Naruto Akkipuden - 23) Tváří v tvář

Na severu zuří strašná bouře, blesky šlehají k zemi a hromy mocně duní z dáli. Nebe černé jako noc a silný vítr předvídá, že bouře bude brzy i nad Konohou. Minato sedí na monumentu Hokage, na své vlastní hlavě vytesané do skály. Nedůvěřivě pozoruje otevřené nebe v dáli, zatím co v Konoze spěšně končí oslavy výročí konce Čtvrté války. *Trochu hloupé slavit výročí konce Čtvrté války, když zrovna probíhá Pátá. Chtělo by to nějaké informace z fronty,* pomyslí si Minato. Jako na zavolanou přichází zrovna v onu chvíli hlášení navrácené hlídky. Černovlasý shinobi poklekne před Minata vyloží své pozorování: "Hokage-sama, nepřátelé se blíží. Velitelé se stahují z pozic a zbytky armád Aliance už dosáhli hradeb Konohy... Hokage-sama pokud mohu něco říci... Sainaru zvítězilo, není šance je porazit. Musíme se vzdát!" navrhne shinobi zbabělé řešení.
"Nikdy!" vyštěkne Minato, "Nikdo se bez boje nestane stínem v rukou Sainaru! Dnes máme šanci zvítězit, vůbec poprvé bojujeme sjednoceně," přesvědčuje Hokage Minato shinobiho, ale hlavně přemlouvá podvědomí sebe sama. Nervózně mávne rukou a pošle shinobiho pryč. Zhluboka se nadechne a pevným pohledem se znovu zahledí na sever. *Porazíme je! Nesmí vyhrát!* A v ten moment protne vzduch uši rvoucí řev. Obzor se rudě rozzáří, jako při východu slunce. Stěna plamenů široká přes celý obzor. Žene se přímo k vesnici a pálí vše co jí přijde do cesty. Hradba vesnice pro plameny není žádnou překážkou. V okamžiku jsou pohlcovány domy, lidi i zvířata. *Tohle je konec!* Plameny spálí vesnici na popel, spolknou i Minata a pokračují dál. Vlna ohně si ani nevšimla, když spálila tisíce životů na prach.
"Ne, ne ... co se to děje?! Ne!" máchá Minato rukama i nohama a až temný a hlasitý smích démona ukončí jeho noční můru. Vyděšen snem se probouzí do černé místnosti v níž jediným světla jsou fialové a červené plameny v očích a zubaté tlamě démona. *Jenom sen... uff,* oddechne na chvíli, *ale teď jsem zase u něho. Zase se bude o něco pokoušet,* zamračí se a rychle stoupne na stále ještě trochu roztřesené nohy. Nabere odvahu a namíří prstem přímo proti zlověstným očím vetřelce v jeho těle: "Aby bylo mezi náma jasno ty obludo! Už nikdy se mě nebudeš snažit oblbnout. Nejsem žádná tvoje hračka ani nic jinýho, pitomče!" vynadá démonovi pěkně od plic, "sice nevím co jsi zač. Kde vlastně jsem nebo proč s tebou vlastně musím mluvit, ale nemáš žádný právo na mě zkoušet fígle s mým taťkou! Byl to hrdina, kterej položil život za vesnici. Trapák jako ty nebude zneužívat jeho podobu, aby ze mě dělal idiota!" křičí prťavý kluk na obrovský stín, jako by ani nevěděl, jak strašně si zahrává. Udýchaný z dlouhého řvaní a naštvaný, že ho vystrašil sen. Vyčkává na démonovu odpověď. Démon chvíli mlčí a vypadá to, jako by ohnivé oči nemohly uvěřit tomu, co vidí. Hrdelním hlasem se pomalu rozchechtává až se nakonec děsivým chechotem zaplní celá místnost. Fialové plameny na démonově těle vyšlehnou a odhalí tak znovu pravou formu černého stínu. Rovněž však odhalí obrovskou bránu a řetězy, kterými je za ní probodán a pevně spoután.
"Co je tady podle tebe k smíchu?!" pokračuje Minato v rozčílení. *Kso! Je zavřenej v kleci, spoutanej v řetězech a stejně se mi chechtá. Já s tebou mluvím vážně obludo!* pomyslí si a zatne pravou ruku v pěst. *Nejradši bych vlezl za tebou do klece a kopnul tě do toho hnusnýho oka!*
"Cheche! Přesně jak si myslíš. K smíchu jsi tady ty. Vlastně ne až tolik ty. Sám máš docela kuráž, že si troufáš se mnou mluvit tímto tónem už před tím, než zjistíš, že jsem v kleci... Hmm, je to odvaha nebo hloupost? Teď se nějak nemůžu rozhodnout ty spratku, ale radši si moc nevyskakuj. Ta pečeť není všemocná!" řekne démon tím temným, hlubokým hlasem. Vtom zařinčí řetězy kousek před Minatem vyšlehne malý fialový oheň, který však hned znovu uhasne. *Nemám páru kdo ho zavřel do té klece, ale vysmívat se mi a zkoušet takové kraviny může i v poutech. Tse, beztak to bude dělat,* pomyslí si Minato poté co pro jistotu uskočí před plamínkem. Pak ale znovu zvedne hlavu k těm rudým očím. Které znovu podkresluje tiše se chechtající ohnivá démonická tlama.

"Tak čemu ses jako chechtal obludo?" překřičí Minato démonův smích a krokem vpřed ukáže, že se temnoty v kleci nebojí, "odpověz!" přitvrdí nervózně. *Odpovíš mi nebo tady budu žvanit pořád. Nemám v plánu tě nechat si ze mě dělat dobrej den vždycky, když usnu a dostanu se sem.* Démon zvaný "obluda" chvíli mlčí a z tvaru ohnivých očí i tlamy se zdá, jako by přemýšlel. Ale velmi brzy se zubatá tlama znovu zašklebí: "Hehe! Neměl jsi se ptát spratku... Nebude se ti líbit co ti řeknu, ale máš to mít. He! Je mi tě docela líto, protože ti právě zbourám všechny ty tvoje naivní představy a sny... Opravdu jsi měl radši mlčet, hehe!" protahuje to démon a neustále se Minatovi vysmívá.
