Naruto Akkipuden - 24) Klubko hadů

Vesnice Konoha se probouzí do podivného rána, následující zdánlivě zcela obyčejnou bouřlivou noc. Nad ulicemi i úředními budovali drží dohled mnohem více shinobi stráží než je obvyklé. Dvě brány vesnice jsou najednou zapečetěné a cizinci proudící z vesnice i dovnitř jsou pod ostrým dohledem stráže brány a senzibilů stopujících známky chakry trojice tajemných zabijáků chodících po kraji obyčejně v tmavě rudých pláštích. Lidé se samozřejmě vyptávají jestli se něco stalo, jestli jsou k takovým přísným bezpečnostním opatřením důvody, kvůli nimž by se i oni měli mít na pozoru. Ale shinobi stráže plní rozkazy. Nikdo se nesmí dovědět, jak snadno byla obrana vesnice překonána a to navíc na místech, která zná a používá jen málo lidí. Odpovědi jsou vždy stručné a jasné: "Pátráme po uprchlém kriminálníkovi. Dávejte pozor na podezřelé chování cizinců a pokračujte! Nemějte obavy, nic nezmůže."
Taková slova platí samozřejmě za lživá. Mají zatím maskovat skutečnost, že zdánlivě výjimečná bezpečnostní opatření se brzy mají stát zcela běžnými. Protože Hatake Kakashi cítí opravdový strach z nebezpečí, kterým se pomalu stává jistá organizace Sainaru pro něho, jeho nevlastní dceru a rovněž pro celý zbytek vesnice. *Možná vesnici trochu přidusím, ale velká svoboda je luxus, který si teď v Konoze nemůžeme dovolit,* pomyslí si, když schvaluje vlastním podpisem pravomoci pro hlídky Shinobi, *noční zákaz vycházení od 22:30 do 5:30 ... Tohle je naprosto nutné. Lidé, kteří ctí vesnici a její zákony to pochopí... Ostatní mohou být potenciálními zrádci a takové budeme muset prověřit,* ospravedlní si své jednání a předá vlastnoručně psané nařízení muži, který vede tiskárnu a tím pádem dostane vyhlášku mezi lidi rychle: "Tato nařízení musí začít platit už dnes. Postarejte se o to prosím. Pět set kopií očekávám do dnešního večera," sdělí Kakashi tiskaři.
"Můžete se spolehnout. Zájmy vesnice vždy stavíme nad zítřejší plátek!" přijme muž tento úkol skoro jako poslání, ukloní se a rychlým krokem opustí pracovnu Hokageho, jenž musí dusit vlastní lid, aby ho ochránil před dávno zesnulým hrdinou nebo snad dalšími jeho věrnými služebníky, skrývajícími se už někde uvnitř. *Nemohu připustit, aby ti zločinci dál v klidu podkopávaly základy vesnice. Snažili se ji oslabit a připravit pro návrat jejich dřívějšího vládce... A nejhorší je, že prostě nemohu říci pravdu... Stala by se mnohem horší věc ne, že bych musel odejít do vyhnanství... Nevěřili by mi a vesnice by upadla do chaosu. Pak by se mohl vrátit a popřít vše co jsem vůbec kdy udělal a řekl... Pravda je horší než by si mohl kde kdo jenom pomyslet,* Hokage se při takových myšlenkách opravdu jen velice složitě brání pocitu zoufalství. Pocitu kterému nesmí nikdy dovolit převzít otěže a vládu nad logickým uvažováním nebo snad samotným zdravým rozumem. Touží odhalit rychle všechny agenty a zrádce, mohl by to udělat tím, že by vesnici zbavil veškeré svobody. Ale ví moc dobře, že takhle jednoduše a radikálně vést svůj lid prostě nemůže. *Kdo by zatraceně mohl být dalším zrádcem. Jsem si vědom, že Shikamaru nepracoval sám, ale měl jsem pocit, že po jeho smrti malé ryby uplavou... Kdo jenom mohl převzít řízení? ... A nevodí mě Narutou pouze ve slepé uličce? I kdyby ano, lépe být připraven a zbytečně. Než být nepřipraven a zemřít... To od dnešního rána platí i pro Yumi... Byla chyba ji nechat čekat, ale určitě se nesmí vrátit do týmu... Ano, myslím že On bude ideálním mistrem... Mám z něj pocit věrnosti, to jakým způsobem riskoval život, když se postavil démonovi... Který zrádce by tohle udělal?*

"Vážně to udělal?" vyvalí oči překvapená Yumi, "určitě by to nedovolil jen tak!" ne zcela přesvědčená o vší pravdě se rozeběhne a překvapivým výskokem a kopem se pokusí dostat přes obranu Takashiho-sensei. Dnes trénují v nezvyklém prostředí a ve velmi nezvyklý čas. Soukromé cvičiště na Hokageho dvoře a sotva osm hodin ráno. *Možná s tím má co dělat ten noční zmatek... Možná páprda konečně pochopil, že nejlíp se můžu bránit sama!* řekne si v duchu Yumi, když přemetem vzad utvoří bezpečnou vzdálenost mezi svým soupeřem.
"Poradil jsem mu to a on souhlasil... Včera se prý do vesnice dostal zločinec nepozorovaně a kradl ve vašem domě?" přizná Takashi co ví a hodí na Yumi tři shurikeny. *Proč se o tom dozví Velitel ANBU až jako poslední? Docela rád bych toho zločince našel... Musí být velmi zkušený,* pomyslí si a jeho studentka zatím profesionálně odrazí shurikeny kunaiem a u posledního se jí povede provléct špičku kunai dírou v shurikenu a přišpendlit tím obě zbraně k cvičné figuríně. *Výborná přesnost... nebo náhoda. Každopádně působivé,* uzná Takashi a připraví se na další Yumin pokus o úspěšný útok.
