Navěky spolu...

Byl krásný den 14. února. Ptáčci pěli jako ti nejlepší zpěváci. Naruto nic neměl na práci, a tak se jen tak procházel po Konoze s rukama v kapsách.
„Hoj Naruto." Naruto se otočil a spatřil Jiraiyu. Usmál se.
„Hoj Ero-sennin."
„Pššt! Naruto, kolikrát ti mám říkat, že mi tak nemáš říkat. A už vůbec ne na veřejnosti! Zničíš mi mou reputaci." Naruto se začal chechtat a popadal se za břicho.
„A ty nějakou máš?" nepřestával se smát Naruto. Jiraiya si jen zkřížil ruce na prsou a zakroutil hlavou.
„Ta tvá nevychovanost!"
„A ty nějakou máš?" řekl ironicky.
„Cha cha cha... moc vtipné." Naruto se stále nepřestával smát. Jiraiyovi stékal pot po tváři, až nakonec vybuchl.
„NARUTO!" Naruto se přestal smát, zvedl hlavu a Jiraiya uviděl Narutův červený obličej a slzy z celého toho smíchu.
„Chjo," vzdychl ero-sennin. „Přišel jsem ti říct, že máme misi, jenže ty ses tu smál celých deset minut. Ostatní na nás už čekají u brány."
„Kdo?"
„Kdybys se tu nechechtal jak kůň, možná bys to věděl."
„No jo, furt," řekl nabručený Uzumaki. Když došli až k bráně, všichni na ně čekali.
„Máte zpoždění," odfrkl si Sasuke.
„No nekecej," odsekl Naruto.
„Nemusíš být hned naštvaný," bránil se Sasuke. „Já jen aby jsi neskončil jako Kakashi."
„Já to slyšel." Kakashi se zamračil. Ostatní se jen usmáli. Byli tam Shikamaru, Kiba, Neji, Ino a Karin. Když se na ni Naruto koukl, uslyšel: „Co na mě tak čumíš?! To jsi nikdy neviděl holku?!" To Uzumakiho rozhodilo.
„Proč je tu ona? Nejde s námi, že ne?"
„To by mě taky zajímalo. Co po mě chcete? Nejprve mě uvězníte, a pak mě berete, jen tak volně, na nějakou misi."
„Vy dva jste tak otravní. Zajímalo by mě, zda byli všichni Uzumaki takoví. Jednoho jsem znal, ale byl úplně jiný. Možná proto, že byl kříženec jiného klanu..." mluvil si pro sebe dál Jiraiya.
„Nechci rušit, ale neměli jsme už před hodinou vyjít? Tsunade běží směrem sem a nevypadá nijak šťastně," přerušil je Shikamaru.
„A jéje. Rychle, pryč odtud." Tsunade ani nepřiběhla ke bráně a už byli ty tam. Zakroutila hlavou, třikrát zamlaskala a odešla.

Utíkali přes les, až se ocitli na poušti. Nohy se jim bořily do nekonečného písku. Slunce je pálilo a štípalo do očí. Překonávali písečné duny.
„Už nemůžu," vzdychala Karin. „Nejsem zvyklá. Měsíce jsem hnila ve vazbě, a teď bez nějakého tréninku mě vytáhnete ven!" řvala z plna hrdla. Padla vysílením na kolena.
„Někdo tě vezme na záda..." Jiraiya přemýšlel a Karin si jen v duchu přála, aby to byl Sasuke. Její miláček. Ale co následovalo, nikdo nečekal.
„Ponese tě Naruto."
„COO?!" vykřikli oba najednou.
„Ale ero-sennin..."
„Karma, Naruto. Cha. Teď se směji já."
„Já jsem taky proti," namítla Karin. Kakashi něco pošeptal Jiraiyovi. Ten se jen usmál.
„Jde vidět, že čteš mé knihy. Nu dobrá. Karin ponese Kiba." Karin otevřela pusu, že něco namítne, ale pak ji opět zavřela. Věděla, že by to nikam nevedlo. Alespoň byla ráda, že ji neponese žák toho úchylného člověka. Nasedla Kibovi na záda a vyběhli dál.
„Kdy už tam budem? Ona je strašně těžká."
„No dovol!" ohradila se Karin.
„Ještě pár minut. Za touto dunou je to místo." Když byli na místě, tak se všichni překvapeně dívali před sebe. Jen Kiba s Karin ne. Ti se jen a pouze snažili od sebe dostat. Když už to spatřili i oni, tak se Kiba zeptal: „Kde to jsme?"
„To nevím, ale podle mapy jsme tu správně. Ta zlatá Tsunade... ví, co mám rád," odpověděl Jiraiya. Před nimi totiž stály lázně. Se smíchem se rozeběhl, rozrazil dveře a řekl tak nahlas, že ho všichni slyšeli: „Jeden velký pokoj." Kakashi se rozeběhl za ním.
„Ale Jiraiyo-san, co mise?"
„Co s misí? Mapa nás dovedla sem, takže si jdem užívat. A teď mě prosím omluvte, jdu sbírat data." Sotva to dořekl a byl ty tam.
„Achjo. Ti dospěláci," bědoval Shikamaru. „Někdo by měl jít zpět a dát vědět Tsunade." Všichni se na něj podívali.
„Ou, já teda ne. Neji? Ty stejně nevlezeš do vody, tak..."
„No jo no. Chcete si to tu užívat. Vím, vím." Otočil se na patě a kráčel pryč.
„A nespěchej," zvolal za ním ještě Kiba. Když už ho neviděli, rozhodli se jít zkontrolovat kvalitu vody. Nebo jinými slovy si šli užívat.