"Přestaň držkovat obludu. Řekni mi to nebo se dneska nevyspíš... Nebudeš si ze mě dělat srandu. Bydlíš v mém těle, takže tady poroučím já. Hned vyklop co ti připadá směšný a já tě toho ušetřím!" popožene Minato démona nepřátelským tónem. Má teď mnohem víc odvahy než když s démonem mluvit začínal a netušil nic o kleci ani o poutech nebo řetězech.
"A co kdybych ti zboural tvou vysněnou lež o Narutovi, o tom tak zvaném hrdinovi, který tě tady nechal samotného, protože musel bránit vesnici a přitom umřít jako nějaká padavka... Tse, co je to za hrdinu, když umře?" začne sotva démon a Minatovi už pomalu nabíhá zlostná žíla na čele, "co kdybych ti řekl, že tvůj fotřík prostě zdrhnul z vesnice a tebe tady nechal se mnou zapečetěným v knížce? Co kdybych ti řekl, že ho Hokage vyhnal a prohlásil za zrádce. Prostě proto, že zabil vlastní ženu... tvou matku," vyzradí démon všelijaká tajemství, která znějí tak strašně a hrozně, že Minato nehodlá už další lži trpět: "Přestaň házet špínu na mého otce! Nikdy by něco takového neudělal a ty jsi prostě lhář!" křičí z plných plic, "otec nezdrhnul. Zemřel při obraně vesnice a mamka ta... ta..."
"Ta snad umřela žalem nebo co? Chachacha to zní ještě líp než ta kravina před tím... Měl by jsi se živit jako komik, možná by ses uchytil parchante!" rozchechtá se démon zatím co pozoruje zoufajícího si Minata.
"Tohle nemůže být v žádným případě pravda! Určitě mi lžeš!" vykřikne Minato a se slzami na krajíčku se rozeběhne přímo proti mřížím. *Dostaneš ránu do toho tvýho hnusnýho oka! Slíbil jsem ti to!* zakřičí v myšlenkách a dál běží. Jenže když se přiblíží k mřížím a mezerám v nich, náhle ho opustí skoro všechna síla a chlapec cítí jak se mu podlomí nohy vyčerpáním a padne na zem.
"Lžu? A co bych z toho teď měl? Jsem v kleci a už nad tebou nemám skoro žádnou moc... A nelhal jsem tak náhodou před tím, když jsem tě chtěl ovládnout? Ano, už tehdy jsi mě nazval lhářem! Tak se rozhodni, která realita je pravdivá!" hřmí démon a fialové plameny znovu osvětlí značnou část černé místnosti i vězení. *Ne musí lhát pořád! Ten parchant je určitě naprosto bezpáteřní bestie... A-ale říkal že ho stvořil můj otec? Proč by byl v jeho deníku, kdyby to nebyla pravda. A proč by se můj vlastní otec snažil, abych se dozvěděl tak strašné věci, kdyby byly skutečné? Proč by otec chtěl, aby jsem věděl, že zabil mou mamku? ... To nedává smysl, tohle musí být naprostá lež! A-ale v tom případě je pravda to co mi říkal jako první? Co když to taťka udělal schválně, aby mi to démon musel říct? Co když...* přemýšlí Minato usilovně a čím víc přemýšlí, tím víc to bolí.
"Kso! Kso!" praští pěstí do chladné černé podlahy, "musí to být pravda! Věřím, že tě stvořil můj otec... To věřím a nemyslím si, že je jiná možnost... Ale-ale nemůžu uvěřit, že by On nebo Hokage-sama mohli... Ale otec to nemohl udělat určitě, prostě nemohl! Musel to být Hokage ... nebo samozřejmě někdo jiný! Ale ten zlý sen... Zdál se mi noc poté, co jsem četl z deníku... Musela to být zpráva od otce!? Ale to není možné... Nemůže být! Proč by? Kso! Jak jenom mohli něco takového dopustit?! Proč to udělali a co chtějí se mnou?! Ne ne ne ne... Nemůžu ti věřit nesmím přijmout takovou hanbu pro celou vesnici, nikdy bych nemohl... Heee!" Minatovi se začíná těžko dýchat, cítí silnou bolest u srdce. Jako by tupý nůž někdo vrazil jemu do hrudi. Nemůže dýchat a dělá se mu špatně. Musí se stále více snažit zhluboka nadechovat, ale nic z toho nezabírá. Přichází mdloby. Celý se třese zimou, strachem i panikou. Klesá k zemi a vyděšeným pohledem hledí do prázdna. V myšlenkách stále rotují ty stejné otázky. *Proč by? Je to pravda? Jak by mohli? Proč by? Je to pravda? Jak by jenom mohli?!*
Minato znovu otvírá oči. Znovu se probouzí z podivné noční můry. Cítí se stísněný a spoutaný. Má pocit, jako by ho někdo zmlátil jelikož mu do mozku vystřeluje bolest z celého těla. Ale ta bolest ho netrápí tolik. *Tohle... Tohle byl zase jenom sen? A co se mi stalo? Proč zase ležím v nemocnici, obvázaný a s rukama a nohama v sádře? Do p***le co se tady děje?! Byl to sen nebo ne?! Chmm, potřebuju se poškrábat a nemůžu... Ale byl to sen? Nebo spíš noční můra nebo nějaká trapná vize? No... musel to být sen, vždyť tam bylo všechno tak divný... Byl jsem Hokage a všechno hořelo a pak byla tma a mluvil se mnou nějakej obr... Cheche, tohle byl sen! Jo! Tohle už nechci nikdy zažít... aby mi sen vyprávěl, že... Taková kravina. Ani už vlastně nevím co se tam dělo... A co se rychle zapomíná? No přece sny!* Minatovi spadne kámen ze srdce. Všechno to peklo byla jenom nějaká noční můra. Úplně všechno to peklo se mu zdálo: "Ufff a ještě jednou ufff... Tohle fakt bych si nejradši už nezopakoval... Ale docela by mě zajímalo, co se mi stalo... Všechno mě bolí a svědí a nemůžu se ani podrbat, chjo... Tak hnusný sny jsou fakt asi kvůli tomu zranění... Ale snad ráno někdo přijde a všechno mi řekne," povídá si Minato sám pro sebe.
