Orochimarova neuvěřitelná základna - III. Sasuke se bouří

Sasukeho probralo cosi studeného, co mu vlezlo pod hlavu a pomalu se zde rozpouštělo.
„Au..." okomentoval svůj stav a zadíval se do Tyuyiny kyselé tváře. „Co se stalo?"
„Kabuto oprášil techniku hodu šutrem na cíl. A trefil se," odpověděla bez výrazu.
Byli v té tělocvičně s televizí a Sasuke ležel na pohovce před ní. Na skleněném stolku byla naházená hora zakrvácených ubrousků. Přidržel si pytlík s ledem a jen co se mu přestala točit hlava, vydal se dlouhou chodbou ke kuchyni. Tayuya se o něj dále nezajímala.
Kuchyň byla prázdná, zato z blízkých toalet se ozývaly zoufalé výkřiky a vzteklé nadávky. Sasuke pootevřel dveře a na chodbu vytekla louže vody. Středobodem toaletní scény byl ninja s šesti rukama, za které ho držel ninja se dvěma hlavami. V této chvíli dospěl mimochodem Sasuke k závěru, že má otřes mozku. Všechna umyvadla a záchodové mísy byly plné vody a hojně přetékaly.
Šestiruký držel teaser a křičel, že: „Já tomu parchantovi ukážu!"
„Kidoumaru!" Do záběru vstoupil Kabuto. „Neblázni, chceš nás zabít!?"
„Klidně, když přitom zabiju jeho!"
„Uklidni se, sakra!" poradila jedna z hlav dvouhlavého ninji.
V té chvíli se Sasukemu zvedl žaludek a ztratil rovnováhu. Jen útržkovitě zaznamenával, že se nad ním sklánějí, někam ho nesou a rozsvěcují přímé, ostré světlo.

„Fakt je to nutný?" zeptal se Kidoumaru.
„A seš si vůbec jistej, že to umíš?" upřesnily dotaz hlavy.
„Jistě! Pod mistrovým vedením jsem to trénoval snad stokrát!" odsekl Kabuto a popadl skalpel.
„Na figuríně!"
„Neznervózňuj!"
Dál si Sasukeho vědomí řeklo, že bude lepší nic nevidět, a upadlo raději znova do bezvědomí.
Zdálo se mu, jak plave i se svou postelí někde na moři a přímo pod ním jsou smějící se žraloci.

„Haaa!" vyjekl Sasuke a prudce se posadil.
Což neměl dělat, neboť se mu příšerně zatočila hlava. Když byl po chvíli schopen normálního vnímání včetně koordinace pohybů, rozhlédl se kolem. Byl ve svém novém pokoji a náramkové hodinky ukazovaly půl čtvrté. S předtuchou nejhoršího se po sobě podíval, ale nenašel žádnou známku operace, tudíž zařadil vzpomínku na Kabutův skalpel do kolonky Snění. Sbalil si kufr a o něco později se snažil přimět výtah k jízdě vzhůru.
Výtah se sice rozjel, ale místo toho zastavil o patro níž, kde už čekala skupina zamračených osob. Tayuyu už znal, Kidoumarua potkal a dvouhlavého ninju taky jednou viděl. K nim přibyli ještě dva - nějaký tlusťoch s divným účesem a bělovlasý mladík, který tiše pokašlával do papírového kapesníku.
Sasuke nasadil tvář ostříleného hráče pokru: „Co chcete?"
Kidoumaru otráveně založil ruce. „Máš to marný. Do nuly se nikdy nedostaneš!"
„A to jako proč?"
Kidoumaru zaťukal prstem na tetování na rameni. „Speciální jutsu - prokletá pečet. Monituruje tvůj pohyb na základně."
Pootočil hlavu, ale moc toho neviděl. Malou jizvu a stehy ale nahmatat šlo. „To je pitomost. Jak by mohlo ovládat výtah?"
„Tohle není obyčejnej výtah," ozvala se jedna z hlav.
„Jo, celá základna je poháněná chakrou. Výtah zaznamená tu tvoji a jsi v -eli!" dodala druhá.
Sasuke si posměšně odfrkl. Zavřel mříž a znova zmáčkl nulu. Výtah zastavil na půl cesty a rozjel se zpátky. Skupina se na něj posměšně křenila. Sasuke naštvaně uhodil do tlačítka. Tentokrát ho výtah odvezl do mínus pětky. Při dalším pokusu následovala mínus dvojka, mínus jednička a zase nímus trojka, kde už to ostatní vzdali a šli si po svých.
V mínus sedmičce Sasukeho klikání unavilo a naštvaně vystoupil. Toto patro bylo tmavé a rozsáhlé, což zjistil zejména při rozsvícených světlech. Nacházel se v místní zbrojovně. Konečně měl důvod k úsměvu. „Však vy mě pustíte!"

