Sasukeho píseň - Kapitola 3

Tajemný muž, nová mise?

Už jsme byli skoro v Kori, což bylo přístavní město nedaleko zemi Blesku. Ovšem museli jsme přeplout kousek moře, abychom se tam dostali, neboť kapitán Yamato nechtěl jít přímo vedle Zvučné. Bylo poledne a já konečně spatřil brány Kori. Nebylo to nějak velkolepé město. Brány obklopovali hraniční vojáci, hlídající cizince. Jenže co jim řekneme my? Celé město leželo v úrodné trávě, všechno voňelo podzimní vůní a zem hřálo slunce, jenž nám viselo vysoko nad hlavou.
Když jsme přišli blíže k bráně (nebyla tak velká jako v Konoze, byla tak akorát pro člověka), spatřili jsme železné klepadlo připevněné k dřevěné bráně. Yamato ho vzal do ruky a třikrát hlasitě zabouchal na dveře. Z druhé strany se ozvalo: "Kdo je?"
"Návštěvníci z Konohy," odpověděl mu Yamato. Slyšeli jsme cinkání klíčů a bouchání jimi o zámek. Potom se dveře otevřeli do kořán a ten samí muž se zase ptal:
"Důvod návštěvi?" Yamato se dlouho rozmýšlel.
"Jsme tu kvůli důležité misi, kterou nám svěřil někdo z vašeho města," odpověděl mu lhostejně. "A když nás teď omluvíte..." dodal a vecpal se mezi stráže. Byly jsme nejspíš na nějaké hlavní cestě, protože vše, jako by se jí vyhýbalo. Dokonce i domy. Na ulici proudilo hodně lidí. Ve vzduchu začal proudit slaný mořský vzduch a slunce už tolik také nehřálo.
"Myslím, že bychom si měli někam sednout," řekl po dlouhé době Yamato.
"Jasně! Dáme si rámen!" vykřikl Naruto a běžel napřed dívajíc se do každého obchůdku na který narazil. Usmál jsem se a pokračoval v cestě. Asi po čtvrt hodně jsme našli v celku pěknou restauraci podávající rámen, což byl také Narutův hlavní důvod, proč odmítal všechny ostatní restaurace.
Přišel jakýsi pán s černým knírkem, bílým hábitem a rukama založenýma za zády. Na očích měl nasazené kulaté brýle a šedivé vlasy mu lítali po vlasech sem a tam.
"Ehm... dáme si...," začal Yamato.
"Já nejsem číšník," opravil ho neznámí muž. "Mám na vás prosbu." Klekl si na kolena a uklonil se Yamatovi-sensei.
"Prosím vstaňte a přisedněte si," vyzval jsem ho.
"Děkuji, mladý muži."
"Hej, hej! Když tohle není číšník, tak kde je? Já mám celkem hlad," ozval se Naruto.
"Naruto klídek, klídek, před chvílí si jedl, ne? Nebo jsi tak - nenažraný?" zeptal jsem se ho pobaveně.
"Ty bastarde!" křikl Naruto a začal skřípět zuby.
"Chceš si to rozdat?!" opětoval jsem mu.
"Kdykoli!"
"Pche."
"Hmm," a odvrátili jsme se od sebe.
"To je otrava," ozval se Shikamaru.
"Nechte toho oba dva," řekla Sakura. "Tady... ehm..."
"Isoro. Mé jméno je Soyokaze Isoro," doplnil jí pán.
"... se nás chce na něco zeptat, a my ho vyslechneme."
Do oken začal bubnovat déšť. Mraky schovali slunce a pomalu se začalo stmívat. Vypadalo to, že bude bouře. Takže Isoro-san na nás má prosbu. Znamená to snad, že po nás chce misi? Ale to nepřipadá v úvahu, vzhledem k naší nynější misi, přemýšlel jsem. Akorát bychom tu s ním ztráceli čas.
"Tak povídejte Isoro-san," vyzval ho Yamato.
"Totiž, odkud bych začal... Měl jsem bratra. Jmenoval se Yama. Byly jsme oba z rybářské rodiny, a jako dospělí muži jsme pokračovali v rodinné tradici. Každý den jsme chodívali za město a do sítí jsme chytávali spoustu ryb. Rodiče bydleli kousek ode mě, takže jsem za nimi často chodil. Můj otec dostal jakousi nemoc a umíral. Staral jsem se o něj spolu s matkou. Ovšem Yama bydlel až na konci města a za otcem neměl možnost jít. Ale i tak za ním chodil často. Byl to dobrý muž."
"Byl?" zeptal jsem se.
"Jednou, když jsme byli na lovu ryb - prostě zmizel. Viděl - viděl jsem to na vlastní oči," řekl a vysmrkal se do špinavého kapesníku, který vzal bůhví odkud.
"Jak to - zmizel?"
"Prostě zmizel. Nevím jak to. Nevím proč a nevím kdo to udělal. Otec pár dní na to zemřel. Zůstal jsem už jen já a maminka. Je to už asi patnáct let, ale přesto - " na chvíli se odmlčel a s očima plnýma slz dořekl: "není nějaká šance že ještě žije?! Prosím vás. Prosím vás na kolenou. Pomozte mi ho najít. Můj - bratr - najít - mi ho pomozte. Prosím," prosil a zdálo se, že už nedá správně větu dohromady.
"To je tak dojemný!" řekl Naruto a po tváři mu proudili slzy.
"Jste velký muž, pane," přidal jsem se k němu s očima plných slz.
"Hmm. Dobrá, pomůžeme vám," řekl Yamato a Naruto a já jsme přikyvovali. "Ale berte v úvahu i možnost, že nejspíš zemřel. Budeme tu týden, takže jestli ho nenajdeme do té doby, jdeme dál, dobrá?"
Isoro se zase vysmrkal do špinavého kapesníku a řekl: "Děkuji. Děkuji vám."