Láska ukrytá v nenávisti – Nové začátky, část 5.

Mari a Gaara

Mari teď už definitivně opustily ranní nevolnosti, ale teď musela krotit chuť k jídlu, protože se dítě muselo z něčeho vyvíjet.
„To není dobré, že se tak přejídáte, mizukage nemá rád tlusté ženy,“ opět Maero musel přijít s něčím takovým.
„Neboj, já mám dobré spalování, to vyběhám,“ slíbila Mari, ale nevěděla jak.
„Tak to je v pořádku a zítra již budeme u vašeho manžela a jak tam dorazíme, tak svatba se koná o toho dne za čtrnáct dní,“ svěřil se jí Maero.
„To je dobré vědět,“ přiznala se Mari, ale to se jí nehodilo do krámu musela něco vymyslet, aby přesvědčila mizukageho, že to dítě bude jeho. Ale co když bude podobné na Gaaru? přemýšlela v duchu.
Maero ji neustále poučoval o jejích povinnostech, které musí vykonávat a které se pro ni stávají zakázané, ale to už vše dávno věděla.
Nemohla si pomoct, ale myšlenka na Gaaru ji stále bodala do srdce, když si představila, jakým tónem jí říkal ta řezající slova ostrá jako ledové ostří: „Mari-sama, měla byste jít a na mě zapomenout. Jak správně poznamenal váš sensei, váš osud leží jinde. Běžte a už se tady neukazujte, už vás nemiluji. Jenom jsem si s vámi hrál.“
Rychle zahnala tuhle bolestnou vzpomínku a snažila se nemyslet na příjemnější vzpomínku, jak s Gaarou objevili vzájemnou rozkoš a vášeň jež je už navždy spojovala.
Jedno co netušila bylo, že Maero není Maero, ale pouze člověk, který sloužil mizukagemu a že skutečný Maero spí už navěky někde v širém oceánu…

V noci se jí zdál sen o Gaarovi, kde ji zachránil na poslední chvíli a pak, že spolu už zůstali navždy…
Ráno se dozvěděla hrůznou zprávu: „Jakmile dorazíme, tak půjdete k doktorovi na vyšetření jestli jste skutečně panna a jestli můžete rodit aniž by jste u toho umřela.“
„Ale já jsem skutečně nevinná a náš doktor ze Suny nám sdělil, že děti pro mě nebudou problém,“ řekla Mari.
„Nám?“ divil se Maero.
„Ano, nám, mě a Gaarovi, když jsem s ním byla zasnoubena.“

Než se Gaara s Temari mohli vydat na cestu, tak se muselo vyřídit, kdo bude jeho náhradník, volba byla jednoduchá byl to Kankurou a zrovna při té příležitosti si dá všechny záležitosti dohromady. Jednoduše řečeno: přesvědčit Kazemi, že ji miluje.
Gaara a Temari mu popřáli hodně štěstí a Gaara poznamenal: „Až se vrátíme, tak tě chci vidět přinejmenším zasnoubeného a šťastného jak blecha, jasno?“
Kankurou mu to oplatil: „Tak dobře a ty ať jsi zpátky se svou nevěstou a šťastný až na půdu, jasno?“
„Jasno.“
„Tak se držte a nakopejte tomu zmetkovi za mě zadek, ano?“
„To se spolehni,“ přisadila si Temari.
„Tak dobře a pak mi musíte vyprávět,“ Kankurou je opět zdržel.
„Jistě a my už nebudeme zdržovat, támhle jde Kazemi a nechceme přece, aby nás tu našla, ne?“ řekla Temari.
„Máš pravdu,“ a v tom zmizeli právě v okamžiku kdy vstoupila Kazemi. (scéna DBv č.5)