„Ehm, Sasuke-sama?" Bělovlasý mladík se vyplížil zpoza chodby s rukama nahoře. „Prosím, nezabíjejte mě, chci vyjednávat!"
Sasuke se ani nehnul. Seděl ve výtahu, obklopený krabicí malých kunaiú, krabicí velkých kunaiú, několika opravdu extra velkými kunai, hromadou shurikenů a tlustou rolí zbraňového svitku, kterou si podložil záda. Výtah byl jištěný násadou samurajského kopí, které Sasuke zaklínil o čudl STOP. „Co jsi zač!?"
„Ka-Kaguya Ki-Kimimaro!" vykoktal Kimimaro a na chvíli se rozkašlal. „Ehm, posílá mě Tayuya. Mám vám vyřídit, že pokud okamžitě nevystoupíte, začne hrát na flétnu."
Uchihovo obočí vylétlo mírně vzhůru. „A to je všechno?"
„No, taky dodala pár nevybíravých slov, ale ty stejně nic nemění na obsahu zprávy, takže..."
„Ne."
„Prosím?"
„Odpověď je ne! Buď přemluví Kabuta, aby mě nechal odejít, nebo má smůlu."
„A-ale..." Kimimaru se ještě chvíli bezradně točil na místě, než ho někdo vtáhl zpět za roh chodby. O minutu později bylo slyšet divné kovové skřípění. Pak bylo chvíli ticho a poté vykoukl Kimimaro s tím, že: „Tohle je poslední varování! Věřte mi, ona to udělá! Ona to udělá!! Má reprák!"
Sasuke po něm hodil shuriken a Kimimaro zmizel. Byl slyšet pár utíkajících nohou. Ozval se zesílený šum statické elektřiny a následující chvíli zažil Sasuke opravdu strašlivou hru na flétnu. Bylo to něco tak hlasitého a falešného, že si hned při prvních tónech musel zacpat uši. Tayuya se však zatím jen zahřívala, protože teprve teď zesílila reprobedny na maximum a spustila hru v nejvyšší tónině. O pět minut později cítil Sasuke, jak mu brní boltce a když mu začala téct červená z nosu, upadl v hysterický smích, což bylo ještě šílenější, protože ho neslyšel.

„Ah, Sasuke!" Kabuto odložil velký imbusák a s určitou dávkou zlomyslnosti se na něho usmál.
Sasuke byl rudý jako rajče a kdyby k tomu měl dobré teplotní podmínky, z nosu by mu určitě unikal obláček bílé páry.
Z toho si však Yakushi očividně nic nedělal. Utáhl pár ventilů a vydal se zkontrolovat velký chakrový generátor uprostřed. Nacházeli se v mínus šestém patře, srdci celé základny. Chakrový generátor měl v nejširším obvodu průměr asi pět metrů a u podlahy a stropu jej držely ocelové obruče a vzpěry, jejichž zadní část se klenula přes celou halu, zpoloviny zapuštěná do betonových stěn. Generátor obklopovaly kontrolní panely a počítače, takže byla podlaha přímo pokrytá hromadou kabelů. Celé tohle hemžení, spolu se starým vybavením a nedostatečnou údržbou (ačkoliv se Kabuto opravdu snažil), mělo za následek občasné jiskření a pokud tu někdo strávil delší dobu, než bylo nezbytně nutné, odcházel s modře svítícím chrupem.
„Už jsi zřejmě zjistil vlastnosti prokleté pečetě a jak jsem nemohl přeslechnout, Tayuya stejně dobyla výtah... Podal bys mi ten šroubovák, co leží támhle?"
Sasuke flegmaticky pohlédl dolů na otevřený kufřík s nářadím a pak zpátky na Kabuta. „Zruš to jutsu!"
„Podej mi šroubovák."
Sasuke popadl nářadí a odhodil ho na opačný konec místnosti.
„Takhle mě nepřesvědčíš," povzdechl si Kabuto a šel ho donést zpátky.
„Nechápu to!" vykřikl Uchiha. „Je vás jen šest lidí - !"
„Sedm, s paní Koniczkovou..."
„ - váš vůdce zmizel a jdou vám po krku věřitelé - !"
„Investoři."
„ - tak proč se jednoduše neseberete a nejdete někam jinam z týhle mokrý, zabahněný díry!?"
„Protože nemáme kam!" zařval Kabuto a obrátil se k Sasukemu čelem. „Chápu, že to nejmladší potomek vážené rodiny Uchiha asi nemůže pochopit, ale všichni se nenarodili ve velkým domě se spoustou služebnictva a nikdo jim zatraceně neplatil drahý hodiny ninjutsu, aby se dokázali v životě trochu probojovat!! Tady existují i lidé, který svět zatracuje proto, že nejsou dostatečně krásní nebo mají nepřiměřený počet hlav a rukou! Společnost nás prostě vidět nechce!!"
Sasuke zaraženě zamrkal. „Jak víš o mojí rodině?"
„Na tvou osobu toho moc nebylo, ale našel jsem podstatně dost informací na klan Uchiha," odvětil Kabuto zamračeně a obrátil se zpátky ke generátoru.
Na chvíli bylo ticho. Sasuke se unaveně opřel o nejbližší přístrojový pult s blikajícími obrazovkami a zahleděl se do země.
„Mimochodem, ty se taky nechceš vrátit domů, že ne?" nadhodil Kabuto.
„Blbost," odsekl Sasuke.
„Já jen, že to datum na dokladu o převzetí bylo až moc čerstvé. Přijel jsi ten samý den, cos ho podepsal. Tomu říkám rychlost."
„No a?"
„Byl to útěk z domova?"
Sasuke mlčel. Generátor vydával tlumené hučení a jeho modrá záře se odrážela na Uchihově bledé pleti.
„Fajn, nemusíš mi nic říkat. Jenom mám pocit, že vyzrazení základny by nebylo dobrý pro nás oba."
„Ale co tady mám dělat?" Konečně zvedl Sasuke hlavu. „Ani nevím, k čemu tahle základna vůbec je?"
Kabuto naházel nářadí zpátky do kufříku a zaklapl víko. „Tady se dají dělat jenom tři věci: učit se jutsu, trénovat jutsu a vymýšlet jutsu," pronesl s úsměvem a vydal se ke dveřím. „Ale že ti to tu teď patří, ukážu ti tvou novou kancelář!"