Neji se zatím potuloval v lesích.
„Snad trefím zpět, když jsem si nevzal mapu," pomyslel si. Najednou za ním něco šustlo. Otočil se.
„Asi se mi to jen zdálo. Možná to bylo divoké zvíře." Neji pokračoval dál. Stále měl ten pocit, že ho někdo sleduje. Zpoza stromu vyletěl kunai. Šla slyšet rána a šelest křídel vran, odlétajících z toho místa.

„Juhů," zařval Naruto. Skočil do vody a vlna porazila Kibu, který se potopil do horké vody. Ihned vyplaval nahoru. Celý rudý zařval: „Naruto!" Ten rychle vylezl ven a Kiba za ním. Honili se kolem nádrže, až to Kakashiho naštvalo a chytil Naruta za nohu. Spadl přímo na čumák. Kiba nedokázal zastavit a spadl na něj. Naruto vydal bolestný vzdych. Shikamaru jen zakroutil hlavou a Jiraiya se věnoval jiným věcem. Řekněme že sbíral informace do své knihy. Tři minuty byl klid, než si Ino všimla, že ji Jiraiya sleduje. Přešla do jeho mysle a chtěla ho utopit po horkou vodou. Jenže to neměla dělat. Protože když se otočila, tak si přála, aby mohla vrátit čas o pár minut zpět. Zčervenala. Nakonec to vyřešila tak, jak by to udělala Sakura. Praštila do země, až všechna voda vystříkla a všichni nazí se shromáždili u Jiraiyi, že mu jednu pěkně natáhnou. To ale Ino nezvládla, omdlela a vrátila se k sobě. Karin ji vzala a odnesla do pokoje, zatímco si to kluci rozdali s nic nevědícím Jiraiyou.

Když se vrátili do pokoje, byli totálně na suchu, jelikož museli zaplatit škody a Jiraiya byl nateklý jako velký mozek.
„To je jenom vtip, že?! Nebudeme všichni v jednom pokoji...?!" zeptala se výhrůžně Karin.
„Bohužel an..." chtěl říct Kakashi, ale Karin ho přerušila: „ŽE NE?!"
„V poho. Jen klid. Půjdu koupit ještě jeden," řekl a odešel.

Večer už ostatní spali. Pouze Kiba nedokázal spát, a tak si sedl venku a pozoroval hvězdy. Vzpomínky z dětství se mu zase vracely. Vzpomínky na svou červenovlasou dětskou lásku. Stekla mu slza po tváři. Kéž by ji mohl zase vidět. Svou milovanou... Najednou uslyšel zvuk zrychleného dechu. Koukl se na místo, odkud to přicházelo. Bylo to čím dál blíž. Kibovi naskákala husí kůže. Zvuk zesiloval, až z temnoty stromů vylezl... Neji. Měl věci od krve, byl celý špinavý a celkově na tom nebyl dobře.
„Pro pána krále. Co se to tam stalo?"
„Přepadli mě." Sotva to dořekl, z ničeho nic se v oblaku kouře objevil muž.
„Suigetsu?!" vykřikli oba.
„Hai. Jsem to já. Přišel jsem si pro Karin. Řekla vám všechno, takže ji Orochimaru považuje za zrádce. Musím ji zabít. Stejně vám už k ničemu nebude."
„Soráč, ale to ti nedovolím," řekl Kiba a zaútočil. Začal boj.
„PŘESTAŇTE!" vykřikl někdo za nimi. Byla to Karin, stále rozespalá a oblečena v pyžamu.
„Tak tady jsi," usmál se Suigetsu. „Pojďme domů."
„Karin, co tu děláš?! Vypadni odsud. Zbuď všechny a běžte pryč!" řval Kiba.
„Tak to ani náhodou," trvala si na svém.
„Na milenecké hádky teď není čas!" přeřekl se Neji.
„Cože to..." zakroutil hlavou. „Má pravdu. Jen by měl vypustit to ,milenecké'," opravil Nejiho Kiba.
„Hurá. Tak dlouho jsem nebojovala." Postavili se do bojových pozic a zaútočili. Bojovali snad přes dvacet minut. Byli sice unavení, ale dali do toho vše.
„Gatsuuga," křikl Kiba, jenže ji nemohl použít stoprocentně, jelikož Akamaru se zranil při tréninku a musel se léčit doma.
„Do mrtvé kočky," nadával, když jeho útok v pohodě odvrátil Suigetsu svým mečem. Jejich útoky čím dál víc slábly.