"Rozhodně nepřišel nepozorovaně... Otec a ostatní ho chtěli zastavit, ale všechny porazil... Dokonce i taťku bodl do zad než utekl... Myslím, že mu on a Sarn-san říkali Kitsuneo... Jeho chakra mě docela vyděsila, byla ohromná a strašidelná... Vy to jméno znáte Takashi-sensei?" prozradí Takashimu a tím ho vyvede z psychické pohody tolik, že se jí téměř povede zasáhnout ho pěstí do obličeje. K Yumině smůle se probere dostatečně brzy, aby stačil provést rychlý kotoul vzad. *Dokázal vstoupit do středu vesnice a zpozorovali ho až tehdy, kdy on sám chtěl... Navíc se setkal s Kakashim, ale nezabil ho... Kvůli čemu přišel a proč mi nedal vědět o tak zásadním kroku? Ztratil ve mě důvěru nebo se zpráva opozdila?* náhle si uvědomí, že se ho studentka na něco ptala. Rychle odpoví: "Něco mi to říká, ale nikdy jsem se s ním nesetkal... Ale jestli dokázal zranit Hokageho, určitě je velmi silný," poznamenám. *...Není důvod si myslet, že mi nevěří. Pouze mi připravil dokonalou pozici... Teď mám sílu zahnat Kakashiho do kouta. Stačí mi k tomu nějaký hlídací pes svobody... Novinář pracující pro nevládní tisk!* uvědomí si Takashi a ušklíbne se. Yumi totiž skládá pečetě pro novou techniku, kterou ji dokázal naučit.
*Ukažte jak se bráníte... Vylepším Vaši techniku tak, aby jste se bránit nemohl!* plánuje si Yumi. Podpořená vším tím novým sebevědomím a bez obav, že by je mohl při tréninku někdo vidět nebo slyšet. *Dneska totiž můžu!* složí poslední pečeť, nátáhne paže před sebe a narovná dlaně tak, že jejich stíny připomínají rozevřenou zubatou tlamu šelmy. *Víc síly! Mnohem víc síly! Chci, aby se na jeho ksichtě konečně objevil náznak údivu nebo obdivu! Trénovala jsme tvrdě!* vrčí Yumin chtíč po uznání a tak přivádí do rukou tolik chakry, že je přestává cítit. Polívá ji ledový pot, ale blesky šlehají jako divé a nabývají tvaru: "Raiton: Raikudashu Taka no Jutsu!" bílý jestřáb roztáhne křídla a zaječí jako tisíc jeho druhů.
*Přivádíš své tělo na pokraj zhroucení... Ukaž mi co už dokážeš! Chci vidět tu sílu, kterou předám Sainaru!* "Výborně... Pojď!" vyzve ji Takashi konečně a vypustí na povrch těla ochranou vrstvu chakry. Natáhne ruce před sebe a pořádně se zapře v nohou. Yumi s vypětím všech sil, kdy bolest už jen těžko snáší, vypustí stvoření blesků proti obrannému postoji Takashiho-sensei.

*Velice mocná technika kategorie A a ona ji zvládla tak rychle... Opravdový talent na techniky Raitonu, i když ji to vyřadí... Rozhodně působivý pokrok,* uzná Takashi a poté přijde nápor útoku. Takashi zatne zuby a vyšle proti energii Yumina blesku vlastní raitonovou chakru. Yumi s ním dokáže zápasit pouze několik málo vteřin. Jestřáb brzy zmizí a společně s jestřábem zmizí na chvíli i Yumino vědomí. Takashi rychle přiskočí a podepře ji, aby se nepraštila do hlavy. Trochu ji profackuje, čímž ji přivede zpět k vědomí. Otevře oči a vyčerpaně jimi pohlédne do tváře senseiovi, který se tváří jako by se ho právě dotkla smrt. *Pálí mě prsty. Tsss a oči z toho světla...* "Au! ... Pomůžete mi vstát Takashi-semsei, prosím?" požádá vyčerpaně a pokusí se co nejvíc zabrat, aby se nezdála až tolik slabá. Takashi ji dovede k zídce, o niž se oba opřou. Sensei právě znovu dostává barvu, ale to co viděl s ním stále mává. *Asi jsem ho pěkně vyděsila... Určitě by to od Hokageho schytal, kdyby se mi hned "první" den něco stalo,* uchechtne se škodolibě Yumi a promne si bolavé oči spálenými prsty.
Jenže Takashi nezbledl jako stěna, kvůli starosti o Yumino vyčerpání. Stále si ten pohled přehrává v hlavě a přemýšlí jestli se mu to všechno jenom nezdálo, jeho dech se lehce třese, když si pomalu uvědomuje všechny souvislosti. *První tomoe sharinganu v očích někoho, kdo by měl být obyčejným sirotkem... Shikamaru se zmiňoval, že byli odvedeni, ale nikdy bych si nemyslel, že se o ni postará sám... Mělo mě to napadnout, Karin se to jméno vždy strašně líbilo,* obrátí hlavu k dívce, jenž se právě snaží pořádně nadechnout a zahnat všechny mdloby, *takže ty jsi Uchiha Yumi, moje ztracená dcera? ... Tohle je skoro nemožné! Ale kdo jiný by mohl probudit sharingan?! Další Uchihové nejsou! Fidora a Podera možná ani nejsou skuteční... Musí to být pravda... Navíc teď už vím koho mi připomíná, Karin... A ona má být Narutův triumf nad Kakashim?! Ona má bojovat ve válce a účastnit se všeho toho vraždění?! Zatraceně!* skutečnost, že alespoň jedno z jeho dětí je živé a zdravé. Navíc, že je tomu všemu tak blízko a vlastně je zapojená v plánu. To donutí Sasukeho pořádně se zamyslet nad celou tou situací. Vstane a položí vedle Yumi láhev s vodou a krabičku s jídlem: "Právě jsem si vzpomněl, že musím něco zařídit... Zatím se dej do kupy a odpočiň si. Zítra budeme pokračovat v tréninku," sdělí Takashi své studentce a okamžitě zmizí.
