Ponožky v sandálech 010, Tati
"Můžete si zabalit všechny věci slečno, dnes vás pustíme domů." oznámil Akyu doktor, když ji zkontroloval v rámci dopoledni vizity. Akyu rychlostí blesku vylétla z postele a dál už se doktorem nezabývala, místo toho se začala přehrabovat ve svých věcech. Neměla jich tu příliš mnoho, akorát nějaké hygienické potřeby a oblečení. To málo si naházela do titěrné tašky a když konečně doktor, který se zájmem sledoval její divadlo, odešel, převlékla se z noční košilky do normálního denního oděvu a čekala, dokud si pro ni nepřijde sestřička.
Asi po půl hodině, kdy se nic nedělo, se ozvalo tiché a ostýchavé zaklepání.
"Dál." řekla Akyu stroze a už si chystala tašku do ruky, aby mohla vyběhnout z pokoje jako vítr, ale sestřička to nebyla. Do pokoje k jejímu překvapení vstoupil Jiraiya ruku v ruce s dámou, která byla podle všeho Tsunade. Akyu si ji pamatovala z toho dne, kdy navštívila její obchůdek a s Jiraiyou ji načapala.
Akyu se rozpačitě posadila na posteli a přeměřovala si je oba pohledem. První k prolomení ticha se měl Jiraiya.
"Ahoj Akyu." zazubil se na ni, aby odlehčil situaci a poškrábal se na hlavě. Akyu jenom kývla na pozdrav a čekala, co po ní vlastně tihle dva budou chtít. Očividně byla maličko naštvaná, že Zvrhlík vcera utekl a nechal ji tam na pospas vlezlé a otravné sestřičce.
"Slyšel jsem, že tě dnes pustí." nahodil.
"Jo, co nevidět pro mě někdo přijde. Co potřebuješ?" opáčila maličko ostřejším tónem a začala si hrát pramínky svých dlouhých černých vlasů, což byl její zlozvyk.
"No... Ehm..." dostával ze sebe jenom těžko Jiraiya a pohledem hledal pomoc u Tsunade. Ta to nakonec nevydržela, přistoupila k posteli Akyu a natáhla pravačku směrem k ní.
"Těší mě, jsem Tsunade." řekla a usmála se na Akyu, která jí trošku šokovaně rukou potřásla.
"Já vím kdo jste, taky mě těší." opáčila značně přívětivěji a hlavou Tsunade naznačila, aby pokračovala.
"Myslíme si," začala a záměrně použila množné číslo, aby z toho Jiraiya nevyvázl s čistým štítem, "že by bylo nejlepší, kdyby si Jiraiya nechal udělat testy otcovství. Všichni bychom alespoň věděli, jak na tom vlastně jsme." řekla sebevědomě a rázně tak, aby to znělo jako z úst správné Hokage. Akyu sklopila oči a jemně přikývla.
"Taky jsem o tom trochu přemýšlela a zdá se mi to jako celkem užitečná věc." řekla nakonec a vyhrabala se z postele, protože se znovu ozvalo klepání a po něm do pokoje vtrhla sestra.
"Tak slečno, můžete domů." obdařila Akyu úsměvem a mávnutím všechny vyprovodila z pokoje, aby ho mohla připravit pro dalšího pacienta.
Když tříčlenná skupinka vyšla ven na čerstvý vzduch, Akyu se celá šťastná zatočila a začala si prospěvovat nějakou písničku.
"Fumikomu ze akuseru kakehiki wa nai sa só dajo." strčila si ruce do kapes a šla hodný kus před Tsunade a Jiraiyou.
"Joru o nukeru." zněl její sametový hlas celou ulicí a lidé se za ní zvědavě otáčeli.
"Nedžikomu sa saigo ni sašihiki zero sa só dajo." Jiraiya se udiveně zašklebil a stiskl Tsunade ruku. Vypadali jako šťastná rodina, ale teprve se uvidí, jak na tom doopravdy jsou.
"Akyu, dávej si pozor na miminko!" zakřičel za ní Zvrhlík, protože černovláska se začala opět točit. Netrvalo dlouho, obešli celou nemocnici a dostali se k osudným modrým dveřím. Jiraiya se začal potit.
"Musíme tam?" zašeptal a nad tou myslenkou zavrávoral. Kdyby ho Tsunade nedržela za ruku, rozplácl by se na zemi.
"Ale zlato, snad se nebojíš." políbila ho blondýna na tvář a dotáhla ho až dovnitř, kde se sama ujala slova, ostatně jako vždycky. Jiraiya ještě chtěl protestovat, ale věděl že by mu to nebylo ani trochu platné.
