Chlapec z jiného světa: Nečekaná závěť 003

Jak upadli a následně se políbili, tak jimi opět začala proudit energie, která je ještě více propojovala a sbližovala a zvyšovala jejich vášeň z polibků.
„Hiashi, nepřestávej…“ řekla mezi polibky Kaze a vůbec netušila, v čem by měl přestávat a Hiashi rád uposlechl.
Polibky a dotyky se stávali více odvážnější a intenzivnější, když v tom se ozvalo:
„Ehm, ehm.“
Rychle se vzpamatovali a oba dva namáhavě vstali a Hiashi začal:
„No, víš… my…“ ani nedokázal dát dohromady souvislou větu.
„Je mi to jasný.“ Řekl Naruto.
„A-a c-co t-tady děláš?“ vykoktal ze sebe Hiashi.
„Nemohl jsem spát a tak jsem sem šel přemýšlet a co ty?“ zeptal se Naruto.
„My jsme na tom stejně a náhodně jsme se potkali a to cos viděl, to jsi viděl blbě.“ Vysvětlila Kaze.
„Ahá.“ Souhlasil na oko Naruto a v duchu si myslel:
,To se podívejme a to se tváří, že se neznají.‘
„Tak já jdu.“ Řekl Hiashi a byl pryč.
„Já tě nebudu rušit, tak já mizím.“ Také sotva dořekla byla pryč.
„To mě zajímá, jak to bude pokračovat. Měl bych taky začít získávat Hinatu, ale nevím jak.“ Podrbal se na hlavě a posadil se na místo, kde před chvíli odehrálo nečekané dostaveníčko.

Jako naschvál se Hiashi a Kaze opět potkali. Tentokrát u uzavřeného Ichiraku.
„No k tomu co se stalo, chtěl bych se to oml…“ nedořekl, protože Kaze mu přiložila prst ke rtům a řekla:
„Pššt, chtěli jsme to oba a ještě pořád chci.“
Přiložený prst vystřídaly její rty a vášeň a touha se vrátily jako hurikán, který se objeví a plení vše, co mu přijde do cesty.
Stejně to bylo s jejich polibky.
Polibky byly čím dál intenzivnější a naléhavější jakoby teprve teď objevili radosti ze života.
Rty a jazyky sváděly milostnou bitvu, ve které nemohl být žádný vítěz.
„Kaze, řekni mi, ať přestanu nebo se neovládnu…“ vydechl Hiashi.
„Já nechci, abys přestal. Můžem jít k tobě?“ zeptala se Kaze.
„Jistě, ale jsi si jistá, že je dobré jít ke mně?“ ujišťoval se Hiashi.
„Ano.“ Řekla pevně Kaze.
„Dobře.“ Řekl Hiashi a zavedl ji k sobě. Při cestě nemluvili, slova byla zbytečná. Oba dva přes dotek ruky, za které se drželi, cítili energii, která je obklopovala.
„Vítej v mém domě!“ uvítal jí Hiashi.
„Děkuji, máš to tu útulné.“ Pochválila Kaze jeho více než uklizený byt.
„Nerozmyslela jsi, si to?“ ještě jí dal šanci, aby odešla.
„Ne.“ Teď už pro oba neexistovala cesta zpět, pouze napřed a vstříc noci, na kterou ani jeden z nich nezapomene.
Rty se opět střetli v tom pradávném splynutí a pocity nabraly vyšší naléhavost než před předtím.
Měli hodně času, aby objevovali svá těla. (podrobnosti si určitě domyslíte, že? )
Zrovna, když usínali vyčerpaní, ale šťastní, svítalo.
Náhle někdo zaklepal na dveře.
Hiashi a Kaze se probudili a Hiashi jako ospalým hlasem, i když nebyl ospalý, ale právě naopak sršel energií, řekl:
„Kdo je?“
„Hiashi, vstávej je už jedenáct hodin. Můžu jít dál?“ hulákal přes dveře Naruto.
„Je zamčeno, už jdu, chvilku vydrž jenom se oblíknu a trochu tu poklidím!“ zahulákal na oplátku Hiashi.
„Honem se schovej do koupelny!“ řekl Hiashi, ale tak, aby ho Naruto neslyšel.
„Jo, ale mám tady spoustu svršků a nevím kde skončily.“ A v té rychlosti je kupodivu našla a rychle vběhla do koupelny, aby Hiashi se stačil trochu dát do kopy a malinko tu uklidit, i když na to nevyšel čas, protože Naruto se dožadoval okamžitého vstupu.
Hiashi právě odemčel, když Naruto chtěl opět dát o sobě vědět.
„Co ti tak trvalo?“ divil se Naruto.
„Ále jenom jsem trošku uklízel a vzbudil si mě, já potřebuju alespoň pět minut, než se proberu. Toť vše.“ Řekl Hiashi a díval se jestli tady náhodou není ještě nějaký svršek. Nebyl.
„Na co pořád zíráš?“ ptal se Naruto.
„Na nic,“ lhal Hiashi.
„Mám pro tebe vzkaz od Tsunade no baachan, prý se to týká závěti tvého dědečka.“ Osvětlil svůj příchod Naruto.
„Jo, hned jenom se dooblíkám a jdu.“ Poslední slovo řekl víc nahlas, aby to Kaze slyšela.
„Dneska jsi celý jako vyměněný, co se to s tebou děje?“ vyzvídal Naruto na svém příteli.
„Jenom jsem se dobře vyspal, to je všechno.“ Řekl Hiashi popravdě, i když spal asi jen šest hodin byl čilý jak rybička a celý tak nějak vypadal jinak a Naruto si toho okamžitě všiml, ale nechal to plavat, protože měl jiné starosti, jako ty, jak na Hinatu, ale nevěděl jak se jí dvořit.
„Tak jdeme?“ kontroloval Naruto.
„Jo.“ Souhlasil Hiashi.

