Chlapec z jiného světa: Deník 004

Hiashi rozpečetil závěť a čekal ho šok.
Musel si to přečíst dvakrát, protože vůbec nemohl věřit svým očím.
„Co se ti stalo?“ zeptala se Kaze ustaraným hlasem.
„Tak si to přečti sama, týká se to i tebe, i když nepřímo. Mám na tebe jednu otázku. Možná ti bude připadat šíleně, ale jsi původem z tohoto světa?“ zeptal se Hiashi.
„To není divná otázka a odpověď zní ano.“ Odpověděla Kaze.
„Tím se to vysvětluje a tady si to sama přečti.“ Podal jí závěť a četla:

„To je teda síla!“ neodpustila si Kaze.
„Jo a přitom Naruto netuší, že právě Minato je jeho otcem. My to víme od našeho milovaného Kishiho.“ Řekl Hiashi.
„No, ale my teď vlastně můžeme změnit události příštích dní, kdy se Naruto a ostatní vydají po stopě Sasukeho, který zabije Deidaru.“ Uvažovala nahlas Kaze.
„Právě, musíme se dostat do těch dvou týmů a nějakým způsobem to změnit.“ Přidal se Hiashi.
„Tak tohle je bláznovství!“ řekla Kaze.
„Ale tím to do sebe zapadá a vysvětluje mnohé a po přečtení jeho deníku budeme moudřejší, ne?“ spekuloval Hiashi.
„Možná máš pravdu, ale tím pádem jsme zabředli do pěkné kaše.“ Sýčkovala Kaze.
„Uvidíme, ale já jdu číst ten deník. Zajímá mě, co dalšího prožil a zažil a možná tam najdu další stopu k tomu přijít tomu všemu na kloub a pochopení proč my. Jdeš se mnou nebo tady budeš?“ navrhl Hiashi a Kaze mu podala ruku, zvedl ji a odcházeli směr Hiashiho byt.

Netušili, že byli slyšeni a ta osoba se už neudržela a začala se neovladatelně třást vztekem, ale náhle ho to opustilo a v duchu se ptal:
,Kdo je ten Kishi a jak ví, co se stane? Musím je dál sledovat a zjistit o nich co nejvíc. A jak to, že Yondaime-sama je můj otec?‘
A tak také udělal.

Hiashiho byt

„Píše se tam v podlaze, ale ne kde přesně!“ stěžoval si Hiashi.
„Tak prohledáme celou podlahu, ne?“ navrhla Kaze.
„Fajn, ale pak si nestěžuj, že tě to nebaví.“ Zazubil se Hiashi.
Kaze po něm hodila polštářem a místo hledání deníku se věnovali polštářové válce a následně velmi příjemné činnosti.
Jak se vzpamatovali a uklidnili po hurikánu emocí, konečně hledali ten deník.
Asi po deseti minutách se ozval Hiashi, který vítězně našel úkryt deníku.
Vší silou zabrali a prkno se uvolnilo a na dně skrýše spočíval obdélníkový předmět. Deník!
„Máme ho!“ zajásala Kaze.
„Tak kdo bude číst?“ navrhl Hiashi.
„Já četla závěť, tak ty.“ Řekla Kaze.
„Jo, ale ve škole mi učitelka nadávala za špatnou četbu.“ Přiznal se Hiashi.
„Neva a dej se do toho!“ to už Kaze byla napjatá k prasknutí.
Hiashi rozbalil látku a v ní byl deník. Byl poměrně v dobrém stavu.
Otevřel ho a nalistoval první stránku, kde začínal příběh jejich předchůdce.
Začal číst:

„,DEN 1., 15:00

Dnes se mi stala divná věc. Jdu po chodníku a najednou mě brní celé tělo. Probudím se v nějaké vesnici, kde všichni jsou v divných oblecích a mají zvláštní zbraně. Nevím jak jsem se tu ocitl, ale vesničané mě zdraví a mluví na mě jako bych tu žil od narození. A v tom ji vidím, jak stojí před nějakým obchodem. Přečtu si nápis: ,Ichiraku ramen‘.
Jdu k ní a v tu chvíli netuším, že ji budu milovat až do své smrti…‘“

„Nepřipadá ti to povědomé?“ přerušil četbu Hiashi.
„Jo připadá, tak honem dál!“ nabádala ho Kaze.
A Hiashi poslechl.