Z povídání ho vyruší nějaký podezřelý zvuk za oknem. Okamžitě tím směrem otočí pohled a zdá se mu, jako by se za oknem pohnula něčí silueta. Chvíli mlčí, ani nedýchá a upřeně kouká z okna. *Zatracená noční můra. Ještě z ní budu zbytek noci paranoidní... Fíha! Hmm cože? Jdou ty hodiny dobře?* všimne si data i času na digitálních hodinách nad vchodem do pokoje, *hmm... Pamatuju si, že bylo sedmého... To už tady ležím týden? Tak to teda... muselo být vážný... Už aby mi někdo řekl, proč vlastně ležím v nemocnici.*

"Zaberte! Pořádně se do té rány opři Shiori! Není to tvůj přítel, chceš ho srazit k zemi a zabít nebo zajmout! Dělej nebo chceš být k ničemu věčně?!" křičí Sarn-sensei nevybíravým způsobem. Momentálně se zastavil u Shiori, která tohle nese o trochu hůře než Muku mlátící do druhé figuríny kousek vedle. Snaží se udeřit tak silně a tvrdě, aby byl sensei spokojený, ale to on není nikdy. *Už nemůžu, ruce skoro necítím... už nemám sílu!* stěžuje si Shiori v duchu a má chuť se někam schovat a nevylézt dokud Sarn-sensei zase nebude alespoň trochu přátelský.
"Dívám se co předvádíš a mám pocit, že se málo snažíš! Chceš trochu víc motivace?" zeptá se Sarn-sensei děsivým hlasem a zaměří se na Muka, který do figuríny mlátí asi správně: "Muku stačí! Začni běhat kolem a dokud Shiori neudeří správně, nezastavíš se. Inari-san, pokud by snad chtěl běhat zlehka, můžeš ho popohnat," rozhodne Sarn a tím Muku začíná opisovat první okruh kolem cvičiště s Inari za zadkem. *Muku určitě vydrží hodně, ale co když se mi to nepovede. Bude trpět kvůli mé neschopnosti správně praštit do panáka?* Shiori začíná mít obavy, jestli právě neodsoudil Sarn svého žáka k velkému utrpení, ale pokusí se na to nemyslet. Znovu udeří co největší silou. Udeří pěstí a nikoli dlaní jako každý Hyuuga, navíc má zakázáno používat chakru k úderu. Koukne jak se sensei tváří, přísný pohled a zavrtění hlavou ji příliš nepřidá. *Au, strašně mě bolí ruka!*
"Nějaký problém Shiori?!" zajímá se Sarn-sensei. Shiori nejdřív nechce bolest přiznat, ale pak ji napadne jedna velice naivní myšlenka. *Už tady do toho mlátím od rána... Třeba se konečně slituje!* procvičí si rozbolavělé klouby a postěžuje si: "Nemůžu udeřit pořádně, strašně mě bolí ruka..."
"Takže slečinku bolí ruka? Mám spíš pocit, že skrze ni odchází tvá slabost. Nevidím krev, jen nějakou oděrku... Myslím, že se mi snažíš lhát... Pokračuj nebo Muku kvůli tobě vypustí duši!" rozhodne Sarn-sensei a prudce napřáhne ruku zpět k panákovi. *Bolest je slabost, která opouští tělo? Větší kravinu jsem ještě neslyšela! Chmm! Ale co můžu dělat? Musím to zvládnout, dattebane!* pomyslí si Shiori, zatím co Muku začíná už druhé kolečko. Běží docela rychle, Inari si dává záležet, aby ho nohy pěkně pálily, ale hoch zatím bez problémů odolává možné únavě.
"Tak už konečně praskni!" vykřikne Shiori a znovu praští do dřevěného panáka, "proč pořád držíš ty zmetku!?" zeptá se docela vážně a praští druhou rukou, "nemáš snad ležet?!" vykřikne a praští pěstí znova. Zatíná zuby bolestí a zadržuje slzy na krajíčku. Mlátí co ji síla stačí, na figuríně už přistane několik kapek krve z rozedřených kloubů. Jenže Sarn-sensei není spokojený ani tentokrát, přistoupí k udýchané Shiori, která právě nechává odejít obrovské množství slabosti prostřednictvím bolesti. To už se muku vrhá na čtvrté kolečko a Inari ho nenechá ani zpomalit, spíš ho žene o něco rychleji. I on pomalu dává zlomkům slabosti sbohem.
