Jen pro ni bude mé srdce bít

Když jsem tě viděl ladně tančit,
moje srdce začalo jančit.
Tvoje bezchybné taneční pohyby
zahnaly všechny mé pochyby.
-
Až doteď jsem neznal tuhle tvoji stránku,
odehnala moji touhu oddat se spánku.
-
Myslím na tebe kudy chodím,
nesmysly ze sebe plodím.
Ovládla si nejen parket, ale i mé srdce,
zasáhla mě jako ostří bodce.
Nevím, co se to děje.
Kam to všechno spěje?
-
Rok se s rokem zase sešel,
divím se, že jsem vůbec došel.
Nervozitou se mi kolena klepou,
už jen z pomyšlení, být tu s tebou.
-
Náš první tanec si pamatuji skvěle,
I když jsem nevypadal bděle.
„Uvolni se trochu, výdech a nádech.“
Bylo to jako šimrání v zádech.
-
Její slova mě dokonale probudila,
Poděkoval jsem za to jak mi poradila.
-
Přesto ona vládla a zářila na této slavnosti,
pro ženu není větší cti.
Často jsme se pak vídali,
navzájem se svěřovali.
Nyní jsem své city chápal,
neopustil mě prvotní zápal.
-
Odvážil jsem se ze svých citů vyznat,
a snad jednu odpověď poznat.
I vesmír byl malý oproti mé radosti,
bez váhání vyhověla mé žádosti.
Konečně jsme se stali jednou bytostí,
snad nic zlého to nevěstí.
-
Tady prozatím končí moje vyprávění,
Ale není to konec všeho dění.
Právě naopak příběh zde pokračuje
jak mé srdce stále jen pro ni bije.