"Ale teprve jsme..." Yumi chce odmlouvat, ale nedostane ani vteřinku času. *Teprve jsme začali... Ale asi bych se neměla tak mordovat... Trénink bude k ničemu, když umřu,* povzdechne si, rozbalí vydatnou svačinu a začne doplňovat ztracenou energii.
Takashi mezi tím vyšplhá vzhůru po hlavách Hokage. Na travnatý palouk s několika stromy vysoko na skále. Teprve zde může bez čumilů ventilovat rozčílení, které se v něm díky všemu zjištění nahromadilo. Prostě pořádně praští pěstí do stromu: Do hajzlu! Proč zrovna ona Naruto? To nemůžeš vymyslet jinou možnost... Něco v čem by nebyla zahrnutá Yumi? vrčí sám pro sebe, nikdo jeho šepot nemůže slyšet, "proč adoptoval zrovna ji? Snažil se napravit svědomí sám sobě, že jim zabil matku? Nebo chtěl osobně dohlédnout, aby nikdy tu sílu neprobudila? Zatraceně nemůžu Yumi předat těm Narutovým šíleným plánům! Kvůli čemu to vlastně všechno děláme?! ... Samozřejmě, že si vzpomínám. Oba jsme spatřili onu vizi... Oba jsme viděli co se stane, pokud budeme spoléhat na sílu světa... Je to tak! Každý z nás musí zaplatit až příliš vysokou daň... Ale nemůže se přece podílet na tom šílenství! Ne to nemůže, ona ne! ... Vše pokračuje podle plánu, ale až bude Konoha pod naší nadvládou, Yumi zmizí. Odejde tak daleko jak jenom bude moci a nikdy se nevrátí... Nestane se bestií jako my, kteří jsme přísahali!" *Musím ji přece ochránit. Tohle mu nesmím dovolit dokončit s její pomocí... Ne! Ona se nestane démonem v pověstech těch, kteří zůstanou...* odpřisáhne Sasuke sám sobě skloněný k osamělému stromu a potlačující rozčílení a náhlou lítost. Dávno se smířil s činem, který musí vykonat, ale dnešní poznání mnoho věcí zcela změnilo. Náhle si uvědomuje, že někdo dřív nebo později připraví o život i jeho vlastní dítě. Nikdy před tím Yumi sice neviděl a nic o ní nevěděl, ale nyní cítí něco co už dlouho ne. Bolest v srdci o němž si myslel, že jej čas proměnil ve skálu. Jak pošetilý omyl. *Vražda světa se odpustit nedá! Nikdy se nikdo nedoví proč se všechno stalo, ale zůstanou strašlivé příběhy o krvelačných démonech a zrůdách... Ty jednou z nich nebudeš Yumi, slibuji!*

Minato se cítí k ránu úplně jinak, než když se probudil v bolestech a uprostřed noci. Už ho žádný ulhaný démonický sen nepronásledoval. Tudíž mohl v klidu spát, odpočívat a dávat tělu dostatek energie k regeneraci. *Sen už se nevrátil... Byl to sen! Ale to nic nemění na mé paměti, co se mi sakra stalo, že jsem skončil takhle,* pokouší se usilovně vzpomenout, jenže si pamatuje naposledy trénink se Shiori-chan. *A potom už jenom tma a noční můra s tím prolhaným blikajícím čímsi... Musela to být noční můra! ... Asi zmizel kousek vzpomínek. Není divu, asi jsem si pěkně namlel... I když už to tolik nebolí jako to bolelo v noci,* registruje Minato a už začíná být docela netrpělivý. Už se dávno probudil a nikdo nikde. *Fakt by se mi hodilo pár odpovědí! Nesnáším, když ani nevím proč nic nevím!* rozčiluje se. Na klidu mu nepřidává ani pocit stísněnosti. Obvazy na většině těla omezující v pohybu. *Ještě chvilku a sundám to ze sebe!* rozčílí se a zavrtí se, aby našel pohodlnější polohu na posteli. *Zvedat se nebudu, ty doktoři si myslej jak nejsou chytří. Beztak by po mě sestra ječela, ať ležím. Přitom mi už vůbec nic není,* povzdechne si a převalí oči k hodinám, aby si odměřil jak dlouho už se nudí. Zhruba někdy v tu chvíli otevře zástup doktorů dveře a vstoupí do pokoje.
"Tak jak se vede hochu?" zeptá se nejstarší doktor v kulatých brýlích za nimiž ukrývá oči podobné kukadlám Shiori.
"Už mi nic není, nudím se svědí mě noha," odpoví Minato otráveně, "proč jsem vůbec tady? Nemůžu si vzpomenout co se mi stalo," ptá se a nedočkavě se usadí.
"Nemusíš si hrát na hrdinu, utrpěl jsi těžká poranění," probudí byakugan, "vypadl jsi z okna svého bytu... Ale už jsi v pořádku, tvé kosti jsou nepoškozené," zavrtí doktor nechápavě hlavou a deaktivuje rentgenový pohled bílých očí. *Tohle jsou všechny příznaky přítomnosti démona v těle. Rychlá regenerace, odlišný odstín chakry a k tomu část nepohyblivé chakry v oblasti břicha... Mám dojem, že by měl Hokage o něčem vědět,* pomyslí si doktor a zamyšleně si promne bradu: "Hmm... Sestro! Udělala jste chybu v papírech. Je zjevné, že pacient před námi trpěl svalovou horečkou a nikoli zlomeninami a otřesem mozku!" oboří se doktor na nic netušící nejmladší zdravotnici, která nejspíš sotva začala.
