Přízrak je Stín? Střet – díl 26.

Už teď měl jistotu, že tohle bude jedna velká past. Past na myši, které si nedají říct a chytí se. To neplatilo o Narutovi. Byl už v tolika nebezpečných situacích, za které by se ani lecjaký akční hrdina nemusel stydět.
Jeho smysly se mohly zbláznit. Bylo tu moc podezřelé ticho, které ani ptáček nerušil.
Zkrátka slyšeli byste špendlík spadnout na zem, kdybyste na nějaké pevni zemi stáli.
Naruto si všiml vyšlapané cesty v trávě. Tudy musela běžet Hanabi… Představa jak se Hanabi snaží utéct před nepřáteli byla pro Naruta docela nepříjemná. Připisoval to sesterskému vztahu, co měla k Hinatě.
Byl to risk jít do téhle operace sám. Měl svoje klony. Ty používal jen velmi zřídka. Vytvořil dva klony. Jednoho poslal na ještě detailnější prohlídku okolí. Druhého vyslal ke druhému vchodu, aby kontroloval situaci.
Sám se vydal do srdce základny. Tušil o nepřítelových záměrech. Zaútočit, když nepřítel tápe ve tmě, v neznámém prostředí.
Leč nic se nestalo. Žádný smrtící útok palných zbraní, žádné shurikeny, kunaie…
To ticho, už mu pomale lezlo na nervy. Pokud měla základna nějaký generátor, vězel tedy hluboko v základně. To stejné platilo o ubytovacích prostorách.
Osvětlení bylo dokonalé. Naruto krásně viděl. Nemusel použít Yamatův vylepšený noktovizor, který byl schopen ve tmě odhalit jakoukoli použitou zbraň, tepelného původu.
Šel stále dál a dál. Každým okamžikem čekal smrtící útok, stále nepřicházel. Začínal mít pochybnosti.
Z větší dálky slyšel vrnět tolik očekávaný generátor. Ticho bylo konečně přerušeno.
Otevřel dveře, které byly nalevo od Přízraka. Nemohl se divit více. Tahle místnost byla prošpikovaná sledovacím zařízením. Jakmile pohnul myší, obrazovka ožila nápisem:

„Sakra, sakra!“ naletěl na takový starý trik!
Musel zmizet. Jenže zmiňované ocelové dveře se začaly spouštět! Tím ho Shi dokonale zmátl. Utíkal jen tak nazdařbůh.
Myšlenky se ovšem rozutekly k té zprávě. Mysli, co by udělal bratr, kdyby chtěl někoho zabít opravdu dost nechutným způsobem?
Za druhé, analyzuj prostředí, pamatuj si! Bludiště…
Za třetí, vycházej ze zkušeností, které ses naučil.
Nepodceňovat svého bratra. Ví, o každém tvém kroku. Kamery! Vzpomeň si, co ukazovaly…
Bludiště… jisté ocelové dveře… jsi mrtvý.
Nikam nepospíchej! Jistě, že mě to nenapadlo! Časový limit! Čas! Časový údaj na kameře! Kolik to bylo? Mysli!
Pět vteřin? Deset? Celých patnáct minut!
Měl jen patnáct minut, aby našel východ z tohohle bludiště, které se brzy stane minulostí!

Shi se královsky bavil, jakou nachystal pastičku na svého bratra, kterého nenáviděl, už od dob dětství.
Přestože byl Shi starší, celá pozornost se upírala na Naruta. Naruto udělal tohle, Naruto udělal tamto.
Po dosažení patnácti let se Nagato vydal na dráhu zločinu. Zde si mohl vybíjet svoji frustraci.
Nebylo dne, kdy někoho nezabil. Prostě proto, aby se uklidnil. Mohl tak zabíjet svého bratra „denně“ a pokaždé měl jistotu, že se najde někdo, kdo zaplatí životem.
Během těchto let zemřeli rodiče. Několik let poté se měl Naruto stát Hokagem a nebyl by to Shi, kdyby mu trochu „neosladil“ život. Pro Nagata to byl dobrý vtip, pro Naruta a celou Konohu noční můra. Ano, to on rozšířil mor mezi vesničany. Bylo to tak děsivě jednoduché, až se rozplýval blahem.
Ovšem počítal s tím, že Naruto zemře. Nestalo se tak. Naopak stal se jeho rivalem v boji. Jako kdysi.
Teď se usmíval. Jeho bratrovi děsivě utíkal čas.

00:09:23:88
00:09:22:88

Setiny sekundy ubíhaly tak rychle, že tvořily osmičky.
Přízraku už nezbývalo moc času. Alespoň, už věděl, jak se v tomhle bludišti vyznat. Zbývala jen jedna věc.
Najít východ!
Když už to vypadalo, že ho má, nacházel se ve slepé uličce. Jistě, mohl použít Rasengan, bylo by to praktičtější a rychlejší cesta. Proto ji zkusil. Brzy zjistil, že tohle nikam nevede.
Volná cesta vždy byla slepá ulička. Vytvořil několik klonů, aby mu s tím „blouděním“ pomohly.
Tímto krokem ztratil drahocenné vteřiny. Kdyby viděl display, ukazoval by tento časový údaj:

00:04:12:88
00:04:11:88

Díky tomu Přízrak zjistil, že tahle základna je něčím zvláštní. Prostorově byla obrovská. Nevěděl sice proč. Nehodlal to zjišťovat. Musel, co nejrychleji vypadnout.
Klony mu výrazně pomohly.
Ocitl se náhle ve zmáné uličce. Už věděl, kde je. Zrušil klony. Vydal se tam, kam ho nohy nesly.

