Zesílit, nevzdat se a vyhrát! XI.
Žena s dlouhými světlými vlasy seděla ve svém křesle obklopená hromadou nevyřízených papírů. V ruce držela tužku a právě cosi psala na jednu z listin, když na dveře její kanceláře kdosi zaklepal. Otráveně zvedla hlavu od své dosavadní činnosti a nevrle řekla: „Dále.“
Na její výzvu vešel do místnosti vysoký muž s tmavě hnědými dlouhými vlasy.
„Hokage-sama…“řekl chladně, když došel k jejímu stolu.
„Ona žije?!“pokračoval bez jediné známky citu v hlase.
„Ano…“odpověděla mu klidně.
„Proč?!“ zeptal se mírně zvýšeným hlasem.
„Zeptejte se jí.“ řekla ironicky.
„Co si to…!“nedokázal udržet své nervy na uzdě, a proto jeho hluboký hlas překročil únosnou mez.
Pátá toho měla právě dost, prudce se postavila až křeslo, na kterém dosud seděla, s hlasitou ránou narazilo do stěny. Pak udeřila do stolu zaťatou pěstí.
„Tak dost! Jediný kdo má právo křičet v téhle místnosti je hokage!! A to jsem já, ne vy!!“
Hiashi Hyuuga se zrovna chystal cosi namítnout, když dovnitř vrazil mladý blonďatý ninja.
„Bábi Tsunade!“zakřičel. Pak si ale všimnul, že není jediný, kdo za ní přišel. Zarazil se, když zjistil, že vedle něho stojí, nasupený Hiashi.
„Vy? Co tu chcete?“ zeptal se naštvaně. Hned mu totiž došlo, že se k němu už určitě donesla ta zpráva o Hinatě. A právě pro to tu asi stojí.
„Tss…“ odsekl Hiashi, aniž by se na Naruta podíval.
„Já s váma mluvím!!“ opakoval nabroušeně.
„Už mě štvete!!“ vložila se do toho Pátá, a opět tvrdě uhodila pěstí.
„Naruto? Potřebuješ něco?“
„Jasně Bábi, musím…“
„Hokage-sama!“ ozvalo se najednou ze dveří. Všichni tři se jako na povel otočili za hlasem a pozorně sledovali nově příchozího.
„No ten mi tu ještě chyběl…“řekla si pro sebe a otráveně se posadila zpět do křesla. Pak spletla ruce v typickém gestu a snažila se uklidnit.
„Kushiro, chtěl by si něco?“ zeptala se rozvážně, při čemž upřela pohled na mladého černovlasého muže, který se mezitím postavil mezi Naruta a Hiashiho.
„Jsem tu kvůli Hinatě.“ řekl.
„Hinatě?“ vyštěkl uštěpačně Hiashi. Kushiro se až teď pořádně rozhlédl po místnosti. Kromě něj tam byl i Naruto a nějaký jemu neznámý muž. I když ho dnes viděl poprvé, zdál se mu povědomý. Pátá si všimla, jak se na sebe Kushiro s Hiashim dívají.
„Vy se asi ještě neznáte.“podotkla.
„Tohle je Hiashi Hyuuga…vůdce klanu Hyuuga a otec Hinaty!“
Kushiro stál jako opařený. Tak proto mu připadal tak známý. ty oči, ta tvář… Ona mu byla tak podobná…
„A on je kdo?“štěkl Hiashi.
„Já, jsem Kushiro Hakodate… snoubenec Hinaty.“odpověděl.
„Cože? Snoubenec? Ty si chceš vzít mou dceru tu nicku?“ řekl a pobaveně se zasmál.
„Hinata není nicka!!!“ vykřikl Kushiro a měl co dělat, aby se na něho nevrhl a jednu mu nevrazil.
„Ona je nejlepší na celém velitelství ANBU!!“ pokračoval.
„A navíc, už dávno není vaší dcerou. Zřekla se vás tím, že odešla!“ dořekl a otočil se zpět na Tsunade.
Naruto mlčky pozoroval jejich hádku. Snažil se vstřebat a hlavně pochopit tu zprávu o budoucí Hinatině svatbě. Nechtěl, aby si ho vzala, chtěl, aby byli spolu, aby on byl její manžel, ne Kushiro.
„Nemůže si ho přece vzít. To jí nedovolím…“ přemýšlel.
