Death Note 06...Že by to vážně fungovalo?

UPOZORNĚNÍ K PŘÍBĚHU:
Kdo jste neviděl anime Death Note, asi se v tom nebudete moc orientovat...-_-"
(jo, budu to psát všude xD)
-----------------------------------------------------
"SASUKEEE! CO TO DĚLÁŠ?!" zaječela neznámá ženština, kterou svým pádem z nebes zjevně povalil na zem, "VYLILS MI MOJE POSLEDNÍ, SVÁTEČNÍ SAKÉ!" a poté ho přetáhla pěstí po hlavě tak mocně, až počal pomalu upadat do bezvědomí. Ještě než ale úplně přestal vnímat svět, zaslechl další ženský hlas, jak říká: "Tohle není Uchiha Sasuke, víte, Tsunade-sama?"

Zatímco se dva návštěvníci potýkali s prvotními problémy po příchodu, kdesi jinde, v Akaúkrytu, v malé místnosti, v koutku, krčila postavička v Akaplášti a třásla se tak, až se mu blond vlásky cuchaly a culíček se rozplétal.
"Tobi nekecal," mumlal si pro sebe jako smyslů zbavený, "Tobi nekecal, Tobi nekecal..."
Z mumlání ho vyrušilo až zaklepání na dveře. Trhl sebou tak mocně, až zbytek culíčku skutečně skončil v nenávratnu a zanechal po sobě jen stopu v podobě gumičky, ležící několik metrů od umělce, jehož blond kadeře teď překrývaly jeho obličej.
"Deidaro?" zaznělo zpoza dveří, "jsi tam?"
Blonďatý vyskočil na nohy a vyletěl ze dveří, Kisamemu přímo do náruče.
"Zachraň mě, zachraň mě před tím!" ječel a chudák modrý nechápal, co se to tu děje.
"Klid," zkusil to, "nic ti přeci neublíží. Navíc mám pro tebe jen zprávu o misi," dodal, jako by tím snad měl něco zachránit.
"Mise?" obrátil na něj Deidara šílený pohled plný děsu, "...s Tobim?"
"A s kým jiným?" nechápal Kisame.
"Tak to nikdy!" vřískla blondýna a zamkla se znovu ve svém pokoji.

"Ryuuk-sama," zeptal se v tu chvíli v jiném pokoji skrček Shinigamiho, pokojně si vychutnávajícího další jablko, "jak jste myslel to s tou smrtí?"
A tak se Ryuuk už po x-té pokusil to tomu malému troubovi vysvětlit. A zdálo se, že Tobi to konečně chápe. Sále ale ještě nevěřícně vrtěl hlavou.
"Nemožné," mumlal si pod maskou.
"Tak to vyzkoušej, ne?" navrhl prostě zjev, "zkus to na tom muži, kterého máte zabít, Kenta Makyou se jmenuje."
"Hai, Ryuuk-sama!" zatleskal Tobík ručičkama a přiskočil k zápisníku.
"Ke-n-ta Ma-ky-you," slabikoval si jednotlivá slova, jak je skládal vedle sebe na stránky bloku, "infarkt. Přijde přímo k nám na centrálu a tam umře. Dnes, 15:55 hodin... Takhle?" ukázal hotovou práci bohu smrti.
"Přesně," kývl Ryuuk hlavou a zakousl se spokojeně do jablka.

"Já s ním nikam nejdu!" ječel Deidara, kterého teď drželi ve vstupní hale, svázaného, a čekali, až se skrček dostaví, "on má s sebou nějakýho ducha nebo co!"
Blonďatý umělec sebou šil, kopal, kousal a vůbec se choval jako smyslů zbavený. Už se s ním tu takhle prali dobrou půlhodinu.
"Zdá se, že to od Tobiho chytnul," konstatoval Itachi, pohodlně usazený opodál a dál to divadýlko sledoval.
"Deidara-senpai?" přicupital konečně i sám Tobi, což vyvolalo jen další hysterický záchvat bláznivé blondýny, "stalo se něco?"
"Ty ses stal!" vykřikl Dei, "ty a nikdo jiný!"
Tobík se tvářil nechápavě, dokud mu tedy Ryuuk něco nezašeptal do ouška.
"Vy jste se lekl tamtoho?" zeptal se prostě, "to nebojte, to je nové jutsu!" dušoval se, klečíc na kolenou před Deidarou, "nechtěl jsem vás vyděsit!"
A tak se Deidara zase vrátil k normálu, Tobi zchytal pár facek a zdálo se, že život půjde poklidně dál.