Kakashi se vzbudil, když uslyšel náraz. Vykoukl z okna a nevěřil tomu, co právě vidí. Suigetsu bojoval proti Kibovi, Karin a Nejimu. Všechny potichu vzbudil, až na Naruta. Ten ne a ne vstát. Spal by tam dál, dokud by ho Jiraiya nevzbudil tak, že ve vzduchu zaklapal boty a vší silou nekopl do břicha Naruta. Ten svými zády prorazil podlahu a spadl na zem po hlavě. Dostal se do sklepa.
„Tsss..." syčel bolestí hladil se po hlavě. „To bylo za co, dattebayo?!" řekl a pohlédl vzhůru svým uslzeným obličejem.
„Nevstáváš. Teď si opláchni ten svůj ksicht, vydrápej se nahoru a poklusem vyběhni za námi ven." Sotva to dořekl, nikdo už nikde nebyl.
„Chjo," povzdychl si a smutně pohlédl na tu výšku. „To si ze mě dělá srandu?! Jak to mám asi tak vyšplhat?! Zvrhlík jeden hloupej, otravnej a...a...a špinavej. Jo špinavej."

Vystříkla všude krev. Všichni vyvalili oči. Dokonce i Suigetsu.

Když Kakashi s ostatními doběhl ven, zjistili, že je pozdě.

„Ty monstrum!"
„Ale, ale. Takovouhle přezdívku si nezasloužím, Kibo, že? Karin mi o tobě hodně vyprávěla, než jsem ji vzal vzpomínky a než..." koukl se na zem. „A než se nešťastnou náhodou zabila," uchechtl se Orochimaru.
„Ty parchante..." rozeběhl se proti němu Kiba. „Co si to dovoluješ?!"
„Ooo. To je tak sladké. Jak Romeo a Julie. Snad si ji neměl rád?" vysmíval se mu do očí. Kiba zakopl o její bezvládné tělo, až nakonec ležel vedle ní. Postavil se na čtyři, aby se mu lépe zvedalo, když to však udělal, spatřil ,tu' věc.
„Chudák. Ještě ji pošlapej," stále se mu smál. Ostatní se pohnuli, jako že mu pomůžou, jenže on je zastavil. Koukli na Jiraiyu a ten jen kývl hlavou. Jediné co mohli udělat, bylo sledovat.

Naruto skoro vyšplhal nahoru, ale zase mu to ujelo. Zkoušel to dál a dál.
„Konečně," pomyslel si, když byl nahoře.

,To, co vypadlo Karin z kapsy, byl náhrdelník ve tvaru psa, který měl na místě srdce znak klanu Uzumaki. Kiba ho hned poznal.
„To jsem jí dal ke dvanáctým narozeninám," špitl.
„Tak už sis všiml?" provokoval opět Orochimaru.
„To je ,ta' Karin," vzpomněl si Kiba na malou, stále usměvavou, krásnou holčičku, která s ním a Akamaruem blbla všude, kde se dalo. „Celou dobu jsem byl s ní a nepoznal ji. Stále jsem s ní mluvil a nepoznal ji. Pořád se na mě mračila, tím svým dětským výrazem a JÁ JI NEPOZNAL!" bolestně zakřičel. Celý život měl za to, že ho opustila. Že zemřela. A on s ní zase byl. Zase ji měl. Ale opět ji ztratil. Kiba vzal svůj kunai a Orochimaru se připravil. Jenže nepřišlo to, co předpokládal. Na všechny vystříkla krev. Ale ne Orochimarova. Ne Suigetsova. Ale Kibova. To už tam Naruto stál taky. Jediné co slyšel bylo:
„Zůstaneme navěky spolu..."
Orochimaru pokrčil rameny a pak i se Suigetsuem zmizeli v oblaku kouře. Ino rychle vyběhla spolu s ostatními, že Kibu vyléčí, ale bylo pozdě. Už byl mrtvý. Všem stekla alespoň jedna slzička. Naruto se však usmál. Když se na něj nechápavě podívali, tak jim to vysvětlil. Ukázal na Kibovy rty. Točily se ve velkém úsměvu. Ostatní též pochopili. Naruto se otočil a odešel. Všichni to zopakovali a Kakashi s Jiraiyou vzali Kibu a Karin, aby je společně pohřbili.
„Už budou navždy spolu," pomyslel si Naruto. „Šťastného Valentýna."

„Rád tě zase po dlouhé době vidím..."
„Hi, tak přeci jen si dodržel slovo. Už budem navěky spolu..."