Hate, revenge and love – Kushina a Sandaime kazekage, část 9.

Kushina se po noci plné vášně odebrala do svých pokojů, aby si vzala již připravené slavnostní kimono, které mělo barvu letní noci, na které zářily tisíce hvězd…
Pro Kushinu přišla její služebná a řekla, že poprava začne za půl hodiny a ženich je skoro na místě.
„Děkuji, Sayu, a můžeš jít,“ Kushina ji zdvořile řekla, že ji už nebude potřebovat. Sayu odešla a plánovala co řekne Velectěné a hlavně svému „manželovi“.
Jenže nepočítala, že ji zdrží kapitán Crusaderů a bude se jí tázat na osobní otázky!
„Co potřebujete?“ zeptala se Kushina.
„Jen jsem chtěl vědět, v jakém jste vztahu s Minatem-san,“ zeptal se s růměncem ve tváři.
„A proč?“ zajímala se Kushina.
„No jen proto, že bych se chtěl připojit k vám a zachránit Minata-san. On mi nějak neublížil a začal jsem s ním sympatizovat a zatoužil jsem po jinačím životě.“ Přiznal mladý kapitán, kterému bylo sotva dvacet. Vlastně byl stejná věková skupina jako Kushina.
Byl ve svých devatenácti letech nejmladším kapitánem.
„Tak dobře, ale musíš dělat přesně to, co ti řeknu a jestli je to nějaká past, tak si mě potom nepřej!“ varovala ho Kushina a mladík přikyvoval.

Kushina ho zavedla do jednoho rohu, odkud bylo vidět na popraviště a všimla si své matky a muže, který vedle ní seděl, ale protože matka byla předkloněna, tak mu neviděla dobře do tváře.
Jen si nevšimla, že Minata právě vkládají do gilotiny a musela mu říct, na jaký signál má reagovat. Jak a to ji zabralo další cenné minuty, kterých povážlivě ubývalo.
Až chlapec vše pochopil, tak kývl na souhlas a Kushina se mohla vydat na popraviště. Do téhle scenérie přišla Kushina, která si všimla, že přišla pozdě.
„Minato, ach ne…“ zanaříkala Kushina a dala se do breku a podlomila se jí kolena a byla v takovém šoku, že viděla rudě a nemohla uvěřit svým očím, které viděli jak Minato byl popraven. Vše si dávala za vinu, že se zbytečně zdržela…
Naříkala jako poraněná laň a bylo jí jedno, že si ušpiní své nové krásné kimono, které ji slušelo a podtrhlo její ohnivě rudou hřívu.
„Co pláčeš? Máš přece mě!“ ozvalo se jí za zády.
Kushina se s námahou a bez zvědavosti otočila a to, co spatřila ji doslova přikovalo na místo.
„Kdo jsi?“ zeptala se s nadějí v hlase.
„No přece já, copak mě nepoznáváš?“ zajímal se žlutovlasý mladík.
„Ale vždyť…!“ nedořekla a on odpověděl jediným pro něj vhodným slovem: „Genjutsu.“
„Co to je?“ chtěla vědět Kushina.
„Je to část umění ninjů, kdy vyvolají tu iluzi, kterou si jejich protivníci přejí vidět, ale teď tě skutečně vpravím do svého genjutsu a musíš se chovat jako doposud.“
Kushina nestačila zareagovat a již se nacházela v jeho genjutsu.
Opět.

Mezitím Kushina stačila dát signál, aby osvobodili Minata, ale už neviděla jak ho osvobodili a setkala se v tváří v tvář svému „manželovi“, který nepoznal to jeho genjutsu.
To musí být pěkný blbeček, že si ani neuvědomil, že je chycen v genjutsu. Pomyslela si Kushina.
„Ráda vás poznávám,“ řekla Kushina mile, když si byli představeni.
„Také mě těší,“ ozval se kazekage a po očku se podíval na jak odstraňují Minatovo zdánlivě mrtvé tělo a tím očkem se opět mrknul po Kushině a okamžitě se mu zalíbila a začal se těšit na jejich společnou budoucnost a už začal myslet na to, jak budou vypadat jejich děti…
„Velectěná, jak to, že poprava byla uspíšena?“ optala se své matky.
„Kazekage usoudil, že není vhodné, aby mladá žena byla svědkem takové „zábavy“ a já jsem s ním souhlasila.“ Odpověděla její matka.
„Děkuji za starost kazekageho, ale již odmalička jsem viděla popravy a jako dcera Velectěné musím být – jako její následovnice – zvyklá na popravy a jak jste to nazval…? A už vím… zábava, ale já to vidím jinak! Poprava není žádná „zábava“, ale konec jednoho člověka, který tento život nebyl čestný, ale snad v dalším bude.“ Kushina se musela vyslovit.
„Jsem rád, že máte svůj názor, ale jako moje budoucí manželka by jste se měla zdržovat podobných nesmyslných komentářů,“ řekl kazekage sice tichým, leč varovným tónem.
„Pochopila jsem vás, ale přece si nemyslíte, že my ženy nemáme právo na svobodný projev? Typický chlap!“ poslední slova si šeptla pro sebe a teď si uvědomila, že kazekage a Minato jsou velice rozdílní lidé.
Minato by se tak nikdy nechoval to věděla bezpečně.
„Kushino-san, takhle se mluví s kazekagem?“ otočila se na svou dceru.
„Velectěná, ale on ještě není můj manžel a nedovolím, aby nás ženy řadil do skupiny nemyslících bytostí!“ utrhla si Kushina.
Kazekage se už napřahoval k ráně a Kushina poznamenala něco co kazekage vůbec nechápal: „Vy jste zvíře a můj manžel se ke mně takhle nechová!“ a zmizela, protože ji bělovlasý muž osvobodil z genjutsu.

