Tíha života - 05.díl

Vše bylo připraveno na tu velkou událost. Kiba a víla se budou brát... Dívka se převlékala ve svém pokoji a s Temarinou pomocí si vyčesala svůdný drdol.
Kiba se oblékal v Gaarově kanceláři a už mu zbývala jen kravata. Nějak mu to nešlo a tak se za jeho hlasitých nadávek povedlo Kazekagemu udělat mu na ní ten správný uzel.
„Tak... jsi připraven?“ Zeptal se opatrně.
„Připraven!“ Vyhrkl Kiba a vyšel ze dveří. Zamířil na náměstíčko, kde už byly rozvěšené květiny a hrála hudba. Vílu nikde neviděl. Přišel k oltáři, kam k němu po chvíli přišla víla v Gaarově doprovodu. Kazekage poté přešel před ně a začal s obřadem.
„Z moci mě svěřené...“ Náhle ho někdo zastavil.
„Stop! Je dva nesmíte oddávat! Nejde to!“ Všichni se na něj nechápavě podívali.
„A proč jako?“ Vyjel na něj Kiba a tiše zavrčel.
„Protože ONA nemá jméno!“ To všemi přítomnými zatřáslo. Chlapec měl pravdu, ale co teď?
„Má pravdu...“ Šeptali si občané.
„Já...“ Začala víla tiše. „Já jméno mám, ale...“
„Co ale?“ Naléhali všichni.
„Nemohu ho vyslovit, dokud se nevdám. A poté, co ho řeknu, musí mi můj nejlepší přítel dát nové jméno... A stanu se královnou vil...“ Dívka lehce sklopila hlavu k zemi a čekala reakce ostatních.
„Dobrá, v tom případě vás oddáme co nejrychleji.“ Pravil Gaara. Naruto se otočil a utekl pryč.

„...za muže a ženu.“ Dokončil svou řeč Kazekage a milenci si předali prstýnky. Všichni napjatě poslouchali a čekali, až víla řekne své jméno.
„Jmenuji se... KOUMORI!!“ Vykřikla dívka, načež se jí s tělem začaly dít podivné věci.
Ze zad jí vyrostla dlouhá, netopýří křídla, prodloužily se jí špičáky a zrudly oči. Vlasy jí zčernaly a oblečení se potrhalo.
Chytila Kibu za límec a zvedla ho asi metr nad zem.
„A teď mě pěkně pojmenuješ!“ Křikla na něj.
„To se nikdy nestane...“ Zavrčel tiše Kiba a znenadání se začal měnit také. Uši se mu zašpičatěly, prodloužil se mu obličej a tělo mu porostlo srstí. Byl z něj opět vlk-ale jak to bylo možné?
Pohlédl doprava a spatřil jednoho ze smečky. Jeho jméno však neznal. Lehce se na něj pousmál a kývl. Kiba se vydal vpřed. Jak se mohlo stát, že jí naletěl? Vždyť byla upír...
Oba se vrhli proti sobě s rukama před sebou v obranné pozici. Chlapec sekl po dívce drápy a v očích se mu zablesklo. Ona se však skrčila a on přes ni přepadl. Udělal kotoul a dopadl zpět na nohy.
Upírka vystrčila špičáky a vrhla se na něj. Všichni přítomní jen bezeslovně přihlíželi. Letěla přímo proti němu a řízla ho do krku. Kiba zakňučel, dopadl těžce na bok a rychle se zvedl. Musel ji zabít. Jinak to nešlo...
Rozběhl se co nejrychleji a podařilo se mu zabořit drápy do jejího obličeje. Vyjekla bolestí a zakryla si tvář rukama. Stékala po nich krev a tvořila pod ní malou kalužku krve.
Nasupeně zvedla hlavu a všem se zatajil dech. Měla vyškrábnuté levé oko. Zuřivě se vrhla na vlka a roztáhla křídla. Krev z ní stříkala a Kiba lehce uhýbal jejím útokům.
„Já se zabýt nenechám!“ Vyhrkl.
„A myslíš, že já jo?“ Ztěžka vydechla ‚víla‘.