Naruto Akkipuden - 19) Šepot stínu

Kapitola 19.
Šepot stínu

Tým 5 má za sebou další společný týden. Týden, který byl znovu věnován plnění zdánlivě nepodstatných misí, kde nejnebezpečnějším nepřítelem byl ostrý okraj odhozené plechovky nebo mraveniště v záhoncích jedné staré paní, které nemohl přijet na pomoc syn, protože si zlomil nohu. Nenašlo se ani moc času na společný trénink a tak musel každý pracovat na svých schopnostech samostatně, což není pro rozvinutí týmového ducha zrovna ideální.
*Sensei se celej týden vyhýbal společnému tréninku jako démon svatému. Takhle se nic nenaučíme a zůstaneme geniny déle než jeden usmolenej rok... Třicet osm!* přemýšlí Minato a občas si připomene, kolikátý klik už dělá. Odsunul překážející nábytek a i v neděli dělá co může, aby nějakým způsobem zesílil nebo alespoň zůstal ve forma. *Poslední dobou pořád prší! A teď taky, od rána pořád jenom šedé nebe a provazy vody... Čtyřicet devět! Už to začínám cítit, za chvilku to začne bolet, ale nesmím přestat jinak pak už znova nezačnu!* A tak zakončí kliky na čísle sto dvanáct a jelikož za sebou už jednou tolik má a k tomu další množství posilovacích cviků, začne být docela vyčerpaný. Vyvalí se na podlahu a oddechuje, dokud svaly nevychladnou. Leží tak docela dlouho, hlavou se mu prohánějí nejrůznější myšlenky. Veselé i ty trochu temnější, rozjímá o životě a dostává se na filozofickou úroveň.
*Hele, sluce!* přeruší náhlým objevem svoji cestu myšlenkami a vyskočí na nohy, zkontroluje oblohu a je potěšen: *Zdá se, že déšť je na hodně dlouhou dobu pryč. V dálce je to ale hodně černý... Každopádně tím směrem mraky odešly a před námi je modrá obloha! Yosh!* okamžitě zanechává svého pobytu v bytě, počítá s menším chladnem po dešti, takže na sebe hodí tmavě modrou mikinu a bez dalších průtahů otvírá dveře. *Kso?! Co to?!* přijde na mysl, když hned za dveřmi vrazí ve svém nadšeném spěchu do někoho stejné velikosti jako je on sám a tak se stane, že oba skončí zmatení a polekaní v sedě na verandě.
"Aha, to jsi ty!" prohlásí Minato, vyskočí na nohy a nabídne Shiori pomocnou ruku, "měl jsem být opatrnější promiň," omluví se, když Shiori nabízenou pomoc přijme.
"Dobrý, to nevadí," hodí Shiori incident za hlavu.
"No a... Chtěla jsi něco?" zeptá se Minato. *Samozřejmě, že mi po verandě nechodí jen tak náhodou a určitě mě nepřišla jenom pozdravit... Pravděpodobně ji napadlo to samé, ale dřív.*
"Jenom jsem si říkala, že když celý týden nevyšel na společný trénink čas, tak že by jsme tomu mohli věnovat dnešek... Když už neprší, stavíme se pro Muka a dáme do tréninku všechno, jo?" přijde Shiori s očekávaným návrhem a vyčkává co Minato.
"Jasně, proč ne? ... Vlastně jsem zrovna šel tu samou otázku položit tobě," odpoví Minato s úsměvem, "jenom chvilku počkej, dojdu si pro zbraně," řekne a ztratí se za dveřmi svého bytu. *Vlastně jsem původně chtěl jít trénovat jenom se Shiori, protože Muku-baka je už tak pěkný kousek před náma... Chmm a navíc se na něho Shiori pořád dívá... Vážně? Muku a idol Shiori? Vždyť je jejím naprostým opakem!* věnuje se Minato spíše přemýšlení a žárlení, než aby hledal potřebné vybavení k tréninku. Až když si jde pro shurikeny, tak znovu objeví starý deník svého otce a napadne ho ďábelská myšlenka. *Vezmu tu knížku a využiju nápovědy... Naučím se třeba ten... Kage Bunshin no Jutsu, píše tady o tom... Docela zajímavý typ klonu i s tím využitím pro další učení a hromadné zdokonalování... To mám štěstí, že mi padla do očí, jinak bych na ni ani nepomyslel,* ušklíbne se Minato a schová knížku do vnitřní kapsy své mikiny, kterou tentokrát důkladně zapne téměř až ke krku..