"Chceš to snad vzdát?!" vykřikne Sarn otázku na Shiori, "chceš to vzdát? Vážně jsi taková nicka? Ostuda klanu a ostuda vesnice?! Můžeš to klidně hned vzdát, vrátíš mi čelenku a už se nikdy neuvidíme. Slabochy naše země ani Hokage nepotřebuje! Jsi k ničemu?! Vzdáš to?!" křičí Sarn otázky Shiori téměř do ucha, ona je vyslechne a zpracuje velice těžce. Zavrtí hlavou a zatne pěst. *Okamžitě mi přestaňte řvát do ucha! Nejsem žádný zmetek, zatraceně! Přestaňte mi řvát do toho ucha!*
"Co se děje? Máš vztek a zlobíš se sama na sebe? Nebo chceš snad praštit mě?! A co radši praštit do té figuríny, to by nešlo?! Dělej! Dej do toho tu sílu! Máš ji tak ji použij! Komu záleží na troše krve?! Prostě zatni zuby a udělej to! Dělej! Bolest je jenom slabost opouštějící tělo! Zbav se toho!" burcuje Sarn svoji studentku ke konečnému zásahu. *Tak přece udeř Shiori! Máš dost sil být rozčílená, máš dost sil si myslet, že si zasloužím vydrápat oči. Tak se na ty kraviny vykašli a prostě znič tu zatracenou loutku.*
Hrm! Tak dobře! odsekne Shiori prudce a za doprovodu výkřiku, naplněného bolestí, zasadí figuríně opravdu velice tvrdou ránu. Tak tvrdou, že pod náporem dřevo konečně nevydrží a hlavní kůl se zlomí. Tak snadné, když může shinobi použít chakru, ale v momentě kdy spoléhá pouze na svaly a ryze vlastní sílu, tak se to stává velice obtížným posláním. Hyuuga spustí zakrvácenou pěst a uvolní křečovité sevření prstů. Klečí na jednom koleni a vydýchává nával bolesti a vzteku, který jí dokázal vybičovat k tak tvrdé ráně. *Dokázala jsem zlomit panáka! Sice mě pálí každá kost v ruce a chce se mi bolestí brečet... Ale zvládla jsem to!*
"Výborně Shiori. Věděl jsem moc dobře, že tu sílu máš... Děkuji, že jsi ji použila," řekne Sarn-sensei, nyní již přátelsky a povzbudí Shiori poklepáním na rameno. *Ne vždy může shinobi používat chakru i k něčemu tak obyčejnému jako je úder. Některé mise vyžadují její potlačení a v takovém případě se tvrdý úder vždy hodí,* pomyslí si sensei a následně pískne na prsty. Hvizd je signál pro Inari a Muka, že může přestat běhat. *Právě v čas Shiori. Už jsem začínal pořádně cítit nohy... * pomyslí si Muku a snaží se vypadat unaveněji než ve skutečnosti je. Odfukuje a plahočí se ke stále rozčílené i šťastné Shiori.
Sarn-sensei v tento okamžik už není nepřítelem, znovu se tváří jako docela přátelská a pohodová osoba. Inari-san automaticky zaujme místo vedle jeho pravé nohy a vděčně přijme podrbání za ušima. *Sensei při výcviku a sensei po výcviku... To je nebe a peklo... Dává nám slušně do těla, hlavně Shiori. A Minata asi taky čeká procházka očistcem, až se vrátí a bude muset získat plnou formu,* pomyslí si Muku a postaví se vedle Shiori na niž uznale kývne. Ona mu kývnutí spokojeně a potěšeně oplatí. *Naštěstí jsi dost zdatný, aby jsi trochu mé neschopnosti zvládnul... Ale omlouvám se, že jsem ti to vůbec způsobila,* omluví se Shiori v duchu, ale i její pohled říká "promiň".
"Slunce za chvíli zapadne a vy dva za sebou máte perný den. Ale nakonec jste zvládli své úkoly a to je důležité. Zítra v osm ráno budu čekat zde... Dopoledně proběhne ostrý výcvik a po svačině vás čeká mise. Hezky zbytek dne a neponocujte, ať zítra neusínáte v běhu, zatím!" mávnutím se rozloučí a zmizí v obláčku kouře. Zrovna tak Inari-san štěkne na rozloučenou a rozeběhne se domů. Shiori pozoruje mizející obláčky a spokojený úsměv povadá. Ke slovům se odhodlá až když si je jistá, že sensei nikde není: "Já toho chlapa nesnáším! Proč se k nám chová jako k šmejdu a za chvilku zase normálně? A proč je poslední dobou při výcviku tak zlý?" zeptá se Muka, jako by čekala že on ví něco víc.
Muku zatím neodpovídá, jenom kývne hlavou směrem k východu, aby ho Shiori následovala a doprovodila: "Nemůžeš si to brát osobně. Snaží se tě vyhecovat a dostat pod tlak, aby nám to ještě ztížil... Nemyslím si, že mu to působí nějaké zvláštní potěšení, ale určitě nás tak připraví na stresující akci líp," odpoví jako by měl senseie už dávno přečteného. *Při výcviku ANBU jsem byl za takové řvaní vděčný... Obyčejné shinobi nechce nikdo zlomit a připravit o vlastní chybnou vůli. Proto jsou často slabší a méně schopní než jednotky ANBU, čest výjimkám... Ale mám pocit, že většina nynějších jouninů, která za něco stojí si službou a výcvikem ANBU prošla,* pomyslí si a sleduje reakci Shiori.
"Myslíš? Já mám pocit, že mě nesnáší. Na tebe neřve skoro nikdy," postěžuje si Shiori. *Dneska mi tě dal dokonce za vzor... Ach jo, proč jsem o tolik horší než ty? Minato by beztak taky vyvázl lépe,* zamračeně se podívá na krvavé napuchlé klouby. Rovněž Muku si jich všimne.
"Kdyby tě nesnášel, tak mě nenechá utíkat před Inari, ale dovolí mi odpočinek... Neboj Shiori, musíme ten nápor vydržet. Určitě brzo povolí, až se začneme učit skutečně složité techniky boje a ninjutus," vysvětlí svoji předtuchu, ale dává si pozor, aby nezněl až příliš zkušeně, "každopádně tvé ruce. Bydlím kousek po cestě, jestli chceš tak ti to ošetřím... Čím dříve tím lépe," navrhne.
