Láska ukrytá v nenávisti - Rozhovory, část 6.

Shira a Sasuke

Kankurou si okamžitě všiml, že v domě je ještě někdo jiný než on sám. Temari a Gaara byli pryč. Pak slyšel hlasy:
„… vzhůru?“ řekl ženský hlas.
„Nebude,“ ujišťoval ji mužský.
„Jak myslíš.“
„Jo myslím a nezdržuj!“ mužský hlas byl o něco netrpělivější.
„Jsou to tyhle dveře.“
„Víš to jistě…?“ pak už neslyšel nic, tedy kromě toho šumu a pak se náhle otevřely dveře a v nich dvě postavy. Jedna se hned vrhla na Kankuroua a znemožnila mu se dál pohybovat.
„Kde je moje sestra?“ vyhrkla ta dívka, kterou poznal okamžitě.
„Mari?“ Kankurou byl zmaten.
„Ne nejsem Mari, ale Shira,“ prozradila se.
„Proč jsi se prořekla?“ divil se Sasuke, ale mohl něco podobného tušit.
„Stejně nás oba zná, tak co?“
„Taky pravda,“ souhlasil.
„Co chcete a co tady děláte?“ ptal se zmateně Kankurou.
„No jdeme si pro informace o mé sestře,“ řekla pravý důvod této podivné návštěvy.
Nikdo si ani nevšiml, že Kankurou je pouze do půlky těla nahý.
„Tak to vám mohu sdělit naprosto přesně, šla dobrovolně s jakýmsi Maerem do Kirigakure, aby se tam vdala,“ to ještě nebylo všechno.
„Jak vdala? Když moje sestra miluje Gaaru,“ oponovala mu Shira.
„To je sice pravda, ale…“ Kankurou kupodivu nebyl přerušen, ale to netušil, že se Shira připravuje k ráně a když skončil vyprávění, tak mu uštědřila takovou ránu do břicha, že Kankurou zalapal po dechu a řekl s výčitkou v hlase: „Za co? Já u toho ani nebyl!“
„Ale mohl jsi tomu zabránit, ne?“ dál ho obviňovala.
„Ne nemohl, ale Gaara jak jsem řekl, tak ji šel vysvobodit, jak znám svého bratra, tak ji přivede,“ ujišťoval ji ještě jednou Kankurou.
„Budu ti věřit, ale jestli Mari nepřivede, tak to teprve něco zažijete!“ vyhrožovala Shira.
„Je mi to jasné a co ten Hyuuga?“ náhle přešel Kankurou na zcela jiné téma.
„Myslíš Nejiho?“ zajímal se Sasuke a jashinvíproč pocítil tak mocnou žárlivost, která ho dusila.
„Ten už je pasé, protože když Maero zjistil, že jsi byla unesena, tak řekl, že Mari bude stačit na další pokračování vaší rodové linie nebo co,“ dodal.
„Takže Hyuuga je z obliga?“ zeptal se Sasuke s nadějí v hlase.
„Ano, dokud se Shira nenajde,“ dál vysvětloval Kankurou.
„Tak se nenajde nikdy,“ řekl si spíše pro sebe, ale Shira to k Sasukeho smůle slyšela a náhle se odpoutala od Kankura a opět rozdala svoji pověstnou ránu.
„Za co?“ divil se.
„Za ty tvoje blbý kecy, který nikoho nezajímají!“ odvětila Shira.
„Už zas? Nechceš si to nechat na doma a bez obecenstva?“ zajímalo Sasukeho.
„A jé, manželská hádka,“ poznamenal Kankurou a to neměl říkat, protože schytal další ránu na to stejné místo jako prvně.
„Jak to s ní vydržíš?“ zaskučel Kankurou.
„Ani nevím, ale nějak ano,“ pronesl Sasuke.
„Nechte toho! Když už všechno vím, tak to se vydám do Kirigakure a bude to,“ rozhodla se Shira.
„Ani nápad a jdeme, ne? Teda když jsi to sama řekla.“
„Ty jsi jdi kam chceš, ale já se s tebou už nevrátím,“ odporovala Shira.
„Vrátíš a ráda,“ utrousil Sasuke a aniž by Shira mohla cokoliv udělat, tak ucítila tvrdou ránu a zhroutila se Sasukemu do náručí a Sasuke pronesl: „Nebudeme zdržovat a zapomeň, že jsme tu kdy byli, ano?“
Kankurou se nezmohl na slovo a koukal jako vyoraná myš a přemítal jestli se mu to nezdálo, ovšem cítil až moc dobře Shiřiny rány a nevěděl, že jak se Shira odpoutávala od Kankura, tak ho nechtěně škrábla nehtami po tváři.

O dvě hodiny později

Sasuke hned věděl, že se Shira probudila, protože utržil již druhou ránu a vůbec se mu nezamlouvalo, že po tom co spolu prožili, tak ho pořád považuje za nepřítele, ale on chtěl, aby mu patřila a celá, netušil, proč má najednou, tak majetnické pudy. Když viděl jak Shira spoutala Kankura, tak ho chtěl zabít.
Sakra, já se z toho zblázním, postěžoval si Sasuke.
„Co jsem zase provedl?“
„Praštil si mě tak, že jsem omdlela, to ti nestačí?“ Shira již byla opět v ráži.
„Musel jsem tě nějak od tam dostat, ne?“ vysvětlil.
„Musím za Mari!“
„Nikam nepůjdeš a slyšela jsi Kankura, že Gaara ji šel zachránit a to je kazekage, on ji zachrání a Temari mu s tím pomůže,“ klidnil ji Sasuke a kupodivu to vyšlo, když to slyšela od Kankura tak mu nevěřila, ale nějak podvědomě vytušila, že Sasukemu může věřit.
„Tak dobře a promiň za ty rány, ale stejně jsi si je zasloužil,“ podala omluvu Shira.
„Přiznávám, že zasloužil, ale pojď už radši spát a ode dneška, spíš vedle mě,“ opět ten rozkazovačný tón.
„Ani náhodou, to neznamená, že když jsem s tebou spala, tak v tom budu pokračovat o tom nepadlo ani slovo, pokud myslím,“ řekla Shira.
„Tak tě budu muset přesvědčit o opaku,“ a samozřejmě to udělal a Shira vůbec neprotestovala.