"Tak jo, můžeme vyrazit. Mám všechno co potřebuju a ještě něco navíc," řekne Minato ještě ve dveřích a rychle zatočí kunaiem na prstu a rychle ho zase vrátí do pouzdra. *Tohle by mi už šlo... Teď ještě nějakým způsobem odstrčit Muka, ten beztak trénovat nepotřebuje,* pomyslí si a vydá se na cestu bok po boku se Shiori.
"Tak co? Stalo se ti dneska něco zajímavého? Neobživl u vás zase někdo?" hodlá Minato zavést rozhovor. *Když jdou dva lidé vedle sebe a oba mlčí, tak celý důvod chození vedle sebe ztrácí smysl.*
"Hehe, tento týden zatím nikdo, ale uvidíme... Pořád ještě zbývá pár hodin," odpoví Shiori viditelně pobavena tou narážkou, "ale vážně. Nic zvláštního se u nás nedělo, prostě nuda jako většinu dní... Teda vlastně jsem dneska vstávala až v jedenáct hodin, což bylo docela složité, dokážeš si představit, že jsem z toho byla celá rozhozená... Normálně bych byla vzhůru už šest hodin, ale já před hodinou a půl probudila," vylíčí Shiori své nesnáze Minatovi. *Asi nečekal zrovna takové novinky, ale když už se zeptal, jen ať si nese následky,* pomyslí si škodolibě, *vím, že bych s tou "posedlostí" něco dělat, ale já o tom prostě musím mluvit.*
"Chápu, že něco takového tebou mohlo otřást," přikývne soucitně Minato, ovšem nedokáže skrýt trochu sarkastického tónu, "já se taky až do teď válel a četl si ... jednu starou knížku." *Přece nebudu vykládat, že jsem se týral posilováním ještě by mě chtěla přinutit odpočívat a šla trénovat sama s Mukem, to zrovna... Pěkně si tě pohlídám Shiori, jako "kamarád" ti nehodlám doporučit takového náfuku,* pomyslí si Minato a trochu si povzdechne a tím se ocitá v postavení, jako by mu uletěly včely.
"Co vzdycháš?" zeptá se Shiori hned zvědavě. *To jsem ho naštvala já? ... Co vím, tak on by měl být nejistý mými pocity a ne naopak,* stihne se ještě Shiori zamyslet, když se Minato začne plně věnovat vymýšlení lži a nenapadne ho nic chytřejšího: "No... zase jsem si vzpomněl na ty válku na severu," řekne trochu zdrženlivě. *Tak tohle vážně není důvěryhodné...*
"Proč by tě to trápí? Však nás se to netýká a navíc je to všechno strašně daleko... Když jsou tam lidi idioti, tak prostě válčí," odpoví Shiori naprosto klidně a snaží se vnuknout Minatovi stejný názor.
*No to máš sakra pravdu, Shiori. No, ale já radši budu mlčet...* rozhodne se a tak i učiní. Prostě pokrčí rameny a naštěstí už mluvit nemusejí, *ještě by ze mě nakonec vytáhla, že ji chci dělat dohazovačku... Kso, nemáme na tohle ještě čas? ... Ale zase, už je nám přes třináct...* zamyslí se Minato ještě, ale to už Shiori klepe na dveře a zvoní na zvonek domu, který Muku uvedl jakožto své bydliště.
