Hate, revenge and love – Kushina v časové tísni, 4. díl

Kushina si přečetla vzkaz od Minata, který zněl:

Drahá Kushino,
budu čekat, co mi taky jiného zbývá. Možná mě taky něco napadne a ozvala se Konoha? Nevím proč, ale myšlenka na tebe mi pomáhá přežít. Ovšem jestli se nám to povede, tak ti zajistím v naší vesnici azyl. Včera jsem měl o tobě sen, jak se na mě směješ a držíš něco v náručí. Jakoby jsi držela dítě. Naše…

Kushina se při čtení začervenala a odpověděla mu v podobném duchu.

Drahý Minato,
jsem poctěna a měla jsem ten samý sen, ale na druhou stranu, ty jsi se smál a držel něco v náručí. Už, aby ten útěk byl, protože mě to tady dusí a ta přetvářka, teď si musím víc než, kdy jindy hlídat záda, tak naše korespondence nebude tak častá, ale věz, že na tebe budu neustále myslet.

Jakmile tuto zprávu dopsala vstoupila do jejího pokoje sama Velectěná s jakousi obálkou v ruce.
„Zdravím, Velectěná matko,“ přivítala ji Kushina.
„Také tě zdravím, Ctěná dcero, mám pro tebe radostnou zprávu,“ oznámila její matka až moc vesele.
„Jakou?“ chtěla vědět Kushina.
„Mám pro tebe ženicha,“ pronesla Velectěná, která byla poctěna, že je to tak vážený ženich.
„A který to je?“ řekla její dcera, která nebyla, ale vůbec nadšena, kdyby neznala Minata, taky by to přijala a poddala se svému osudu, ale teď když ví, že Minato sdílí stejné pocity, tak to pro ni bylo horší. Nechtěla žádného jiného než Minata, do kterého se stačila za tu krátkou dobu zamilovat.
„Je to velmi mocný muž,“ Velectěná dál svými slovy trápila svoji dceru.
„To se mám,“ řekla netrpělivě.
„To ano. A nechceš vědět, kdo je to?“ zajímala se Velectěná.
„Zajímá, ale dneska mi není nějak dobře,“ vymluvila se Kushina.
„Nejsi nemocná?“ strachovala se matka. Odložila obálku na postel a zkusila teplotu dceřina čela a bylo úplně rozpálené.
„Je mi dobře, jen jsem unavená,“ teď lhala, protože ji vážně nebylo dobře.
„Tak na to ti neskočím, znám tě, ale cítím, že jsi nemocná a žádný odmlouvání. Budeš ležet než se vyléčíš, takže žádné výlety a návštěvy!“ rozkázala Kushině a ta musela souhlasit.
Velectěná odběhla pro rodinného doktora a na obálku úplně zapomněla, ale Kushina, tak ji otevřela na nestačila se divit, co v ní bylo.
Musela si to přečíst dvakrát než pochopila význam toho, co jsi teď přečetla.
Ale než mohla dojít k nějakým závěrům nebo poslat pro Mina, aby poslal vzkaz Minatovi, tak do pokoje vstoupila Yuki a starostivě se ní ptala:
„Jak je ti?“
„No, onemocněla jsem, tak Velectěná šla pro našeho doktora.“ Sdělila ji Kushina a při těch slovech Yuki malinko nervózněla a Kushina nevěděla proč.
„Tak to je dobře,“ souhlasila Yuki.
„Co tady děláš?“ ptala se Kushina.
„No jen jsem ti přišla říct, že do naší vesnice se blíží jakýsi člověk, který má pro vstup do naší vesnice zvláštní povolení. Tušíme, že to bude přítel toho Žluťáska,“ odpověděla ji po pravdě Yuki.
„Možné to je, ale taky nemusí,“ podotkla Kushina.
„No uvidíme,“ než stačila cokoliv dalšího říct, tak do pokoje vstoupila matka a doktor.
„Zdravím, Ctěná, zaslechl jsem, že jsi nemocná, tak se na toho bacila podíváme,“ pravil doktor.
„Omluvte mě, čekají mě ještě nějaké povinnosti,“ omluvila se Yuki a se zdvořilostní úklonou odešla, ale v duchu si pro sebe dodala: Půjdu navštívit toho Žluťáska. Je to kus chlapa!
„Tak já také nebudu vyrušovat,“ řekla Velectěná, která odešla plnit vůdcovské povinnosti.
Doktor ji vyšetřil a shledal, že je to pouze lehká chřipka, ale museli počkat na krevní testy, které určí další postup léčby.
„Mám otázku, mohu?“ zeptal se Kenji.
„Klidně, ptejte se.“
„Děkuji, neprováděla jsi poslední dny náročnou techniku?“ chtěl vědět Kenji.
„Ne, proč?“ zděsila se Kushina, že přijde na to, že pomocí zakázané techniky pomohla Minatovi.
„Já si myslím, že ano, protože na jedné ruce máte známky toho, že jste použila velice nebezpečnou techniku. Mě nemusíš lhát já to jako doktor neřeknu. Taky máme slib mlčenlivosti, který nikdy neporušíme,“ Kenji měl tendenci Kushině vykat a tykat a toho zlozvyku se nemohl zbavit.
„Tak dobře, použila jsem jednu techniku, ale podrobnosti vám říkat nebudu,“ ujistila Kenjiho, že z ní více nedostane.
„To mi stačí a když mě omluvíš, tak já půjdu. Nechám tě odpočívat a zítra se na tebe půjdu opět podívat, dobře?“
„Ano, arigatou, doktore? Mohla bych vás o něco požádat?“ požádala o laskavost Kushina.
„Jistě, Ctěná, co pro vás mohu udělat?“
„Zavolal by jste mi Mina?“
„Ano to udělat mohu,“ souhlasil Kenji.
„Ještě jednou děkuji,“ řekla Kushina s vděčností.
„Tak já teda jdu,“ s těmi slovy opustil její pokoj a ona se znovu začetla do toho dopisu, který ji pořád vrtal v hlavě.
Někdo zaklepal na dveře.
„To jsem já Min.“
„Tak pojď dál,“ dovolila mu vstoupit.
„Přála jste si se mnou mluvit?“
„Ano, přála, tak se posaď a musím ti něco říct,“ vyzvala ho Kushina a Min si sedl na protější křeslo a Kushina se dala do vyprávění a Min jen poslouchal.
„Tak to se mi zdá dobré, ale mám pro vás špatnou zprávu, která vás nepotěší. Yuki-san šla navštívit Minata-san a obvinila ho, že ji chtěl znásilnit a proto je teď ve velkém nebezpečí! Po souhlasu Velectěné má být zítra popraven!“