"Dobrý den," začala Tsunade a počkala, až se doktorka douklání a bude ji plně vnímat.
"Jsme tu kvůli testům otcovství." řekla stručně a obdařila ji úsměvem.
"A kdepak máte to malé?" zeptala se doktorka udiveně, ale potom její pohled skončil na Akyu.
"Jo, uvažujete správně. Já jsem to malé." zasmála se černovláska a posadila se na židličku před doktorčin stůl. Doktorka se raději na nic nevyptávala a rovnou sáhla pro dvě vatové tyčinky.
"Tak pojďte tatínku první." pokynula Jiraiyovi, který se schovával za Tsunade. Docela neochotně se posadil na druhou židli vedle Akyu a vyhrnul si rukáv v očekávání dlouhé jehly.
"Ale jemně a opatrně." zaúpěl a Tsunade se pro jistotu otočila, aby tady při pohledu na krev neskolabovala.
"Ale pane, testy nebolí. Z dutiny ústní se akorát vezmou vaše sliny, které potom porovnáme se slinami tady slečny a tím to hasne. Žádné odebírání krve, nebojte se." vysvětlila mu doktorka a Jiraiya si celý šťastný otřel pot z čela.
"Tak to se mi ulevilo." zasmál se, otevřel pusu a vyplázl na doktorku jazyk. Když odebrala DNA jak Zvrhlíkovi, tak Akyu, odnesla je dozadu do laboratoře a potom se vrátila.
"Počkejte tu chviličku, doktoři stejně nemají co na práci, takže to bude hned." obeznámila je se situací a potom se posadila za stůl a pokračovala v papírování.
Jiraiya si začal nervózně okusovat nehty a Akyu začala zpívat nějakou další písničku, aby zůstala klidná. Akorát Tsunade zůstala stát na místě jako solný sloup a trpělivě vyčkávala.
S tím, že to bude trvat snad jenom chviličku, neměla doktorka vůbec pravdu. Asi až po hodině a půl se vynořil zezadu nějaký laborant a přešel až k nim. Všichni bleskurychle vyskočili ze židliček a očekávali výsledek.
"Jop, tady starý je otcem tady mladé. Vaše DNA se shoduje, gratuluju a teď můžete jít." vecpal chlap Jiraiyovi průkazný papír do ruky, otočil se na patě a odešel. Jiraiya zůstal stát jako přimražený, protože si uvědomil, co všechno prováděl v posteli s vlastní dcerou! Akyu mu ale z nějakých nevysvětlitelných důvodů skočila kolem krku a pevně ho objala. Na otce čekala celý život a potom, když ji potká zásadní změna jejího života a ona se přistěhuje sem, ho najde!
Tsunade se ještě naklonila k doktorce, která stále papírovala a jemně si odkašlala, aby na sebe upozornila.
"Můžu ještě něco?" zeptala se nejistě.
"Akyu čeká dítě a já se obávám, aby nebylo tady Jiraiyovo, protože je to vcelku dost možné." řekla tlumeným hlasem. Doktorka si oba dva zavolala k sobě, čímž je vyrušila z horlivého objímání, a pokynula jim, aby se znovu posadili.
"Čekáš miminko."
"Jak to víte?" opáčila nevěřícně Akyu a pohladila si svoje břicho.
"Řekl mi to čáp." rozesmála se doktorka a potom kývla směrem k Tsunade, která stála opodál.
"Abych zjistila, jestli jste otcem také dítěte vaší dcery, musím vědět, kdy jste spolu spali poprvé a také naposledy." obdařila je upřeným pohledem. Slova se ujala Akyu.
"Spala jsem s ním jenom jednou! Asi před dvěma týdny..." zahloubala ve své mysli dívka a potom přikývla.
"Určitě. Před dvěma týdny."
"V tom případě není možné, aby byl pan Jiraiya otcem také vašeho dítěte. Těhotenství se dá bezpečně potvrdit až po dvou měsících a tady to jsou jenom dva týdny." ujistila je doktorka. Tsunade, Akyu i Jiraiyovi se rozzářily obličeje štěstím a všichni se odebrali ven.
"Takže, jak to teď bude?" zeptal se nejistě Jiraiya obou svých holek a obě je chytil kolem pasu.
"Budu bydlet s váma, abych vám překážela v užívání a budeme šťastná rodina." řekla Akyu s nadějí v hlase. Rodinu potřebovala, dlouho byla pouhý sirotek.
"Ty chceš?" zeptal se nejistě Jiraiya, protože si nebyl jistý, jestli je Akyu přijme za rodiče. Ale na druhou stranu už nebyla žádné dítě, byla dospělá i když byla sama.