"Shiori? Minato? No, rád vás vidím, ale co vy tady?" zeptá se překvapený Muku, když skáče pohledem ze znuděného Minata na trochu nervózní Shiori, která si i přes nervozitu ujme slova: "Vlastně jsem si říkala, jestli by jsi taky nechtěl být součástí společného tréninku... Teda, ne že bych ti chtěla říkat co máš dělat, ale když celý týden nic nebylo," vysype Shiori svůj návrh a snaží se, aby nezněla jako nějaký velitel. *Minatovi je to jedno, ale Muku by se mohl naštvat, že se mu snažím řídit den... Je trochu vznětlivý... A já nechci, aby mě viděl ve špatném světle,* pomyslí si Shiori a s milým úsměvem čeká na odpověď.
*Nechci ti říkat co máš dělat... Pche, co na něm vidí?* přetlumočí si Minato Shiorina slova v mysli s patřičným přízvukem nervózní školačky a dál nepřítomně hledí bokem.
"Zase ti došel rámen v poličce nebo co?" věnuje Muku posměšné rýpnutí Minatovi a poté konečně dostane Shiori tolik nepříjemnou odpověď, "myslím, že dneska budu raději sám. Mám vás už plné zuby... Ale není to vámi, spíš tím co jsme museli dělat... Běžte sami..." řekne Muku oběma věnuje omluvný pohled a s rozloučením na rtech zavře dveře. Tentokrát se nálada i sebevědomí zhorší na straně Shiori, oproti ní Minato je najednou spokojeným človíčkem na nádherném světě.
"Však ho nepotřebujeme, koukni co mám," řekne Minato a vytáhne starý otcův deník z kapsy.
"To je... Stará knížka?" zeptá se Shiori a kouká na Minata jak na idiota. *Jak by asi mohla knížka nahradit Muka?* není jí stále jasné.
"To není jen tak nějaká knížka... Je to deník mého otce, deník Hokage a navíc je to i návod k různým technikám... Třeba Kage Bunshin je klon, kterého nepozná ani byakugan od originálu a navíc, když se tvůj klon něco naučí a pak zmizí, tak to umíš taky," vysvětlí Minato.
Shiori v ten moment zapomene na zklamání, které jí způsobil Muku svým odmítnutím a znovu objevuje ztracenou motivaci k tréninku, ačkoli ne celého týmu, ale jenom jeho kousku: "Tomu se mi nechce věřit... Víš jak strašně super by pak byl život? Chtěl by jsi uklidit, tak by jsi prostě vytvořil osm klonů a oni by uklidili stejně dobře jako ty..." prezentuje Shiori okamžitě myšlenky, jakým to způsobem by se dalo umění stínového klonu krásně zneužít k ulehčení života.
"S tím problém nemám, já uklízím jen když chci," zazubí se Minato, "ale pokud se dneska naučíme používat techniku úrovně B, tak sensei bude čučet a Muku už nebude oproti nám tak napřed," prozradí hlavní záměr plánovaného tréninku.
"Yosh! Pojďme do toho dát všechno!" prohlásí Shiori nadšeně a odhodlaně zatne pěst. *Možná, když se naučím Kage Bunshin... Nejen, že můj Juuken se dostane na zcela novou úroveň využití, ale taky si Muku konečně všimne, že nejsem jenom železná koule na noze.*
*Už jsem se lekl, že řekne něco jako: "Bez něho to není ono," no naštěstí je Shiori z těch normálních... normálnějších,* pomyslí si Minato spokojeně. S těmito myšlenkami se během odeberou na nejbližší cvičiště. Okamžitě po doběhnutí na vhodný plácek se potřebně rozcvičí a protáhnou, i když Minato něco takového zrovna dvakrát nepotřebuje, ale nechce vypadat jako až příliš velký pracant.
