Nejpodivnější den Shikamarova života

Jednoho přenádherného teplého večera procházel Shikamaru ulice Konohy, jelikož měl hlídku a nechtělo se mu sedět celou noc ve strážní věži. Byla by to taková nuda, že by nejspíš usnul. Právě míjel dům, ve kterém žil Naruto, který se dnes vrátil z mise a už určitě dávno spal. Shika se pousmál a vykročil k velké budově.
U dveří zapřemýšlel, jestli to má udělat. Ano. Zaťukal tedy na dveře. Nic. Zkusil to znovu, tentokrát ale hlasitěji. Zase se nic nedělo. Shikamaru pozvedl ruku a pevně sevřel kliku do dlaně. Stáhl ji dolů a s překvapením zjistil, že není zamčeno.
‘Co ten Naruto blázní? Chce, aby ho někdo vykradl nebo co?! Ale stejně, co by mu vzali? Kelímky rámenu? To asi ne…’ uklidňoval se Shikamaru. Pořád měl ale takový divný pocit. Zatlačil do dveří a ty se pomalu a vrzavě otevřely. Před ním se rozprostírala Narutova ložnice. Peřiny i polštáře roztrhané a po zemi peří. Postel nakřáplá a okno otevřené.
‘Ach ne! Já to zakřikl!’ Oknem vál dovnitř ledový vzduch i když venku bylo nečekané teplo. Chlapec přistoupil k oknu, Odtáhl závěsy a pohlédl ven. Nikde se nic nepohybovalo ani vítr nefoukal. Pozorně si prohlédl okolí. Něco se pohnulo za lampou… nebo se mu to jen zdálo?
Ne, viděl to znovu. Tápalo to ve tmě s nataženýma rukama před sebou. Na jeho hlavě Shikamaru poznal - Narutovu čepici na spaní!
“Naruto! Co tam venku děláš?” Chlapec nereagoval a tak Shika vyskočil z okna a přiběhl k němu. Chytil ho za ramena a zatřásl s ním.
“Co je? Ino?! Co mě budíš? Po tom včerejšku bys mě měla uctívat, ne?” Shikamaru se popadl za břicho a v křečích se svalil na zem. Naruto se probral a s překvapeným výrazem pozoroval kamaráda, svíjejícího se na zemi v temné ulici.
Ten náhle vstal, chytil Naruta za ruku, zatřásl mu s ní a řekl: “Dobré ráno!”
“Eh… co tu děláš? A co tu dělám já? No nic, jdu domů. Dobrou noc!” Naruto s těmito slovy přistoupil k oknu a vysápal se na parapet. Skočil do postele zakryl se a o chvíli později už bylo slyšet tiché pochrupování. Shikamaru se teď s úsměvem na tváři vydal pokračovat ve své obchůzce. Tato noc byla tak živá. Viděl plno lidí procházejících ulicemi, že mu to přišlo až zvláštní. Navíc nikoho z nich nepoznával. Nikoho kromě…
“Eště jednu rundu pro všechny! *škyt* Hej hej hej! Já sem malý motýlek…! *škyt*”
“IIIIIIK! Tsunade-samaaaa! Tsunade-samaa! Už půjdeme, ano?” Shizune.
“Ále, kam tak spěcháš fúrt? Jdeme se bavit!” Shikamaru přistoupil blíže. Odhrnul závěsy a vstoupil do hospody. Popošel k baru u kterého seděla Pátá a za ní už netrpělivě přešlapovala Shizune s Ton Tonem v náručí.
“Á Shikamaru! Pomoz mi s ní prosím! Musíme ji dostat do kanceláře, než-”
*CHRRRRRR!*
“Než co?” optal se Shika.
“Než usne…” sklesle dopověděla Shizune, načež vytáhla peněženku a zaplatila nepředstavitelný účet. Společně s Shikamarem ji chytili a s napětím všech sil odtáhli do budovy Hokage. Uložili ji k psacímu stolu a potichu za ní zavřeli. Shikamaru se vydal k pozorovací věži zatímco Shizune šla domů (že by byl gentleman a doprovodil ji?).
V noci se už nic nestalo a ráno se unavený Nara pomalu doplazil domů.
“Snídaně byla před pěti minutami, Shikamaru!” vyjela na něj jeho matka. “Za to nic nedostaneš.”
“No bezva…” procedil Shika skrz zuby. Za dalších narážek jeho matky znaveně ulehl do postele a usnul. Zdálo se mu o tom, jak leží v krásné dlouhé svěže zelené trávě a pozoruje malé bílé ovečky honící se po obloze. Náhle mu někdo zastoupil výhled.
“Copak, copak?! Zase si už válíš šunky?“ Byla to Temari. Stála přímo nad ním a její vlasy, uvázané ve čtyřech culících se jí ve slunečním světle leskly.
“Nech mě na pokoji!“ Otráveně odvětil Shika a náhle se probral.
Bylo přesně poledne. Věděl, jak si jeho matka potrpí na dochvilnost a tak se raději sebral a spěšně se usadil k jídelnímu stolu.
“Umyl sis ruce?” ‘pozdravila’ ho Yoshino.
“Jo…” zabručel lživě ospalec. Jeho matka začala servírovat na stůl nechutně vypadající polévku, že se Shika musel otřást. Naštěstí si toho nevšimla. Nějak to do sebe nasoukal, když promluvil i jeho otec: “Byl tu za tebou Izumo. Máš se prý dostavit za Hokage.” Shikamaru se zasekl.
‘Co po mně chce? Souvisí to nějak s tím včerejškem?’ Po hlavním chodu se vydal k budově Hokage. Zaklepal na dveře kanceláře a po krátkém tichu se ozvalo: “Dále!” Shika pomalu otevřel dveře a spatřil Tsunade, sedící za svým pracovním stolem zahrnutým haldou papírů. U ní stála jako obvykle Shizune s Ton Tonem, ale byl tu ještě někdo. Tohle vyrazilo Shikamarovi dech. U Tsunadiné pravé strany postávala Temari.
“Čau ospalče!”pozdravila ho s přátelským gestem.
“Nazdar…” nepříliš šťastně odvětil chlapec.
“Shikamaru, víš, že se Zkoušky chuuninů neodvratně blíží. Temari bude jedním ze zkoušejících proktorů. Do zkoušek zbývá ještě týden a já chci, aby ses o našeho hosta náležitě postaral.” Vysvětlila Tsunade, načež se jmenovaná dívka pyšně pousmála.
“Jejda… proč už zase já?” pronesl Shikamaru.
“Protože TY budeš také jedním ze zkoušejících!” uchechtla se Temari.
“COO???” Shikiamaru nevěřil vlastním uším.
“Ale vždyť jsem ti to už včera večer říkala!” doplnila ho Tsunade.
“Ne. To není možný. Včera večer ste se pěkně nalívala v baru!” ohradil se Shika.
“IIIIIIIIK!” vydralo se z Shizuniného hrdla. Tsunade stočila zrak jejím směrem a ihned začala přemýšlet, proč se vlastně probudila pod stolem. Ohmatala si velkou bouli na hlavě, kterou si způsobila díky malému incidentu v brzkých ranních hodinách, kdy se po probuzení pokusila postavit.
“Ehhh…” začervenala se Pátá. “No nic, tak se běžte bavit!!! Sbohem.”
“Nashle!” odvětili Shika s Tem a společně se pokusili projít dveřmi, což se jim podařilo až napotřetí, následováno velkým výbuchem smíchu na podlaze chodby.
Vyšli tedy k Ichiraku. Na míle daleko byste poznali Narutův hlas.
“Pane šéfe, ještě jedny miso, prosím!”
“Ale ano, Naruto.” Doatalo se mu odpovědi.
“Dneska je tak krásně, Dattebayo!”
Právě v tu chvíli se na chlapcových ramenou ocitly dvě ruky. Vyděšeně se otočil a s úlevou zjistil, že jde jen o Shiku a Temari, za kterými postávali ještě Kisame a Zetsu.
“Zdár lidi! Jé, sushi a palmička!!! To je překvápko.”
Všichni Naruta pozdravili, poté si k němu přisedli a objednali si rámen. Když dojedli, blonďák se teprve začal divit: “A co tu vlastně všichni děláte?”
Shikamaru se jal vysvětlování: “No Temari bude proktor u Zkoušek chuuninů a protože já taky, musím ji tu provázet. Mimochodem doufám, že tam půjdeš! No a cestou sem jsme potkali Zetsua a Kisameho, oni tu… eh, co tu vlastně děláte?”
“Plánujeme Akatsuki atentát na Kakashiho!” odpověděl Zetsu s plnou pusou rámenu (fakt zvláštní představa ).
“A proč?” vyděšeně se ptal Naruto.
“Páč na Youtube zveřejnil Peina ve sprše… řeknu vám, dost nepříjemný video.” vysvětlil Kisame a jeho pohled se stočil na šéfa, jak právě porcuje sushi.
“Vy zabijáku zvířat!” vystartoval na něj, pak udělal ‘sek sek’ a bylo po šéfikovi. Láskyplně objal mrtvou rybičku a nacpal si ji do kapsy.
“Tak jdeme!” vyhlásil Shika a všichni se začali zvedat a odcházet. K večeru se na lampách a sloupech Konohy začaly objevovat nápisy:

