Přízrak je Stín? Setkání šlechty – díl 22.

O týden později

Sanado, tedy spíše daimyo Yoshiwara Iemitsu, dostal pozvání na základě jeho vystoupení na scénu z důvodu jeho osobních. Pozvání přišlo od ostatních daimyo všech Skrytých vesnic, aby probrali další postupy a popřípadě obnovili smlouvy.
„Spoléháme na vás. Pořádně jim zatopte, my se zatím vrhneme na svoje věci,“ řekl Naruto.
„Vím, buďte na sebe opatrní!“ radil Sanado. Haku a Yahiko jen souhlasně přikyvovali.
„Ještě jedna věc.“ Na chvíli je Naruto pozdržel na předání čehosi, co přípomínalo malou obřadní krabici. „Rozbalit, až na místě, nebo bude zle!“ varoval je. „Na setkání pochopíš, Sanado."
„Dobře,“ mrkl zmiňovaný.

Temari, volací znak Břitva, se vrátila ke svým povinnostem jounina do Suny, kde jí byl nečekaně přiřazen nový tým.
Yamato, volací znak Tenzou, si šel užívat toho zaslouženého volna. Ovšem tajně zase přišel na vylepšení svých zbraní.
Itachi, volací znak Černý Havran, měl nařízenou dovolenou, i když potřeboval něco dělat.
Sasori, volací znak Loutkář a Kabuto, volací znak Doktor, ti oba se vrhli na průzkum všech dostupných materiálů, které se jim podařilo nashromáždit během bojů ve Dvojce a Jedničce.
Soijiro, novým volacím znakem Student, se vydal do Suny, aby tam rehabilitoval. Do toho se zapsal do kurzů medicíny a do základních kurzů ANBU.
Naproti tomu Naruto se pokusil studovat všechny možné stopy, co by vedly k jeho bratru. Zjistil to, až překvapivě snadno. Jako by Shi chtěl být objeven…
„Chceš si hrát? Proč ne? Tentokrát to budu já, kdo vyhraje!“
Sanado se spolu s Hakem, který si říkal Sagi a Yahikem, co by Tsukim, malinko pospíšili. Chtěli dokázat, že tento daimyo je dochvilný. Tady se ovšem museli zamyslet, jaké nové jména obdrží.
„Co takhle Yamamoto Koichi?“ navrhl Haku.
„Obyčejné na mého prvního samuraje. Chce to něco jiného.“ Přemýšlel Sanado.
„A co tohle jméno, Datamune Saki?“ přidal se Yahiko.
„To zní dobře, tím ses jím stal!“ rozhodl se „daimyo“.
„Už to taky mám! Yoshimune Aoi!“ vyhrkl ze sebe Haku.
„Pěkné jméno, fajn. Vyřízeno.“
Další postup se poněkud zpomalil, cesta byla přecpaná jinými feudály.
„Co se to tam, u všech všudy, děje?“ zahřímal Yahiko.
„Ále nic, jen jeden rolník zacpal celou cestu a nechce nás pustit. Prý mu máme pomoci s jeho povozem,“ houkl na ně kdosi s odpovědí.
„Nikam nechoďte, musíme vypadat, že jsme jedni z nich.“ Klidnil je jejich „pán“.
„Víme.“
O krátkou chvíli později se kolona pohnula. Teprve teď spatřili, co se stalo. Ubohý rolník byl zabit katanou, jeho povoz s tažnými zvířaty byl nešetrně odstraněn z cesty. „Tady to máš. To tvoje nevměšování se!“ podotkl Haku.
„Jak si myslíš, že mi je? Kvůli úspěchu, musíme být, co nejchladnější. Možná tím, později zachráníme několik životů navíc. Naučil jsem se to v rámci mého působení v medicíně. Mysli na to!“
„Budu. Vím, jaké trápení si zažil při tom moru.“ Vžil se do jeho postavení Yahiko, následně i Haku. Zbytek cesty, už nepromluvili ani slovo. Nebylo třeba.

Během Narutovi pouti za informacemi se setkal se smečkou Hoshi. Šťastné shledání. Hoshi byla radostí bez sebe.
„Taky tě rád vidím. Koukám, že se máš skvěle.“ Hoshi jen slastně zavírala oči, když jí Naruto hladil mezi ušima. „Mohu jít na chvíli s vámi?“
Smečka Hoshi dovolila, aby Naruto s nimi na čas cestoval. Tím se dostal na velice zvláštní místo, jako by rapy chtěly, aby ho našel a s něčím jim pomohl. Přišlo mu nějaké povědomé.

Místem setkání se nestalo žádné ze známých míst, spíše to bylo utajované místo, kde se odehrávaly ty „horší, ne-li rozhodující“ setkání. Zřejmě tím chtěli zmást všechny Skryté vesnice. Pravděpodobně ukázka toho, jak moc jsou daimyo silní a mocní. Nepotřebovali nějaké vlezlé ninji, kteří by do toho jakkoli zasahovali. Nemuseli všechno vědět. Jejich malé tajemství.
Po příchodu byli daimyo a jejich doprovod oddělen. Daimyo prohledání, kvůli skrytým zbraním a samurajové zbaveni svých dvou výsostných katan. „Sakimu“ a „Aoimu“ to zdá se nijak nevadilo. Měli přece taktéž svá tajemství. Jako každý zde přítomný.

