Navždy- 2. kapitola

Setkání

Naruto a Sakura pokračovali k údajnému úkrytu Uchihy Sasukeho a Sasukeho tým Taka jim mířil naproti. Nic netušící dvojice z Konohy každým krokem víc věřila, že ho najdou. Naruto si byl vědom, že ho nemusejí přivést, ale cítil, že se stane něco co je posune dál. Říkala mu to taková ta vnitří intuice, kterou má každý z nás. Kdyby jen věděli, že jejich přítel je na tom špatně, nešli by tak pomalu. Napětí a očekávání je brzdilo.
,,Hej.'' zastavil se Naruto, ,,Musíme přidat, jdeme až moc pomalu.'' Sakura mlčky kývla.
Po chvilce se zeptala: ,,Naruto... Jak to uděláme?''
,,Nevím...'' zašeptal a tragicky jí pohlédl do obličeje. Sakura se zděsila. Kde je ten Naruto co neztrácí naději?
,,Ale nějak to prostě uděláme!'' dodal s úsměvem. Oddechla si. Už se lekla, že ztratí největší jistotu svého života. Narutova veselost ji poháněla v životě dál, bez něj by na Sasukeho pomalu zapomínala. Ale nikdy by úplně nezapomněla, to by nešlo. Vždy tu budou ty vzpomínky na Tým7.

Karin, Suigetsu a Juugo spěchali vztříc ninjům z Listové. Karin užíral pocit, že k Sasukemu přivádí jeho bývalou týmovou partnerku. Co když jí ho odvede? Sasuke se nikdy nesvěřoval, takže nevěděla, jaké k ní cítí city. Ale bylo jasné, že velké. Tedy určitě větší než ke Karin. Karin to dobře věděla. Proč to necítí k ní? Proč k nějaký Sakuře která ho nejspíš ani nechce! Vždyť ona pro něj nic neznamená... Karin se do očí vhrnuli slzy. Rychle, musí si je utřít aby je neviděl Suigetsu, měl by blbý řeči. Teď nesmí myslet na Sakuru, musí myslet na Sasukeho a na to jak mu přivede pomoc. Vždyť k ničemu nedojde, jen mu vyléčí oči a zase odejde. A Karin bude mít Sasukeho jen pro sebe! Tahle teorie se jí zamlouvala. Dobře, tak to tedy bude takhle...

Noc střídala den a den střídal noc. Po dvou dnech došli Naruto a Sakura k rozcestí. Právě u tohoto rozcestníku si udělali přestávku. Sedli si do trávy a začali si povídat.
,,Je to k Sasukeho úkrytu ještě daleko?'' zeptal se Naruto.
,,Ne, asi půl dne cesty.'' odvětila mu Sakura a nervózně škubala trávu. Oba se dívali na cestu před nimi, pohledem z očí do očí by si přiznali to, co nemohli. Bude s nimi Sasuke chtít jít?
Naruto se švihem zvedl ze země: ,,Pojď Sakuro-chan, čím dřív vyrazíme tím dřív tam budeme.''
,,Stejně se tam dostaneme až zítra.'' podotkla a Naruto se zamyslel.
Po chvilce zvedl hlavu a podíval se jí do očí: ,,Tak tam budeme zítra dřív.'' Sakura se usmála. Tak tedy mohou vyrazit.

,,Už tam budem?'' zívl Suigetsu.
,,Nikde necítím jejich čakru.'' soustředila se Karin, ,,Mají vůbec jít po téhle cestě?''
,,Je to nejkratší cesta z Listové.'' odpověděl Juugo. Suigetsu se protáhl.
,,To na ně nemůžeme počkat tady?'' navrhl, ,,Vždyť stejně touhle cestou půjdeme ještě nazpátek.''
Karin se zamračila: ,,A promarnit tak den nebo dva! Za tu dobu může být pozdě!''
,,No jo, no jo...'' odsekl Suigetsu. Často se s Karin hádal, oni dva si evidentně nesedli. Podle něj to byla jenom hloupá, neužitečná nána, která je zblázněná do Sasukeho. Sasuke nepotřebuje lidi jako je ona, potřebuje silné a spolehlivé. Za takového se aspoň považoval.
,,Počkat!'' vyjekla Karin. Juugo a Suigetsu se na ni nechápavě podívali.
,,Co ječíš...'' zamračil se Suigetsu. Jestli to bude kvůli nějaký kravině ať si ho Karin nepřeje!
Otevřela oči: ,,Cítím, cítím čakru... čakru muže a ženy.''