„Gaaro, myslíš, že to mu vyjde?“ zeptala se s obavou v hlase.
„O Kankura bych strach neměl, ale spíše bych se bál o Kazemi,“ řekl upřímně Gaara.
„Jak to?“
„Když se pro něco rozhodne je s ním těžké vyjít a hůř mu něco vymlouvat, je tvrdohlavý jak mezek. Jakoby jsi ho neznala.“
„No právě proto. A jakou výmluvu jsi si nachystal pro mizukageho?“ teď už zvážněla.
„Nevím, něco mě snad ještě napadne,“ řekl klidným hlasem Gaara.
„Cože?“
„Přesně jak jsem řekl, něco mě napadne.“
„Budu ti věřit.“
„Už jsi si našla toho pravého?“ zeptal jakoby nic.
„Ne, protože vy dva všechny odeženete a potom co by má zbývat?“
„Tak promiň, ale jsi má sestra a chci pro tebe jen to nejlepší.“
„Já vím, ale já si sama určím kdo je pro mě nejvhodnější, ne?“
„V tom máš pravdu a při nejbližší příležitosti se nebudu snažit odpuzovat tvého nápadníka.“
„Díky bráško jsi zlato.“ Při tom komplimentu se začervenal. Pořád si nemohl zvyknout na to, že teď otevřeně projevuje své city a nikdo ho za to neodsuzuje nebo neříká, že je to slabost.

Během cesty přes svou zemi už nepromluvili, každý byl ponořen do svých myšlenek.
Gaara vzpomínal na to, jak byli s Mari šťastní ovšem jak na to myslel tím se mu kupila jedna vráska za druhou, ale i měl zasněné pohledy plné lásky a vášně.
Je s podivem, že sice pořád pociťoval spalující bolest, ale něco mu uvnitř říkalo, že budou opět spolu a tentokrát už navždy…
Temari pořád přemýšlela jestli někdy bude mít také takové starosti s láskou doufala, že ne.
To se přepočítala… Čekalo jí také trápení s láskou…

Pronásledovatelé a pronásledováni byli od sebe vzdáleni pět dní, ale něco je pořád spojovalo. Jejich dítě…

