Ohnivá vůle se nevzdává! Uchihové a výzva, část 23.

Naruto se přesně v 19:00 dostavil do rezidence Hyuuga klanu, který již byl doma a co náhoda nechtěla, tak se potkal se svým minulým a vlastně i budoucím tchánem Hiashim, který nebyl vůbec nadšen, že ho vidí.
„Kam si jako myslíš, že jdeš?“ ozval se Hiashi na uvítanou.
„Nikam, jen mám s vaší dcerou rande, a pokud byste byl od té lásky, nezavolal byste ji?“ odpověď nedostal, protože se objevila Hinata se slovy: „Jéé, si tu přesně, tak jdeme?“ než mohl Hiashi něco namítnout.
„Tak povídej…“ dál to neslyšel, protože již byli z doslechu.
Co se to s tou Hinatou děje? Už od dětství se chovala jinak než její sestra Hanabi. Blesklo Hiashimu v hlavě…

O několik hodin později

Naruto se nestačil divit, když se dozvěděl, že i Hinata má stejné vzpomínky jako on.
„Jak to, že si to pamatuješ, když vím, že jsem měl být jediný, kdo si bude pamatovat.“ Řekl překvapeně Naruto.
„Možná to vím, ale nejsem si tím jistá. Je možnost, že jsem byla částečnou vlastnicí katany Hokanagi a možná proto si pamatuji.“ Uvedla svoji teorii Hinata.
„Je to možné, ale nevím, jestli budu schopen se nějak vzpamatovat, že možná nebudeme mít ty samé děti a že některé události se vyvinou jinak a zajímalo by mě jestli Nagato má v sobě tu mojí temnou část.“ náhle Naruto začal uvažovat, co vše se mohlo změnit.
„Máš pravdu, ale to se tuším dozvíme.“ Řekla Hinata, když spatřila temnou postavu, jak se k nim blíží.
„Kdo jsi?“ zeptal se Naruto.
„Kdo jsem? Tak to budu muset napravit, že mě neznáte, ale ty Naruto-kun, bys mohl.“ Řekla postava, která si sundala kápi. O to větší překvapení bylo, že to byl…
„Uchiha… Uchiha Itachi!“ vydechl Naruto, který tomu nemohl uvěřit, že on je zde. Pak ho napadlo, že kde je on bude tu i někde poblíž Sasuke…
„Vzpomněl sis, to je dobře a přišel jsem ti jen říct…“ byl přerušen, protože Hinata na to navázala: „… že na Konohu zaútočí Pein se svými šesti těly. Ano to víme.“
Itachi nebyl mocen slova, jen zmohl na mírné otevření úst a v očích jste mu mohli číst, jeho šok z toho, že on není jediný, kdo to ví.
„Divíš se, jak to víme? To je složité, ale měl bys odejít, než tě tu někdo jiný najde, pak by tady vypukl pěkný zmatek a to nechceme, ne?“ sdělil Naruto, který narážel na Sasukeho. „Pravdu, bys nepochopil,“ dodal.
„Sejdeme se v Údolí konce,“ řekla místo setkání, „tam skoro nikdo nechodí, tak bychom tam měli mít relativní klid.“
„Dobře, tak zatím,“ byl pryč. Jakmile se dostal na své místo, tak pořád mu vrtala v hlavě jedna myšlenka. Naruto jako by ani nebyl Naruto.