"Jo, to by se mi líbilo... Chci říct, že se docela těším až se té krve mezi prsty zbavím," odpoví Shiori potěšeně. *Muku, působíš tak chladně a odměřeně... Ale umíš být i velice pozorný, víš o tom?* pomyslí si Shiori a se zalíbením pozoruje ty černé vlasy a hluboké oči hledící upřeně kupředu, *možná kdyby ty vlasy trochu urovnal... Ale koho to zajímá, jsme po tréninku!*
"Tak tady bydlím. Mamka asi už nebude doma, takže nás nebude nikdo rušit" řekne Muku a po otevření podrží branku, aby Shiori mohla projít jako první, "zouvat se nemusíš, jestli nechceš," dodá když zavírá branku a odemyká dveře do domu. *Páni, Muku mě pozval k sobě domů! Docela vzrušující... Teda, že uvidím odlišné pokoje než jsme zvyklá!* hraje si Shiori na slušnou sama před sebou a trošku nesměle vstoupí. Přece jen se zuje v předsíni a rozhlížejíc se do všech koutů se nechává navést do koupelny, *na to že tu bydlí dospělá žena to tu není moc urovnané... Ale fuj Shiori! To bylo nezdvořilé!* zhodnotí trochu nedbale srovnané věci, které jsou pro Shiori prostě vždy červené majáky. Ale ovládne se a nezačne nic přerovnávat, prostě se posadí na okraj vany a pokusí se navázat rozhovor s tichým Mukem: "Takže tvoje mamka je taky shinobi?"
"Není," odpoví Muku stroze, otevře zrcadlo a za ním nalezne dezinfekci a lékárničku. *Chce si povídat o mé neexistující matce? Měl bych si vzpomenout co jsem o ní kdy komu řekl, aby nedošlo ke střetu zájmů... Vlastně bych ji měl někdy i vytvořit!* uvědomí si Muku a na chvíli se zarazí.
"Aha... Um a co říkala na to, že se jím staneš ty?" ptá se Shiori dál, aby nebylo ticho, jelikož Muku by se o rozhovor pravděpodobně nepostaral. *Skoro se mnou nemluví a mlčí. S Minatem mluví... Stydí se nebo co? Ale uznávám, že i ta zamlklost mu přidává na té přitažlivé vizáži... Takový tajemný kluk, který je stále stejný!* povzdechne si tak trochu láskyplně.
"Co by říkala, to co všechny matky... nesouhlasila, ale nakonec byla hrdá," odpoví Muku jako by mu to přišlo zcela normální, následně začne jemně umývat Shiori rány dezinfekcí. Děvče občas sykne bolestí, ale jinak snáší pálení zcela bez projevů slabosti. Muku je brzy s čistěním hotov a pustí se do nalepování náplastí, které zabrání přístupu prachu a dalších nečistot, "tak teď by to mělo být dobré. Do rána o tom nebudeš ani vědět," řekne Muku a několikrát rychle přejede dlaní po zraněných kloubech.
"Děkuji Muku. Vypadala bych jako vrah, mít na ulici ruce od krve," poděkuje Shiori a trochu narovná náplast na kloubu levého ukazováku. *Měla jsem sen? Tohle bylo opravdu hezké gesto Muku, výborně,* pochválí Shiori svého ošetřovatele.
"Není zač, pomohl jsme rád... Dáš si něco k pití než půjdeš?"
"Jéj to bys byl hodný! Dám si sklenici co nejstudenější vody, prosím," požádá Shiori vděčně a rychle následuje Muka do kuchyně, kde konečně zase svlaží hrdlo několika doušky vody. Skvělý pocit. *Příšerný den a hrozný sensei... Ale nakonec to není tak špatné... Díky za příjemný závěr dne Muku.*
"Děkuji za všechno, vážně mi to pomohlo... Ale teď už musím, teta by si dělala starosti, že po západu slunce ještě někde lítám bez ohlášení!" rozloučí se Shiori v mírné úkloně a rychle mizí na ulici vyprovozena Mukem před dveře a potěšena z docela milého vývoje večera.

"Hej! Kdo je tam?! Ohlas se!" zavolá stráž průchodu do tmy lesa. Průchod není uzavřený bránou, jedná se o puklinu ve skále. Tajný průchod do vesnice znám pouze Hokagemu a několika jouninům, kteří ho dnem i nocí stráží. Zároveň se jedná i o východ poslední záchrany, kdyby vesnice padla a lidé museli uniknout. Ale teď je bezpečnost narušena podezřelou přítomností.
"Má se někdo vracet?" zeptá se shinobu úplně v předu.
"Nikoho venku nemáme, ale bariéra nehlásí žádné narušení," odpoví velitel stráže a pro jistotu zkontroluje příchozí zprávy, "nic."
A přes to. Každý v hlídce slyší jak se kroky přibližují. Příchozí se nesnaží ani zůstat ukrytý. Zcela jistě nepřichází náhodný zbloudile, ten by narušil bariéru rozprostřenou kolem Konohy. Bez povšimnutí se skrze mohl dostat pouze někdo znalý kódových pečetí. Přesněji znalý kódových pečetí přímo určených pro zvláštní průchod a ty nezná téměř nikdo mimo nejvyšší velení a stráž průchodu. Všichni shinobi hledí do temnoty lesa a baterkami pátrají po zdroji zvuku.
"Zprava pozor!" ozve se varování, ale už je pozdě. Černý dým se vyřítí z úkrytu mezi stromy a pohltí všechny shinobi v průchodu. Nemají se kde ukrýt nebo kam uhnout. Chodba je velice úzká. Obklopeni jedovatým plynem lapají po dechu a snaží se dostat z dosahu, ale snažení je zcela zbytečné. Vědomí ztrácí už po několika sekundách, ale nezemřou.