"Pane doktore jsem si jistá, že..." chce se obhájit, ale Hyuuga ji zdvihnutím ruky donutí zmlknout: "Ať už se to neopakuje. Teď pomůžete pacientovi z obvazů... Kolego převezměte vizitu za mě, vzpomněl jsem si na jednu neodkladnou záležitost," přerozdělí doktor práci na podřízené a vypaří se z místnosti jako by mu hořelo za patami.
*Takže já měl svalovou horečku? Týden?! Páni to jsem asi pořádně ten trénink přepísk... Teď už ale konečně můžu vypadnout z postele a dohnat co jsem zameškal!* plánuje si Minato zatím co stále zmatená sestra odmotává obvazy z rukou: "Mrzí mě, že máte kvůli mě průšvih... Ale taky jsem rád, že jste se spletla... Nechtěl bych mít zlomeniny," prohodí a volnýma rukama osvobodí z obvazů i nohy a hlavu. Nakonec zůstane jen v tilku a trenkách.
"Měla jsem dávat větší pozor. Už se to nestane. Mělo mě napadnout, že shinobi si při pádu z okna kosti nepoláme," zažene sestra omyl někam daleko a vytáhne ze skříně chlapcovo oblečení v němž ho sem přinesli. Roztrhané a docela špinavé. *Tohle už můžu hodit leda do popelnice, co jsem s tím sakra prováděl?* zamračí se na ty hadry, ale stejně nemůže jít domů polonahý, takže si je oblékne: "Alespoň, že čelenka se ještě nosit dá!" prohlásí a pořádně utáhne uzel, "díky za pomoc. Doufám, že tady za týden neskončím zas," mávne Minato do pokoje nemocnice a vyskočí oknem na větev stromu. Neobtěžuje se skočit na zem, připomene si několik důležitých pravidel pro rychlý přesun a vyšplhá na střechu nemocnice. Rozhlédne se kolem dokola. *Proč je všude tolik hlídek? Stalo se snad něco?* všimne si okamžitě a rozhodne se radši nebudit moc velkou pozornost. Tentokrát se už dostane na cestu, jenom s meziskokem na zídku nemocnice. *Takhle by mě nemusel nikdo vidět... Jako bezbouďák ve městě. Rychle domů a hodit na sebe něco co má v sobě víc látky než děr,* pomyslí si a zatahá za tu hnusnou hadru v niž je oblečený. Vleze do uličky a plíží se, jako by se snažil skrýt před pomlouvači. *Starý babky by hned vykládali, že jsem špindíra! Beztak se myju častěj než ony,* ušklíbne se a proběhne téměř prázdnou ulici. *Navíc je to skrz uličky kratší... Hej, co to?* zamrzne na místě, když zaslechne výzvu cizího hlasu: "Snažíš se uniknout a skrýt genine?! Identifikuj se!" promluví shinobi, stojící Minatovi za zády. *Sakra co zkoušíš?!* Minato nabručeně splní rozkaz: "Co je vůbec tobě do toho? Nic ti říkat nemusím!" odpoví neurvale a na chuunina se zamračí.
"Řekneš mi své jméno, hodnost a číslo. Nebo budeš mít velkej problém!" varuje chuunin tvrdohlavého kluka, jenž se na něj pořád mračí. *Nebude si ze mě dělat soukromýho pitomce... Tady jde o víc! Chce mě zbuzerovat!* pomyslí si Minato a udělá krok vpřed: "Nenechám se od tebe buzerovat... Jsi jenom chuunin, nevelíš mi!"
"Tohle chování se mi nezamlouvá... Jsi podezřelý ze zrady! Půjdeš se mnou nebo tě odvedu násilím!?" zeptá se shinobi a sáhne pro lanko. *C-cože jak jako ze zrady? Tohle není vtipný!* takové leknutí Minato snad ještě nezažil: "Hele tohle není nutný. Já fakt nejsem zrádce," začne se Minato ošívat, ale chuunin na jeho námitky nebere zřetel. Rychlým hmatem kluka zpacifikuje a spoutá ruce za zády. *Kso! Co ten pitomec blbne?*
"Hej! Neslyšíš mě nebo co? Říkám ti, že jsem genin z vesnice a ne zrádce! ... Chtěl si jméno? Tak fajn, Uzumaki Minato... A pusť mě!" vykřikne Minato rozčíleně a snaží se roztrhnout ta slabě působící pouta z drátku, nedaří se ani omylem, drátek se jenom zařezává do ruky.
"Žádný zrádce neřekne hned, že zradil. Své jméno i výpověď si nech k výslechu!" odsekne shinobi a žduchnutím do zad Minata donutí jít, "být skutečný genin a shinobi, nikdy si nedovolíš odmlouvat nadřízenému. Tvé chování odpovídá všem znakům podezřelého chování. Máš právo u výslechu mlčet, ale v takovém případě ti rozváže jazyk ANBU," začne shinobi vyprávět všechny ty formality a docela se mu podaří v Minatovi rozdmýchat obavy. *Sakra od kdy se tohle dělá? Nikdy se mi nic takovýho nestalo a přitom se vesnicí plížím pořád... občas... Ale nikdy se tohle neřešilo. Co se ten chuunin tak najednou stará. Jak jako zrádce?! Jak rozváže jazyk ANBU?!* ze setkání s ANBU je Minato vždycky nervózní a co teprve, když by z něho měli vypáčit něco o čem nemá ani páru. *Tohle přece nemůžou dovolit, já nic neudělal - sakra tohle bude drbna, za chvilku se o mě dozví celá vesnice - určitě se tady někdo objeví a toho chuunina pořádně seřve,* doufá a drží si palce: "Hej! Přestaň do mě furt strkat, sakra!" štěkne Minato na věznitele a sám přidá do kroku.