Mari a Gaara

Když Maero a Mari dorazili do Kirigakure no sato, tak okamžitě byla představena jeho sestře Miharu.
„To je ona?“ zajímala se Miharu.
„Ano je, Kamizuki Mari-sama, je mi ctí vám představit mou sestru Rokushi Miharu; Miharu, tohle je budoucí manželka mizukageho, Mari-sama.“
„Moc mě těší,“ odtušila Miharu.
„Ale já myslela, že Maero je jedináček, když si to tak pamatuji,“ paměť se jí vrátila v tu nejmíň vhodnou dobu.
„Ony vždycky nebydlely se mnou, ale s matkou, já jsem vyrůstal s otcem,“ přiznal se Maero.
„Aha,“ nic víc nemusela říkat.
„Tak já si ji převezmu a zavedu jí k mizukagemu,“ a Mari s ní musela jít.

Miharu zaklepala na dveře a mizukage jim dovolil vstoupit.
„Mizukage-sama, vaše nevěsta konečně dorazila,“ oznámila slavnostně Miharu.
„Děkuji Miharu-chan, můžeš jít,“ propustil ji mizukage.
„Tak tě tu vítám a já blbec zapomněl tvé jméno.“
„Jmenuji se Kamizuki Mari, mizukage-sama,“ odvětila.
„Když se budeme brát. Tak by jsi mě měla oslovovat Mady,“ sdělil ji mizukage.
„Jak si přejete,“ a v duchu dodala: Ty jeden nafoukanej zmetku!
„Ano přeji.“

O několik dní později

Mari se dnes dozvěděla pravdu, protože Miharu už dál nechtěla hrát tu hru.
„Já si hned myslela, že něco nesedí,“ otevřeně řekla Mari.
„To jsi vážně dobrá,“ pochválila ji Miharu. Za těch pár dní se z nich staly docela dobré přítelkyně, ale ještě nebyl čas prozradit celou pravdu o jejím těhotenství.
„Ale nejsem a víš co?“
„Ne.“
„Dnes jsem se seznámila s Raidouem a musím říct, že se mi dost líbí,“ Miharu náhle celá ožila.
„Není to ten z Konohy?“ zajímalo Mari.
„Jak to víš?“ ptala se Miharu.
„Poznala jsem to podle čelenky a mizukage mi řekl o jejich úkolu tady.“

Právě, když se Mari dozvěděla pravdu vplul do Kirigakure no sató Gaara s Temari.
„Tak jsme tady,“ pronesl Gaara, ale byl celý nervózní, že ho opět Mari odmítne a další taková slova by už asi nepřežil.
„Ano jsme tady a teď do té jeho kanceláře,“ řekla Temari.
„To vím,“ připustil Gaara.
Temari se zeptala na cestu do mizukageho kanceláře a co čert nechtěl byl to ten stejný chlap, který odvedl Mari, ale už opět nabyl svou skutečnou podobu a tak ho Gaara nemohl poznat, ale něco v jeho hlase mu připadalo známé.

Matsuo přivedl naši dvojici až ke dveřím jeho kanceláře.
„Dále!“ ozvalo se.
Vstoupili a mizukage je přivítal velice chladným hlasem: „Vítejte, kazekage-dono a tuším, že je tohle vaše sestra, Temari-san.“
„Ano, nemýlíte se,“ přitakal kazekage.
„Z vašeho dopisu jsem usoudil, že se něco stalo, tak mi, prosím, řekněte co,“ vyzval ho mizukage.
„Jde o vážnou věc a myslím, že už tušíte o co jde,“ odhadl kazekage.
„Tak to opravdu netuším. Musíte být konkrétnější,“ řekl mizukage, ale věděl naprosto přesně, proč je zde.
Od teď si na ně budu muset dát pozor a hlavně nesmím dopustit, aby se spolu potkali, plánoval mizukage.
„To jsem měl v úmyslu. Z naší vesnice byla ukradena moje vzácnost a jedině já můžu ověřit její pravost a autentičnost,“ řekl kazekage.
„A vy se domníváte, že je tady? Není možná v Konoze?“ zkoušel mizukage.
„Není, protože mě k té vzácnosti poutá velmi silné pouto a to mě dovedlo až sem,“ prozradil Gaara.
„Aha, rád vám pomohu s hledáním,“ mizukage náhle ožil aktivitou.
„Není třeba, budou mi stačit asi tři dny než ji najdu,“ odhadl Gaara.
„Tak brzy?“ divil se mizukage. Ovšem ty tři dny jenom promarníš! a v duchu si promnul ruce.
„Jistě a vy by jste chtěl, aby to trvalo déle?“ optal se Gaara.
„Ne vůbec ne, ale divím se, že to zvládnete v tak krátkém čase,“ poznamenal mizukage.
V tom se otevřely dveře a v nich nikdo jiný než Mari…