"Stačí, nemusíme je pozabíjet... Dnes jsme zde jen pro jeden svitek," zadrží Naruto svou věrnou následovnici zvanou Kimy.
"Asi máte pravdu... Stejně nás neviděli... Ale proč si zároveň neodneseme i tu druhou "věc" kterou musí získat Nero-san a Onoro-san?" zeptá se Kimy a nechá jedovatý kouř zmizet. *A proč vlastně Konohu hned nezničíme, když se můžeme tak snadno dostat dovnitř?* pomyslí si zamračeně.
"Protože nechci ji... Chci to co znamená pro Hokageho a to stále nelze získat a nikdy nepůjde získat násilím... Ona nám to musí sama donést," odpoví Naruto a vykročí do podzemní chodby, která vede do jeskyně uvnitř monumentu Hokage a dále přímo do vesnice, "raději počkej tady. Pokud by se něco nepovedlo, budu potřebovat tvé krytí," obrátí se Naruto na Kimy, která chtěla svého vůdce následovat. *Nehodlám riskovat, že by jsi slyšela něco nevhodného... Chm, budu si potřebovat promluvit s Kakashim a něco takového by neměl vidět nikdo ze Sainaru,* pomyslí si Naruto a promění se do podoby velitele stráže. Potlačí většinu chakry, aby ho hlídky nedokázaly snadno vycítit a zaměřit. *Snad vše půjde snadno... Jak se zachováš až se setkáme?* přemýšlí a nezastavuje se. Bez potíží prochází tunelem až se ocitne v evakuační jeskyni uvnitř hlav Hokage. Na druhé straně hory tyto věčně "nepotřebné" vstupy nikdo nehlídá, aby nebyla buzena zbytečná pozornost. *Chmm, tohle místo snad nikdy nezmění... Zvláštní pocit být zase tady, zvlášť když polovina vesnice touží po mé smrti... Bude těžké jednoho dne skoncovat i s tímto místem,* povzdechne si zachmuřeně. Nedělá zbytečně prudké pohyby a nepokouší se skrývat, takové chování by mohlo způsobit víc problémů při setkání s noční hlídkou. Zachovává si zcela přirozený výraz a okamžitě zamíří k Hokageho paláci. *Blížící se bouřka mi skvěle pomůže... Nebude dlouho trvat a vesnice zhasne,* nemýlí se. S prvním silným poryvem větru a blízkým úderem blesku se vesnice ponoří do naprosté tmy. Zrovna prochází kolem nemocnice když pocítí přítomnost velice temné chakry, okamžitě ji pozná. *Minato... Proč mi nedal vědět, že se něco stalo? Chm, asi neměl šanci vyslat tajnou zprávu... Takže už se to stalo, Kodory se probudil,* zastaví na rozcestí a uvažuje. Několikrát se rozhlédne a několikrát se z dálky podívá do okna, odkud tu chakru démona cítí. Nakonec se rozhodne, že chce svého syna po letech znovu vidět. Třemi skoky se dostane na strom, rostoucí u správného okna a nahlédne do pokoje. Díky nouzovým světlům svítícím na chodbě nemocnice vidí dění v pokoji docela zřetelně. Okamžitě ho pozná. I v šeru nebo zabaleného v obvazech, svůj vlastní obličej snad přece ještě zná. Zklamaně skloní hlavu. *Omlouvám se Minato... Nikdy jsem pro tebe ani Shiori nezamýšlel stejné dětství jaké jsem prožil sám, ale muselo se to stát. Nedokážu změnit co se stalo a co se musí stát... Jednoho dne se ke mě připojíš ve společném tažení a na jeho konci, ukončím sám tvůj život... Tak prosím, žij dobře dokud je čas,* promluví k Minatovi v duchu a v očích se mu zaleskne několik slz: "Zatraceně... Teď to všechno zní ještě hůř," řekne si sám pro sebe a utře si oči. Už stejně začalo pršet, takže mokne celý. Ovšem někdy v té chvíli se Minato probudí. *Sbohem... Musím pokračovat,* rozloučí se Naruto s človíčkem, který ho nikdy neviděl a skočí zpět na ulici. Ukrytý před deštěm v plášti pokračuje rychlou chůzí už přímo až k Hokageho paláci. Znovu se rozhlédne. *Deset stráží v okolí a jeden přímo na střeše domu, zatím si mě nevšimli... Shusin no Jutsu!* probleskne se za hlídku na střeše a jediným silným úderem za krk pošle shinobiho do říše snů. Opatrně ho položí na zem, aby stráže v okolí nezaslechli pád. *Kage Bunshin no Jutus!* svým vlastním klonem nahradí omráčeného strážného, aby ostatním nescházel při ohlédnutí se na jeho pozici. Opatrně se spustí ze střechy a visící hlavou dolů nahlédne do Kakashiho pracovny, nikoho uvnitř nevidí. Sešplhá tedy dolů a pod nejkrajnější okno zasune kunai, který poslouží jako páčidlo. *Blesk... Takže hrom tu bude do několika vteřin,* soustředí se a v okamžiku, kdy začne hrom burácet, udeří do rukojeti kunaie dostatečnou silou na to, aby ve starém okně praskly zámky a dalo se bez větších problémů otevřít. Mrštně se protáhne pootevřeným oknem a znovu ho za sebou přivře. *Trezor snad ze zdi nevybourali.* Na štěstí pro Naruta je trezor opravdu na totožné pozici. Chce se ujistit, že bylo heslo skutečně změněno a tudíž vyzkouší staré, které Kakashi zadával ještě v době existence Kami-sama. *Jak jsme si myslel, nefunkční. V tom případě otevřeme skříň pěkně postaru, stačí jen znovu počkat na hrom... Teď!* uvolní část démonické chakry a provede speciální úder, známý pouze uživatelům sennin taijutsu. Do struktury zámků proniknou silné rázy jdoucí hned za sebou. S dalším zahřměním provede další úder. S třetím hromem přichází i třetí úder do dveří trezoru. A do třetice všeho dobrého, stěna povolí a ocel se rozsype na tisíce střepů. Zámky samotné jsou sice zapečetěny a tudíž vydržely, ale hlavní překážka se rozpadla jako železný šrot. *Lékařská technika vynalezená Tsunade a zdokonalena Sakurou... Možná mi pomůže, ale kde zatraceně je?! Lékařské svitky jsou označeny zelenou barvou... snad ano. Je tady jediný zelený... Nebo to byla modrá? Blbost, modrou jsou větrné techniky. Lékařské označuje Konoha zelenou,* rozpomíná se Naruto spěšně a bez kontroly popadne jediný svitek označený zelenými pruhy. *Výborně alarm byl spuštěn. Kakashi bude brzo zde... Přivede i několik shinobi, ale to nebude problém... Už jdou, tři ... ne pět shinobi na chodbě. Tři, dva, jedna ... teď!* odpočet téměř vyjde, dveře do kanceláře se rozletí a dovnitř vnikne čtveřice shinobi a obklíčí Naruta v podobě velitele hlídky. Kakashi zůstane stát ve dveřích.