„Chudáka, jsme ho museli hned vyděsit.“ Pronesla Hinata, když se Itachi ztratil.
„Máš pravdu, ale jinak to nejde, navíc tuším, že vše proběhne jinak, než si pamatujeme.“ Svěřil se Naruto se svojí teorií, která byla zcela pravdivá.
„To jistě, ale něco se muselo zachovat. Jako moje zkoušky, kterými jsem již jednou prošla. Teď vím, co mám čekat, ale stejně chci otci dokázat, že já jsem silná a ne ta ustrašená holka, která se bála být sama sebou.“ Oznámila Hinata.
„Ty jsi silná, až moc a proto tě miluji a teď mě napadlo, že vlastně prožijeme skoro dva životy a budeme opět spolu.“ Řekl Naruto.
„No vidíš, to tohle mě nenapadlo.“ Souhlasila, než se mohli políbit, tak je vyrušil další člověk.
„Kdo zas?“ pronesl Naruto otráveně.
„Já!“ ozvalo se.
„Já? To by mohl říct každej!“ rozčílila se Hinata.
„Nějaká nevrlá!“ utrousil návštěvník.
„Neurážej moji ženu! Nebo ti jednu natáhnu, ať jsi, kdo jsi!“
„Jak vidím, jsi pořád stejný.“ Postava si sundala kápi.
„Další?“ podivila se Hinata.
„Co jsi tím myslela „další“?“ zeptal se další Uchiha.
„Nic a co tady děláš?“ odvedl pozornost Naruto.
„Jen sem si chtěl něco ověřit, ale koukám, že tady jen překážím.“ Řekl Sasuke.
„Tak se sejdeme v Údolí konce.“ Řekl místo a přesný čas, který se shodoval s časem setkání s Itachim.
„Co jsi to udělal?“ strachovala se Hinata.
„Jen chci, aby si vše vyříkali a dostali druhou šanci.“ Řekl Naruto. (menší narážka na moji další povídku VsZDŠ – pozn. autorky)
„To je sice pravda, ale bojím se, jak ti oba zareagují.“ Obávala se Hinata.
„Neboj, když se něco semele, tak zakročím.“uklidnil ji Naruto.
„No… budu ti věřit, ale než nás někdo vyruší…“ dál nemluvila, protože slova nebyly potřebná. Činy nahradily nevyslovené.

Hinata se vrátila domů vcelku pozdě. Bylo již něco ke čtvrté ráno. Okamžitě si šla lehnout, to ještě netušila, že její zkouška nastane druhý den, kdy se měla sejít, jak s Narutem, tak s oběma bratry.

Ráno se probudila kolem jedné hodiny, dole ji čekal otec, aby ji sdělil, že zkouška je přesunuta na dnešek na druhou hodinu, tedy za necelých pětačtyřicet minut.
„Ano, otče, jsem připravená, kdykoli.“ Hiashi by čekal, že bude mít strach, ale ona ho neměla, ba naopak už se nemohla dočkat, až dokáže celé rodině, že bude skvělou vůdkyní, i když na krátký čas.
Neměla čas ani, jak dát Narutovi vědět, že nepřijde. Proto se tím trápila, ale nemohla dlouho…

Naruto na ni čekal a marně. Asi jí do toho něco vlezlo, pomyslel si.
Přišel na místo přesně na minutu. Bylo 14:00, už tam stál Itachi a jaké bylo jeho překvapení, když za Narutovými zády viděl svého bratra.
„Ty jsi ho sem vzal schválně?“ zajímal se Itachi, který se radoval, že po dlouhé době vidí svého bratra.
„Já tě zabiju!“ nechal se slyšet Sasuke.
„Je tvá nenávist již silná, aby mě zabila?“ provokoval Itachi.
„Je a připrav se na boj!“ a on tu provokaci přijal.
„Já vím, ale tady není místo ani čas na váš boj. Ty, Itachi, jsi starší a měl bys být rozumnější a ty, Sasuke, nech si svoji pomstu na později! Vím o celé vaší záležitosi, ale musíme vyřešit velice důležitý problém…“ vstoupil jim do toho Naruto. Oba dva Uchihové koukali překvapeně, jak na sebe, tak i na Naruta, který se tvářil nevinně.

Kushina se musela zamyslet. Jak je možné, že Naruto ví, kdo jsem? Nikdo mu nic neřekl, tak jak, to?
Odpověď však nenašla. Jen kdyby věděla…
Z myšlenek ji vytrhlo zaklepání na dveře. „Vstupte, je otevřeno!“ zahlásila Kushina.
Do bytu, který obýval její syn, vstoupil ten nejméně čekatelný host…

Hinata se o druhé hodině dostavila do hlavního sálu klanu Hyuuga, kde již byla nastoupena celá rodina i Hanabi.
Já jim ukážu! Myslela si a ještě před tím si zkoušela některé techniky, jestli je nezapomněla nebo o ně nepřišla, protože by je vlastně neměla podle časového kontinua umět. Uměla a daleko více…
„Hyuuga Hinata, dcera veleváženého Hyuugy Hiashiho, přišla na zkoušky, které mají určit moje vedení v klanu Hyuuga, proto já, Hyuuga Hinata vyzývám svého otce, vůdce klanu, aby se mnou bojoval.“ Pronesla Hinata zvučným a melodickým hlasem. Všichni v sále ji slyšeli.
Hiashi se nezmohl na slovo. Jak mohla vědět, co říct? Podivil se v duchu a nebyl jediný, kdo si to pomyslel.
„Já, Hyuuga Hiashi, vůdce klanu, přijímám od své dcery, Hyuugy Hinaty, výzvu.“