"Hmm, takže strana... Nemá označenou stranu, ale je to tady," začne Minato a ukáže prstem na docela naškrábané písmo a nákres lidského chakrových cest, který je Shiori důvěrně znám z pohledu bakuganem, "no radši přečtu co tady napsal. Ehm... Kage Bunshin no Jutsu se v mnohém podobá ob-obleč-obyčejnému? obyčejnému Bunshin no Jutsu, ale existují dva zásadní rozdíly... Tím prvním je, že při Bunshin no Jutsu povšíváš... používáš! menší množství chakry a prostřednictvím myshi...ne to je mysli... Předáváš jedinou dovednost a jediný rozkaz. Při Kage Bunshin no Jutsu musíš použít mnohem víc chakry a musíš v tu chvíli zcela přestat myslet. Tím předáš stínu všechny své dovednosti a vědomosti z vědomí i podvědomí..." tím se Minato dostane až ke konci textu a při pohledu na Shiori zjistí, že má z toho zcela stejné pocity jako on. *Přestat myslet? A jak to mám asi udělat? ... Kdybych byl idiot, tak by to bylo snadnější? Tohle bude oříšek,* pomyslí si Minato.
"Prostě musíme být jako při meditaci, ale u toho ještě tvořit pečetě a pracovat s chakrou... Hmm, asi proto je to technika úrovně B!" vysloví své domněnky Shiori a Minato nemá jinou možnost, než akceptovat.
"Asi jsme něco předběhli... Možná ta technika ještě není v našich silách, ALE to se nedozvíme, když se o to alespoň nebudeme snažit... Správný bojovník shinobi před problémy neutíká, ale zatne zuby a překoná je. Když mohli naši předkové porazit desetiocasého démona, tak my se můžeme naučit Kage Bunshin!" prohlásí Minato tak sebejistě jak mu to pouze nynější sebevědomí dovoluje.
*Je tak sebejistý... Ale má pravdu!* "Dobře Minato, začneme okamžitě! Nejdřív musíme zvládnout pečetě... A pamatuj si, musíme Mukovi vytřít zrak!" řekne Shiori, jelikož je jí naprosto jasné, že Minato nehodlá prohrát s někým jako je Muku.
"Yosh! Jdu na to ... beran, had, beran ... Kage Bunshin no Jutsu!" začne Minato okamžitě, ale ať už vykřikne sebe hlasitěji, nic se nestane.
"Pokud budeš mluvit, tak asi těžko přestaneš myslet," dovolí si navrhnout Shiori a tentokrát se o techniku pokusí ona. Zhluboka se nadechne, zavře oči a snaží se na nic nemyslet, stvoří pečetě a použije dostatek chakry. V tu chvíli se jí v hlavě objeví její vlastní chakrový systém v těle. Obláček kouře a klon přichází na scénu, ale nemá tu správnou barvu, je mlhavý.
"Jsi Kage Bunshin?" zeptá se Minato nejistě, zatím co originální Shiori na sebe svolává prokletí.
"Jsem Bunshin, ale Shiori má dost silnou chakru. Chtěla, abych ti to vyřídila," prohlásí klon Shiori bez zabarvení hlasu: "Vypadni ty krávo," řekne nakvašeně Shiori a uvolňující pečetí pošle Bunshin zpět odkud přišel.
"Fuu, myslím, že tohle nám nějaký čas zabere," zhodnotí Minato.
"Nepochybně to dneska nestihnem," potvrdí Shiori kývnutím a synchronizovaně s Minatem přechází na druhé kolo pokusů o stvoření Kage Bunshin, čeká je den plný neúspěchu a možná i bolesti.

"Sleduj ho, ale pozor na její byakugan... Pravděpodobně nehodlají pouze číst, jak jsou techniky jejich otce silné," řekne zakalený hlas neznámého velitele uvnitř Mukovi hlavy, která je momentálně telepaticky napojena k jeho veliteli.