"Není ti ani trochu hloupé zatknout syna Kamiho-sama a mého studenta za zradu vesnice? Co si vlastně vůbec myslíš chuunine?!" ozve se hlas vysvoboditel zleva ulice. Sarn-sensei si přišel udělat pořádek tak nějak akorát v čas. *Ten idiot... i když on o tom nejspíš ještě neví... Každopádně ten shinobi dost riskoval, když si dovolil Minata rozčílit. Pečeť nemusí na nového démona už stačit,* pomyslí si Sarn a bez dalších průtahů vytáhne kunai, ostří obalí chakrou a rychlým seknutím vysvobodí Minata z pout: "To ses nechal chytit tak snadno?" tázavě nadzvedne obočí.
"Omlouvám se, Sarne-sensei! Musím trénovat, aby mě už jen tak nikdo nechytil!" odpoví Minato odhodlaně se zatnutou pěstí. *Být rychlejší, tak bych mu zdrhnul. Teď se nesmím zranit ani vyčerpat, ale trénovat musím tvrdě každej den!* Tohle Sarna už ani moc nepřekvapí, znovu se však musí pousmát nad jeho reakcí. *To děcko vůbec nechápe ironické narážky ohledně síly, bože.*
"Sarne-san, musím protestovat! Tohle je porušení Hokageho nařízení a nových předpisů!" naruší chuunin tu poklidnou rozmluvu. Ale opravdu brzy svých slov lituje a to v momentě, kdy se Sarn-sensei přestane tvářit tolik přátelsky. Vlastně mladého a horlivého shinobiho počastuje pohledem skoro tak děsivým jako zvládal Yamato: "Opovažuješ se zpochybňovat můj úsudek? Kolik ti je zatraceně let ty spratku!?"
"N-ne! Máte samozřejmě pravdu! Já... vrátím se na své stanoviště a vynasnažím se být pozornější!" obrátí shinobi okamžitě a téměř uteče pryč.
"Rád jsem tě poznal!" zavolá za ním Minato škodolibě a mávne na rozloučenou, "takže Sarne-sensei, co to mělo být?" obrátí se okamžitě na nový zdroj informací. *Proč by Hokage-sama nařídil, aby shinobi otravovali ostatní? Taková práce by mě nebavila,* pomyslí si a následuje senseie ulicí směrem ke svému domovu.
"Hokage z důvodu navýšení nebezpečí ve vesnici i mimo ni nařídil navýšení počtu hlídek a rovněž se stávají přísnějšími. Řídí se příkazem, že každý kdo se nechová obvykle může být hrozbou. Už zatkli a propustili osm nevinných lidí... Takže když tě příště někdo zastihne, tak spolupracuj a nehraj si na tvrďáka. Ani já nemám právo zatajit hlídce jméno či hodnost. Nechtěl bych se dožít toho, že někoho z mého týmu stráže zabijí kvůli tvrdohlavosti," řekne Sarn-sensei a běhá očima po množství hlídek na ulicích i střechách. Pozorně pozorují všechny a všechno co se mezi lidmi odehrává. *Získali docela velkou moc nad obyvateli vesnice. Můžeme jenom doufat, že mají dost cti, aby nedocházelo ke zbytečné šikaně nevinných,* zadoufá Sarn, ale to už student pokládá další otázku: "Naštěstí máme hodně dobrých shinobi, ne? Takže teď už se do vesnice, žádnej zrádce nedostane ani neopováží... A kdyby jo, tak je Hokage-sama prostě oba porazí, ne?"
"Nikdy nepodceňuj své protivníky, Minato. Znáš přece příběhy o svém otci a Madarovi?" ujistí se Sarn a chlapec souhlasně kývne. *To je fakt. Oba by dokázali sami porazit celou armádu... Ale to už dávno neplatí. Oba jsou mrtví... Madara určitě ... Ne oba, ať si ten pitomej sen říká co chce!*
"Ale máš pravdu. Nemá cenu, abys na to myslel. Uvnitř vesnice jsi momentálně v bezpečí, stejně jako všichni ostatní... Ale časem budeš muset pomoci to bezpečí zajistit, takže se běž převléct do něčeho méně roztrhané a doženeš co jsi zameškal," řekne sensei a ukáže na okno bytu v němž se má Minato zdržet jen pár minut. *Takže svalová horečka jo? Snad na to Minato naletí... Doufám, že si přítomnost démona v těle ještě neuvědomuje nebo minimálně nepřipouští. Ale tak silná pečeť jako Pět živlů nedovolila ani Kyuubimu proniknout k mysli jinchurikiho... Minato musíš to monstrum zkrotit, jsi možná jediný člověk, který může získat dost síly a porazit tvého otce... Ale k tomu povede ještě dlouhá cesta,* zabloudí Sarn na chvíli do myšlenek. Minato se vrací dřív než bys řekl švec, vyleštěný a v novém. Plný energie a natěšený na trénink. *Kdyby věděl jak mu dám do těla, tak se určitě těší o něco méně... Z těch tří disponuje největší výdrží, uvidíme jak si povede.* "Výborně Minato, takže začneme. Na starém cvičišti sedm, za sedm minut. Každá vteřina spoždění znamená jeden klik navíc... Máš co dělat," určí cíl v místech, kam by dobrý běžec dokázal doběhnout nejlépe za deset minut. *Já to zvládnu za pět! Yosh!* povzbudí se a plnou rychlostí vyrazí skrze vesnici směrem ke starému cvičišti sedm. Od chvíle co doběhne k cíli se z těch míst nese jenom a jenom řev a bolestné sténání genina, jenž si znovu sahá až na dno fyzických sil. Ale rychle poznává, že vše je pouze v hlavě. Proč by jinak zvládl ještě další klik poté, co mu hlava řekne, že už nemůže?

