Leave me alone
Naruto stál na okraji skály obklopen hustou bílou mlhou. Před sebou viděl rozmazaný černý obrys svého nejlepšího přítele. Tělo se mu chvělo zlostí a chtěl na něj křičet, ale věděl, že by se mu jen vysmál do tváře.
"Proč?? Proč??" ptal se sám sebe a snažil se zadržet v sobě ten neskutečný vztek.
"Proč se to muselo stát?" po tvářích mu začaly kapat příjemně teplé slzy. Jeho nejlepší přítel ho zradil. Byl s ním ve chvílích, kdy se cítil sám. Chtěl ho překonat. A nakonec on odešel z vesnice a zanechal ho na pospas osudu. Nikdy spolu příliš nevycházeli, ale přesto......přesto byl pro Naruta důležitý, tak důležitý, že za ním šel přes polovinu země, a teď tu stojí, neschopen pohybu a tiše sleduje, jak jeho druh odchází.
"Ne! To nedovolím!" křičel uvnitř své mysli, ale stále nebyl schopen pohybu. Černý stín se mu pomalu ztrácel z dohledu a on si uvědomil, že má poslední šanci něco udělat. Nahromadil chakru a okolo jeho těla se udělal slabý, světle modrý opar.
"Zastavím ho!"povzbuzoval se a utvořil první pečeť.
"Stůj!!!!"zařval do ticha a jeho hlas se rozléhal daleko do bílé krajny.
"Neutíkej přede mnou! Dnes tě přivedu zpět do Konohy!" S těmito slovy se rozběhl vpřed. Okolo něj se objevily čtyři klony, které zaútočly jako první.
"Myslíš si, že mě tímhle zastavíš?" ozvalo se z mlhy před ním a Naruto se rozběhl ještě rychleji. Konečně se dostatečně přiblížil, ale to co uviděl ho donutilo zastavit. Na jeho tváři se objevil zděšený výraz. Jeho nejlepší přítel tam stál s pohrdavým výrazem a po celém těle měl stopy od Prokleté pečetě.
"Proč?"zeptal se, teď už nahlas blonďáček a podíval se na svého věčného rivala.
"Protože už pro mě nejste důležití...."odpověď zůstala viset ve vzduchu a nastalo nesnesitelné ticho, které prolomilo až Narutovo zakřičení. Stál tam a po tvářích se mu kutálely slzy, teď už se neovládal. V pravé ruce utvořil malou, rotující modrou kouli a rozběhl se proti svému příteli, který pro něj tolik znamenal. Nemohl zastavit. Jeho ruka se zasekla hluboko do skály a on zůstal uvězněn zády k okolnímu světu. Tiše naslouchal, ale všude vládl klid a mír. Najednou mlhu prořízlo pronikavé pištění a on si uvědomil, co se děje. Řítil se k němu Sasuke, který byl připraven ho zabít. Naruto zavřel oči. V mysli se mu ukazovaly všemožné vzpomínky:
"Tým 7 stál na zasněženém mostě a pozoroval polomrtvého Zabuzu, jak se naposledy loučí se svým služebníkem Haku.
Najednou se vše změnilo a on se znovu ocitl uprostřed Lesa smrti a viděl Sasukeho, jak zachránil Sakuru od tří ninjů ze zvučné.
Naruto se rozhlédl a zjistil, že se ocitl u Konožského jezírka a spatři malého Sasukeho, truchlícího nad svou ztracenou rodinou. Tehdy se oba cítili úplně stejně.
Nyní stál na střeše nemocnice a bojoval se svým přítelem jako teď, ale předtím to bylo jiné. Tehdy to byl rovnocený souboj, který zakončil jejich sensei.....teď šlo o život."
Obrazy před jeho očima se přestaly míhat a on znovu začal vnímat své okolí. Už bylo ale pozdě. Ucítil tupou bolest a jeho tělo se sklátilo k zemi. Něco ho chytilo kolem krku a znemožnilo mu dýchat. Naruto sebou mrskal, ale to jen stále víc stupňovalo narůstající bolest. V tu chvíli se z jeho těla začala linout rudá záře, která pálila útočníka do rukou, a tak sevření povolil. Znovu upadl, nyní však, poháněn neuvěřitelnou liščí silou, se znovu postavil a zaútočil. Chvíli se pokoušel svého protivníka zasáhnout, když tu se najednou červená chakra vytratila a on zůstal naprosto bezbranný. Před jeho očima jiskřilo a tehdy naposledy uslyšel pískání tisíce ptáků, než se Chidori zarylo do jeho hrudi. Vyprskl krev. Už nemohl dál bojovat, neměl jak. Sasuke nad ním vítězoslavně stál a věnoval mu další pohrdavý pohled.
"Nepotřebuji vás. Nech mě na pokoji!" s těmito slovy se otočil a opustil ono osudné místo.
Naruto tam zůstal sám. Ležel na krví smáčené zemi a nasával poslední paprsky slunce. Měl těžká víčka a oči se mu samy zavíraly. Přestože vzdoroval, spánek byl silnější. Mysl se mu zatemnila a on už nevěděl nic. Nevěděl, že ho našel Kakashi a odnesl zpátky do vesnice, a ani to, že Sasukeho už nikdy neuvidí. Pomalu upadal do bezvědomí. Ještě naposledy nastevřel své blankytně modré oči, a potom se už ocitl v prázdné, bezútěšné tmě.
Tak tohle mě napadlo večer a tak jsem to musela rychle napsat. Je to sice krátký, ale já se v krátkých povídkách vyžívam, takže na mě je to vlastně akorát. Tak si užijte čtení a komentujte.
Vážne sa to tak aj mohlo stať... že by Naruto onemel a nebol ničoho schopný.
Už Einstein povedal: "Čas je relatívny..."
No hodinky a diár hovoria niečo iné.
ju, super pekne si to opýsala, úplne som sa ponorila do príbehu a pekný štýl
"Its not like the walls were built to protect people from titans. But to protect titans from Levi."
Levi. Humanity's strongest soldier < 3
Môj FC | NaruHina FF „Jeden z tých momentov“ | Kakashi FA
Super povídka
Odkaz na bojovou píseň klanu BrunnenG
http://www.youtube.com/watch?v=MESbr6VNpa4
Klan BrunnenG se nečte tak jak se píše! Čte se takto Brannen Dží !!!
TAK BACHA NA TO !!!!
je to moc hezký.. četla jsem i další tvoje povídky a oproti těm prvním je tam vidět vážně pokrok v psaní.. už píšeš barvitěji a máš i lepší stylistiku mi přijde (i když byli taky hezký, tak tohle se mi líbí víc) a že je to krátký vůbec nevadí, občas je to i lepší