Zrození Sanninů - Kapitola třetí: Jeden ze Sedmi

Dostat se do Mlžné nebyl vůbec problém pro někoho, jako byl Yamato. Měl vše promyšlené do posledního detailu. Bál se jenom, aby Naruto opět neztratil hlavu. Proměnit se v Kyuubiho uprostřed Mlžné by nebylo dvakrát nejlepší.
Od shinobi, které zabili, získali přesný popis, kde se nachází Masahi Ryuuga. Nezískali však jen informace, ale vzali si i jejich šaty. Přetáhli si masky přes obličej a vyrazili. Nikdo by neměl poznat, že jsou z Listové. Ryuuga si bude myslet, že jsou to ninjové, které poslal zabít obchodníka. Hlavně žádné komplikace...
„Tady je baráků! Je to tu úplně jiné než v Listové,“ rozhlížel se Naruto po Mlžné.
„Drž se za mnou,“ pokynul mu Yamato.
Prodírali se davem lidí snažících se dostat na trh. Všude bylo plno stánků s prodavači, kteří hlásali, že právě jejich zboží je to nejlepší. Konečně se vymotali ze spleti stánků. Zamířili si to rovnou k domu, který jim popsal chycený shinobi.
„Naruto, jdeme.“
Dvoučlenný tým zmizel z ulice.
„Ten si teda žije,“ ocenil Naruto luxusně vybavený pokoj. Do Ryuugiho sídla se dostali snadno. Všechna okna byla otevřená.
„Jdete pozděz“ zamručel muž, kterého si nevšimli. Stál v rohu místnosti, kam nedopadalo světlo. Byl to malý hubený mužíček s katanou u pasu. Obličej mu zdobila bradka.
„Dostali jste i ty, kteří převzali zásilku?“ vyšel ze stínu.
„Vy ale nejste...“
Příliš pozdě poznal, že se nejedná o jeho společníky. Yamato začal tvořit pečetě. Kolem Ryuugiho pukala podlaha, když si dřevo razilo cestu. Tasil meč. Byl to přece jeden z legendárních šermířů. Nemůžou ho polapit „pouhé“ větve. Když uhýbal před Yamatovým útokem, byl opět zahnán do rohu. Myslel si, že má výhodu. Jeho záda chrání tlustá zeď. Stejně tlustá jako podlaha… Zavířil mečem a odsekl dřevo, které se přibližovalo ze všech stran.
„Suiton, Ja no Kuchi!“ skládal pečetě v přemetu, aby se dostal z dosahu větví. Ze země vytryskl proud vody, jenž se hnal na Yamota.
„Fuuton, Reppushou!“
I Naruto uměl nové triky. Proud vzduchu v podobě malého tornáda zasáhl vlnu. Dvě jutsu se vzájemně odrovnala a všechny přítomné ostříkla slabá sprška vody.
„Mokuton, Shichuuruo no Jutsu!“
Bylo vidět, že to Yamato chce mít co nejdřív za sebou. Dům se otřásl v základech. Obrovské dřevěné vězení uzavřelo Ryuugiho. Ten se však nechtěl tak lehce vzdát. Hodil svůj meč proti Yamatovi. Netrefil. Katana se zabodla hluboko do protější zdi.
„Dost už!“ kapitán stiskl ruce a klec se začala zmenšovat. „Jestli mi nepovíš co potřebuji, klidně nechám tu klec, aby tě rozdrtila.“
„Hmpf!“ odfrkl si vězeň a sedl si do tureckého dřepu.
„Na čí rozkaz jednáš?“ začal Yamato a pro výstrahu klec ještě zmenšil.
„To vás nenapadlo, že jednám na svůj vlastní popud?“
„Nic bys z toho neměl.“
Klec se ještě zmenšila. Ryuuga se už musel pořádně skrčit.
„Dobře, dobře, najal si mě jeden chlap. Vlastně byli dva. Takový blonďák a chlap s maskou. Nabídli mi ohromnou sumu peněz.“
„Jsou to Akatsuki?“ vydechl Naruto.
„Jak to mám vědět? Neznám je.“
Ryuuga Masahi se zlověstně usmál: „Říkal, že jdou po jednom chlapci a tohle je sem mělo přilákat.“
„Akatsuki,“ řekl znova Naruto. „Jdou po mě.“ Otočil se na Yamata.
„Po tobě? Ha-ha-ha, nenech se vysmát. Ten chlap jasně říkal po kom jde a ty nevypadáš jako Uchiha Sasuke.“
Katana ve zdi se rozklepala. Vystřelila zpět ke svému majiteli a cestou zničila vše, co jí stálo v cestě. Včetně samotného dřevěného vězení.
„Už mě začínalo bolet za krkem,“ zamával Masahi a rozpustil se ve vodu.
„Zmizel!“ vykřikl Naruto.
„Víme co jsme potřebovali Naruto, ale mohl nám klidně lhát.“
„Jestli nelhal, objeví se tu Sasuke!“ zazářily Narutovy oči.
„Past na Sasukeho? Tak proč jsme tu my? Že by to byla jenom jedna velká náhoda a tuhle misi jsme dostali opravdu jenom díky smůle? Teď už, ale Naruta od sud jen tak nebudu moct dostat.“
Yamato stále přemýšlel. Jednoznačně se teď museli vrátit za Sakurou a Saiem.

