Láska s překážkou 09

Láska s překážkou 09

„...toto byly všechny informace, které se nám podařilo získat. Už je to většina z těch, které ještě potřebujeme pro uskutečnění našeho plánu,“ obeznamoval Shikamaru všechny o aktuální situaci.
Ve sklepě pod květinářstvím rodiny Yamanaka se tentokrát sešli Naruto, Jiraya, Chouji, Yamato, již zmíněný Shikamaru i jeho otec.
„Čekáme ještě na zprávy, jaké přesné počty mužů nyní Sasuke má a jak jsou rozložení po vesnici. Pochopte, jsou to velice citlivé materiály, jejich získání jistě není snadné. Máme času dost, skoro všechno je již připravené,“ doplnil jeho otec, Shikaku.
„To znamená, že musíme jen čekat?“ položil svůj dotaz Chouji.
„Přesně tak,“ kývnul hnědovlasý Yamato.
‚Prosím, sežeňte to rychle, ať můžeme pomoct Hinatě,‘ pomyslil si v duchu Naruto, navenek pouze přikývnul. Poslední dobou na ni nemohl přestat myslet, začínal být šíleně nedočkavý. Čím dál víc ho nebavilo pouze nečinně sedět se založenýma rukama. Tohle už dělal dost dlouho. Nyní měl chuť jednat. Rychle.

***

Na pozdní odpoledne druhého dne mu byla přidělena čtyřdenní mise.
Napadlo ho, že ještě před jejím splněním zajde za Hinatou. Nenápadně, samozřejmě, aby nevzbudil podezření.
Každý ninja uměl chodit tiše a nepozorovaně. Tím spíš už tak zkušený ninja jako Naruto...jen to o něm většina lidí netušila, protože jeho zvykem bylo všude kolem sebe tropit randál a hluk.
Ovšem tentokrát, kdy cítil, že je opravdu důležité nenatropit kolem sebe moc povyku, snažil se opravdu zůstat co nejvíc potichu. Ačkoliv se za bílého dne nepotřeboval po vesnici doslova plížit, přehnaný rozruch by jistě také neprospěl. Nejdůležitější bylo nevzbudit pozornost ANBU.
Povedlo se mu to, ke vstupní bráně do části vesnice, vyhrazené klanu Hyuuga, došel bez povšimnutí, jako normální občan.
Neměl sice výslovně zakázáno chodit do této části Konohy, jenomže necítil ze strany Hyuugů přílišné sympatie. Spíš se zdálo, že Naruta přijímali jenom díky jeho vztahu s Hinatou.
Nedokázal uhodnout, jak se k němu budou chovat nyní, když jsou ohlášeny zásnuby Hinaty s Hokagem.
V každém případě jít se podívat za ní nebyl žádný zločin, ne?
Vkročil dovnitř a známým směrem kráčel k domu Hinatiných rodičů, kde samozřejmě bydlela i ona. Usmyslel si, že půjde radši postranními dveřmi, které byly mnohem blíž k Hinatinu pokoji než dveře hlavní; pro jistotu, aby ho nikdo jiný z klanu neviděl. Nechtěl totiž vyvolávat zbytečné rozepře.
Většinou tohle dělal, když chtěl jít za Hinatou, ale nechtěl, aby si ho všimli ostatní z klanu. Slabé zaťukání, ke kterému se právě chystal, totiž při troše štěstí, a zatím vlastně vždycky, slyšela jenom Hinata, která ho pokaždé pustila k sobě dovnitř.
Už si pochvaloval, jak mu všechno skvěle vychází, že ho nikdo nenachytal, když v tom...
„Hledáš tu něco?“ uslyšel Naruto za svými zády povědomý, přísný hlas. Trhl sebou a okamžiku se mu zhroutily veškeré plány. Svoji ruku zastavil uprostřed pohybu ke dveřím, zatímco se pomalu otočil.
Nepřekvapilo ho, koho za sebou uviděl, avšak necítil se v této situaci zrovna moc příjemně. Jakoby svrchu se na něj dívaly přísné oči vysokého, hnědovlasého muže, Hinatina otce Hiashiho.
„Echm...já...přišel jsem za Hinatou,“ dostal ze sebe konečně. Chvilku mu trvalo, než se sebral a začal mluvit normálně.
„Hinata už tu není,“ oznámil mu hrubě Hiashi a sjel ho velice autoritativním pohledem.
Blonďák se zarazil, nechápal, co tím onen muž myslel.
„Není?“ zopakoval slabě. Nenapadalo ho, kde jinde by mohla být.
„Hinata už tady nebydlí. Odstěhovala se do domu svého budoucího manžela,“ vysvětlil Narutovi. Nešlo si nevšimnout jisté pýchy v jeho hlase, když mluvil o Sasukem jako o budoucím manželovi své dcery.
Blonďáka to ani moc nezaskočilo. Vždycky tušil, že si Hiashi myslí, že pro Hinatu není dost dobrý a Sasuke byl v této chvíli jedním z nejlepších možných kandidátů na jejího muže. Jakmile si však vzpomněl na jeho rozhovor s Hinatou, uvědomil si, že musí zůstat v klidu. Kvůli Hinatě o kvůli sobě. Stejně, už o nebude dlouho trvat...
„Co si myslíte, že děláte? Myslíte si, že takhle bude šťastná?“ obořil se na něj Naruto. Hiashi se otočil zpátky a podíval se mu přímo do očí.
„Jistě, že bude šťastná. Ona už je šťastná, učinila toto rozhodnutí sama,“ řekl.
„Cch,“ odfrkl si Naruto.
„Ačkoliv se ti to možná nelíbí, chystá se svatba. Hinata je moje dcera, vím, co je pro ni nejlepší,“ trvala si na svém hlava klanu Hyuuga.
‚Hinata je šťastná, když jsou šťastní i její blízcí. Má Vás ráda a snaží se Vám udělat radost, copak to nevidíte? Pro Vás je to jenom loutka...‘ napadalo Naruta v duchu. Nevyslovil své myšlenky, s veškerou námahou je ve svém nitru udusil. Hiashi byl velice zatvrzelý člověk, nic podobného by nepochopil.
Zavládla chvíle ticha.
„Počkej tady,“ vyštěkl hnědovlasý. Svižně prošel kolem mladého muže, tak svižně, že se za ním zvedl lehký poryv větru. Otevřel a zavřel za sebou dveře, na které se Naruto chystal zaklepat, ovšem ani se nenadál a Hiashi se vrátil zase zpátky. S tím rozdílem, že teď něco nesl.
„Tohle ti tady nechala,“ oznámil mu stroze a podal Narutovi bílou dopisní obálku, na které bylo úhledně napsáno malým písmem jeho jméno.
„Teď prosím odejdi, tady už nemáš co pohledávat,“ vyzval ho Hinatin otec. Ještě jednou po něm vrhl znechucený pohled, prudce se otočil a odešel.
Blonďáka tam už nic nedrželo. Utíkal domů, celý nedočkavý, co že mu Hianta v onom dopise píše.
Vběhl k sobě, rozplácnul se na postel a doslova trhal dopisní obálku, aby z ní konečně mohl vytáhnout list papíru. A dal se do čtení...