"Zajisté, budu se držet dál... Kyuu konec," přijme Muku úkol a otevře oči, čímž se plně probere z právě proběhnutého rozhovoru. Vstane a otevře skrýš s vybavením, která má své místo pod postelí a podlahou pod tou postelí. Klasické vybavení jednotky ANBU, černý plášť s kápí, červeno-bílá maska, ninjato a šedá hrduní zbroj s náloketníky i náholeníky. *Tentokrát se nechystám bojovat... Ale pro jistotu,* pomyslí si a vezme sbalí do stehenní brašny tři pečetící lístky, *jeden pro mozek, jeden pro srdce a jeden pro jistotu... Dobře, myslím, že se můžu vytratit.* Schová bednu zpět do skrýše pod postelí a začne skládat pečetě, *Naka no Kara!* v okamžiku provedení se zhluboka nadechne a už nevydechne, jeho tělo se totiž promění v popel a je zdánlivě unášeno větrem ven skrze komín a směřuje vysoko nad Listovou, do míst kam chodí geninové trénovat. *Nejbližší cvičiště... Jak jsme si myslel, zaujmu pozici v lese a uvidím co mají v plánu... Snad se nic nezvrtne a bude to pouze rutinní sledování,* pomyslí si Muku, krycím označením Kyuu, když se jeho popel snáší za hranici lesa a tréninkového placu. Oblak popela se zhmotní a Muku vypadá zase jako člověk, i když v černém plášti a masce ANBU. Zaujme místo s dobrým výhledem a zalehne do starého listí, které pod ním téměř ani nešustne. *Kage Bunshin? Snaží se o tak pokročilou techniku... Něco takového by pro ně mělo být obtížné a zatím téměř nedosažitelné, ale nesmím zapomínat kým oba jsou... Uvidíme jak jim to půjde,* řekne si Muku a k vlastnímu překvapení se při tom pohledu mírně pousměje, upřímně a neplánovaně. *Co to mělo znamenat Kyuu? Ztrácíš snad kontrolu? ... Pravděpodobně jsem si vypěstoval zlozvyk...* pomyslí si o svém nečekaném úsměvu, ale dál se o to nestará a upřeně sleduje dva snaživé geniny jak defakto ztrácí čas s něčím, co by neměli zvládnout...

"Trápí tě něco, Nero?" zeptá se velký muž jménem Onoro, na vrcholku masivního kamene a snaží se o meditaci, zatím co jeho menší společník rozhlíží po okolí z koruny stromu a nervózně si podupává nohou.
"To bych sakra řekl, kolik týdnů už se kolem té zatracené vesnice plížíme? Jde po nás ANBU i shinobi a mi je ani nemůžeme zredukovat kvůli odhalení... A navíc tu holku pravděpodobně zavřeli do sklepa, protože o ní Takashi už několik týdnů neposlal ani řádek, dokážeš si představit, že z nás šéf nadělá fašírku, když se to bude dál protahovat?!" řekne přiškrceným křikem Nero a seskočí ze stromu na kámen, "navíc sem směřuje hlídka, takže se pohneme," dodá a šťouchne rukou do Onorova ramene, čímž ho probudí.
"Jeden nemá chvíli klidu... Normálně bych je odstranil a dokončil co jsem začal, ale rozkazy zní jasně: Zatím žádné nadbytečné mrtvoly! Chmm..." zamručí Onoro, vezme si svůj vak se zásobami a následuje svého parťáka, který už našel vhodnou únikovou cestu. Chvíli tedy zase prchají a vzdalují se jedné z mnoha hlídek v blízkém okolí vesnice. Zastaví se až u vodopádu jedné menší řeky.
"Už je to zase bezpečné," prohlásí Nero.
"Vždy to bylo nebezpečné pouze pro ten otravný hmyz v maskách... Nám nebezpečí nehrozilo," uvede Onoro fakta na pravou míru a opláchne si obličej v řece. V niž se však neobjeví jeho obličej, ale obličej někoho zcela odlišného, až se Onoro téměř lekne toho šklebícího se, zubatého a modrého ksichtu, který na něho z řeky zírá. Pěkně pomalu vstane a ustoupí a zároveň s tímto pohybem se bezocasý démon z Mlžné jménem Kisame začne vynořovat z řeky jako by z ní rostl.
"Co jsi zač?!" vyštěkne Nero a sklouzne rukou na rukojeť své katany.
"Posílá mě Uzumaki Naruto-sama se zprávou pro vaši maličkost, nebylo snadné vás najít," řekne Kisame, ale tím si stále důvěru nezíská, "není podstatné jestli věříte mě, tohle ale poznáváte," pokrčí Kisame rameny a hodí na zem před Nera a Onora malý kulatý předmět, složí pečetě a v ten okamžik se vzduch nad kovovou koulí zavlní a ztmavne. Černá silueta a v ní šedivě vyobrazená známá tvář vůdce Kitsunea.