"Nenechte se zmást! Odtud nikdo neunikl, hlídky od počátku poplachu sledují okna! " upozorní všechny jeden ze shinobi a v útočném postoji sleduje každý pohyb. *Pronikl až do mé kanceláře, skrze posílené hlídky a bariéry. Bez jediného povšimnutí a to pouze pomocí Henge? ... Nedokážu určit ani vycítit jeho chakru, dokonale ji maskuje... Kdo to je?* přemýšlí Kakashi, zatím co bílé blesky Raikiri obklopí jeho pravou dlaň: "Ať jsi kdokoli, nemáš šanci uniknout. V cestě ti stojí Hokage a čtveřice elitních shinobi... Nesnaž se bojovat a možná vyvázneš pouze s dlouhým vězením," pokusí Kakashi obklíčenému vetřelci dát nějakou možnost se vzdát. Vetřelec však nevypadá, že by chtěl odhodit zbraně nebo ukázat svoji pravou podobu ukrytou pod Henge. *Udělám to rychle a čistě... Nemám čas na průtahy nebo komplikace,* pomyslí si Naruto a ušklíbne se.
"Slyšíš?! Vzdej se nebo zemřeš!" vyzve ho další ze shinobi.
"Dobrá, zajímal mě pouze jeden svitek z Hokageho sbírky," přizná Naruto porážku a vytáhne z pod pláště pouzdro s kunai, "jenom se vás zeptám. Už jste slyšeli o tom podivínovi... který překonal ... rychlost ... lagendárního Yondaimeho?" z pečeti na zápěstí je povolán kunai popsaný několika znaky.
*Naruto?!* hrkne v Kakashim: "Všichni stáhnout!" vydá okamžitě příkaz, aby zachránil svým mužům život, ale už je příliš pozdě. Tři zlaté záblesky osvětlí místnost, tři lidská hrdla jsou podříznuta než vůbec stačí Kakashi zareagovat. Není čas aktivovat sharingan, musí se spoléhat pouze na instinkt. A tak v poslední chvíli zabrání v zabití posledního přeživšího. Záblesk a Naruto se objeví přímo před Kakashiho Raikiri, ale Hokage nedostane dost času na útok. Další záblesky v titěrném intervalu a poslední prolitá krev, v tu chvíli pocítí i Kakashi na krku chladnou ocel obklopenou větrným ostřím. Očekává okamžité ukončení i jeho života, ale místo toho přichází úder do zad a okamžitý nával slabosti. *Pečetící technika klanu Uzumaki... Používá se na spoutání vězňů z řad shinobi... zapečetil polovinu mé chakry,* uvědomí si Kakashi. Teď už může jenom zemřít nebo se pokusit vyjednávat, Naruta porazit nemůže. Ne bez dostatku síly k dlouhému souboji.
"Co tady pohledáváš? Jak můžeš mít takovou drzost? Vrátit se na místo, kde jsi všechny zradil!" zeptá se Kakashi klidně. *Přišel vesnici konečně zničit a všem se pomstít? Zešílel nadobro?*
"Jak už jsem řekl, Kakashi-sensei... Přišel jsem si pro jeden svitek, který mi pomůže zvítězit nad světem a dovést ho ke konečné spáse!" prohlásí Naruto výsměšně, "musím uznat. Opravdu jsi se snažil, aby se sem jen tak někdo nedostal... Jenže já nejsme jen tak někdo."
"Ke konečné spáse? A jak nás chceš zachránit? Před čím bys nás chtěl chránit idiote! Svět žije v míru, Aliance funguje... A co obnáší tvá spása? Vraždění nevinných?!" ptá se Kakashi dál, stále klidně, ale postupně zvyšuje hlas.
