Sasuke a Kakashi

Moje druhá povídka, co jsem kdy napsal :)

Kakashi se vzbudil za rozbřesku a první myšlenka, která ho napadla, byla o jeho nadaném žákovi.

Sasuke nemohl celý večer usnout a pořád myslel na to, co mu včera řekl jeho mistr: "Jsi mi dražší než můj život."
Sasuke nemohl pochopit, proč mu to vůbec říkal. Nechápal to, ale musel neustále myslet jen na něj.

Odpoledne se potkali. Měli přidělenou misi a šli jenom oni. Sakura a Naruto měli uklízet u Tsunade.
Kráčeli mlčky dál po cestě k nedaleké farmě. Sasuke to už nemohl vydržet a chtěl Kakashimu něco říct, ale ten ho jednou rukou objal a přitiskl si ho blíž k sobě.
Než Sasuke stačil cokoli říct, Kakashi promluvil.
"Nekaž mi, prosím, tenhle okamžik," řekl Hatake nakřáplým hlasem.
Sasuke ho poslechl a víc se k němu přitskl. Šli spolu jako otec a syn.
Došli k farmě a dali se do práce. Nebylo to nic těžkého, ale Sasukemu se podařilo zvrtnout si nohu. Už se připozdívalo, tak museli vyrazit, ale Sasuke nemohl na svojí pravou nohu došlápnout. Hatake si ho tedy vzal na záda. Sasukemu to připomínalo dětství, když ho takto stejně nesl domů jeho bratr Itachi.
Kakashi se Sasukem konečně došel do Listové a mohl si odpočinout. Když se loučili, viděl Sasuke, jak Kakashimu stéká po tváři slza....

„Proč to všechno?“ přemýšlel Sasuke, když kulhal po schodech domů.
„Co tím sleduje? A proč na něj teď neustále myslím?“
Tyto myšlenky mu pořád vířily hlavou.
Sedl si k oknu a vzal si s sebou fotku, kde je vyfocený on a Hatake.

Kakashi zatím přemýšlel, jestli to, co dělá, je správné a jaký to může mít dopad na Sasukeho, který si už zažil mnohé. Došel domů a sednul si na postel, kde probděl celou noc v zamyšlení.

Začalo svítat a Kakashi zaklepal na dveře od Sasukeho bytu.
„Kdo to takhle brzo může být?“ zívnul Sasuke a otevřel dveře. Stál tam on. Hatake Kakashi bez své masky a se slzami stékajícími po tváři.
Sasuke ho pozval dál a zajímalo ho, co mu jeho mistr chce říct.
„Přišel jsem za tebou kvůli tomu, co mne velice tíží na srdci,“ začal Hatake.
Sasuke se jenom posadil a dál tiše zíral na svého mistra.
„Nechci, aby sis to špatně vyložil. Vždy, když jsem s tebou, si vzpomenu, jaké to bylo s mým otcem.“
Kakashi se zasnil nad dobou, kdy byl ještě malý a užíval si dětství.
„Jsi mi hodně podobný, stejně jako jsem byl já svému otci. Ne, nechci tím říct, že bych byl tvůj otec, ale připadám si tak a chtěl bych, abys mě tak i bral.“
Kakashi si sednul naproti Sasukemu a čekal, co mu odpoví. Každá vteřina pro něj byla čím dál tím víc nesnesitelná.
Sasuke se nevěřícně díval na Kakashiho, který tam seděl a pozoroval jej. Přemýšlel o tom všem, co mu řekl. Vzpomínal na tu dobu, kdy měl ještě svoji rodinu a jak ji celou ztratil. Teď může získat aspoň otce zpět.
„Chci to vůbec?“ ptal se sám sebe. „Jestli řeknu ne, tak bude Kakashi zničený a já ho nechci vidět smutného. Když řeknu ano, budu šťastný. Zase šťastný, ale chci být vůbec zase šťastný?“
Sasuke se zvedl a došel k oknu. Vycházelo slunce. Hatake také vstal a koukal smutně s ním. Sasuke se po chvíli otočil a objal Kakashiho tak silně, jak jen mohl a začal brečet...