Po odchodu kluků z koupelny vyšla Kaze a oddechla si, že Naruto nic nezjistil a to si všimla, že na stole leží její čelenka.
,Tak to bylo o fous,‘ pomyslela si Kaze.
Spěšně se oblékla, protože v koupelně se neodvážila ani pohnout.
Pak v rychlosti uklidila, ustlala postel a pořád tam byla cítit Hiashiho vůně. Nadechla se jí a naráz se jí vybavily vzpomínky na minulou noc, začervenala se, protože to co spolu prováděli by se jí ve snu ani nezdálo.
Rychle ty vzpomínky zaplašila a zamkla jeho byt a slíbila si, že na něho počká před domem hokage a dá mu klíč.
Po cestě si zpívala a celkově působila dojmem šťastného člověka. Nejnápadnější byly její oči ty hovořili za vše, třpytily se jako lesní studánka ozářená sluncem.

„Hokage-sama, chtěla jste se mnou mluvit?“ zeptal se Hiashi.
„Ano, mám pro tebe závěť, kterou ti zanechal tvůj dědeček,“ řekla Tsunade.
,A sakra, to mi ještě scházelo nějaký páprda si umře a já mám dědit? Vždyť ani nejsem jeho příbuzným, co mám dělat? No, každá rada dobrá. Musím to zahrát, nic jiného mi nezbývá, teď už ne,‘ v duchu lamentoval Hiashi.
„… notáře?“ zrovna se ptala Tsunade, ale byl mimo a tak neslyšel vše mu hokage-sama říkala.
„Jsi nějaký nemocný?“ měla obavy Tsunade.
„Ne je mi fajn a notáře žádného nepotřebuji.“ Řekl Hiashi.
„Tak tady je.“ Tsunade mu podala závěť.

Když vyšel z domu hokageho, tak ho tam čekala Kaze, která mu podávala klíče od bytu s vysvětlením:
„Ty jsi nezamčel, tak jsem to udělala za tebe, nevadí ti to?“
„Ne, ale mám tu závěť, nechceš ji číst se mnou?“ zeptal se Hiashi.
„Jistě, dneska nic nemám a přemýšlela jsem co budu dnes dělat. Kam půjdeme?“ zajímala se Kaze.
„Třeba někam do ústraní?“ navrhl Hiashi.

Nakonec si našli pohodlné místečko v blízkém okolí Konohy.
Hiashi rozpečetil závěť a čekal ho šok.