"Čas našeho plánu se neúprosně blíží!" prohlásí silně zakaleným hlasem, "během následujícího půl roku musí být plán Shometsu připraven a zahájen... Ona je nedílnou součástí celého postupu... Do tří měsíců je musíte přivést do Země Sněhu... Pokud to nezvládnete, poznáte mě z té horší stránky a zažijete něco horšího než co čeká náš svět v případě selhání Sainaru..." v tu chvíli se obraz začne rozplývat a následně zcela zmizí.
"Takže do tří měsíců... To se dá zvládnout bez problému," řekne Nero sebevědomě směrem ke Kisamemu.
"Mě to nevysvětlujte, můj život a zdravý rozum neleží na neúspěchu či úspěchu v blízké době, saionara!" rozloučí se Kisame a znovu se začíná stávat vodou v řece.
"Pravděpodobně budeme muset udělat první krok... Tři měsíce jsou krátká doba, když tu holku nechají zamčenou v kleci," prohlásí Onoro a od Nera se nedočká ničeho. Pouze rozčíleného zavrčení...

Shiori a Minato celý den touží po jediném, vytvořit Kage Bunshin a udělat tak další krok na své cestě shinobi. A nejde jim pouze o navýšení počtu zvládnutých technik nebo třeba zvýšení síly. Něco takového je pro oba docela druhotnou záležitostí a příliš motivace by jim takové přemýšlení nepřineslo... Motivací obou jsou city. Minato se chce stát silnějším kvůli uznání od Muka, kvůli dotažení se na jeho výborné schopnosti a kvůli rivalitě, kterou sice Muku nesdílí, ale Minato ji pociťuje velice výrazně při každém očním kontaktu nebo rozhovoru... A Shiori, tu žene faktická záliba v tom černovlasém chlapci s krásnýma očima v nichž se občas ztrácí. Rovněž touží po uznání, ale po jiné formě uznání. Chce, aby Muku viděl že je k něčemu, že není pouze někdo, kdo ho zdržuje a brzdí... Takže jakkoli je to podivné a jakkoli by to Minato nepřiznal, důvodem toho úporného snažení je Muku... Ovšem jeden den nemůže být dost, aby se člověk jen tak z ničeho nic, naučil techniku úrovně B. Sice už se trochu posunuli, jejich klony jsou schopnější a zvládnou víc než pouze jeden příkaz, ale v popisku se píše, že klon má zvládnout úplně všechno a stejně dobře jako originál a k něčemu takovému má tato vyřízená dvojice ještě pár dní a možná i týdnů daleko...
"Kso!" křikne rozčílený, zničený a zpocený Minato, když už slunce zapadne za obzor a on je stále stejně k ničemu jako ráno. *Vůbec jsem se nezlepšil... Kso! Jsem totální nula?! Muku-baka by to beztak zvládl... Jasně, že by to zvládl, on totiž není k ničemu jako ty... Může za to sensei! Za to zklamání a hořkost!* "Kso! Kso! Jsem na nic!" řekne Minato zhrzeně a praští pěstí do země. Nemůže se zbavit toho strašného pocitu ponížení a strachu, strachu z toho, že navždy zůstane nepoužitelným idiotem a to v něm znovu narůstá...
"No tak klid Minato, je to první den... Já jsme to taky nezvládla a nic si z toho nedělám... Neber si to tak," snaží se mu Shiori říct nějaká povzbudivá slova, kterými by mu znovu zvedla sebevědomí a položením dlaně na rameno mu dát na vědomí svoji přítomnost.
