Láska s překážkou 06

Láska s překážkou 06

Hinata sice byla šťastná, že se zavděčila svému otci a jeho slova chvály, pokud se jim tak dalo říkat, jí hodně pomáhaly, ale kdykoliv od té chvíle pomyslela na Naruta, píchalo ji na hrudi.
Tu noc nemohla skoro vůbec usnout, jak měla hlavu přeplněnou všemi možnými myšlenkami. Jenom se převalovala na posteli a zírala střídavě do stropu, po zdi a z okna. Bála se dne, který měl přijít.
K snídani vůbec nic nesnědla, jak měla žaludek sevřený úzkostí. Od rána nedělala nic jiného, než že seděla na posteli ve svém pokoji a s obavami čekala, až přijde Sasuke. Ačkoliv se Hanabi všemožně snažila ji rozveselit a přivést na jiné myšlenky, nepovedlo se jí to.
Hinata tušila, že pokud se cítí tak, jak se cítí, to rozhodnutí nejspíš nebylo správné. Ale snažila se to potlačit tou částí své osobnosti, která jí naopak říkala, že si vybrala dobře.
„Hinato!“ dolehl k ní silný hlas jejího otce. Zprvu sebou trhla, potom však bleskurychle slezla z postele a pádila za jeho hlasem. Dobře věděla, proč ji volá. Cestou si prsty pročísla vlasy a těsně před tím, než došla ke vchodu do jejich sídla, trochu zpomalila, aby nebyla udýchaná.
Pootevřela dveře a už viděla svého otce, který si podával ruku se Sasukem.
Sasuke měl oblečený plášť pro Hokageho, nejspíš aby zapůsobil na Hiashiho. Titul Hokage měl velkou váhu, to věděl každý. Hlavně tedy sám Sasuke.
Za ním stáli dva ANBU muži, z nichž jeden měl tmavé, zelené vlasy – Akihito. Sasukeho poradce si přece nemohl nechat něco takového ujít.
„Pojď blíž a pozdrav se s Hokagem,“ pobídnul ji Hiashi a odstoupil, aby se mohla postavit před Sasukeho.
„Zdravím, Hinato-sama,“ uklonil se jí Sasuke a trochu se pousmál. „Prosím, přijmi tento malý dárek...“ požádal ji, když natáhl ruku k Akihitovi. Ten mu okamžitě podal bronzovou sošku lva, asi střední velikosti. Sasuke ji předal Hinatě, ta se ovšem pouze zdvořile usmála. Na okamžik ji napadlo, že má radši květiny od Naruta – dárek od srdce.
„Děkuji,“ poděkovala zdvořile a sošku přijala.
‚Lev...chtěl tím snad Sasuke vyjádřit vítězství? To už si je opravdu tak jistý?‘ pomyslela si, ale nedala nic najevo a následovala svého otce se Sasukem do jejich místnosti pro hosty.
Poté, co se všichni pohodlně usadili, ujal se slova Sasuke.
„Děkuji za milé uvítání, Hiashi-sama. Jak jistě víte, včera u mě byla Vaše dcera Hinata. Nejsem si jistý, jestli Vám to již sdělila, ale pro jistotu všechno zopakuji – nabídl jsem jí sňatek a dnes jsem tu pro odpověď.“
„Hinato,“ pobídnul svoji dceru poté, co kývnul na znamení toho, že rozumí všemu, co řekl Sasuke.
„Ano, Sasuke. Přijímám,“ dostala ze sebe. Nejde ani popsat, s jakou úzkostí tato slova říkala. Věděla, že teď už nic nepůjde vzít zpět.
Sasuke se usmál a ač se snažil sebevíc, aby působil vlídně a mile, nedokázal odstranit tu trošku zlověstnosti, která se v jeho výrazu objevovala.
Zanedlouho se rozhodl Sasuke odejít, ačkoliv ještě stihli s Hiashim probrat různé záležitosti okolo toho sňatku.