"Není to snadné Kakashi! Někdy prostě musí skupina zemřít, aby ostatní žili," odpoví Naruto. *Musíme zemřít, aby nepřišel! Musím vykonat vůli Prvního...*
"Zachráníš nás zrovna tak jako Hinatu? Stvoříš sirotky stejně jako je Minato a Shiori? Kvůli vlastní touze po moci? Copak jsi zavrhl úplně všechno, co tě Jiraya, Yondaime a válka naučili?!" zeptá se Kakashi znovu, tentokrát už ne tak klidně jako prvně. *Je ještě šílenější než když zmizel. Zcela se pomátl... Tohle není možné, něco se mu muselo stát. Tohle obyčejný chtíč nikdy nezpůsobí... I když ... Madara též nebyl vždy symbolem zla,* pomyslí si. A kdyby mohl vidět Narutův obličej, viděl by rozhořčení a bolest: *Tohle jste neměl říkat... Proč mi stále předhazujete její vraždu? Já ji nezabil, ona pochopila co je třeba provést. Ona jediná to pochopila a donutila mě ukončit její život. Věděla že bych to nedokázal, tak mě donutila!* promlouvá ke Kakashimu v myšlenkách, ale nenalezne sílu to říct nahlas. Pouze vrčivým hlasem odpoví: "Na ničem z toho nezáleží! V sázce je existence světa! Musím ho zachránit skrze potoky krve všech shinobi... Pak konec světa nikdy nepřijde, ale shinobi musí zmizet! ... Na ničem nezáleží, pouze na velkých věcech... Konoha se může přidat k Sainaru a pomoci nám svět zachránit," předloží Naruto svou nabídku.
"Naprosto nepřijatelné! Aliance tvoji organizaci zla zlikviduje a tvá pomatená hlava bude navždy hnít v nejhlubší cele!" odpoví Kakashi téměř znechuceně. V onu chvíli ucítí bodnutí. Do místa pečetě Naruto bodne kunai, velice hluboko a následným kopnutím Kakashiho srazí k zemi a kunai vytrhne. Kakashi cítí bolest od hlubokého bodnutí, ale i návrat síly, když pečeť ze zad zmizí.
"V tom případě zaplatíš za svou aroganci, Kakashi!" řekne Naruto důrazně, "přijdeš o všechno! Zbavím tě tvé moci i síly ukradené Uchihům! Udělám z tebe vyhnance a psance, až se zmocním této vesnice... Budeš nenáviděný svým vlastním lidem! Nakonec tě všichni zradí. Naprosto tě zničím a Konoha mi stejně bude sloužit! Ale před tím ti vezmu to nejcennější co máš, lásku tvé dcery!" odpřisáhne Naruto a už se nesnaží ani maskovat svou chakru. Všichni shinobi v okolí vycítí chakru rozzuřeného démona. *To se ti nikdy nemůže povést ty šílenče... Nikdy nebudeš tak silný, aby jsi dokázal něco takového!* pomyslí si Kakashi s poměrným klidem v duši. Vtom oba zaslechnou další kroky na chodbě, lehké kroky. Do kanceláře vpadne dívka o níž právě Naruto mluvil, Yumi.
"Co se děje?! Tati! Jsi v pořádku... Co se děje?!" volá Yumi zmateně a v ruce drží jiskřící kunai. *To jsou mrtvá těla?! Co za zrůdu si mohlo něco takového dovolit?!* ptá se Yumi vyděšeně, když si všimne i Naruta. Stále přeměněného do podoby velitele hlídky brány. "To ty! Jsi shinobi z naší vesnice, jak jsi jenom mohl?!"
"Sbohem Kakashi-san, ještě se uvidíme," rozloučí se tajemný zrádný shinobi a zmizí v oslňujícím záblesku. Yumi okamžitě zahodí kunai bokem a rozeběhne se na pomoc svému otci. *Je zraněný, krvácí!* všimne si ještě než se k němu dostane, aby byla nápomocna při vstávání ze země: "Jak se cítíš? Vydržíš do nemocnice?" stará se Yumi, opravdu se bojí.
"Děkuji Yumi... zvládnu to, ale ... dal bych přednost, kdyby se lékař stavil sem," odpoví Kakashi s lehkým úsměvem na rtech. Znovu jsou slyšet kroky, tentokrát o něco hlasitější: "Hlášení Hokage-sam..." Sarn-sensei se zadrhne, když vidí v jakém stavu je kancelář, "u průchodu leží veškerá posádka bez hnutí," dokončí trochu tišeji, "už se dostal až sem?! Okamžitě dám příkaz k plné pohotovosti, dostaneme toho vetřelce než stihne utéct z vesnice!"
"To je zbytečné Sarne! Zbytečné... byl to On, nukenin Kitsuneo... Už bude daleko, " popíše Kakashi nepřítele tak, aby Yumi neměla šanci odhalit, že přišla na návštěvu oslavovaná legenda a málem zabila jejího otce.
"Chápu... Seženu nějakého medika, vydržte. Yumi, postarej se o něho... Zkus zatím zpomalit krvácení... Těm ostatním už bohužel nikdo nepomůže," sdělí Sarn-sensei své bývalé studentce a okamžitě zmizí hledat lékařskou pomoc pro Hokageho. Yumi zatím svlékne Kakashimu plášť a přitlačí ho na ránu v zádech. Tato noc bude pro všechny zúčastněné opravdu jen těžko zapomenutelná, ale zbytek vesnice a vlastně ani sousedé kolem Hokageho paláce si nejspíš ani nevšimli, že se něco stalo. Prostě dál přespávají jednu z mnoha zcela obyčejných nocí doprovázených bouřkou.

"Máte co jste chtěl, Naruto-sama?" zeptá se Kimy.
"Doufám, že ano. Tento svitek a naše lékařka dokáže vyléčit moji nemoc a já tak budu konečně moci proti nepříteli použít plnou sílu... A pak je smeteme," odpoví Naruto a pohmatem se přesvědčí, že je tlustý lékařský svitek stále na svém místě vpod plášti. Tímto okamžikem již oba nacházejí v trůním sále Země Sněhu a jejího shoguna. Díky pečeti na rameně Kimy a díky pečeti na jednom ze sloupů v sále a především díky zdokonalené technice Yondaimeho, Hiraishin no Jutus v plném rozsahu a rychlosti. Dovolilo zaútočit na Konohu a stáhnout se přes půl světa během několika málo minut. Opravdu smrtící technika...