"I ty jsi se dostala dál než já!" odsekne Minato a vrhne po Shiori zamračený pohled. *Vždycky byla lepší a to pořád trvá... ne ne ne, nedá se s tím nic udělat!*
Už zase... To je ten stejný pohled jako tehdy v nemocnici... Úplně stejný pohled! varuje Shiori paměť, ale ona na to nedává. Chce vrátit Minatovi sebeúctu, kterou mu tolik selhání za sebou pravděpodobně vzalo: "Nemusíš přece být ten nejlepší hned a pořád!" použije trochu tvrdší přístup a svá slova potvrdí naštvaným žduchnutím, "vás kluky prostě nechápu. Pořád chcete být lepší než ten druhej a hrajete si na tvrďáky, ale teď se ti něco nepovedlo a skoro se rozbrečíš. Seber se!"
"To ty!" vykřikne Minato najednou a ožene se po Shiori jako po obtížném hmyzu, "kvůli tobě jsem to nezvládl! Kvůli tobě jsem pořád k ničemu!" řekne Minato a sáhne pro kunai. *Tvým cílem je přece stát se Kami-sama, jako tvůj otec... Nesmí ti nikdo stát v cestě!*
"Co to říkáš? Proč máš ten kunai?" vykřikne Shiori už docela vynervovaně. Minato kunai sice pustí, ale znovu praští pěstí do země a začíná zhluboka dýchat, jako by mu bylo špatně, chová se iracionálně a neustále mění výraz svého obličeje, až nakonec zašeptá hlas v jeho hlavě. *Přebírám kontrolu! Odporovat mi je marné!*
"Graaahaaa .... Aaaarggg!" Minato začne řvát bolestí, chytí se za hlavu a padne na zem. Celé tělo sebou začíná prudce škubat a končetiny se podivně kroutí, jako by se Minato snažil zoufale zbavit bolesti... V očích se mu zrcadlí strach a strašlivé utrpení, cítí náhlé návaly mučivé bolesti jako by mu chtěl tělo rozervat někdo uvnitř něho, "pom...oc! Shi..ri POMOC! AAAARRGGGHHH! Ne...on mě přemůže! GGGGRRRRAAAA!" vysouká ze sebe Minato v záchvatech a návalech nekončícího utrpení, situace je opravdu velice vážná. Strašlivé horko pohlcuje Minatovo tělo, když bolest absolutně zvítězí a chlapec přestává řvát. Ztratil vědomí, avšak jeho tělo sebou stále škube ve strašlivých křečích. Shiori celý horor pouze bezradně sleduje, nechápe co se děje a ten stav ji vhání slzy do očí. Nohy má dřevěné a když vidí a slyší to strašné utrpení, touží si jen zacpat uši, zavřít oči a utéct pryč. *Musím něco udělat... Ale co mám udělat? Nevím co se děje! Nevím jak ti mám pomoc, promiň Minato!* sebelítost ji začíná naplňovat a okolí je stále tiché, nikdo nepřichází pomoci umírajícímu chlapci. *Ty oči... úplně se z nich vytratilo bělmo... a duhovky jsou zlaté... A celé jeho tělo pokrývají černé čáry... Ty čáry přece kopírují proudící charu!* docvakne Shiori a konečně se přestane oddávat vlastní slabosti. Konečně se rozhodne jednat. *Něco je v něm! Byakugan!* svět se ponoří do bílé barvy a Shiori spatří nitro již klidného těla... To co vidí ji vyrazí dech a donutí okamžitě zrušit pohled uplakaným byakuganem. *Chakra...černá jako ta nejtemnější noc...černá chakra úplně nahradila jeho přírodní modrou... Co to je za kravinu?* "To přece neexistuje!" zakřičí zplna hrdla a vrhne se blíž k Minatovi, začne jím třást a volat jeho jméno: "Minato prober se! Tohle přece neexistuje! Všechno je to nějaká kravina tak se nevzdávej a prober se... Nekoukej se na mě těma prázdnýma očima, vrať se!"