„Juugo, už tam budeme?“ otočil se Sasuke na svého společníka.
„Jsme skoro na místě. Měl by tu čekat,“ kývnul hlavou na souhlas. „Ale nevím, co Suigetsu.“ Otočil se na muže po své pravici.
„Co já?“ zeptal se vodník nakvašeně.
„Ta spojka je Ryuuga Masahi.“
Juugo sledoval, jak se Suigetsovi mění tvář z nasrané na šťastnou.
„Budu mít další meč!“ zajásal.
„Fetišista,“ řekla si Karin pro sebe.
„Dokud mi neřekne, kde je Itachi, tak se ho nikdo nedotkne,“ obrátil se Sasuke na své společníky.
Ač Suigetsu nechtěl, nakonec souhlasil. Když přijde na mučení, bude mít přednostní právo.
Dorazili na místo určení a Ryuuga Masahi zde již čekal.
„Vám to trvalo,“ procedil mezi zuby. Suigetova ruka se pomalu blížila k meči jeho bývalého mistra Zabuzy. Nebude to dlouho trvat a bude mít další!
„Kde je?“ přistoupil Sasuke k Masahimu. „Kde je můj bratr?“
„Ohó, jdeš na to zhurta, co? Chlapče, dočkej času, oni sem dorazí. Přímo na tohle místo. Vše je domluveno.“ Úlisně se usmál.
Suigetsu vystoupil ze zákrytu Jungových ramen a tasil meč: „Když je vše domluveno, tak nač čekat?“
„Zanbatou!“ vytřeštil oči Ryuuga. „Ale Zabuza je mrtvý!“
„Já jsem Suigetsu. Jeho student a rád tě za svým bývalým mistrem pošlu.“
„Suigetsu,“ zakroutil Sasuke hlavou a ustoupil.
Legendární šermíř proti budoucímu šermíři. Jejich zbraně se střetly. Juugo se opřel o strom a nadšeně sledoval bitvu dvou šermířů. Ocel do sebe narážela až odlétávaly jiskry.
„Přecenil jsi svoje síly chlapečku!“ odrazil Ryuuga další útok.
Suigetsu vycenil svoje špičáky: „Teprve se zahřívám.“
Další náraz ostří. Už to vypadalo na Suigetsovu prohru, když se mu po těle začala šířit prokletá pečeť.
„Podvádíš!“ zvolal Masahi.
Následoval rychlý sled Suigetsových útoků. Meče svištěly takovou rychlostí, že je pořádně viděl jenom Sasuke. Nakonec vyrazil Suigetsu soupeřovi meč z ruky.
Ryuuga odskočil od svého soupeře. Rotující katana se zabodla do stromu, pod kterým seděl Juugo. Rozčísla mu pěšinku.
„Mizu Bunshin no Jutsu!“ Složil Masahi prsty do pečeti a nebyla to pečeť poslední. „Suiton, Suiryuudan no Jutsu!“
Ze země vytryskl proud vody připomínající draka. Z jeho chřtánu vyrazilo několik střel. Klon mezitím obíhal Suigetsa. Ten se pohotově vyhnul vodním střelám a čekal, co bude dál.
„Suiton, Daibafuku no Jutsu!“ Ze země se vytryskl gejzír vody. Obrovská několikametrová vlna se hnala na Suigetsa.
„To jsou všechno techniky mého mistra,“ liboval si Suigetsu. Zabodl svůj meč do země.
„Suirou no Jutsu!“
Suigetsu se otočil: „A sakra!“
Klon za ním právě dělal pečetě na vodní vězení. Chytrý tah. Zatím, co by ho smetlo vodní vězení, klon by ho chytil do pasti. Teď nesměl váhat. Vyskočil na svůj meč a odrazil se do výšky. Stihl to přesně na čas. Vlna se prohnala pod ním a zničila klon i s vězením. Suigetsu se skokem přesunul za Ryuugu: „Když máš tak rád techniky Zabuzy... Technika tichého zabíjení ti nebude cizí.“

„Dost!“ zastavil Sasuke bitvu. „Chci ho živého. Už jsi prokázal, že jsi lepší, Suigetsu. Nenuť mě, abych použil svojí sílu.“
Suigetsu neochotně odstoupil od svého soupeře. Pořád se na něj upřeně díval a cvakal naštvaně zuby. Masahimu se poslušně vrátil meč do dlaně.
„Víš, Sasuke, tvůj bratr nepřijde. Přijde však někdo, kdo jisto jistě ví, kde se nachází. Je přece také z Akatsuki, jako tvůj bratr.“ R
yuuga se proti Sasukemu rozběhl s napřaženou katanou. Suigetsu byl už dost daleko, tak nemohl pomoci. Juugo a Karin se stačili akorát zvednout.
„Áááááá!“
Řev bolesti přehlušilo pouze cvrlikání tisíce ptáků. Sasuke stál nad Ryuugou, v ruce svůj meč kterým probíhalo chidori. K Suigetsovi dopadla katana legendární šermíře i s jeho rukou.
„Díky, Sasuke.“
Uvolnil další meč do své sbírky ze sevření šermířovi ruky. Nechtěla katanu vůbec pustit.

„Tak tohle je on? Itachiho bratr? Ten co zabil Orochimara? Uchiha Sasuke?“ Ďábelský úsměv, blond vlasy sčesané na paktu zakrývající jedno oko. Plášť Akatsuki třepotající ve větru. Mistr výbuchů osobně!