"Ano, chci. Tati."
Poslední díl? Poslední díl! Měla jsem tuhle sérii ráda, někoho víc a jiného míň, ale pořád všechny. Je mi líto, že už to skončilo, ale zase na druhou stranu něco končí a něco jiného začíná. A právě teď začíná moje řada jednorázovek, které se mi poslední dobou píšou čím dál tím líp. Snad už to nebude takové to psycho, ale spíše něco hezčího s dobrým koncem
Mise3S: Až na to, že Jiraiya spal se svou dcerou, si z toho hezky a kulantně vybruslila odůvodněním, že nebude vlastním otcem a zároveň dědečkem. Což by bylo hoooodně zajímavý.
Povídka to nebyla špatná, ale něco mi tam pořád chybělo a chybí. Vůbec nejsem schopná říct co. Četla se moc dobře, vše se v rámci povídky vysvětlilo, ovšem byla jsem ráda za Tsunade, že konečně byla s Jiraiyou a další dcerou.
I přes ty občasné chyby (děláme je všichni) a v některých místech nudnějších pasáží považuju tvoji povídku za tu lepší a kvalitní. Jsem ráda, že jsem si přečetla. Plusové body za Tsunade a Jiraiyu.
Btw, nemilé rejpnutí na konec. Já vím, jsem mrcha, už jsem jako Tall (achjo) Neměla potom výprasku, co dostala od Shira potratit? Přeci jen první trimestr je nejkritičtější fáze těhotenství.
„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska
Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:
2. Yuki Kaze-san (ta, která jí s tím pomáhá)
3. Shaman-werewolf-sama
4. ivy
5. Neal-X
6. Eros 3in1
7. Kairi.Ratten
8. Shadow-dono
9. Elys
10. M-san
11. MadYoko
12. Buuublinka
13. akai
14. Liss Ryuzaki
15. Enkidu
16. Barbara_Uchiha
17. Sayge
18. June
19. Vurhor
20. uchiha777
21. limetka
22. adabo
23. Nikirin-chan
24. Otaku-chan
25. SuZuKi_ShiHouiN™
26. lacca
27. luccca
28. Ookami-Kyuu
29. Alexx-sama
30. Neko_Hachi
31. Aryen-nyan
32. SASUKE5478
33. cibo91
34. Ayame-Senpai
35. Blue-misty
pro vlastní bezpečnost uvádíme pouze přezdívky a místo fotografií různé obrázky, ovšem ani ty nevedou k naší identitě…
…pokud patříte k nám žákům a následovníkům a odmítáte vše Kirovské můžete se přihlásit, jistě, že pod svou přezdívkou, aby vás Kira nemohl zabít, u mě, nebo TsuchiKim
A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva, kterou vyhrajeme.
Dočteno.
Pocity? Smíšené.
Tvůj styl psaní? Oslovil mě, to ano. Píšeš plynule a až se odnaučíš neustále používat jména postav tam, kde to není zapotřebí, což plynulost trochu narušuje a místo toho se uchýlíš více k zájmenům, pak bude tvoje psaní hladké jako hedvábí a člověk to přečte jedním dechem. (Jistý pokrok už jsem u tebe zaznamenala )
Obsah? Ten se mi bohužel nelíbil. Ale z toho nezoufej, ono tohle je prostě o vkusu Pokaždé, když jsem četla nějakou kapitolovku, tak jsem po přečtení posledního dílu uvažovala, že kdyby to byl film, jestli bych se dodívala nebo ne. Tvůj příběh bych bohužel vypnula někde kolem čtvrtého dílu.
Závěrem ještě dodám, že si od tebe zase jednou něco přečtu, protože myslím, že jednou tu svou neobyčejnou povídku opravdu napíšeš, i když tato to pro mě ještě nebyla
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
Skvělý konec i když škoda, že to nemá pokračování...
To je pravda, ale bohužel je to tak... Děkuju ti
Hoshiko, přemýšlela jsem nad tím že bych ti sem napsala něco trošku delšího, jak už jsem ti psala k jedné tvojí jednorázovce. A právě teď jdu na to Nejdřív ti budu chtít něco napsat k Ponožkám Vím kolik sis s tím dala práce, vím že jsi tenhle příběh žila společně s Jiraiyou a Akyu a taky vím že pro tebe bylo hodně těžké se s touhle sérií rozloučit. Proto jsi tenhle poslední díl tolik oddalovala, abys ho nemusela posílat ke schválení a nemusela sérii skončit. Jsem ale nakonec ráda že už je konec, protože v nejlepším se má přece vždycky přestat, jak sama říkáš A tohle bylo nejlepší, ty jsi nejlepší! A teď se pomalu dostávám k té druhé části, k části o tobě. Chtěla bych ti říct, že jsi pořád moje sestra. A i když to je teď mezi náma takové všelijaké, mám tě pořád ráda. Jsi pro mě neskutečně důležitá, jsi moje opora a můj vzor. Nebýt tebe tak bych nikdy nebyla taková jaká jsem teď. A i když někdy nejsem zrovna příjemná, mám tě pořád ráda, ty moje spisovatelko!