„Prosím omluvte mou dceru, která je velice temperamentní,“ Velectěná se snažila uklidnit kazekageho.
„Škoda, že vaše dcera není jako vy,“ politoval kazekage.
Velectěná se zarděla. „Ale vy jeden lichotníku.“
„Ale je to pravda,“ řekl kazekage a začalo mu být něco divného.
„Kam všichni, tak najednou zmizeli?“ podivil se kazekage.
„Máte pravdu! By tady být maximálně dvacet lidí…“
„Genjutsu!“ v tom si to uvědomil a musel použít velkou dávku chakry, aby to genjutsu zrušil.
Krev z gilotiny zmizela a slunce se již vyhouplo o hodný kus.
„Žlutý blesku! Ty parchante!“ řval kazekage a Velectěná se zděsila, protože takový kazekage ji naháněl hrůzu a to ho považovala za milého a přitažlivého muže…

Kushina a skupinka již byli skoro pryč z popraviště, ale pak zaslechli ten řev a Minato se otočil. Viděl, že se kazekage dostal z jeho genjutsu a křikl na ostatní: „Běžte, já to vyřídím!“
„Ne! To ti nedovolím!“ odmítala Kushina.
Minato ji políbil a ještě ji oznámil: „Jen běž, lásko, Jiraiya-sensei se o tebe postará.“
Jiraiya jen přikývl a už se hnali pryč…

„Zvládne to?“ optal se Obito.
„Zvládne, copak mu nevěříš?“ uhodil na něho Jiraiya a Kakashi souhlasně kýval.
„Kdo je to?“ vyhrkl Obito.
„Není to nepřítel, ale přítel,“ ujistila je Kushina.
„Promiňte mi, Kushina-sama, ale nevěděl jsem co bych tam dělal,“ omlouval se mladík.
„To nevadí, ale zaveď nás do zbrojnice. Tuším, že by se nám nějaké zbraně budou hodit,“ zavelela Kushina a cítila jak v ní vře její krev Uzumaki.

Zbrojnici našli hned a i Kushina se začala ozbrojovat.
„Ale, Kushino-sama, vy přece…“
„Kapitáne, zapomínáš na to, že mě měl na starosti Min a naučil mě bojovat a dokonce mě naučil používat ninjutsu… no byla jsem dobrá žačka,“ svěřila se Kushina a zabolelo ji u srce, protože Min by na byl pyšný.
„Tak proto jste pořád utíkala někam pryč,“ náhle to mladíkovi došlo.
„A tvoje jméno?“ ozval se náhle Jiraiya.
„Jmenuji se Kenji.“
„Kenji, nezdržuj a nevyptávej se! Když Kushina umí bojovat, tak to mění situaci,“ řekl Kakashi, který byl vývojem celé té záležitosti znepokojen. Kde věží všichni Crusadeři?

Na tuhle otázku, kterou položil nikdo nenašel odpověď.
„Tak to nemám tucha,“ odtušila Kushina.
„No, nebudeme na ně čekat a šup pryč!“ Jiraiya nechtěl zbytečně riskovat.
„A co Minato-sensei?“ strachoval se opět Obito.
„Zapomínáš, že jemu se jen pro nic zanic neříká „Žlutý blesk Konohy“, ne?“ Jiraiya měl ve svého studenta plnou vírou a mrkl na Obita, který si přehnaně strachoval o své přátele.
„Máte pravdu, Jiraiya-sama.“ Souhlasil Obito.

Kushina musela zatnout zuby, aby se nerozkřičela, že Minato potřebuje pomoc, ale pro proslovu Jiraiyi. Musela uznat, že na tom něco bude, protože Minato byl a zůstane jediný, který unikl gilotině.
„Souhlasím, i když bych se tam ráda rozeběhla, ale my máme jiný cíl. Minato také, navíc je to můj manžel a já nedovolím, aby umřel, aniž by se mnou strávil pár nudných let, kde by proklínal nudu!“ Kushina tímto proslovem dodala všem potřebnou jiskru a Kakashi poznamenal: „Vy mluvíte jako Sandaime a vy určitě máte tu – jak říká – Ohnivou vůli.“
„Něco na tom bude,“ souhlasil Rin.
„Žádné zdržovačky a jdeme!“ zavelela Kushina a vyhrnula se na chodbu a pak se dostali pod vedením Kushiny před bránu věznice a tam nastal ten pravý problém.

„Kushino-sama, Kenji, ustupte a nechte nás, abychom to s těmi bandity skoncovali!“ řekl na přivítanou velitel všech Crusaderů.
„Tak to asi nebude možné, pokud tito lidé mají zemřít já s nimi také, protože jsem za jednoho z nich provdaná. Právě bojuje s mým „manželem“, který nikdy nemohl být mým manželem.“ Kushina sice mluvila podivně, ale všichni ji rozuměli.
„To je mi líto, ale tak to k úctě Velectěné a vlastně je mou povinností vás zabít, když jinak nedáte!“