Spěchali, čas běžel. Jako by první část cesty prospali a teď doháněli nepříjemné zpoždění. Jejich myšlenky se zůžily na jedno. Pravá noha, skok, levá noha, skok... Nevnímali pocity, vnímali to co správný shinobi má. Emoce nechali stranou a soustředili se na misi. Ne, jejich pocity je neopustili, ale jejich síla v nich vyvinula nutkání tuhle misi rychle a bezchybně dokončit. Se Sasukem. Blonďatý ninja se zastavil.
,,Někdo nás sleduje.'' zašeptal.

Dvě skupiny se k sobě nezvratně blížily... Ale doopravdy si byli tak blízko? Nestalala se v jejich plánu malá chybička? Jak asi tým Taka zareagoval když zjistili, že za nimi jde starý manželský pár? A jak si Naruto a Sakura oddechli, že jejich pronásledovatel byl jen malý kluk z blízké vesnice? Ano, měli se sejít, ale zatím bylo až příliš brzy...

Bolest se stupňovala a on trpěl. Jak dlouho ještě vydrží čekat? Týden, možná dva. Byla to hra o čas ve které nebyl jasný výtěz. I kdyby Sakuru přivedli, dokáže ho vyléčit? Musela, dával do ní všechny své naděje. Určitě s sebou přivede i Naruta... Ne, nechce se vracet k minulosti. Oni jsou Konoha a s ní už nic společného nemá. A ani nebude. Dobře, uznával, že život v Listové už dávno není tak bezpečný jako dřív. Ale co je to oproti životu bez domova. Životu, který se rozděluje mezi boj a léčení ran z něj. Ne, nemohl by žít tak jako žil. S přáteli... Co to vůbec přátelé jsou? Lidé, co ho zachrání když je na tom špatně? Kdyby pomoc potřeboval, má tu lidi, kteří se pro něj obětují. Naruto a Sakura, přátelé a dnes minulost. Ta minulost, která se s jejich příchodem nevrátí. On to nedopustí. Ne teď. Přátelé jsou něco, co by ho zdržovalo stejně jako tenkrát. Uznával, že čas s nimi nebyl až tak ztracený. Že to nebylo až tak strašné. Že byl alespoň na okamžik šťastný.

,,To jsou oni.'' ukázal Juugo na blonďatého chlapce a růžovovlasou dívku.
,,Hej!'' zařval Suigetsu a Naruto a Sakura se otočili, ,,Jo vy!''
,,Kdo jste a co chcete?'' zakřičela za nimi Sakura.
,,Řekni jim to Karin...'' řekl své společnici Suigetsu. Ale Karin nemohla. Stála tam a upírala zrak na Sakuru.
,,Proč na mě ta dívka tak divně kouká?'' zeptala se potichu Sakura. Naruto pokrčil rameny.
Karin vnitře hořela. Tak to je ona... Haruno Sakura... Není lepší než já!
,,Samozdřejmě.'' nahodila úsměv, ,,Máme vás dovést k našemu veliteli.'' Oba na ni nechápavě koukali.
S arogancí v očích jim řekla: ,,K našemu Sasukemu.'' Svaly jim ztuhly, dech se zastavil.
,,Sasuke?'' zašeptal Naruto. Sakuřiny ústa se zformovala do slova 'Sasuke-kun'.
,,Žádné naděje si nedělejte, jen od vás chce věc, kterou by mu mohl dát téměř každý ninja.'' milně upřesnila Karin.
,,Vyléčit jeho oči dokáže jen ona.'' dodal Suigetsu. Karin na něj hodila zlostný pohled, takhle jí to zkazit.
,,Co je se Sasukem-kun?'' vykřikla Sakura.
,,Pfm,'' zatočila očima Karin, ,,jeho Mangenkyou Sharingan mu ničí oči a pomalu ho zabíjí.''
To stačilo, aby Naruto a Sakura byli v absolutním šoku.
,,Tak proč tu tak stojíme!'' zakřičel Naruto, ,,Jdeme k němu!''
,,Ty ne, chce jen ji.'' zamračila se Karin.
,,Ne, on půjde se mnou.'' řekla rázně Sakura.
,,Mě je to jedno...'' zahuhlala Karin. No super, další člověk, který na Sasukeho má vliv. Není to ten jeho bývalý přítel? To může být nebezpečné...
Do rozhovoru se vložil Suigetsu: ,,Myslíš, že to zvládneš vyléčit?''
,,Nevím...'' zamyslela se Sakura, ,,Nejvážnější oční choroby jsou většinou spojené s nervy a ty se léčí hodně obtížně.''
,,Je to vražedná daň za Mangenkyou Sharingan.'' řekl Juugo.
,,V tom případě to bude ještě něco horšího... Nic nemůžu slibovat dokud ho neuvidím.''
,,Nebudeme tu zbytečně plýtvat časem, jdeme!'' zavelela Karin. Sakura kývla.
Pro oba to byl šok. Znova ho uvidí. Ale tentokrát je potřebuje. Sasuke, jdeme za tebou.