Naruto to poznal jako Shiovu základnu číslo Čtyři. Poté se dovtípil, proč ho sem rapy zavedly. Byly tam jejich sestry.
„Hoshi, moc rád jsem tě zase viděl. Až vyběhnou, běžte taky, zničím to tu, jasné?“ Rapa jen zastříhala ušima na znamení pochopení.
Přízrak poznal, že základna, až na rapy, je zcela prázdná. Zvěřinec nebylo tak těžké najít. Spatřil jak rapy pobíhají sem a tam. Šelmy se podivně uklidnily, čekaly na záchranu.
„Ok, nejste mí nepřátelé.“ Nechal rapy, ať nasají jeho pach poznamenaný jinými rapami. Pak velice pomalu otevřel výběh. Nebyl vůbec nervózní. Věděl svoje.
Správný přístup, odér jiných rap způsobily jejich nezájem. Chtěly jen ven za svými sestrami.
„To bychom měli. Teď malý průzkum.“
K jeho smůle zde nenašel ani kousek užitečných informací. Byť hledal sebelépe, či sebe usilovněji. Bylo to marné…

Sanadův trénink v etiketě se vyplácel. Kdo by si byl, kdy pomyslel, že prachobyčejný medik bude jednou daimyo, i když falešným.
Celý úvod se točil okolo Sanada, nový člen jejich bratrstva. Samozřejmě, než ho pozvali, velice důkladně si proklepli všechno o něm. Dokonce svolali poradu. Odsouhlasili ho, na misce vah rozhodl jeho majetkový stav.
„Ne, moje předešlá existence spočívala v úkrytech a díky mým samurajům, také zvětšování mého majetku.“ Sanadovi se dělalo špatně z toho chování. Musel to ustát. Byl přece daimyo!
„Chápeme. Na dnešním směnu jsme se rozhodli zvýšit odměnu na jisté podvratné živly. Pijí nám, už dost dlouho naši trpělivost, naše majetky a hlavně zásoby jídla!“ rozčílil se obézní daimyo. Jeho jedinou starostí bylo jídlo.
„Souhlasím, Shi a Přízrak jsou jen otravné mouchy. Moje výzvědná síť, zjistila, tedy potvrdila naši domněnku. Přízrak a Stín jsou jeden a týž člověk. Mám jeden velice dobrý zdroj,“ vytasil se stařec, co sotva držel své staré kosti zpříma.
„Já vám to říkal!“ ozval se jeden z té mladší generace. Ovšem podvodník mu viselo na docela hezkém čele. Nebýt toho zlého úsměvu, byl by to i hezký muž.
„Klid pánové!“ ujal se slova Sanado. „mám taky pár informací a jasný důkaz toho, že Přízrak, Stín, či jaksi říká je po smrti!“ V sále to zašumělo.

„Dobře, Sanado!“ radoval se Yahiko.
„Neraduj se předčasně. Sotva to začalo,“ zchladil ho Haku. Oba dva byli jediní diváci. Jako ninjům, jim nedělalo problém se sem dostat. Stráže tu nebyli. Celé místo chránilo přirozené prostředí.
Zbytkům doprovodů bylo jedno, co provádí. Hlavně, když neotravují.
Skvělá pozice. Lépe by jim to vycházet nemohlo. Pověstné vratké štěstí bylo na jejich straně. Konečně!

„Lžeš!“ obvinil ho ten šíleně obézní daimyo, co se sotva dokázal posadit do důstojné pozice.
„Ne, říkal jsem, že mám důkaz.“ Sanado nemohl být přesvědčivější.
„Ukaž nám ho!“ dožadoval se postarší šlechtic, který z těch všech vypadal na věrného spojence. Také jím byl. Dalo se mu věřit.
„Než vám ho ukážu, požaduji, aby cena za jeho hlavu byla zrušena i jeho osoba ze seznamu. K čemu nám bude mrtvola? Tudíž mám výhradní právo na odměnu, nebo jako sponzor nemám nárok?“ zdržovací taktika zabrala.
„Samozřejmě, po zvážení tvého důkazu budou jeho informace smazány. Nikdo nebude vědět, že nějaký Přízrak žil. Spokojen? A odpověď na tvoji druhou otázku. Máš nárok jen v případě splnění první podmínky. Pak ovšem získané peníze musíš rozdělit mezi zbylé ze seznamu. Tak to chodí. Pokud se ti to nelíbí, tvoje chyba.“ Vyjasnil situaci stařec.
„Dobře. Důkaz mám u svých samurajů. Mohu si pro to zajít?“ Sanado vskutku hrál o čas. Už věděl, co mu to Naruto dal. Pro sebe se usmál.
Zbytek sněmu jen souhlasili. Za dalších deset minut se vrátil Sanado s menší zabalenou krabicí. Osazenstvem to zašumělo. Tohle tu ještě nebylo, aby spatřili na vlastní oči hlavu někoho ze seznamu.
Ukikaze Sanado, alias daimyo Yoshiwara Iemitsu, položil předmět doprostřed místnosti.
„Kdo se chce podívat jako první?“ první se ozval po Sanadovi nejmladší člen. Byl tak netrpělivý, až látku roztrhl. Nadzvedl víko a v ní se skvěla Narutova hlava…