"Co se tady děje?" vykoukne Kakashi z pracovny. Posledních pět minut rušil Hokageho z práce neustálý ruch z chodby. *Výborný nápad, hádat se hned za dveřmi.* Stráž před dveřmi ukáže na jediného přítomného muže. Docela prcek. Plešatící cvalík v bílé košili a šedých kalhotách. Na hlavě špatně posazený klobouk a v ruce notýsek s tužkou a obálku. *No výborně. Zrovna teď jsem potřeboval otravnou návštěvu,* pomyslí si Kakashi. Už asi tuší s kým má tu čest.
Irone Pitsu, z nezávislých novin Drbna... Měl bych na Vás pár otázek, naše čtenáře by zajímal Váš názor, představí se a snaží se být co nejméně vtíravý.
"Myslím, že nezajímal. Občas dokáži být nudný. Vyprovoďte pana Pitsu ven," odbude Kakashi návštěvu spěšně a chystá návrat k práci. *Zrovna dneska mám opravdu náladu na všetečné otázky typu: "Co má znamenat to rozbité okno." Opravdu skvělá chvíle,* řekne si Hokage v duchu.
"Slyšel jste sám, Hokage-sama s vámi nechce mluvit, tak prosím dál neobtěžujte," snaží se shinobi k hostu přistupovat stále ještě slušně.
"Jak myslíte, ale naši čtenáři se dozví pravdu! A nebude se jim líbit!" zavolá novinář výhružně za Hokagem, ale ten už za sebou dávno zabouchl dveře, "nesahej na mě gorilo. Cestu k východu znám... Ale vyřiďte Hokagemu, že jsem o něm měl vyšší mínění!" odsekne Pitsu a vymaní se ze shinobihu vlivu.
"Nikdo normální by nemluvil s bulvárním plátkem!" vyprovodí výsměchem stráže tu novinářskou krysu, která již nyní spřádá plány na opravdu peprný článek v zítřejších novinách. *Chtěl jsem Vám dát šanci se té špíny zbavit. Stačilo jen sklonit ty dva prsty a nezírat skrze ně! Ale to Vy ne, namyšlený Hokage nejedná s obyčejnými lidmi. Pokud neumíš alespoň Henge, tak jsi pro něho neviditělnej, no počkej! Já ti ukážu! Tohle si za rámeček nedáš! Zítra se probudíš do vážně pěkného rána!*

Hokage znovu pracoval až pozdě do noci. Usnul na stole v kanceláři a celou noc jej pronásledovaly nepěkné sny. Několikrát se probudil, ale nakonec byl tak unavený, že zůstal spát na stole a do postele se nedostal. Probírá se docela pozdě, venku už dávno vyšlo slunce a ulice se zaplnily. *Spal jsem příliš dlouho... Musím se hned pustit do práce. Čeká mě ještě mnoho nevyřešených otázek ohledně misí i brzkých Chuuninských zkoušek. Zpropadený novinář, strašil mi v hlavě celou noc,* pomyslí si Kakashi a rozespale šmátrá po dalším nepřečteném svitku. V tu chvíli jako by ho někdo polil ledovou vodou, protože dveře do jeho pracovny se i přes hlasité protesty venkovní stráže rozletí s neobvyklou prudkostí. Přichází Takashi a nezdá se být spokojený. A co je horší, tak drží v ruce noviny. Prudce je položí překvapenému Hokagemu na stůl a začne: "Myslím, že by jste si to měl přečíst... To co o Vás píše ten chlap se rovná zločinu. Obvinit Hokageho ze zrady je už od doby Uchihy Sasukeho trestným činem. Musíme s tím něco udělat nebo si za chvíli bude každý psát co chce o kom chce," vychrlí to všechno na Kakashiho, který jen s obtížemi zpracovává a umísťuje do souvislostí všechny nové informace. Zatím zůstává docela klidný, i když stále překvapený, obrátí v předložených novinách na titulní stránku a prohodí poznámku k Takashiho vpádu: "Ještě pár takových vpádů a budou pomlouvat leda Hokageho s infarktem... Hmm, co ten skrček vlastně napsal?" mumlá si pro sebe. Nedělá si velké starosti. *Bulvár nikdo nebere vážně...* pomyslí si nejprve, ale lehké starosti ho přepadnou, když si přečte velice úderný titulek pár palců široký...

"Tohle není článek v novinách. Ten člověk prostě vyzývá lidi k povstání... Ne, že bych nedokázal obhájit pravdu. Ale tohle si vážně nemůže dovolit," řekne si Kakashi sám pro sebe, ale Takashi to též zaslechne a kývnutím dá Hokagemu za pravdu: "Mám ho nechat zatknout?"
"Tím by se situace leda zhoršila... Jak mimochodem reagují lidé? Reagují vůbec nějak?" Kakashiho zájem o vliv bulvárních novin stoupá velice prudce. *Kde se slídil jako Pitsu dostal k takovým informacím. Promluvil snad někdo? ... Možná, o ne Yumi si musela někde pustit pusu na špacír... Zatraceně,* zahloubaně přemýšlí, ale stále je dostatečně přítomen v místnosti, aby zaregistroval co mu Takashi řekne.