00:00:01:88
00:00:00:00

Bludiště v tu ráno ozářil jasný oranžový odstín smrti.

Čím déle měl laptop aktivní spolu s tím od Temari tím bylo větší riziko, že je někdo najde.
„Je to bezpečné?“ strachovala se Temari.
„Jistě, mám to pojištěné přes šest zakódovaných serverů,“ tím ovšem Temari zcela neuklidnil. Nechal kopírování, ať si dělá svoje. Šel si pro své další kafe, když v tom se v místnosti objevil Shi!
„Tenzooooo!“ zakřičela Temari. „Máme malér!“
Yamato se přihnal. Neměl čas zkontrolovat kopírování. Vypojil laptop z elektřiny. Tím zmizel i Shi!
„Hologram, ale jistě, už ví, kde jsme. Musíme zmizet! Hned!“ během balení Tenzou vysvětloval. „Asi si na to pořídil pojistku, která v případě otevření, kopírování nebo čehokoliv jiného spustí alarm a upozorní majitele. Něco jako kunai boha Hromu, co vlastnil Yondaime.“
Yamato instruoval Temari, co má vzít a co naopak tady nechat. Do deseti minut měli hotovo.
„Zbývá poslední část,“ posmutněl Yamato. Měl to tu rád, byl to druhý domov. Musel ho kompletně zničit. Aktivoval svůj Mokuton. Hodil na dřevo výbušné lístky a nechal je odpálit.
Yamatův druhý domov už neexistoval.
Teď bylo na nich, jak rychle odsud zmizí.

Loutko-rapa už poslouchala Sasoriho na slovo, dokonce se zdálo, že byla ráda za takového pána.
Do téhle situace se objevila naše trojka, co se vrátila se srazu daimyo.
„Zdravím, jak se vede ostatním?“ zajímal se Sanado, který byl ze srdce rád, že tohle má za sebou.
„Tak Itachi a Soijiro jsou na tvých přednáškách, Yamato zas něco kutí, Temari má svoje, Naruto šel na obhlídku, jakéhosi místa, které objevil. A vy?“ Kabuto byl velmi stručný.
„U nás? Vše dopadlo výborně. Naruto už není v bingo knize, ani další naši. Daimyo si nás nepamatují a díky Sasori. Bez tebe by to neklaplo, měl si vidět, jak někteří jen zírali na tvoji práci,“ obrátil svoji pozornost na Loutkáře.
„Já věděl, že se druhá dávka bude hodit,“ prohodil ledabyle Loutkář.
„A co já? Byla to taky snad moje práce, ne?“ ozval se pobouřeně Kabuto.
„Promiň, tak na vaši práci, stačí?“
„Pro tentokrát to beru,“ řekl už méně uraženě Doktor.
„Co to je?“ zeptal se Haku ohledně loutko-rapy.
„To je náš nový přírůstek do rodiny. Dalo by se říct věčná náhrada za Hoshi,“ vysvětlil.
„Jo ták. Něco nového?“ Yahiko se jen tak optal. Odpověď dostal následovným vrtěním hlav v negativným smyslu.

Jako by toho nebylo málo do jejich společného „domu“ se doslova vervali Yamato a Temari.
Zbytek základny se k nim nahrnuli otázkou: „Co se vám stalo?“
„Shi, zjistil o mém ukrytu, musel jsem ho eliminovat. Nejsem si jist, dali nás někdo z jeho lidí nesledoval,“ sdělil Tenzou.
„Sakra, to chceš říct, že máme malér?“ Yahiko z toho nebyl zrovna nadšen. Nikdo z nich.
„Nebojte, kdyby vás i přesto sledovali, nemají šanci tohle najít,“ vložil se do toho Sanado, Loutkář jen kýval na souhlas. „Máme dokonalé krytí. Okolí se pravidelně napouští halucinogenní látkou. Jen pár jistých lidí se tohle nedotkne. Aneb mám vás všechny pojištěné,“ mrkl na ně Sanado.
„Látku jsem vynalezl, ještě v době, kdy jsem s tímhle začínal.“ Taktéž mrkl Sasori.

„… děkuji vám za dnešní pozornost, do příště si nastudujte, jak chemické látky působí na člověka.“ Zakončila Sakura.
Celá hala zůstala prázdná, až na jednoho člověka.
„Mohu zeptat, proč pořád nutíte Soijira, aby odpovídal?“
„Chci, aby se učil. Je to od mého přítele skoro syn. Já jsem v podstatě jeho strýček,“ zdůvodnil Itachi.
„Chápu.“
„Je také načase, abys poznala, kdo jsem já. Doopravdy,“ Itachi si sundal masku. Počkal, až se šok v Sakuře ustálí.
Sakura tohle prostě odmítala přijmout! Vždyť on je přece mrtvý!
„Těší mě, Sakuro, já jsem Uchiha Itachi.“