Veni, vidi, vici 02_Příprava

Doma jsem vytáhla celý obsah šatníku a začala zkoumat jednotlivé svršky. Hm.. na chvíli jsem se zasekla před růžovýma tangama. Ne, špagát v zadku není správná volba. Chlapi tanga nenosej. A když ano.. pochybuji o jejich orientaci. Po hodině hledání jsem se rozhodla, že raději zajdu do bratrova pokoje. Celý jsem ho vybílila.
„Co tu děláš?“ ozvalo se za mnou, když jsem odnášela třetí náruč šatstva.
„Rozhodla jsem se, že ti vyperu,“ vymyslela jsem si narychlo.
„Ale vždyť je to všechno čistý,“ namítl brácha.
„Vážně? Mně přijde, že to hrozně smrdí,“ přičichla jsem si k oblečení.
„Přestaň zapírat a kápni božskou, ségra,“ chytil mě za loket, aby mě zadržel.
„Nó.. pravdou je, že mi selhala moje balící technika,“ posmutněla jsem.
„A proto se chceš nacpat do mého oblečení?“ pozdvihl brácha obočí. „Zjistila jsi, že je gay, nebo co?“
„Není gay,“ bránila jsem Pana Božského.“I když.. možná,“ zaváhala jsem nad touto teorií. Aspoň by to vysvětlovalo, proč ignoroval moje flirtování.
„Kašli na něj, Kiro,“ doporučil mi bratr.
„Ale to není kvůli jednomu, ale kvůli devíti,“ zamumlala jsem.
„Téda, ty netroškaříš,“ zasmál se brácha. „Fajn, a co chceš teda dělat?“ zeptal se pak. Ve zkratce jsem mu vylíčila svůj plán. Jen přikyvoval a potom se vrhl do akce. Zůstala jsem na něj zaraženě civět, když vytáhnul obvaz. Štítivě jsem se toho dotkla.
„K čemu mi to bude?“
„Tím ti stáhneme prsa,“ vysvětlil.
„Jak my? Ty se snad chceš koukat?“ vyjela jsem na něj.
„No samozřejmě, dřív jsme se spolu i koupali,“ připomněl mi s úšklebkem.
„Ale to bylo před 13 lety,“ odfrkla jsem si.
„To je fukec. Docela rád se podívám, jak se moje sestra vyvinula,“ zašklebil se.
„Ty seš úchyl?!“ napůl jsem ho obvinila, napůl jsem se ptala.
„No co, sama si to nestáhneš,“ pokrčil rameny.
Neochotně jsem tedy souhlasila. Otočila jsem se k němu záda a né příliš ochotně jsem odložila svršky. Přistoupil ke mně a podal mi cíp obvazu. „Začni a já ti to potom stáhnu.“
Chopila jsem se obvazu a dala se od práce, když už jsem byla jakž takž zakrytá, převzal to brácha. Celá tahle situace mi připadala poněkud trapná. Bráška se ale bavil. „Řekl bych ti „odvaž se“, ale vzhledem k situaci se to asi nehodí,“ zakřenil se.
„Ne asi, určitě,“ zavrčela jsem. Starší bratři jsou to nejhorší, co může dospívající ženu, jako jsem já potkat. Zvláště když jsou prototyp egoistického machra, který má ventrální orgán v rozkroku. Zalapala jsem po dechu. „Vždyť mě udusíš!“
„To ti má blízkost tak vyráží dech?“ zachechtal se, ale obvaz o něco povolil. Nakopla jsem ho. Jen do nohy. Nemůžu ho přeci připravit o smysl jeho života, to si nechám na později.
„Klid, sestřičko, nebo tu omdlíš z nedostatku kyslíku,“ upozornil mě pobaveně. Začínám si myslet, že to nebyl tak dobrý nápad. Ale ne. Musím myslet pozitivně. Já se nevzdám. Dostanu se k Akatsuki! Já tý šmoulince ještě ukážu. Ta bude koukat, čeho já jsem schopná. Ona sice zvládá dovádět celou noc, ale já jsem lepší.
Vítězoslavně jsem se zasmála a vzápětí se začala dusit. Ten blbeček to tase utáhl moc.
„Povol to,“ zasípěla jsem.
„Ty toho naděláš,“ zabručel brácha. Po půl hodině povolování a utahování jsem vypadala jako .. jako prkno. S menšími hrbolky, ale to se nebude vidět, až si vezmu nějaké volnější triko.
„Jo, ségra, prsa jsme sice zakryli, ale ten tvůj zadek nemůže mít žádnej chlap,“ konstatoval brácha a pohledem ulpěl na mém pozadí.
„No tak mi pujč nějaké volnější kalhoty. Pod tím pláštěm to pak vidět nebude,“ navrhla jsem.
Kouno se zamyslel. Pak odešel k šatníku a začal se v něm zuřivě přehrabovat. To se dalo čekat. Je to šampón a ne hoper. S těmi kalhoty jsem po něm asi chtěla příliš.
„Hele, ségra, a nebude ti v těch kalhotách něco chybět?“ zeptal se mě z ničeho nic po chvíli. Nechápavě jsem se zamračila. Kouno protočil oči v sloup a ukázal na rozkrok. Dement. Popadla jsem první věc, která mi přišla pod ruku a hodila ji po něm. Škoda, byl to jen polštář, ale trefil ho přímo do obličeje.
„Tam mi nikdo koukat nebude,“ křičela jsem na něj. „Oni nejsou teplý!“
„Jak si tím můžeš být tak jistá?“ povytáhl obočí.
„Protože tak úchylnej jsi jenom ty,“ odsekla jsem.
„No dovol,“ urazil se na oko, ale hodil po mně ponožky. „To si tam, můžeš nacpat.“
Mrskla jsem je po něm nazpátek. Takhle se ponižovat nebudu. Sice jsem všehoschopná, ale zas všeho ne.
„Fanj, teď potřebuju vědět..,“ zamyslela jsem se.
„Jak se chová kluk?“ nadhodil brácha.
„Jo! Přesně to jsem měla na mysli,“ pokývala jsem hlavou. I když to nebude moc těžké. Stačí, když budu Šmoulince koukat do výstřihu a mlít ty přitroublý kecy, který kluci neustále maj.
„No stačí, když budeš ženskejm koukat do výstřihu a mít oplzlý narážky,“ prozradil mi bratr.
„To by mě v životě nenapadlo,“ protočila jsem oči v sloup.
„Ještě že mě máš,“ zazubil se Kouno.
„Někdy toho dost lituju,“ povzdechla jsem si s úšklebkem.
„Stejně jsi tomu nemohla zabránit, holt, jsem byl nejrychlejší,“ rozchechtal se.
Já ho praštim. Hned jak skončíme, tak ho nakopu. A taky jsem ho nakopala. Chachá.