Shira a Sasuke

„Vidíš to?! Kdybys mě neunesl, tohle by se nestalo!“
„Ale prosím tě, tomuhle bys nezabránila,“ klidnil ji Sasuke.
„Možná ne, ale mohla jsem alespoň něco udělat!“ opět byla v ráži.
„Anebo by jsi dopadla hůř než tvoje sestra,“ opět ten jeho uklidňující tón hlasu, který ji brnkal na nervy a zároveň rozechvíval každou její buňku.
Tohle není normální, že na něho takhle reaguju měla bych jít k psychiatrovi, myslela si v duchu.
„Pochybuji,“ řekla na svou obranu, ale Sasuke jízlivě dodal: „A kdo tě potom, tak lehce unesl?“
Shira už toho měla tak akorát dost a vrhla se na něho. Chtěla mu vlepit pořádnou facku, ale nějak ji nevyšel krok a začala padat a Sasuke ji chytil za ruku a také se neudržel a padal s ní.
Sasuke se snažil, aby dopadli co nejlépe a to se také stalo. Alespoň pro Shiru, která spadla na Sasukeho a ten si málem vyrazil dech.
Ovšem na druhou stranu se rychle vzpamatoval a rychle ji uvěznil pod sebe. Uvědomovala si pouze tíhu jeho těla a nebezpečnou blízkost.
To stejné pociťoval i Sasuke, který si byl plně vědom jejího ženského, mladého těla, které se snažilo dostat pryč z jeho uvěznění. To se nedařilo a čím víc sebou Shira vzpírala tím to bylo pro Sasukeho větší a větší peklo.
Už to nemohl dále odkládat. Políbil ji a její odpověď byla mnohem vášnivější než minule. Nikdo z nich nemohl pochopit, že když se právě nelíbají, tak se přímo nesnáší a není chvíle, kdy by se nepohádali, ale jak došlo na vzájemnou blízkost, tak oba ztráceli svůj klid a stávali se z nich nemyslící bytosti, kteří jsou ovládáni svými základními potřebami.
Jak jednou okusíte zakázané ovoce, tak chcete poznat jak chutná další a další plody tohoto ovoce, které láká svou tajemností a nejvíc na nich přitažlivé je ta jejich zakázanost. Toho si byli vědomi oba, ale vůbec je to nezastavilo v tom, aby překročili tu hranici, ze které už není návratu.
Ještě Sasuke to zkusil zastavit slovy: „Řekni mi a já přestanu.“
„Nevidím důvod proč přestávat,“ ani si neuvědomila co říká jak byla oslepena touhou po tom zakázaném ovoci a teď už vůbec nedokázala myslet na svoji sestru na tož na svého švagra.
„Jsi si jistá?“ ještě jeden pokus a tak moc chtěl, aby řekla ano, že odmítnutí by nesnesl. Nesnesl by pomyšlení, že on k ní něco začíná cítit a ona je lhostejná mu rvalo srdce na kusy, ale k jeho neskonalé radosti kývla na souhlas.
Ta hranice byla překročena již v okamžiku, kdy ji opět celou zakryl a jeho ruce si již nemusely nic odříkat a bloudily po jejím těle a i Shira se osmělila a nechala své ruce volně se pohybovat a mile ji překvapilo, že má vypracovanější postavu než někteří jeho vrstevníci.
Při první nájezdu se prolomila menší překážka a Sasuke se pro sebe usmál a ještě si stačil uvědomit: Jsem její první a zaručím, že i poslední.
Shira malinko sykla, ale za chvíli bolest přešla.
Během splynutí vystoupali až do výšin rozkoše, o které se ani jednomu z nich nezdálo.
„Lituješ toho?“ zeptal se hlasem plným prožité vášně.
„Ne vůbec ne a ty?“ oplatila mu otázku.
„Ne, ale odteď už budeš jen má!“ řekl až přespříliš majetnickým hlasem.
„Tvá? Tak na to zapomeň! Já nejsem ničí hračka!“ rozčílila se.
„Ale tahle jsem to nemyslel!“
„A jak si to myslel! To si ráda poslechnu!“
„Myslel jsem to tak, že jsi byla má,“ nějak se do toho zamotal. Že jsem radši nedržel zobák, nadával si v duchu.
„Víš co zapomenem na to a půjdeme se zeptat kazekageho jak to je, ne?“
„Jsi se zbláznila, ne? Když jsem hledaný a ty unešená,“ řekl Sasuke.
„No ty jsi to vysvětlil,“ jízlivost se vkradla na jazyk.
„Ale musíš uznat, že mám pravdu,“ trval jsi na svém Sasuke.
„Nerada to přiznávám, ale máš.“
„Tak vidíš,“ celý šťastný, že měl pravdu.
„Tak jak to uděláme?“ zamyslela se Shira.
„Nevím… ale počkat!“ náhle ho něco napadlo.
Vysvětlil jí celý plán, ale jakmile se jí dotkl, aby ji pomohl vstát, tak ho opět popadl nevysvětlitelný chtíč a Shiře viděl na očích, že i ona se jen těžko ovládá. Proto ji pustil, ale ona byla tak vychytralá, že jako by „schválně“ upadla a on se ji musel opět dotknout. Poznal, že je to past, až když ležel na zemi a k němu se tisklo dívčí tělo.
„Ty jsi pěkně nenasytná,“ poznamenal.
„A teď poznáš proč,“ poznal to okamžitě, když se mu přisála na rty.

Asi za dvě hodiny byli oba dva tak spokojení, že na místě usnuli a Shira se probudila za tmy s příjemnou bolestí po celém těle. Vzpomněla jsi na to, co oba dva vyváděli a jak byla smělá, celá se začervenala.
Sasuke ještě spal a tak si mohla v klidu vychutnat pohled na jeho krásné tělo a spící obličej.
„Už jsi vzhůru?“ zašeptal Sasuke až Shira mírně nadskočila.
„Ano,“ potvrdila.
„Jdeme?“ nadhodil.
„Jistě a tentokrát už naostro. Žádné zdržovačky, víš co máš dělat?“ rozkázala mu Shira.
„Ano, to já jsem to vymyslel na to nezapomínej!“ usadil ji Sasuke.
„Ne to jsem nezapomněla!“ už se zase chtěla hádat, teď se pomilovali po třetí a ona se chce hádat.
„Jdeme!“ a zmizel musela ho následovat, ale po cestě si brblala něco o tom, že je to děsněj chlap!