"Hokage-sama obávám se, že reakce je více než prudká. Vaše poslední rozhodnutí nebyla populární... Tak už to u nutných opatření bývá. Takže lidé jsou rozčílení a už si Vás neváží tak jako dřív. Možná by jste mě měl doprovodit před palác a podívat se sám," sdělí Takashi Hokagemu pomalu a pohodí hlavou ke dveřím. *Takže prudká reakce? Asi jsem měl toho muže včera vyslechnout... I když je pravděpodobné, že by se mě jen snažil vydírat, chmm. Měl bych rychle zasáhnout, než se něco stane. Někteří ti mladí shinobi jsou jako na pružinu,* s povzdechem vstane od stolu a po boku Takashiho prochází chodbou a po schodišti až do přízemí. Do přízemí, odkud už je dobře slyšet povyk před vchodem a skrze prosklené dveře celé srocení Kakashi i částečně vidí. *Je jich tam víc než bych čekal... Snad se na mě všichni nevrhnou s klacky,* asi na něco takového myslí Hokage těsně před tím, než jej rozčílení a rozhořčení obyvatelé vesnice přivítají nepříliš přátelskými pokřiky a bučením. Před vchodem jich pokřikuje rovných několik stovek, křičí a vyhrožují. I když dál se stále drží. Především díky asi dvacítce ozbrojených ANBU narovnaných do dvojité rojnice před vchodem do paláce. I shinobi jsou z těch jejich kamenný pohledů v maskách nervózní a na obyčejné lidi působí stále tajemná a docela strašidelná aura různých pověstí a povídaček o těchto shinobich bez emocí.
"Vylez ven! Vylez ven! Vylez ven!" opakují ty stovky lidí stále dokola a Kakashi se přes varování Velitele ANBU rozhodne projít kolem řad ANBU a bez jediného člena ochranky předstoupit před naštvané obyvatele vesnice v niž vládne a o niž se stará.
"Proč nám kradeš svobodu!? Jsi zrádce! Pracuješ s nukeniny a vrahy! Přestaň nám lhát Hokage! Nejsme tví poddaní! Řekněte nám pravdu, už ne lži!" křičí jeden přes druhého a Kakashi si pokusí zapamatovat každou z vět, které na něho z davu přiletí. Zatím naštěstí jenom křičí a reptají. *Dobře, takže zkusím říct něco co by je mohlo uklidnit...* oddechne si a začne: "Žádám vás všechny o pochopení a důvěru. V novinách jste se nedočetli nic jiného než polopravdy... Bohužel všechny zákony a vyhlášky JSOU nutné a to kvůli našemu bezpečí...."
Hukot davu přeruší tento chatrný začátek. Znovu létají ostrá slova, když se Hokage ohlédne vidí Takashiho může připravené kdykoli rozpoutat mezi lidmi peklo. Něco takového nemůže dopustit. Ale pak přiletí odněkud z davu velký kámen, zasáhl by Hokageho do hlavy kdyby nebyl dostatečně rychlý a na poslední chvíli ho nesrazil rukou k zemi. V ten okamžik snad celý dav ztichne v němém úžasu nad tou drzostí, kterou si někdo z přítomných dovolil.
"Běžte a přiveďte ho!" vydá Takashi jasný příkaz aniž by snad čekal na Hokageho schválení. Čtyři vojáci ANBU tasí své čepele a vpadnou do davu, který jim v ničem nehodlá bránit. Útočník je dopaden na útěku a zmítající je dovlečen a sražen k Hokageho nohám. *Dal jsi mi šanci hochu, děkuji za příležitost si to promyslet,* věnuje mu Kakashi vděčnou myšlenku a nechává vše plynout dál. Takashi se ujímá vůdčí role a promlouvá k davu mladíkovi, který kámen hodil: "Dovolil si zaútočit na vašeho vládce a ochránce. Zaútočil na muže, který se vás všechny snaží držet v bezpečí před monstry tělem i duší, která se potulují za hradbami! Každý to ví! Trest za tuto nevděčnost je smrt!"
"Dost Takashi-san!" utne Kakashi ten hrozivý monolog.
"Hokage-sama trest musí být vykonán!" protestuje Takashi.
"Jen pokud o tom rozhodnu sám! Vrať se zpět, on už pochopil čeho se dopustil," odvětí Hokage ostře a tvrdým pohledem dává svému Veliteli ANBU znamení, že už to přehání, "jaké je tvé jméno?" obrátí se na klečícího mladíka, který je stále v šoku. Ale dokáže odpovědět: "Kagami Nagato, Hokage-sama." *Kagami Nagato? Už chápu proč ta nenávist...*
"Tvůj otec nepřežil setkání s nukeninem v mé kanceláři..." vzpomene si Kakashi tak nějak nahlas.
"Prosím přijmi moji omluvu Nagato. Nedokázal jsem zabránit té zrůdě, aby zabil tvého otce... Neměj obavy, nikdy bych nikoho nepředhodil nepříteli pro své vlastní bezpečí," řekne Hokage a podá chlapci ruku, aby mu pomohl vstát. V proslovu pokračuje k celému davu, který je stále v úžasu z celé té situace, která se zde stala, "dobrá už žádné lži! Chtěl jsem to držet v utajení, aby nepropukla panika, ale lhát vám? Tady se stejně všechno hned vykecá... Tudíž pravdou je, že v noci před dvěma dny do vesnice pronikl jeden velice silný a nebezpečný nukenin... Přišel krást a my ho bohužel vyrušili. Krádež byla úspěšná a navíc stačil zabít čtyři shinobi a mě vyřadil z boje... Nevěděli jsme s kým máme tu čest a podcenili nepřítele, ale to už se nesmí znovu opakovat! Proto všechna ta opatření... A k tomu všemu? Pátráme po zrádcích, kteří poskytli nukeninovi kódy k prolomení zámků," vysvětlí Kakashi kompletně všechno co mělo původně zůstat tajemstvím známým pouze v okruhu shinobi.
"Tak proč o Vás tohle píšou?!" ozve se otázka odněkud z prostředních řad.
