Zrození Sanninů - Kapitola šestá: Utržení ze řetězu

Muži v modrých pláštích, jenž se objevili pod vodopádem, vystoupili. Šermíři dorazili na místo setkání s Akatsuki. Zamířili si to rovnou k Deidarovi, který jediný nebyl zaměstnán bojem. Deidara seděl pod stromy a snažil se k ničemu nepřimíchat. Jeho chakra se ještě nezregenerovala.
Štíhlý muž se zarostlou tváří žlutýma očima a mečem ve tvaru kříže na zádech došel k blonďákovi. Byl to vůdce Legendárních šermířů.
„Co to má být? Jak nám tohle chcete vysvětlit? Dnes jsme měli teprve uzavřít dohodu o spojenectví! A tohle tady už připomíná válku! Chceme vysvětlení!“
Deidara se s obtížemi zvedl: „Vyskytly se menší komplikace. Tito lidé,“ ukázal na Kakashiho tým, „se snaží zničit dohodu právě mezi námi.“
Deidara s neskrývaným odporem hleděl na šermíře. Nechávají se najmout jen za peníze a ne kvůli ideálům, jako on.
„V tom případě musíme dokázat svojí oddanost,“ tasil nejvyšší z šermířů svůj meč.
Jeho společníci ho následovali. Zbylí dva šermíři ho kryli ze stran. Jeden z nich byl plešatý a celé tělo měl potetované. U pasu se mu houpal meč se dvěma břity. Druhý velice nápadně připomínal Kisameho, až na menší vzrůst. O to ale vypadal robustněji. Meč v jeho rukou byl oboustranný. Došli akorát do půlky řeky, když náhle...
„Sasuke, jdeme!“ strhl Naruto svého přítele do víru událostí přímo před šermíře. Tým Hebi je následoval, naopak tým Sedm se vydal na pomoc Kakashimu.

„Použij nějaký ohnivý Jutsu, Sasuke!“ houkl Naruto.
Nevěděl, co má Naruto v plánu, ale proč to nezkusit.
„Katon, Zukkoku!“ vypustil Sasuke ze svých úst obrovskou vlnu ohně, která se plazila na tři šermíře.
„Suiton, Daibakufu no Jutsu.“
Proti sloupu ohně vyrazil sloup vody. Šermíři vypadali velmi pobaveni. Bojovat ohni proti vodě!
„To nemá cenu, Sasuke!“ řvala Karin.
On však již přišel na to, co Naruto zamýšlí. Poznal to z pečetí, které tvořil, a tak přidal do svého Jutsu ještě víc chakry.
„Fuuton, Reppushou!“
Oheň podpořený větrem! Vodní hradba byla hned proražena. Všichni šermíři dostali přímý zásah ohnivou vlnou. Než se stačili vzpamatovat, vystartovali proti nim Suigetsu s Juugem.

„Vypadá to na opravdu velkolepou bitvu,“ pochvaloval si Sasori. Třetí Kazekage se výhružně vznášel vedle něho. Ze všech zbraní mu odkapával jed. Dřevěná pusa začala vypouštět černý písek.
„Tohle je zlé Kakashi,“ Varoval Neji. „Musíme to s ním vyřídit co nejrychleji.“
„Neji, uděláme to tak jak jsme si říkali!“ rozeběhl se Hatake přímo na Kazekageho.
Hyuuga neváhal a vrhl se po Sasorim.
Sasorimu kmitaly prsty: „Co to zkoušíte?“
Černý písek dostál konečné podoby vysokého kvádru a rozlétl se proti Hatakemu.
„Raikiri!“
Obrovská záře oslepila všechny účastníky boje. Kvádr se rozpadl ve dví a Kakashi pokračoval dál ke Kazekagemu. Ostří několika otrávených zbraní proti Raikiri. Blesk zničil všechny zbraně, jenž měl Třetí umístěn na pravé ruce. Ne však v levé. Řetěz určený k roztrhání soupeřova těla se ovinul kolem Kakashiho.
„Čekal jsem od tebe víc, Kakashi.“
Sasoriho prsty se pohnuly. Třetí trhl řetězem, který Hatakeho tělo roztrhl na kousky.
„Raikiri!“
Kakashi vylétl zpoza země přímo pod Sasorim a uťal mu jednu ruku.
Loutkař nevěřícně vzdechl a podíval se na místo, kde mělo ležet Hatakeho tělo. Místo něj se zde však válely špalky dřeva.
„Kawarimi no Jutsu?“
Než se stačil vzpamatovat, dostal kopanec do břicha, který ho přenesl k Nejimu a jeho finálnímu útoku.
„Hakke Hyaku Nijuuha Shou!“
Sasori dostal 128 úderů, které zastavilz pohyb jeho chakry po těle. Vše by fungovalo jak má, kdyby měl normální tělo. Jeho bylo ze dřeva. Hatake mezitím zničil dalším Raikiri Sasoriho nejlepší loutku.
„Myslíš si, že mě tohle zastaví?“ podíval se loutkař z Červeného písku na Nejiho. „Tohle jsem opravdu nechtěl použít.“
V obrovském výbuchu se nad Sasorim zejvilo rovných sto loutek!
„Tohle jsem kdysi vymyslel, abych si podmanil jeden národ,“ řekl s úšklebkem.