Pohřeb Leontýnky,
Čistokrevné sushi-rybičky růžové barvy se zelenými ploutvičkami a velkým smyslem pro humor, dnes večer ve 20:00
Byla zabita Teuchim= šéfem Ichiraku rámen
Žij blaze a v pokoji…

made by Hoshigaki Kisame

Nikoho to očividně nezajímalo, ale když se upoutávky začaly objevovat na talířích, záchodových mísách a spodním prádle, rozhodli se je neignorovat a večer přijít na hřbitov.
“Dobrý večer, vítám vás.”
“Upřímnou soustrast.”
“Dobrý večer přeji…”
“Upřímnou soustrast.”
Takto se to opakovalo, dokud se všichni konožané nedostavili na dnešní pohřeb.
“Všechny bych vás chtěl, jménem mým a Leontýnčiným, přivítat na dnešním pohřbu,” začal opatrně svou řeč Kisame. “Jak jistě víte, zemřela naše pradávná přítelkyně Leontýnka…” Kousek od nich se ozývalo Ayameino vzlykání, jak oplakávala hrob svého otce. Pohřeb byl opravdu velmi nudný…Zdálo se, jako by trval hodiny, ale nakonec se všichni dočkali vytoužené pařby. Lidé se odstěhovali do hospody a za hluku jukeboxu se opíjeli sakém. Nejdříve to dostalo Shikamara, který ihned odtáhl Temari na mužské WC a tam se vzrušeně líbali, dokud se z jedné kabinky neozvalo hekání a poté následné: “Ach ne! Zase to mlíko! Uf,” které následně utichlo a tak mohli pokračovat v jejich nočním románku.

Další den ráno se Shikamaru probral a když zjistil, že spal ve své posteli spolu s Narutem a Temari, zhrozil se a raději šel hledat útočiště k Orochimarovi.