Hate, revenge and love – Kushina se loučí, část 13.

„Všichni v pořádku?“ ozval se udýchaný, ale šťastný Minato.
Pokývali na souhlas. Jen s čím nepočítal bylo to, že mu Velectěná uštědří pořádnou facku. Málem mu odlétla hlava.
„Za co?“ celkem zbytečně se zeptal. Mnul si poraněné místo.
„Ty se ptáš za co? Za co? Vždyť jsi zabil několik tisíc lidí! Nejsi nic než sprostý vrah!“ Velectěná se rozhodla, že již mlčet nebude.
„Velectěná-matko, vy to nechápete! Minato nás zachránil. Mayu a jeho podřízení chystali naši popravu!“ vypadlo z Kushiny.
„Co prosím?“ obrátili se všichni na Kushinu.
„Řekl mi to Mayu, když mi z posledních sil poslal telepatickou zprávu. Mělo se to stát…“ na chvíli se významně odmlčela. „Dnes. Přesně v tuto dobu měla vypuknout vzpoura.“ Doplnila.
„Ale to přec není možné.“ Velectěná nemohla přijmout fakt, že její Crusadeři se chystali k takové hanebnosti.
„Ovšem je to tak!“ potvrdila Kushina.
„A co ti zbylí?“ ozval se náhle Jiraiya.
„Nevím, ale můžeme z nich dostat zbytek informací.“ Svěřila se Kushina.
„Začneme hned.“ Rozhodl se Minato.

Vybrali si Crusadera s nejvyšší hodností, což byl kapitán.
„Jak dlouho jste plánovali vzpouru?“ uhodil na něj Minato.
„Nic vám neřeknu!“ odmítal spolupracovat.
„Ale řekneš.“ Přidal se Sannin.
Jiraiya si ho vzal na starost a když ho začal mučit, Crusader se ozval: „Já vám vše řeknu, ale potom mi musíte dovolit odejít. Nejsem tu zrovna dobrovolně.“
„Proč jsi to neřekl hned?“ Kakashi se také zapojil.
„Trvalo to asi pět let, vlastně tak dlouho co byl Mayu generál. Jednalo se o to, že až nastane doba Kushininy svatby. Vzpoura vypukne v den příjezdu Kushinina manžela. Dnes.
Nevím jestli měl generál záložní plán, tak o tom nevím. Jednou jsem vyslechl rozhovor generála, Yuki a dalšího. Bavili se určitě v šifrách. Generál Mayu prohlásil, že jeho smrt nastane společně se smrtí všech ostatních. Nevím co tím myslel, ale asi to nestačil dokončit. Zemřel dřív než ostatní.“ Dokončil kapitán.

Ovšem to se pletl. Na třech strategicky významných cílech tikaly v klidu tři bomby, které spustí odpočítávání, když nebudou do přilepených lístků dostávat chakru.
Náhle malá obrazovka ožila. Naskočilo na ploše tohle sdělení.

V důsledku nezachycení chakry je spuštěno odpočítávání.
Do výbuchu zbývá:
02:59:59:88
02:59:58:88
02:59:57:88
Je možno zadat reaktivační kód.

To samé se objevilo na dvou ostatních bombách. Mayu tyhle bomby nastavil tak, aby při náhle komplikaci vybuchly.
Což se také dělo. Velice rychle. Měl by radost.

Nikdo si neuvědomil vážnost situace, ale Minatovi pořád něco nešlo do hlavy, lépe řečeno něco tady nesedělo. Jen to nedokázal určit.

„Matko! Jdu se svým manželem do Konohy tohle město je ztraceno.“ Řekla Kushina, konečně našla odvahu ji to povědět.
„Cože?“ dnes to pro ni bylo samé překvapení.
„Ano, slyšela jsi dobře, nebo tě mám nechat vyšetřit?“ popíchla svoji matku.
„Takhle se mou mluvit nebudeš!“ rozohnila se Velectěná.
„Nechte toho! Kushina-san je dospělá a vy by jste měla přání své dcery respektovat.“ Promluvil překvapivě Sandaime.
„Ty se do toho nepleť!“ křikla na kazekageho, když si uvědomila co řekla, zrudla. Její pleť získala stejnou barvu jako Kushininy vlasy.
Minatův tým na to hleděl se smíšenými pocity.
„Minato-sensei, neměli bychom se vydat zpátky domů?“ zeptala se Rin.
„Máš pravdu, ale ještě se musí vyřešit, tahle situace.“ Usmál se Minato, kdyby věděl…

Musela, ale rychle času povážlivě ubylo. Na displeji naskočilo nové sdělení:

Do výbuchu zbývá:
01:15:26:88
01:15:25:88
01:15:24:88
Zadání reakčního kódu je možno ještě dvacet minut. Po uplynutí tohoto času je zadání nemožné.

