Katastrofa! Titáni živlů jsou zpět // 2. kapitola : Shikamaru v nebezpečí

Mladý chlapec v dešťové právě trénoval na blížící se chunninskou zkoušku. Dokáže to,dokáže! Když v tom uslyšel hvizd. Asi to bude jeho sensei. Ale ne! Rychle se otočil a spatřil pět ninjů,kteří si to přes něj skákali hlava nehlava. „Jste snad pomatenci,vy troubové?!?“ Zaječel na ně. Až teď si všiml,že jsou z listové .Co tu ksakru chtějí? Jeden z nich se otočil. Měl blond vlasy a modré oči,oranžovou kombinézu. Soudil tak na chunnina. „Hele,ty týpku!“ Zakřičel. Dívali se sobě do očí. „Ty se tu nebudeš rozkřikovat,co máme dělat! Běhali jsme 70 kilometrů z listové v kuse! Zkus si to někdy sám,ty chytrolíne!“ Chlapec na něj zíral s otevřenou pusou. Ostatní ninjové se otočili a zavolali na toho maniaka : „Tak už pojď,musíme za klanem Riuy!“ Chlapec si uvědomil,co říkají,a zakřičel na ně : „Vy chcete jít za klanem Riuy? Pojďte,ukážu vám,kde je.“ Ninjové se na něj podezřívavě dívali. Jedna holka s růžovými vlasy se na něj usmála a zeptala se : „Ty jsi gennin z dešťové?“ Chlapec přikývl a pobídl je,ať jdou dál. Jak jste asi poznali,ona pětice je Shikamaru,Hinata,Lee,Sakura a Naruto. Místo toho,aby běhali,šli pokorně za chlapcem,který je měl dovést za Leyou. Už uběhlo deset hodin a tým se konečně dostal do dešťové. „Naruto?“ Zeptala se Hinata Naruta. Naruto se na ni zvědavě podíval. „Víš,Naruto…“ Hinata se začervenala,ale pokračovala : „Když jsme teď na téhle misi spolu,mohli by jsme…mohli…“ Naruto se na Hinatu pořád zvídavě díval. Hinata se mu podívala do očí a usmála se : „Mohli bychom spolu třeba někam zajít? Stejně už dneska nikam nepůjdeme,ne? Nebo jo?“ Obrátila se na Shikamara. Ten jen zakroutil hlavou a řekl : „Je moc pozdě. Musíme nabrat síly,najíst se.“ Ostatní kývli. Chlapec je zatím poslouchal s velkým zájmem. Tak oni tu zůstanou? Ale kde? Naruto se zatím na Hinatu usmál a řekl : „No jasně že můžem! Hej,ty kluku!“ Zakřičel na toho chlapce. „Co se děje?“ Zeptal se a otočil hlavu na Naruta. „Máte tu někde stánek s rámenem?“ Chlapec se usmál a řekl : „No jasně že jo!“ Naruto se usmál a otočil se zase k Hinatě : „Tak fajn,za hodinu,když to stihnem,zajdeme na rámen,co říkáš?“ Hinata se zaradovala. Bylo to až neuvěřitelné,ale konečně se jí podařilo Naruta někam pozvat! Změnila se…i když jen o trochu. „Sídlo klanu je až na konci vesnice,půjdeme ještě asi deset minut.“ Naruto se zakabonil. Kdyby běželi nebo skákali,stihli by to! Naruto,Shikamaru a Lee se tedy spolu začali bavit a Sakura s Hinatou také. Takhle šli asi deset minut a všichni na ně se zájmem koukali. Proč tu jsou ninjové z listové? „Tak,a jsme tady!“ Ozval se konečně chlapec a nastavil ruku. „Co chceš?“ Zeptal se naštvaně Naruto. Chlapec se na něj naštvaně podíval a řekl : „Odměnu!“ Naruto,Shikamaru,Sakura i Lee se zatvářili nanejvýš děsivě. „Jen si nás zavedl ke klanu Riuy a chceš nějaké peníze! No to je…to je…“ Začal vybuchuvat Lee. „Ale klid,“ řekla s pohodou Hinata. „Na,tady máš.“ Řekla a podala mu pár drobných. Chlapec slušně poděkoval a odběhl. Všichni na Hinatu vyjeveně koukali. Hinata si toho všimla a řekla : „No co?“ Měla totiž dobrou náladu. Už aby s Narutem šli! Teprve te´d si začali prohlížet budovu. Byla velká a majestátná. Vypadalo to,že tam žije více jak tři lidé. Shikamaru pobídl ostatní,aby šli. Obrovským klepadlem zaklepal na dveře a všichni čekali,až se někdo ozve. Objevil se tam nějaký muž. „Kdo je tam?“ Zeptal se. „Jsme ninjové z listové.“ Zabrumlal Shikamaru. „A potřebujeme promluvit s Leyou Riuy.“ Muž zase zmizel a skupina zvláště potichu čekala. Za chvíli se tam muž zase objevil a sykl : „Jděte dovnitř.“ Dveře se najednou sami otevřely. Skupina na to vyděšeně koukala. „Ty jo! To je vymakaný!“ Zašeptal Lee. Sakura jen kývala hlavou a nevěřícně zírala na dveře. Naruto se jen ušklíbl. Tohle mají určitě i v Konoze! Shikamaru je musel strčit,aby se vůbec zmohli vejít dovnitř. Vevnitř to bylo kupodivu malé. Nebo to aspoň tak působilo .Všude byli fotografie,obrazy,malby,rodinné památky a hlavně zbraně. Vypadalo to tady jako v muzeu. Skupina si to zvědavě prohlížela. „Chtěli jste mluvit s Leyou,že? S mou dcerou.