Po chvíli se ti dva začali dokonce chystat na onu misi. Tobi moc nevěřil tomu, co mu předtím Zjev-sama napovídal, ačkoliv se kvůli tomu dokonce dotkl té děsivé černé knížečky. Ale i tak čas od času našpicoval ouška i očka, aby snad nepřehlédl blížícího se Kenta.
"Akatsuki!" ozvalo se najednou ode dveří, "Já, Kento Makyou jsem vás přišel potrestat za vaše řádění!"
Vysoký, černovlasý muž stál u vchodu do sídla a tvářil se vítězoslavně, nohy rozkročené a ruce v bok.
"Ušetřil nám čas, un!" řekl spokojeně Deidara a začal si připravovat menší bombu, zatímco Tobík přistoupil přímo k tomu muži.
"Kento-san?" zeptal se.
"Samozřejmě!" vypjal příchozí hrdě hruď.
Chvíli na sebe zírali.
"Tak v tom případě se Tobi omlouvá," zamumlal skrček, když se po pohledu na hodinky ujistil, že je skutečně 15:55.
Sice naoko dělal, že je úplně v klidu, ale byl hrozně nervózní. Bál se, že Zjev-sama kecal, že si tohle všechno skutečně vymyslel, a Death Note-sama ho pouze praštil do hlavy, jelikož nebyl dostatečně hodný kluk. Obavy se ale ukázaly jako plané, jelikož tvář příchozího se náhle stáhla v křeči a on padl k zemi, mrtev. Nejen Tobi, ale i Deidara, na ten výjev zírali notnou chvíli, než se zmohli na slovo.
"Mrtvej," konstatoval prostě blonďák, "mise splněna, un!"

Yagami Raito otevřel dveře od pokoje, kde se nacházel, a které za sebou předtím ten brýlatý ve spěchu zabouchl. Ocitl se tak v temné chodbě, která kdoví kde končila. Ale on se přeci nebál. On, Kira, bůh nového, lepšího světa, se rozhodně, určitě, naprosto jasně nebál něčeho, jako je dlouhá temná chodba v neznámém sídle, kde na něj může kdovíco číhat. Rozhodně bude kráčet pomalu, v klidu...
"Co to bylo?" nadskočil, když náhle za sebou zaslechl nějaký zvuk.
"Klid, nepanikař," mumlal si sám pro sebe a snažil se jít stále stejně rychle... až se nakonec rozběhl takovým tempem, jako by prchal před jistou smrtí. A také, že možná prchal!
V hlavě se mu zrodila děsivá myšlenka, že toto je snad trest za to, jak si hrál na trestající spravedlnost, že snad i na něj se zaměřil nějaký bůh, odstraňující vrahy a zabijáky, že snad v tom všem přehlédl, jaké dobro on, bůh nového světa, pro ostatní koná. Ta myšlenka ho donutila běžet ještě rychleji až na konec chodby...
...kde narazil do těžkých dubových dveří a sesul se k zemi v bezvědomí.

Tobi seděl ve svém pokoji a nevěřícně poulil očko na drobný černý předmět ve svých rukou. V hlavě se mu stále dokola odehrávaly události dnešního života. Venku pršelo a blesky, křižující oblohu, dodávaly celé scéně na dramatičnosti.
"Funguje to," mumlal si pod vousy, "ono to vážně funguje!"
Toho dne se Tobimu v hlavě zrodila věc, kterou tam nikdy dříve neměl. Touha po moci. Touha po nadvládě nad tímto světem. Touha být víc, mnohem víc, než potrhlé lízátko. Touha pomstít se všem, co na hodného kluka Tobiho byli zlí.
"Tobi už dál nebude hodný kluk," zvedl se ze země, zápisník v ruce jako nejcennější věc, "Tobi bude ode dneška hodně, hodně zlý."
Zasmál se. Ten smích zněl tak odlišně od všeho, co skrček kdy z úst vypustil a zdálo se, jako by se se změnou toho smíchu měnil i sám Tobiátor.
"Ode dneška Tobi není Tobi," řekl vítězoslavně a s patřičnou dramatičností strhl lízátkoidní masku ze své tváře a odhodil ji na zem, kde skončila rozbitá na několik kusů.
"Ode dneška Tobi bude..." odmlčel se, vymýšlejíc děsivě znějící jméno.
"...Madara."
Ryuuk to vše jen se zájmem sledoval. A na jeho tváři se rýsoval úsměv, který už ale nedokázal Tobiho vyděsit, jako se to stalo před pár dny.