„Tak dobrá, ale já zůstanu.“ Nakonec pronesla.
„Ne, vy tady nezůstanete!“ přisadil si Sandaime.
„A to jako proč?“ nadhodila dotaz.
„Protože vy jste ta správná, která je hodna stát se lady kazekage.“ Po tomto komplimentu se Velectěná, osobním jménem Harumi, opět začervenala, ale tentokrát jako mladá dívka.
„To je od vás moc hezké, ale…“ začala protestovat.
„Ne, matko! Jen běž! Vidím ti na očích, že o něj máš zájem.“ Řekla Kushina pravdu a mrkla na ni.
„Ale co lid?“ musela myslet na ně.
„A jaký? Jen se podívej nikdo kromě nás tu již nezůstal.“ Kushina rozpřáhla paži a Harumi musela uznat, že její dcera má pravdu. Celé nádvoří, které bylo ušetřeno výbuchu zelo prázdnotou. Tedy kromě nich tu nebyl. Až na jednoho Crusadera.
„Svolím, ale jen pod podmínkou, že se budeme moci navštěvovat.“
„Dobře, ale teď pojďme mám z toho místa špatný pocit. Jakoby to bylo město duchů.“ Řekl Obito.

Špatný pocit možná pramenil z toho, že blíží čas výbuchu. Zmiňované město duchů, které před necelým dnem prosperovalo bylo za pár minut srovnáno se zemí. Jako se již stalo v minulosti, že velká prosperující města zmizela doslova přes den z planety Země.

00:31:01:88
00:31:00:88
00:30:59:88
Zadání kódu je nemožné.

Ovšem čeho si bomby nevšímaly bylo to, že ve městě se nacházel ještě jeden člověk. Prakticky mrtvý a bez chakry. Pořád si něco mumlal pro sebe.
„Jak zněl ten kód? Kód… k čemu… panebože… bomba… kód… vzpoura. Co jsme to provedli? Kód… bomba…“ neustále dokola, opakoval to jako svoji mantru. V očích měl hrůzu a nechápavost, také se tam objevil zmatek. Tento muž nosil hodnost generála a jméno Mayu…
„Kód zní vzpo…“ nedořekl, protože jeho tělo se náhle bez nějakých příčin prostě vypařilo. Nic necítil.
Bomby vybuchly se svou smrtelně ničivou nádherou. Z celého města zbylo pár ohořelých trosek. Totální obraz zkázy.

Sílu výbuchu cítila i naše skupinka. Ohlédla se a všichni nasucho polkli.
„Já to tušil.“ Ozval se Obito.
„Tak proč jsi nic neřekl?“ obvinil ho Kakashi.
„Kdyby jsem něco řekl, by jste mi nevěřili a já nechtěl vyvolat paniku.“ Řekl Obito.
„To tě neomlouvá.“ Ucedil Kakashi.
„Ještě se hádejte vy dva.“ Pronesl Jiraiya aniž by se otočil. „Nyní vás opustím.“
„Proč?“ zajímal se Minato.
„Moje pomoc již nebude třeba a mimoto musím napsat další knihu a potřebuju inspiraci.“ Dodal Jiraiya.
„Opatrujte se.“ Zvolali za ním ostatní.
Doufám, že ta kniha vyjde, blesklo Kakashiho hlavou.

Na hranicích zemí Ohně a Větru se rozdělili na dvě skupinky. Sandaime a Harumi, Minato, Kushina, Obito, Rin a Kakashi.
„Opatruj se, matko.“ Řekla na rozloučenou Kushina.
„Ty taky dcero a poslouchej svého manžela.“ Kushina kývla na souhlas.
„Nebojte, já se o ni postarám.“ Slíbil Minato a zazubil se.
„My na něho dohlédneme.“ Přidal se celý Minatův tým.