„Tohle není kancelář," vyjádřil se Sasuke k malé místnůstce, do níž se sotva vešel stůl a židle. Na vlhkých, kamenných stěnách rostl mech a místo lampy visela u stropu petrolejka. V tichu bylo slyšet kapání sražené vody. „Tohle je hladomorna!"
„Omyl," usmál se Kabuto. „Byla to hladomorna! Ale Orochimaru-sama do ní neměl koho dát, tak jsme z ní udělali kumbál na smetáky. Teda, dokud si paní Koniczková nestěžovala, že se tam všechny nevejdou. Tahle základna jich má fakt velkou spotřebu, mohli bychom si konečně obstarat vysavač..."
„Kabuto!"
„Co?"
„Kde je skutečná kancelář?" uhodil Sasuke zostra.
„Co myslíš tím: skutečná?" nechápal Kabuto.
„Orochimarova kancelář! Tady určitě nepracoval a v tom tvým archivu taky ne!"
„Jak to víš?"
„Chybí tam myši a hadi. Na akademii jich měl plný kabinet."
„To už je dávno, časy se změnily." Kabuto hodil na stůl krabici plnou šanonů a kancelářských potřeb. „Tak, v tomhle je všechno naše účetnictví: energie, suroviny, platy, osoby - zkrátka spotřeba a výdaje."
„A co s tím mám dělat já?" ošil se Sasuke byrokratickým odporem.
„Můžeš začít třeba sčítáním! Pak budeme muset zjistit, jestli si někdo ve vesnici nechce najmout shinobi na volné noze!" Kabuto protočil oči a zamířil chodbou pryč. „Já se zatím postarám o - ...um, vážnější věci."

Následující noc Sasuke dlouho a trpělivě předstíral spánek, dokud nezaznamenal tiché kroky u své postele. V dalším okamžiku odhadl pozici vetřelce a s mírným chidori v ukazováčku se vrhl kupředu. Neznámý schytal zásah, zaječel a upadl. Sasuke ho kolenem přitlačil na podlahu a ve světle chakro-elektřiny si mohl poprvé prohlédnout fantoma základny. Byl šedovlasý, ostrozubý a úplně nahý, a navíc měl takový ten vychytralý typ obličeje, od jejichž vlastníků si buď držíte odstup nebo s nimi chcete chodit.
„Hmm, věděl jsem, že to zabere," konstatoval Sasuke, a protože byl spíš ta první skupina, naposled do vetřelce ďobnul a šel rozsvítit světlo.
„Děláš chybu!" zaúpěl neznámý a snažil se vstát. „Mohli z nás bejt kámoši, ale s tím je teď konec!"
„Dej si odchod, Suigetsu, nebo jak se jmenuješ..." odvětil Sasuke unaveně a vklouzl zpátky pod peřinu.
„Odkud znáš mý jméno?"
„Na zdejších toaletách jsi dost populární."
Suigetsu se zamyslel. „Um, jo, to je fakt. Jsem Hoozuki Suigetsu! Ty jsi vážně Uchiha?" Pokusil se usednout na postel, v čemž mu však zabránila Sasukeho noha.
„Vypadni."
Suigetsu uraženě pohodil hlavou: „Tak hele - když se mnou budeš mluvit timhle tónem, nikdy ti neřeknu -!"
„Jdi pryč a přestaň mě sledovat!"
„Ale -..."
„A zhasni světlo."
„Dobře, řek sis o to sám!" vykřikl Suigetsu teatrálně. „Od teď jsi poznamenán koupelnovou kletbou!"
„Dobrou noc!!"
Suigetsu zapadl do koupelny a práskl za sebou dveřmi.