Roztržky

Tahle povídka vznikla z velké nudy a podle toho taky vypadá je oničem ale už jsem dlouho nic nenapsala, tak ji zveřejnuji, ale je vážně nudná :-D

„Nenávidíš mne?“ zeptala se vážně dívka.
„Máš pravdu, je to tak. Nenávidím,“ řekl vážně chlapec a stál nehybně s rukama v kapsách naproti dívky.
„Myslela jsem si to,“ prohodila dívka a upřeně hleděla do chlapcovích očí.
„Máš dobrý postřeh,“ poznamenal.
Dívka se od něj odvrátila. Nepatrně setřela jednu slzu, která jí proklouzla a potlačila další příval.
„Ne-„
„Nedělej si starosti,“ přerušila dívka černovlasého chlapce.
„Jak chceš, nebudu,“ odsouhlasil chlapec.
„Fajn,“ řekla trochu naštvaně dívka.
„Nebuď naštvaná,“ pousmál se chlapec.
„Nejsem,“ odpověděla okamžitě.
„Jsi,“ nedal se chlapec.

Takhle to u nich bylo stále častěji. Nesmyslné hádky a potyčky. Musela to ukončit. Tenhle vztah nikam nevede.
„Odcházím,“ oznámila a otočila se zpátky na chlapce.
„Dobře,“ pokrčil rameny.
Jak ji vytáčí, když se chová tak lhostejně.
„Fajn,“ řekla, ale pořád stála na místě. Sledovala chlapce a utápěla se v jeho očích. Nedokázala jen tak odejít.
„Neodcházíš?“ zeptal se po chvíli s úsměvem chlapec.
„Jo,“ prohodila tiše dívka, popadla svůj batoh a vyšla z domu. Za dveřmi se ještě otočila a čekala, jestli černovlasý chlapec neotevře a nerozloučí se, ale nic se nestalo. Sklopila hlavu a odcházela. Šla vesnicí přímo do svého domu. Tam se zavřela a zachumlala se do peřin. Bylo jí smutno a byla nešťastná. Neměla od něj odcházet. Miluje ho, ale on?

Černovlasý, vysoký a štíhlý chlapec stál stále na jednom místě s rukama v kapsách. Chvíli zíral na dveře, jestli se nevrátí a nerozloučí, ale nic se nestalo. Sklopil hlavu a sedl si do křesla. Naproti němu stála police a na ní byla jejich společná fotka. Pociťoval prázdnotu a zklamání. Neměl ji nechat odejít. Miluje ji, ale ona?

***
Růžovlasá dívka se stále převalovala v posteli. On jí pořád tížil v žaludku. Musí jít za ním a aspoň se rozloučit.
Vylezla z postele a vyběhla ven. Utíkala směrem k jejich bývalému společnému domu, kde teď zůstal jen on. Doufala, že ho tam ještě zastihne, než se odstěhuje zpátky, kde žil předtím, než se dali dohromady. Zatáčela za roh a v tom do ní někdo prudce vrazil a ona spadla na zem.
„Au,“ pípla tiše. Zvedla hlavu a uviděla černovlasého chlapce, jak se zvedá ze země.
„Promiň,“ prohodil. „spěchal jsem.“
„Nic mi není,“ ujistila ho dívka.
„Kam jdeš?“ zeptal se chlapec nesměle.
„Co je ti potom,“ odsekla dívka.
„Nic,“ přiznal chlapec.
„Fajn,“ řekla dívka.
Už to zase začíná. Nedokážou se bavit ani chvíli normálně.
„A kam jdeš ty?“ vyzvídala dívka.
„Co je ti po tom,“ řekl s úsměvem chlapec.
„Máš pravdu, nic,“ uznale pokývala dívka hlavou.
„Tak já pokračuji,“ prohodil chlapec směrem k dívce a vykročil.
„Já taky,“ špitla dívka.
Oba udělali pár kroků a pak se zastavili. Chvíli tak stáli a pak se oba prudce otočili a přitiskli se k sobě. Chlapec stiskl dívku v pase a růžovláska mu ruce omotala kolem krku.
„Nenávidíš mne,“ prohodila s úsměvem dívka.
„Lhal jsem,“ usmál se chlapec.
„Miluju tě,“ řekla růžovlasá dívka a pohladila chlapce po tváři.
„Chyběla jsi mi,“ usmál se chlapec a políbil dívku.

The end by Haya