Všechno jsme si už řekly, takže sem ti napíšu snad jenom jedno velké DĚKUJI!
Škoda že konec to jo, ale jinak to byla vážně úžasná povídka a těším se na tvou další
Děkuju ti
Co ti musím napsat je, že do posledního písmene to bylo úžasné! Taky je mi líto že už to končí a taky že už si od tebe dlouho nic nepřečtu, protože jednorázovky nečtu Ale jak tak nad tím přemýšlím, myslím že sem tam bych se na nějakou tvou podívat mohl, protože by mi tvoje psaní určitě hrozně chybělo...
Slibovala jsi ale další sérii, můžu se zeptat, jak jsi na tom? Už máš alespoň z části děj? Já vím že bych tě do toho neměl nutit, ale hrozně se na ni těším, takže to chci urychlit Ale na druhou stranu jestli se ti nechce, určitě se nepřekonávej kvůli mě, protože kdybys psala na sílu, ztratilo by to svoje kouzlo
A ještě bych se rád zeptal, jak to vidíš s tím seznamem, o kterém tě tu někdo přesvědčoval. Hodilo by se to už teď, protože až se tvoje tvorba rozroste, bude to těžké dát do kupy a taky nějak přijatelně naformátovat, věř mi že to znám Doufám že si od tebe zase brzy něco přečtu
Moc ti děkuju za každý tvůj komentář a za každé tvoje hodnocení, ale hlavně za to, že jsi se na tuhle povídku nevykašlal a dočetl ji až do konce. Toho si opravdu vážím
Jinak, sérii plánuju, ale zatím to skončilo opravdu u toho plánování. Začíná se mi v hlavě rýsovat děj a někdy po Vánocích bych ráda začala psát. Ale musím tě upozornit, že jednotlivé díly sem začnu přidávat, až budu mít napsanou komplet celou sérii až do konce, aby to nedopadlo tak, že kdyby to nikdo nečetl, abych se na to jednoduše nevykašlala a nesmazala to odtud nedokončené. Protože každý příběh si zaslouží být dokončený, ne?
Ach ano, ten seznam povídek... skoro bych na to zapomněla Podle toho vašeho zájmu bych si ho asi měla vážně pořídit, ale jsem prostě velmi líný člověk, jinak řečeno leňor a navíc toho pořád ještě není tolik, takže by v tom seznamu bylo maličko prázdno. Takže sotva přibudou nějaké ty jednorázovky a až se konečně přemluvím, určitě si ho založím, slibuju. Možná že k těm Vánocům, nebo k dalšímu roku?
KONEC???? Neeee prosím!! Tohle je dokonalá povídka. Je jediná u který čekám na další díly. Chjo samozřejmě 5*
Miluji, tedy jsem. Samota není.
Bohužel ano, konec. Ale myslím si, že není potřeba kolem toho dělat takový humbuk, vždyť prostě každá povídka jednou skončí. Ať už je to Lilyina Nana,nebo krátká desetidílová povídečka, jako byla tahle Jinak ti samozřejmě moc děkuju Anee-chan, jsem ráda, že se ti to líbilo
Konec, konec.. Konec téhle krásné, jemné povídky. Měla jsem ji ráda, někdy si ji zase ráda přečtu, každopádně se těším na tvoje další výtvory, protože tvoje psaní mám moc a moc ráda.
Tenhle dílek byl krásnej, rodinná idylka. A vidím, že Jiraiya stejně jako já nesnáší odběry krve. ) Ojojo, tohle byla úžasná sériovka.. Ale krásnej konec. Lepší to být snad ani nemohlo. Děkuju ti za tuhle povídku.
Přátelé jsou jako brambory, když je sníte, tak zemřou...
Ne všichni, kdo bloudí, jsou ztraceni.
Hloupost a pýcha na jednom dřevě rostou..
To já ti moc děkuju za podporu a za tvoje komentáře a pochvaly, které mě vždycky popohnaly k tomu, abych napsala další díl Zní to ohraně, ale prostě je to tak. Jsi úžasná osůbka Hitomi