„Bábi Tsunade! Hinatu unesli Akatsuki. Chtějí ji za mě vyměnit. Jdu tam a je mi jedno, jestli s tím souhlasíš nebo ne.“ vyhrkl ze sebe a pak zmizel.
„Co to říkal?“ zeptala se zmateně.
„Du s ním!“ řekl Kushiro a byl ten tam.
„Tak, o tenhle problém už je postaráno. Akatsuki se o ni postarají místo mě.“ řekl si v duchu a potutelně se zasmál.
„Tak nashledanou Hokage-sama.“hlesl, pak se nepatrně uklonil a opustil kancelář.
„Co se to tady ksakru zase děje!!! Shizunéééééé!!!“zařvala, když Hiashi odešel.
Naruto utíkal po přeplněné ulici, a mířil přímo k bráně. Běžel, co nejrychleji a i když slyšel, jak na něj kdosi volá, nezastavoval se, nechtěl, protože poznal ten hlas. Nechtěl, aby s ním kdokoli šel a hlavně ne on. Ne ten, kdo může za všechno, co se tu během těch pár dní semlelo. Bránu už měl na dohled, když ho černovlasý muž dostihl a pevně ho chytil za paži.
„Poslyš Naruto. vím, že chceš jít sám. Ale já musím… Miluju ji, a nemůžu jen tak sedět a čekat, jestli ji přivedeš nebo ne…“ do očí se mu hrnuly slzy „…musím něco udělat. Naruto, prosím…“
Naruto stál bez hnutí, jen nevěřícně pozoroval muže před sebou. Ještě nikdy neviděl v něčích očích, tolik zoufalství. Sledoval, jak se jeho oči pomalu plní slzami, a až teď pochopil, že city, které k ní chová, jsou stejně silné a čisté, jako ty jeho. Možná, že se spletl, možná právě s ním bude šťastná. Lehce kývl hlavou na znamení souhlasu. A pak společně vyběhli za mohutnou konožskou hradbu.
Když se probrala, měla pevně svázané ruce i nohy. Seděla v jednom z rohů velké místnosti, která pravděpodobně sloužila jako zasedací síň. Koutkem oka zahlédla dlouhý stůl s několika osobami okolo. Nedokázala je ale pořádně rozeznat. Hlava jí stále hrozně bolela, od rány, kterou utržila během souboje, ale i přes to se snažila zachytit alespoň malou část rozhovoru.
„Myslíš, že dorazí?“zazněl jakýsi hlas.
„Určitě!“ odpověděl rázně druhý.
„Seš si tím k***a nějak jistej.“ podotkl třetí.
„Mám svoje zdroje.“ odsekl tázaný.
„Doufám, že jsou ty tvoje zdroje alespoň spolehlivý!“zazněl teď jemný ženský hlas.
„O to se nemusíš bát… Vhodnější zdroj informací nemá ani Orochimaru.“
„Slyšela jsem dobře?“ přemýšlela kunoichi a stále dokola si přehrával celý rozhovor. Nemohla uvěřit, že někdo zradil Konohu. Snažila se najít ve své paměti někoho, kdo by toho byl schopný, ale nikdo takový ji nenapadl.
„Ne, ten muž musí lhát…“ přemítala. Najednou ucítila nepříjemný tlak na pravém rameni, to jak ji jeden z únosců postavil na nohy a dotáhnul jí ke stolu a pak s ní tvrdě hodil na jedno z křesel, až se uhodila do hlavy.
„Tak maličká, teď nám povíš všechno, co víš o…“
Tak je to tu! omlouvám se za dýlku, ale nějak sem neměla čas. To víte, i když škola končí dává dost zabrat.
Moc hezký díl
MOC MOC pěkný
SUPER!! Strašně se těšííím na pokráčko!
no, napsaný to je opravdu nádherně, ale ten obsah se mi vůbec, ale vůbec nelíbí xD
nechápu co máte včichni proti Hiashimu
Tanabata je svátek přání. A tak se ho pokouší najít; třeba i na dně flašky saké.
Není to nic osobního
Jen sem ho do týhle povídky potřebovala jako hajzlíčka
K&I senseiové s.r.ž- NOVÁ ANIME PŘEKLADATELSKÁ SKUPINA (jíž jsem členem)
...Ponořte se s námi do světa anime ...
velice pěkný už se nemůžu dočkat pokráčka
pěkný
92% teenagerů poslouchá hiphop. Pokud patříš mezi zbývajících 8%, přidej si tohle do podpisu.