráda sliby. I ty prázdné, co dávají muži tak často ženám,“ usmála ses. Opatrně uchopil tvou ruku do své velké dlaně a stiskl ji.
„Já jsem čestný muž, když jednou něco slíbím, platí to,“ pohlédl na tebe vážně, a potom se i on usmál, trochu smutně, „a proto také nikdy neslibuji nic, o čem vím, že to nemohu splnit.“ Sklonil se, políbil hřbet tvé ruky a potom odešel. Podívala ses ven z okna na překrásnou oblohu zabarvenou počínajícím dnem a po tváři ti stekla osamocená slza. Pro sebe ses ale stále usmívala. Snad tě zase brzy někdo přepadne...
Eu, řekla bych, že v popisování fyzického násilí zrovna moc nevynikám, ale ono je to možná dobře! Není to pěkné. No ale k věci, takže takhle nějak to může dopadnout, když Gai-sensei jako jediný drží hlídku u brány, nemůže se účastnit hry Sedm minut v ráji a já mu to musím vynahradit nějak jinak Prostě mě už ten kumbál nějak nebavil... A je to také shodou okolností poslední povídka, co mám už od dřívějška napsanou, takže za další díly neručím
P.S. Omlouvám se všem odpůrcům hloupých a prvoplánových banditů... i já mezi ně patřím, ale cílem téhle povídky nebylo vytvořit literárně cenné záporáky
tý jo tak to bylo dobrý... jak jinak:D
Díky
ále dyť nemáš za co za tu chválu si mužes sama:D:D
Takže je to vlastně všechno moje chyba, jo? Ale tak slušné vychování ještě nikoho nezabilo... moment... až na Mella s Death Note, ale to už je jiný příběh
tak už to chodí no a kdo jiný by za to mohl že píšeš tak dobře možná tvuj češtinář ale já myslím že ani né že tak se člověk už narodí co?
Asi jo, naše češtinářka byla totiž děsně suchá a dělala vše proto, aby ze mě veškerou kreativitu vyhnala Ale je fakt, že třeba učitelky na základce za to asi můžou, protože ve mně podporovali literární činnost v tom kritickém mladém věku, kdy se ještě rozvíjí mozek
síííla mlááádi:D
Celkom dobré... Gai- sensei.... chudák, neušiel sa mu kumbál
"Its not like the walls were built to protect people from titans. But to protect titans from Levi."
Levi. Humanity's strongest soldier < 3
Môj FC | NaruHina FF „Jeden z tých momentov“ | Kakashi FA
ou páni tohle je větší bomba než semtex
6 let. Satane drž se!
Hluboký citát nutný k zapamatování a užití- "Huhl" (dle názoru mistra Kulhánka)
I AM THE ONE WHO WILL ESTABLISH PEACE AND ORDER. - Sage of the six paths, a taky naruto v jedné úžasné povídce v angličtině http://www.fanfiction.net/s/7972210/1/He-Who-Will-Establish-Peace-and-Or...
Tož Gai-sensei, že
sa*ra prečo to tu už dávno nebolo? je to asi najlepšia romantická, naozajstná jednorázovka ktorú som čítal (nerátam 7 minútovky, tam vyhráva Kankuro) takže dostávaš 5 hviezdičiek a tí záporáci sú taký aký majú byť
a ak sa môžem spýtať tak o akom kóde tu hovoríte?
Ještě jsem zapomněla poděkovat za super koment, tak díky moc
No to vědí jenom ti, co čtou tyhle povídky jako první, pak to smažu neboj, není to nic moc důležitého, jenom to potřebuju k dalšímu psaní, tak si vždycky poprosím
aha, ale aj tak ma trošku štve že neviem o čom sa tu hovorí ale snáď to prežijem
Páni! Bomba díl! A koukám že tu ten kód ještě neni... Takže pokud můžu...1 a červená.
Díky, konečně někdo, kdo čte i poznámku
Tak jestli to bylo k tomu číslu a barvě, tak "kumbálu" kde jsi to oznámila, máš ode mně a Akumakirei dvě čísla i s barvičkama...
EDIT: je to u Hayateho...
Už nepotřebuju, ale zas si řeknu, neboj Ještě dva budu chtít
Hh ja som čítala len som dneska trochu mimo čiže mi nedochádza xD
Perfektne píšeš a ten Gaiov nástup bol hustý xD
kjááá, kawaii, dokonalost, moc hezký
Tak tohle se mi líbí... moc líbí Gai konečně není za šaška...
U mě nikdy, já Gai-senseie hrozně obdivuju Tak jsem ráda, že tě to potěšilo