“ Ozvalo se za nimi. Skupina se otočila a spatřili tam vysokého,hnědovlasého muže s knírkem,který byl oblečen v kimonu. „Leya hned příjde,mějte trošku strpení.“ Řekl. V tu chvíli ze schodů sestoupila asi patnáctiletá dívka. „Potřebujeme si s ní promluvit o samotě.“ Řekl Shikamaru. Otec jen kývl a šel nahoru,tam,odkud dívka přišla. Leya byla opravdu hezká. Lee na ní očividně mohl oči nechat. Narutovi se taky zdála pěkná,ale ne tak pěkná jako holky v Konoze. A Shikamaru měl Temari,ten na to nemyslel vůbec. Lee se nezmohl ani na slovo a nevěřícně na dívku koukal. Měla dlouhé černé vlasy a krásné světle hnědé oči. Usmívala se a v obličeji se jí dělali ďolíčky. Měla na sobě kimono jako otec.“ „Co chcete?“ Zeptala se. Teď už ne moc s úsměvem. „Jsme niniové z listové.“ Začal Shikamaru. „Jistě víte,co se stalo tady v chrámu.“ Leya se zamračila a řekla : „Ale ne. Už mě o to prosilo spoustu lidí. Ano,jsem známa svými pečetícími technikami,ale rozhodně nejsem jediná,kdo by dokázal zapečetit titány!“ Vykřikla. Shikamaru se ale nedal rozhodit a pokračoval. „Leyo-chan…my vás ale opravdu potřebujeme. Jinak titány zničí naši vesnici…pak vaší….“ „Dost!“ Řekla Leya. „Dobrá,půjdu s vámi. Možná..“ Řekla protivně. Rozmazlenej fracek,pomyslel si Naruto. „Ale až zítra. Dnes ne.“ „V tom rád vyhovím.“ Přitakal Shikamaru a mrkl na Naruta. Ten se usmál. „Můžeme u vás přespat,Leyo-chan?“ Zeptal se ještě Shikamaru. „Zeptejte se otce.“ Řekla jen Leya a odešla do vedlejší místnosti. „Nána jedna protivná.“ Řekla potichu Sakura. „Rozhodně jí to ale sluší…“ Zašeptal zase Lee,který se ještě očividně nevzpamatoval z její krásy. „Tak fajn…jdu se zeptat na ten pobyt tady. Počkejte tu. Pak si dáme rozchod.“ Řekl Shikamaru a šel nahoru po schodech. „Nuda…ta holka je protivná a nic se neděje…ani rámen ještě nemůžu mít…“ Zabručel Naruto. Hinata zrudla,protože na rámen měl jít s ní. Sakura se usmála a Lee také. Chvilku si jen tak povídali,pak ale seshora uslyšeli křik. „Shikamaru!“ Řekl vystrašeně Naruto a běžel nahoru. Lee,Sakura a Hinata ho následovali. Nahoře se Shikamaru pokoušel nepřítele chytit svým stínovým jutsu,bylo ale pozdě. Z okna na něj někdo hodil uspávací šipku a on spadl na zem. Jak Naruto viděl,stejně dopadl i otec Leyi. To už si ale útočník všiml Narutovy skupiny. „Počkej,Alwone…jsou tu na hraní další dětičky.“ Dotyčný Alwon prolezl oknem dovnitř a zaujatě pozoroval ninjy. „Takže z Konohy,co? Co chcete dělat teď? Zastavit nás?“ Ušklíbl se a zasmál. Naruto si najednou něco uvědomil. Viděl to v jejich očích. „Vy…vy…“ „No?“ Zareagovala nepřátelská dívka. „Vy jste ti,co se vloupali do toho chrámu…vy…vy…“ Hinata,Sakura a Lee na Naruta užasle dívali. Jak to poznal? „Nevím,jak to víš,ale máš pravdu,jsme to my. Já ovládám zemi a tady Yasmine blesky.“ Takže ta dívka se jmenovala Yasmine… „No a co!“ Vykřikl Naruto. Pak si v rychlosti udělal klon,vytvořil rasengan a vrhl to na ně. „RASENGAN!“ Zakřičel. Uzvala se rána,když se ale stáhl zpátky k ostatním,nepřátelům jakoby se nic nestalo. „A teď mi.“ Řekla Yasmine. „Alwone,zdrž je,prosím. Udělám TU techniku.“ Alwon jen kývl a začal útočit. Udělal znamení rukou a vykřikl : „Zemský styl : Neuvěřitelně hluboká propast!“ Podlaha se najednou změnila v nicotu. Nikde nebylo,kde se chytit,nic…Lee,Sakura a Hinata se propadli do propasti. Naruto ale ne. Něco ho drželo nahoře. Ani nevěděl co. Očividně to bylo to samé co drželo toho podivného chlapíka. Teď to musel zvládnout sám. Musel. „Tak…“ Ušklíbl se Alwon. „Tví přátele teď budou mít naspěch před mými kamarády…Tirou,Mirou a Sirou…“ Naruto sice nevěděl,co to je,ale věděl,že jim musí nějak pomoci. A Shikamaru…nemyslel na to a začal útočit. Udělal znamení rukou a vykřikl : „Klonové jutsu!“ Kolem něj se objevilo 12 klonů a všechny začali na nepřátele útočit. Pět šlo na Alwone,pět na Yasmine a dva zůstali u Naruta. Naruto se rozhodl ukázat,co dokáže…Odama rasengan..