Kaeri 30 - Kashiho...

„Prohlížíš si to dvě hodiny, poznala už někoho??“ Skuhrával Kiba, kterého to čekání mučilo.
„Kdyby ses neptal každou chvíli, tak bych třeba byla pozornější.“ Zavrtila hlavou a otočila na další stránku. Tu projela celou, ale nic a dál už to nešlo. „To je všechno??“
„To jsou všichni z vesnice, co mají ohnivou podstatu.“ Odpověděl Gaara a snažil se najít nějakou další knihu.
„Niki a neměli ten znak Písečný přeškrtnutej??“ Řekl Kiba polospánkem.
„To…to je možné.“ Zakoktala se a za chvíli jí před nosem přistál další spis.
„Áááá.“ Ulekl se spící Naruto rány dopadajícího štosu papírů a spadl ze židle. Gaarovi z toho na tváři naskočil mírnej úsměv, Niki z toho zrudla…bylo jí trapně.
„Nemotoro.“ Řekla naštvaně. „Co to je?“ Zeptala se při pohledu na hromadu papírů.
„Seznam ninjů co se nevrátili z mise a my je pokládali za mrtvý.“ Odvětil jí Gaara a rozevřel spis.
„Ne…ne…tady taky ne.“ Prohlížela si Niki unuděně fotky pohřešovaných mužů.
„Akamaru, dej sem tu kost!“ Volal Kiba ze spaní. Akamaru ho nechápavě sledoval, on přece žádnou kost nemá.
„Tenhle!“ Zvolala Niki.
*Bum*
Narutův pád ze židle číslo dvě.
„Jsi si jistá?“ Zeptal se Gaara.
„Jo. Na toho nejde zapomenout. Vždyť si cucal prst.“ Vybavila se jí vtipná myšlenka.
„A tohle je ten druhý.“ Otočil kazekage o několik stránek a ukázal na fotku. Niki mlčky přikývla.
„Jaks to věděl??“ Podivil se Naruto.
„Ti dva byli nerozlučná dvojka.“ Ušklíbl se Gaara a podal Narutovi jejich spis. Ten ho očima prolítl.
„Teď už víme vše, takže můžeš vyrazit za Kakashim a zbytkem.“ Zavelel Naruto.
„Ty bys měl raděj jít domu, než si něco uděláš.“ Zamračila se na něho Niki přidrzle. Naruto na to jen vykulil oči, přešel ke Gaarovy a pošeptal mu.
„Že mě podceňovali protivníci mě sr*lo, ale vlastní dcera.“ Zaskuhral skoro až plačky.
„Ukaž jí stejně jako protivníkům, že v boji dokážeš překvapit.“ Chytil ho povzbudivě Gaara za rameno. Niki mezitím probudila Kibu a mohlo se jít.

„Brr…z toho zdravého jídla se mi už dělá blbě.“ Stěžoval si Atarashi sám sobě. Nic z toho nejedl a měl hlad že by raději snědl svoje boty, ale jenom co ucítil všechny ty hnusy co Orion přichystala, zvedal se mu prázdnej kufr.
„O co tý babizně jde??“ Zezelenal chlapec a pohlédl kolem sebe. Ať kouknul kam chtěl, viděl jen stěny, teda spíše jeskyni a dveře, které samozřejmě byly zamčené.
„To se tady jako mám nudit jo??“ Zatvářil se podle a svůj pohled směřoval na dřevěné dveře.
„Ááááá uhaste to někdo!!!!“ Ozval se zanedlouho Orionid hlas, když se přiblížila ke dveřím vedoucím k Atarashimu do pokoje.
…
„Můžeš mi říct co si to udělal s mými pěknýma dveřma!“ Začala na něho řvát, když se oheň uhasil.
„Snažil sem se zabavit!“ Namítal a naštvaně odvrátil obličej.
„Za to nedostaneš večeři!“ Řekla a naštvaně odpochodovala.
„Žádná ztráta!“ Zařval tak aby to slyšela.
„Orion, narušitelé!!“ Ozval se z dály hlas shinobiho z písečný.
„Chtějí jeho!“ Obrátila se k Atarashimu, doběhla pro něho a už ho brala jim naproti.

Asi za 3 hodiny.
„To je Kashiho!“ Vykřikla Niki poté co nedaleko od nich uviděla svého senseie, celého od krve. Ihned se k němu rozběhla. Opíral se o kus skály, téměř kulatého tvaru o průměru 10ti metrů. (omlouvám se sem strojař). Z pohledu na ní bylo jasné že vchod dovnitř vede pod zem. Kashiho měl několik odřenin na obličeji, probodnutý rameno, tržnou ránu v hrudi a zhluboka dýchal. Kolem něho se válela mrtvá další dvojice mužů.
„Kashiho!!!“ Zařvala. Pozvedl hlavu a mírně se na ní pousmál.
„Ni…nic mi není, bu…budu v pohodě.“ Řekl a snažil se přemoci bolest. Naruto ztuhl a hleděl na zraněného jounina. Kiba do něho strčil aby se vzpamatoval.
„Kde..kde jsou ostatní?“ Zeptal se opatrně .
„Pře..přepadli nás u vchodu. Kakashi s Anshinem šli dovnitř, já se o ně…měl…měl postarat.“ Řekl stěží.
„Nemluvte…sensei.“ Řekla Niki starostlivě.
„Do…dokázal sem to.“ Začal se Kashiho mírně usmívat.
„Sensei…“
„Jdi…pomoc Kakashimu, Anshinovi a Atarashimu…já vás doj…dojdu.“ Řekl a zavřel oči.
„Za to můžeš ty!“ Vykřikla nabroušeně Niki na Naruta.
„Já…“ Vykoktal smutně. „Ona má pravdu, kdybych začal jednat dříve, mohlo to dopadnout jinak.“ Zamyslel se.
„Jen spí. Ale není na tom dobře.“ Řekl Kiba po jeho očichání.
„Musíme jim jít pomoct!“ Vykřikla Niki, smutně se podívala na Kashiho a rozběhla se do jeskyně.

„Né…nechoď tam!!! Nééé!!!“ Začala Sakura řvát ze spaní.
„Hokage-sama!“ Vykřikla šťastně Ino a vlítla do jejího pokoje.
„Né..Niki!!! Nechoď dovnitř!“ Pokračovala ve řvaní, z kterého jí ale vytrhla Ino, když jí probudila.
„Jak je vám?“ Řekla starostlivě.
„Ino…kde…kde to jsem? Bolí mě hlava…“ Začala se Sakura ohlížet kolem.
„V nemocnici, máte destičku v hlavě.“
„Kde…kde je Atarashi?“ Ulekla se Sakura.
„Unesli ho, Niki se ho vydala hledat, Naruto a spol následně za ní.“ Řekla smutně Ino.
„Sen!“ Vyjekla Sakura.
„Co…co se ti zdálo??“
„Niki…bylo to zmatený.“ Chytila se za bolavou hlavu. „Vběhla do tmy…a pak už jen…bolest, krev…smrt.“ Řekla smutně
„To byl určitě jenom zlej sen.“ Snažila se jí Ino pozvednout náladu.
„Ne…to…to bylo živý, hodně živý.“ Řekla Sakura smutně.