"Tvé tělo je teď mé! Přesně jak si přál můj stvořitel a ten, který ti touží dát ohromnou sílu Minato! Sílu, díky které mu pomůžeš ve spáse tohoto světa! Už jsem tě téměř získal... už jsi se téměř dostal do té fáze! Jen potřebuji tvé konečné svolení, přestaň bojovat a přijmi mě!" promlouvá k vystrašenému a zmatenému chlapci podivný syčivý hlas nacházející se absolutně všude v nekonečné temnotě tohoto podivného místa. Minato vidí pouze sám sebe, zcela zřetelně, ale jinak je všude v okolí absolutní tma a jen ten hlas, "chceš doufám dokázat velké věci? Chceš dosáhnout až k samotnému vrcholu síly, které jen může smrtelník dosáhnout? Pak mě přijmi, uč se se mnou, zdokonaluj mě i sebe... Půjde to rychle a všichni se ti budou klanět... A ostatní třeba zničíš, časem se tě začnou bát a uctívat tě... Tak proč se té síle bránit? Máš snad lepší nápad?" pokračuje syčivý hlas vrhat ta jedovatá slova chlapce, který ještě pořád netuší co se děje a kde to vlastně je. Stále mlčí a neví jestli může mluvit, jestli je to jenom nějaký divný sen nebo se zbláznil a nebo se svět dočista propadl a vše se změnilo, "chci jediné. Popadni tu pečeť na tvém břiše a otevři ji, jako by jsi otevíral zámek... Jen ty máš tu sílu... Nechci tě k tomu nutit svoji mocí..."

"Shiori-san, okamžitě odstupte od Minata!" rozkáže přísný neznámý hlas maskovaného vojáka ANBU, "slyšíte? Je to nebezpečné, okamžitě se vzdalte!" zopakuje svůj rozkaz a sáhne pro ninjato jenž za odrazu měsíčních paprsků vytasí.
"Co s ním uděláte?! Nezabíjejte ho!"
"Může se vám to zdát jako zabití... Ale mám rozkaz ho zachránit. Provedu to svým vlastním způsobem," odpoví voják a jemně odstrčí Shiori od Minata, ta už chtěla uvolnit místo sama... Čepel se mihne nočním vzduchem a ostří hrotu probodne Minatovo srdce. Shiori prudce odvrátí pohled stranou a tlumeně vykřikne.
"Zapečetit!" pronese ANBU a po čepeli meče se spustí do krvavé rány černé pečetící znaky z listů, jimiž je část meče obmotána. Další list přiloží Minatovi na čelo a znovu pronese: "Zapečetit!" pečetící písmo se tentokrát protáhne a obestoupí celou hlavu.
C-co se stane teď? zeptá se Shiori vyklepaně a jen s obtíží, "nezabil jste ho, že ne?" zeptá se, i když při pohledu na ostří meče trčící z Minatova hrudníku ji už zdravý rozum velí, že něco takového nemůže přežít.
"Tato informace je tajná, stejně tak i fakt, že se tento incident odehrál... Momentálně odejděte, Shiori-san... Zítra bude možné navštívit tohoto genina, který špatně odhadl své hranice, v nemocničním pokoji... Víc nevíte nic a v případě, že si pustíte pusu na špacír, je možné vás umístit do izolované místnosti pro psychicky narušené jedince," vysvětlí ji ANBU pozici do níž se dostala, "můžete mu věnovat už jen prosby k předkům. O zbytek se postará lékařský shinobi. Nyní je vhodná chvíle pro naše rozloučení," navrhne voják ANBU a mávnutím pravé ruky posílá Shiori pryč.
"Uzdrav se Minato..." popřeje Shiori svému kamarádovi, ale je stále tak vyděšená z posledních událostí, že se raději už sebere a co nejpřirozenějším krokem odejde domů a zanechá ANBU samotného s Minatem, do jehož očí se postupně vrací bělmo a černé čáry mizí, avšak stále jen díky dvojicí pečetí. *Idiot... Kdyby dokázal odhadnout, kdy má dost, něco takového se nemuselo stát,* pomyslí si Muku a aktivuje vysílačku zabudovanou v masce: "Veliteli, jednotka Kyuu se hlásí. Kód Probuzení aktivován, eliminace částečně úspěšná, potřebuji zdravotnický a pečetící tým... Z dostupných dat usuzuji, že vliv černé chakry ustupuje pomaleji než by měl... A myslím, že by jste měli vzbudit Hokageho-sama, pravděpodobně bude vývojem událostí více než překvapen..."