"Jako by jste neznali bulvár... Odmítl jsem jejich všetečného autora a tímhle se mi chtěli pomstít. Ale já jim děkuji, že mě donutili vidět celou tu situaci z lepšího světla... Teď když znáte pravdu, tak prosím vraťte se ke své práci," sdělí Kakashi lidem poslední slova. Dav se zdá být posledním děním dostatečně uspokojený a uchlácholený k většímu klidu. Všechno to začíná šumět a pozvolna se rozpadat. Vojáci ANBU se vracení na svá stanoviště, pouze Takashi stále zůstává, aby si s Hokagem promluvil mezi čtyřma očima.
"Znovu jsi reagoval pohotově Takashi, ale příště nevynášej rozsudky smrti. Takové právo přísluší pouze a jedině mě! Tobě nikdo tuto pravomoc nesvěřil!"
"Se vší úctou Hokage-sama, lépe by bylo jim předvést, že shinobi jsou stále silní. Pomalu zapomínají, kde mají své místo. Příště to může být kunai a ne kámen! Ukázal jste slabost."
"Slitování není slabost, to si zapamatuj. A už nikdy nemluv o obyvatelích vesnice jako o něčem podřadném! Potřebujeme je a oni potřebují nás...
V dnešní době vlastně víc potřebujeme víc mi je než oni nás! Navíc jsou to lidé z mé vesnice a za ty roky už patří skoro do rodiny. Takže si odpusť takové řeči," odpoví Kakashi ostře.
Takashi se chce nadechnou a ještě něco říct, ale rozmyslí si to. Ukloní se a přednese ukázkovou omluvu: "Nechal jsem se unést horlivostí Hokage-sama, už se to nestane! Vy jste vůdce vesnice a já si to plně uvědomuji!"
"Dobrá, to rád slyším. Vrať se ke svým povinnostem," odvětí Kakashi krátce. Takashi se tedy obrátí o sto osmdesát stupňů a velice nespokojen s výsledkem odchází zpět do temných síní Centrály. *Lidé ve vesnici jsou trochu jako vlajka. Stačí fouknout a jdou směrem kudy jde vánek... Zatraceně, tohle mělo totálně ochromit důvěru v Hokageho a ne ji posílit... Musím přijít na něco lepšího, něco po čem budou chtít lidé jeho hlavu... Možná, že už vím kdo zaplatí za tu drzost v novinách,* sadistický úšklebek se zjeví na tváři Takashiho, když zplodí odporný plán jak Kakashiho dokonale zničit.

"Co se to tam vlastně dělo tati?" zeptá se Yumi, zalívajíc květiny v Hokageho kanceláři. Ruce obvázané a oči unavené, přesto plná elánu do dalšího dne. *Když plno lidí nadává před tvým domem, tak to asi nebylo nic moc,* pomyslí si sama pro sebe a zamračí se na suchý lístek právě zalívaného muškátu.
"Nějaký pisálek dostal revoluční náladu a tak naštval lidi tím, že prý jsem spojenec zrádců, kteří tady minule řádili," odpoví Kakashi stále pod vlivem celkové úlevy. *Teď se zdají ty papíry jako nejlepší přítel člověka,* pomyslí si a usedne zpět za stůl, "jak vůbec probíhal včerejší trénink s Takashim-san?" nezapomene se zeptat, když vidí ty zavázané ruce.
"Učil mě jak používat mé Raikiri bez vodiče v ruce... Nešlo to moc dobře, ale už se pomalu blížím k pořádným jiskrám," prozradí Yumi tak trochu svoji vlastní verzi příběhu. *Vykládat, že jsem se za jeden den naučila Hromového jestřába? Tomu by neuvěřilo ani dítě.*
"Moc to nepřeháněj, ať se nakonec nevyřadíš sama. Dnes zapracuj spíš na fyzičce, aby měla zranění čas se zahojit, platí?" navrhne Kakashi dohodu, kterou Yumi rozhodně nechtěla slyšet. Pracovat na fyzičce rozhodně není tak zábavné jako se učit techniky. *Ale musím si zlepšit výdrž, aby pro mě pak Jestřáb nebyl likvidační. To je zase fakt, kso ale běhat je nuda!* Yumi pár sekund opravdu vážně přemýšlí co odpovědět, ale nakonec na dohodu přistoupí: "No dobře platí... Stejně by mi Takashi-sensei nedovolil o moc víc... Nechápu proč všem tolik záleží na tom, jak moc makám," zabrble Yumi.
"Jak jsem říkal... Jednou se můžeš vyčerpat tak, že například přestaneš chodit nebo vidět... Některým známým se to stalo. Navíc ty jsi blázen a nebereš na sebe ohledy," sdělí Kakashi jeden z hlavních důvodů, ale sám pro sebe zná ještě jeden. *Při silném vypětí by mohl probudit sharingan. I když by ji to pomohlo, tohle se nemůže stát. Ty oči musí zmizet společně s její generací... Svůj sharingan na sklonku života spálím.*
"A vůbec jak se novinář mohl dozvědět o nukeninovi? Neřekla jsi náhodou něco?"
"Cože? Já? O tomhle bych se nikdy neprořekla, nejsem žádná husa... Beztak to viděl ten zrádce, co po něm všichni pátrají a chtěl naštvat lidi," obhájí se Yumi. Kakashiho napadne, že taková úvaha má něco do sebe, ale spíš v tom bude něco jiného. *Možná dostal tip přímo od nukenina... Od Naruta. Možná přesně to měl ten šílenec v plánu. Chtěl postavit obyvatele vesnice proti mě? Tím myslel, že mě připraví o všechno co mám? ... To si pospíšil, ale zatím selhal... Nebo snad ještě neskončil?*