Juugo s řevem zlomil tetovanému šermíři čelist a nepřestával mlátit dál. Zanbatou v Suigetsově držení sváděl boj s vůdcem šermířů. Jakmile se jeho soupeř začal dostávat do výhody, prokletá pečeť se aktivovala. Jeho pravá paže se začala měnit na svaly obrostlou ruku. Mnohonásobné zvětšení síly se projevilo hned při prvních úderech.
„Musíme se stáhnout!“ zavolal vůdce na své společníky.

Kakashi s Nejim společně ničili Sasoriho loutky. Jakmile se k nim přidala Sakura se Saiem, začal Sasori tušit, že nemůže vyhrát.
„Tobi!“ křičel Deidara na muže v masce. Ten spráskl ruce a celé údolí se ponořilo do tmy.
Absolutní tma netrvala víc jak deset vteřin, ale za tu dobu stačili zmizet všichni šermíři i Akatsuki, kromě Sasoriho. Několik jeho posledních loutek se shromáždilo vedle něj jako štít.
Kolem rudovlasého mladíka se seřadili všichni z Listové a týmu Hebi. Jako první promluvil Sasuke: „Kde je můj bratr?“
„Mladý Uchiha,“ ucedil Sasori.
Pětimetrová čepel chidori zničila všechny Sasoriho loutky.
Sasori jenom sykl: „Tsss! Tvůj bratr na tebe čeká v chrámu, který jsi právě opustil. Není to vtipné?“
Jakmile udělal Sasuke krok k Sasorimu, zjevil se před ním Tobi.
„Na tebe jsem nějak zapomněl!“ chytil dřevěnou paži a opět se teleportoval do neznáma.
Sasuke nechtěl na nic čekat. Na žádné vysvětlování a snažení se přesvědčit ostatní z Listové, aby šli s ním po jeho bratrovi. Bleskurychle udělal pečetě a také se přemístil. Nebylo to však takové přemístění, na které byl zvyklý. Asi měl už málo chakry, ale celou cestu cítil škubání za rameno.
Jakmile se objevil před chrámem svého klanu, věděl, že zde není sám.
„Tvůj klan si ale potrpí na honosný stavby,“ pokýval Naruto uznale hlavou při pohledu na obrovskou budovu.

