Nitsuki 17 - pátek 13.

„Mno, možná jste si někteří všimli ale dnes máme pátek 13. proč by to měl být ale den jen plný potíží? Přestože dnešní díl tak taky začíná, konec je myslím celkem přízniví…eh…no…teda pro Konyho.. Dnes tu je semnou….Kabuto !“
„Zdravím!“
„Eh…na co máš ten skalpel?“
„Jakej?“
„Ten co ti čumí z kapsy!“
„Jo tenhle, to mám na svačinu.“ Řezník vyndal z druhý kapsy klobásu a začal se cpát.
„Aha, tak k dílu.“

„A co jako budeme dělat?“ Podivil se Kony když se konečně zvedl ze země v parku.
„Budeme jí sledovat.“
„A co si myslíš že sem teď dělal?“
„Já myslím sledovat celodenně! Ne jen tak v parku ze křoví!“
„C…c…celodenně?“
„JO! Ale teď jdu domu, musím se na to na zejtra pořádně vyspat! To bude trénink, špehovat jonina tak abych nebyla zpozorována jupí!“ Radovala se nahlas Niki a mizela Konohamarovi z dohledu. Ten se jen škádlivě pousmál a vydal se na druhou stranu ke svému příbytku.

Druhý den se sešli v Ichiraku rámen, kde společně po Narutovsku posnídali, každý po 5ti porcích a chtěli se vydat k domu Moegi, jenomže…
„Sakra! Já nemám peněženku.“ Proštrachával si kapsy hnědovlasý ninja.
„Já to cálnu.“ Vysypala Niki svých pár drobnejch, co měla v děravé, zelené, peněžence ve tvaru žáby.
„Tímhle? To asi nedáme!“ Koukal Kony na žvejkačku, sponku do vlasů a pár yenů, co by stačili sotva na 1 porci.
„Sakra, vždyť jsem měla dost!“ Prohlížela si dívka svou peněženku, děravou asi tak jako cedník.
„Co teď?“
„Heh, vytratíme se!“
„Cože, chceš zdrhnout?“
„Ne ty blondýno, jen mu to dam jindy!“
„Jo jen aby.“
Kony s Niki se zdejchly, na baru nechali jen lístek, cituji: „Sory brachu, došli prachy, zaplatím to příště, až kolem poletím s pozdravem Santa Klaus“

„Jé Santa, to si pamatuji když dělal Orochimaru santu.“
„Co se stalo?“
„No, lezl komínem, ale mě byla zrovna zima a zapálil sem v krbu.“
„Jéje, jak dopad?“
„On celkem dobře, ale Kimimaro, na kterého jsem to svedl, přišel o páteř…“

Kony s Niki doběhli před Moegin dům a ihned zaujali bojovou pozici ve křoví, hned naproti jejím vchodovým dveřím.
„To bylo tak tak!“ Oddychl si Jonin při pohledu na hodinky.
„Kolik je?“
„8:50.“
Páreček v křoví strávil asi půl hodiny a Moegi nikde.
„Sakra, v kolik že pravidelně vychází?“ Nudně nadhodila Niki. V křoví ji to už nebavilo, s brouky si už neměla o čem povídat.
„V 9:00.“
„A kolik je ?“
„Heh?!“
„Co je?“
„Noo…vypadá to se mi zastavily hodinky.“
„Cože? To je vtip?!“
„Ne!“
„Sakra. Do parku!“ Zavelela Niki. Oba z křoví vystřelili jak kdyby jim u ****** hořelo. Do parku doběhli celí udejchaní. Rozhlížet se mohli jak chtěli ale zrzka nikde.
„Tak to je pech!“
„No to teda…“
„Co ?“
„Pojď mě radši trénovat!“
„Ne, dokud jí nedostanu aspoň na večeři!“
„Tak to chce další zkoumání!“
„A jak jí chceš najít?“
„To nevím. Já jdu trénovat sama…zítra v 7 před jejím domem!“

Druhého dne se oba dostavili na stanoviště ( pozn. křoví před domem) až o půl osmé. Usadili se do křoví, kde strávili asi hodinu než Moegi ve sportovním vyběhla z domu.
„Rychle za ní!“
James a blond se vydali za cílem své špionáže, Moegi si to namířila kolem Ichiraku rámenu do parku. Naši tajní agenti jí sotva stačili, možná že i díky tomu si jih zrzka nevšimla.
„Sakra, ta má předky z afriky.“ Vyflusával za běhu Kony.
Niki se jen usmála a přidala na tempu.
Moegi nečekaně zahnula za roh a ztratila se jim z dohledu.
„Sakra, to je sprinter.“ Zastavila se Niki, už nemohla. Kony to vzdal už v 2. etapě a jen jí pomalu došel.
„Co je zač?“ Divila se Niki.
„To je moje Moegi.“ Slintal Konohamaru.
„Čííí?“ Ozvalo se za nimi. Oba se jen vystrašeně otočili, zrzka stála za nimi.
„Může to být ještě horší?“ Pomyslel si Konohamaru.
„Hele…eh…Moegi, můžu s tebou mluvit?“ Zeptala se opatrně bloncka. Zrzka přikývla,obě spolu poodešli. Náš 0,07 je z dálky pozoroval. I na neuvěřitelnou dálku 8m viděl jak Moegi zrudla, když Niki mluvila. Přes mraky lidí kolem, ale nic neslyšel.
Obě se za chvíli vrátili, Moegi byla celá rudá a hleděla do země. Kony protože tušil o čem si povídali, zrudl taky.
„Běž k ní.“ Strčila do Konyho Niki, aby se trochu rozhýbal. Ten bez rozmyšlení chytil Moegi za ruku a oba zmizeli neznámo kam.
„A co trénink?“ Řvala za nim Niki.
„Příště…“
„Lháři!!!!“

„Proč nepřišel za mnou, namíchal bych mu lektvar lásky?!“
„Ty taky děláš lektvary?“
„Jasně.“
„Sakra takže řezník,alchymista co ještě jsi?“
„Gynekolog!“
„To máte nějaký holky ve zvučný?“
„Orochimaru-sama se do holky už několikrát převtělil…“
„Prosím, né podrobnosti to stačí , dobře tak to je dneska vše tak dewamate