„Nashledanou, Hiashi-sama, rád jsem se s Vámi setkal,“ loučil se před jejich domem se svým pravděpodobně budoucím tchánem Sasuke.
„Také mne těšilo, Hokage-sama, jsem rád, že se moje dcera stane Vaší nastávající ženou,“ odvětil Hiashi. Oba muži byli ve zjevně dobré náladě. Oba jistě měli své plány, které jim skvěle zapadaly do sebe.
Černovlasý se svými pobočníky se již chystali odejít, kdežto v tom k Hinatině domu někdo kráčel. Někdo, jehož krok se při zjištění, kdo je před domem, změnil v klus a postupně i v běh.
Jako první si ho všimla Hinata, která nedokázala věřit vlastním očím. Jeho by si tu v žádném případě nepřála (aspoň ne zrovna v ten okamžik), celá úplně ztuhla.
Jakmile si Hiashi všiml, že jeho dcera nějak zneklidnila, podíval se stejným směrem jako ona. Jakmile ho uviděl, vycítil problémy.
Sasuke jej zpozoroval jako poslední. Jeho oči se zaleskly a posměšně se ušklíbl.
„Sasuke!“
Všichni ten ukřičený hlas poznali. Hlas blonďatého muže. Naruta. Hnal se k nim, co mu síly stačily.
„Neměl být na misi?“ zamručel polohlasem Hokage k jednomu muži v masce, Akihitovi.
„Nebylo volné nic delšího než třídenní mise. Myslel jsem, že to bude stačit, ale oni ji nejspíš dokončili dřív,“ vysvětlil ANBU. A dodal : „Jestli chcete, vyřídím to.“
„Ne,“ zastavil ho. „Myslím, že to nebude třeba.“ Jeho černé oči se upíraly na další postavu, která se tam právě hnala odjinud. Vysoký muž s dlouhými hnědými vlasy, staženými na zádech v culíku. Další Hyuuga – Neji.
„Sasu-“ snažil se znovu zavolat Naruto, který se za tak krátkou dobu úctyhodně přiblížil k místu, kde stál Sasuke, ale byl někým zastaven.
„Naruto, ne!“ okřikl ho přísný hlas, něčí ruka ho chytila za paži a otočila ho. Uviděl Hinatina bratrance, Nejiho.
„Neji, pusť mě! Já musím...“ snažil se mu vysmeknout, ale marně. Neji ve svém sevření nepovolil ani za nic. Nemohl, protože věděl, co všechno by tenhle horkokrevný pitomec mohl způsobit, kdyby se dostal blíž ke komukoliv z těch, kteří byli právě venku.
„Uklidni se, Naruto!“ pokoušel se ho krotit Neji.
Sasukeho tohle mezitím přestalo bavit.
„Zatím nashledanou, Hinato. Brzy se znovu uvidíme,“ naznačil a se svou stráží odešel. Narutovi, svému bývalému příteli, nevěnoval ani krátký pohled.
Hiashi jenom letmým gestem naznačil Hinatě, že by se měli vrátit dovnitř. Ona ho samozřejmě poslechla, ale při odchodu věnovala Narutovi letmý, omluvný pohled, který jakoby mluvil za vše.
Blonďák se po chvíli konečně umírnil a přestal se vzpírat.
„Hinato, počkej!“ zavolal na ni a snažil se běžet pro změnu za ní. Bez úspěchu – opět ho zastavil Neji.
„Naruto, nech toho,“ oslovil ho vážným hlasem Neji. „Ona už se rozhodla.“
„Cože?“ nechápal. „Co se tady vlastně stalo? Jak že se rozhodla, o čem to mluvíš? A proč tu byl Sasuke?“
„Ty vážně nic nevíš?“ zeptal se ho pro jistotu Neji. Povolil sevření, ale jeho ruka stále svírala Narutovu paži – pro případ, kdyby se splašil, až mu všechno poví.
„Co bych měl vědět? Neji, mluv!“ vyděsil se blonďák a zostra vyjel na Nejiho.
„Hinata se rozhodla, že si vezme Sasukeho,“ vysvětlil stručně hnědovlasý Hyuuga.
„Cože? To ne, ona by tohle nikdy neudělala!“ přesvědčoval ho Naruto. Zároveň ale přesvědčoval i sám sebe, protože Neji vypadal, že mluví smrtelně vážně.
„Sasuke jí navrhl sňatek, ona souhlasila, za plné podpory našeho klanu. Nemůžeš nic dělat, Naruto,“ potvrdil.
„Ne! To není možné!“ vydechl šokovaně Naruto a upřel svůj smutný pohled na vchod do Hinatina domu. Zůstal stát jako opařený, nezmohl se potom ani na jedno slovo. Hinata by přece nikdy nic takového neudělala...tedy ne z vlastní vůle. Byl si jistý, že ho milovala, stejně jako on miloval ji.
Protentokrát s obrovským přemáháním zvládl zůstal v klidu. Po dobrém se rozloučil s Nejim, který už konečně pustil jeho ruku, a odkráčel po svých.
Ale rozhodl se...

***
Toho dne večer bělovlasý Jiraya, jeden z legendárních sanninů, který zavítal do Konohy před několika dny, vešel do svého pokoje. Byl značně unavený a taky už měl něco vypito.
Těšil se, jak se natáhne na posteli a usne, ovšem na jeho dece ležel lístek. Lístek, na kterém bylo důvěrně známým písmem naškrábáno několik řádků...

Poznámky: 

...

Uuuufiky uf, ta hádanka...byla to docela makačka, ale nemohla jsem přijít na jiný způsob, jak říct...mno, na to si počkejte do sedmého dílu Jen doufám, že v ní moc neprozrazuju děj dopředu... chich, jinak promiňte, jsem teď posedlá hádankami.
Od příštího dílku už se konečně začne něco dít (echm, teda ne že by se doteď nic nedělo)... ;)

Odkaz na první díl: Láska s překážkou 01