„Musím uznat, že máte značný vliv a konexe, jinak byste se k panu Salamandrovi nemohl nikdy dostat.“
Žena ve středních letech seděla za pracovním stolem a prohlížela si spisy. Na nose brýle, vlasy sčesané do drdolu propíchnuté jehlou. Dokonalá postava za stolem se zvedla: „Můžeme jít.“
Dva strážní, kteří hlídali vchod do dlouhé chodby, která vedla k Hanzovi, otevřeli dveře a šli s nimi. Na konci chodby čekali další dva.
„Jak jsem již říkala,“ podívala se na muže s piercingem v obličeji. „Pan Salamandr k sobě jen tak někoho nepustí. Je velmi dobře hlídán. Dokonce i jeho rodina je prověřována. Hned jak ukončíte vaše jednání, měli by přijet.“ Muž kráčel mlčky a pouze pokyvoval.
„Úplně jsem zapomněla, jak jste říkal, že se jmenujete? Pouze abych vás ohlásila," uculila se.
Stáli již u dveří. Z každé strany dva strážní v ne moc prostorné chodbě.
„Mohl jsem se k němu probojovat. Zničit celou vesnici a nakonec ho stejně zabít. Nic by mě nezastavilo, ale to já nechci. Nechci zničit vesnici kvůli jedinému muži. Obětí by bylo příliš mnoho. Já chci mír! Občanská válka, která pohlcuje mojí zemi se dostala už velmi daleko! A já, já ji dnes ukončím!“
Tázaný muž si začal rozepínat černý plášť s červenými mraky.
„Mé jméno je Pein!“
Hbitá otočka a náraz otevřenou dlaní do obličeje znamenala smrt pro prvního strážného. Bez toho, aby se Pein otočil, kopl sekretářku do žaludku a ta spadla na dva strážce u dveří, které tak zadržela. Druhý strážce vedle Peina stačil tasit kunai, ale proti síle vůdce Akatsuki byl bez šance. Skácel se na zem se svojí vlastní zbraní zaraženou v krku.
Strážci konečných dveří vedoucí k Salamandrovi se konečně dostali přes ležící sekretářku.
Jakmile uviděli Peinovy oči zamrzli v pohybu.
„Ne, to není paralyzační Jutsu. To je pouhý strach!“
Oba strážní spadli mrtví na zem. Už zbyla pouze sekretářka, která se postavila na nohy. Vytáhla jehlici z vlasů a zaútočila. Pein ji jednoduše chytil a praštil její hlavou o zeď, až jí praskla čelist. Na hezkou tvářičku už nebyl tak pěkný pohled. Nechal ji spadnout na zem a zemřít.
Hanzo se mohl jenom dívat, jak jeho muži pomalu padají na zem. Jejich krev stříkala na závěsy, které chránily místo, kde meditoval.
Vstal teprve, když jeho poslední muž padl: „Kdo se to opovažuje?!“
Pein rozhrnul závěsy a souboj mohl začít.
„Suiton, Ja no Kuchi Jutsu!“ vyvolal Hanzo vlnu, která vytryskla na protivníka.
„Doton, Doryuu heki!“
Pod Peinem vyrazila obrovská masa hlíny.
„Doton, Iwayado Kuzushi!“
Celá budova se začala hroutit na Salamandra. Pein teď mohl na stěně z hlíny vystoupat desítky metrů nad budovu, aby ho viděla celá Deštná, jak zabije jejich Kageho!
Obrovský proud vody uchránil Hanza před padajícími troskami.
„Doton, Doryuudan!“
Ze země se zvedla obří hlava podobající se drakovi, jenž začala chrlit na protivníka hořlavé bahno. Pein však nezůstal jenom u toho.
„Katon, Goukakyuu no Jutsu!“
Od pusy mu vystřelil plamen, který zapaloval střely draka.
„Suiton, Suijinheki Jutsu!“
Přes vodní zeď, co Salamandr vytvořil se nic nedokázalo dostat.
Pein nepřestával dělat pečetě: „Fuuton, Atsugai!“
Vodní zeď se rozstříkla a Hanzo vletěl do trosek rozbořeného domu. Nedokázal uvěřit, že se někdo takový dostal k němu. Aco víc, že ten někdo je ze stejné vesnice jako on a snaží se ho zabít!
„Tohle byl už třetí element, který dokázal použít. Jak je tohle možné?“ opakoval si v hlavě.
Pein stál nezaujatě na vrcholku své stěny a začal tvořit další pečetě: „Hyoton, Rouga Nadare no Jutsu.“
Pein na tak teplém místě vytvořil sníh, který se valil na Salamandra v podobě smečky vlků.
Salamandr začal jednat: „Suiton, Daibafuku no Jutsu!“
Vlna smetla přibližující se vlky.
„Suiton, Nakusui Shouha!“
Pod Hanzem začal stoupat proud vlny, který ho vynášel do výšky Peinovy zdi. Celé místo obklopila voda. Proud vody začal vystřikovat směrem k Peinovi. Proud byl tak silný, že prosekával i zeď, na které stál.
„Katon, Zukkoku!“ valily se ohnivé vlny od Peina. Díky tomu začalo vody značně ubývat.
Oba protivníci začali vytvářet stejné pečetě. Teď se rozhodne, kdo je silnější.
„Suiton, Seishouha!“
Obří vlny se střetly. Salamandr si byl jistý svým vítězstvím. Jedna z jeho specialit, navíc všechna voda zde přivolaná je plus právě pro něj. Pein pouze přimhouřil oči a jeho vlna nemilosrdně rozdrtila Hanzovu, stejně tak jako jeho marný pokus o další obranu.
Hanzo opět přežil. Značně polámaný se konečně zvednul. Pein neváhal a skočil za svým nepřítelem dolů mezi prostý lid. Salamandr si setřel krev stékající mu po tváři.
„Kuchiyose no Jutsu!“
Největší specialita velkého Salamandra. Obří mlok se tyčil nad zničenou budovou. Pein neváhal a přivolal si také své nejmocnější zvíře.
Lví tělo a orlí hlava s křídly. Griffin!
Mlok ihned vypustil ze své tlamy několik vodních koulí, avšak griffin jednoduše máchl křídly a vznesl se. Na oplátku vypustil ze své tlamy koule vytvořené ze vzduchu. Obrovské nárazy likvidovaly čtvrť města. Nakonec, když Pein vycítil docházející chakru Salamandra a jeho zvířete, vrhl se do útoku. Griffin zaťal pařáty do nebohého mloka. Pein pomalu došel k ležícímu Salamandrovi. Strhl mu dýchací masku a podřízl ho...