Hate, revenge and love – Minatova volba, část 14.

O měsíc později

„Nezbyl tam kámen na kameni. Celé město je zničeno. Asi pět kilometrů daleko od centra výbuchu jsme našli tohle.“ Řekl ANBU, který tam byl do té oblasti vyslán, aby zjistil rozsah škod, způsobený explozí a případně určit příčiny.
Jounin mu podal zabalený malý předmět.
Minato ho rozbalil a nestačil se divit. Jako by to ani nepatřilo do tohoto světa.
Předmět vypadal velmi zvláštně. Měřil asi pět centimetrů na délku a na šířku deset. Při prvním pohledu to vypadal jako křesťanský kříž, ale bylo to něco jiného. Byla to spíše jako jakási soška, která měla přinášet štěstí.
Jen kdyby Minato věděl, že to patřilo jistému generálovi, dal by od toho ruce pryč.
„Dejte do k prozkoumání našim vědcům, ti si na tom smlsnou více než já.“ Podal mu zpátky sošku. Minatovým štěstím bylo, že se toho předmětu nedotkl kůží jinak by ten talisman vlastnil jeho život.
Byla to vlastně soška, která původně zajišťovala mír ve vesnici, ale po jistém incidentu, kdy ji ukradli a za dva dny vrátili zpátky nebylo nic takové jako předtím.
Lidé se začali chovat jinak a nejvíc tím byli postiženi Crusadeři.

„Mohu dál?“ jeho myšlenky byly přerušeny.
„Když už jsi tady.“ Řekl Minato.
„Přišel jsem se poradit.“ Pronesl Obito.
„S čímpak?“ zajímal se Minato.
„No je tu jedna zál…“ dál se nedostal.
„Hokage-sama! Máme problém, jeden z vědců je mrtev.“ Vyhrkl to ze sebe posel.
„Dobře, jen ať se drží od toho kamene co nejdál.“ Lepší výraz nemohl najít.
Minato se Obitovi omluvil. „Dořešíme to později.“

Jenže když na místo dostal už tam stál docela velký hlouček. Kushina a jednotka ANBU již byla před budovou a snažili se udržet dav v mezích.
„Poslechněte moji manželku!“ zahřímal Minato.
Dav se rozešel, ale zůstalo tam pár čumilů.
Minato se dostal budovy snadno.
„Jak to vypadá?“
„Moc dobře ne, jeden je sice mrtev, ale kámen jakoby ožil. Možná k životu potřeboval chakru nebo lidskou energii. Nevím, ale je to záhada.“ Osvětlil technik, který místo zajistil.
Při pohledu na mrtvého mu ztuhla krev v žilách.
Muž byl celý vysušený a jeho pokožka jakoby se vytratila a zůstala pouze svalová tkáň. Podíval se na sošku a ta mu připadala živější a více hrůzostrašná. Získala tesáky a červené oči.
Polil ho studený pot.
„Jak se to stalo?“ optal se jeho kolegy.

Začal vyprávět…

Donesli nám ten předmět, jak jste poručil. A ejhle byl to dlouho ztracený synek, jak já říkám ztraceným artefaktům. Vzali jsme si rukavice. Abychom nekontaminovali sošku. Ovšem Kanashi si zapomněl vzít jednu rukavici a dotkl se toho! Pak to začalo, nejdříve mu zmizela kůže, následně jakoby se spekl. Byl to hrozný pohled.
No, ale tím to neskončilo. Soška ožila černým světlem. Něco se dostalo ven. Jenže my jsme to neviděli, ale cítili jsme jeho krvežíznivost.

To bylo vše.

To nebyl jediný Minatův problém ani ne za týden nezjistili nic bližšího. Minato poslal Kushinu za matkou do Suny.
Další chyba.
Právě v té době někdo unesl Sandaimeho a Harumi někam zmizela.
Bál se o Kushinu, ale čekala ho velká volba. Buď smrt z rukou nepřítele nebo smrt z rukou neznámého nepřítele. Jedno lepší než druhé.
Ovšem tyto dva zdánlivě nesouvisející případy spolu souvisely. Bylo na Minatovi a Kushině, aby je odhalili.
Přesvědčit Radu, aby Minatovi dovolili jít do Suny bůhví na jak dlouho, bylo těžké, ale nakonec to zvládli.

Suna

„Jak to, že z vteřiny na vteřinu?“ nemohl uvěřit svým uším.
„To také nevíme jednu chvíli jsme s nimi mluvili a náhle byli oba dva pryč.“
„Není možné.“ Kushina tomu nemohla věřit, že její matka je pryč.
„Nezoufej.“ Klidnil ji Minato, ale moc mu to nešlo.
„Budu ti věřit, že ji zachráníš, ale co Konoha?“ strachovala se o svoji novou vesnici.
„Nevím, ale jedno vím jistě, že není v ohrožení, prostě to vím. Jakoby jsem měl šestý smysl, že tyhle případy spolu souvisí, ale já ještě nevím jak.“ Dumal Minato.
„Ty na to přijdeš.“
„Já vím, ale něco mi taky říká, že tohle nedopadne dobře.“ Možná měl pravdu, ale Minato se pořád musel rozhodovat. Když si vybíral mezi láskou a pomstou, vybral si lásku. Teď to bylo podobné, ale s jinými volbami.

Jak již bylo Minatem řečeno tyto případy spolu souvisí, ale řešení bylo nasnadě jak si později bude vyčítat, kdyby jsi na chvíli sedl a trochu to myšlenkově probral, tak by se nemusela stát taková tragédie.

Konoha

Soška náhle přestala zářit. Ukončila svoji existenci. Proměnila se na prach, splnila svůj účel.
Vědci se divili, že je to jen obyčejný prach.
V blízkosti Konohy se něco pohybovalo neskutečnou rychlostí. Když zavětřilo, že cílová osoba, zde není, tak se vydalo směr Suna…

V té době Minato a Kushina opouštěli Sunu…