Sasukeho píseň - Kapitola 2

Čas

"Shigei! Proč?!" zeptal se mě.
"Abych světu přinesl mír," odpověděl jsem prostě. "Jsi stejný jako my. Tak proč to odmítáš? Jestli něco nepodnikneš... zemřeš. Najdi v sobě sílu a poraž svého Warua!"
"Já - jsem... NINJA! Nikdy se nestanu tím čím jsi ty. Zesílím, a porazím Warua. Sám. Nepotřebuji vaši pomoc."
"Pak jsi pro nás hrozbou. Hlupáku. Nic nechápeš," řekl jsem a vytáhl meč, který se ihned po doteku rozzářil až do ruda. "Nestojíš ani za to, abych použil Warua. Mizufuuin. Kai," uvolnil jsem vodní pečeť a drasticky tak zvýšil svou chakru.
Naruto použil svůj sennin mód a vyrazil kupředu. Já vyběhl také a rozsekl Narutovi hruď. Vrátil jsem se na své původní místo a zatáhl meč. Díky mé rychlosti se mu muselo zdát, že jsem se ani nehnul. Dokonce i padá pomalu. Je tak pomalý... Nic nechápe... A proto musí zemřít.
"Ne!" vykřikl někdo v dálce.
"Sasuke!" odpověděl mu Naruto.
"Sasuke?" zeptal jsem se a usmál se. "Výborně. Tak to bys mohl pomoci svému... příteli."
"Naruto!" vydral ze sebe Sasuke a přiběhl ke svému druhu. "Ty blázne! Chceš se nechat zabít? Zvlášť když zrovna Sakura bojuje s Karaem."
"Jak je na tom?" zeptal se Naruto.
"Vyhrává," odpověděl mu Sasuke.
"Dobře."
"Přestaňte tlachat, dámy," okřikl jsem je. "Pokračujeme, Naruto. Nebo si snad skončil po první ráně? Myslím, že se v tobě šéf Kara šeredně zmýlil. To budu muset zabít nejprve tvého poskoka," vyskočil jsem a rychlým krokem vyrazil. Mou rychlost nikdo nepřekoná... Vytáhl jsem čepel a byl jsem připraven znovu seknout jenže... Zaslechl jsem dusot nohou, náraz čepele o čepel a pocítil ostrou bolest v obličeji. Mou tvář zalévala krev.
"To já jsem tvůj protivník," řekl neznámí a já pohlédl na jeho úsměv. Úsměv jsem mu oplatil a zeptal se: "Kyuubi? Heh...," zase se spoléháš na náhody?
"To není Kyuubi. Není to ani plášť ocasé lišky," opravil mě Naruto.
"Co tím myslíš?"
"Ovládl jsem Kyuubiho. Toto je Kyuubi Mod." Kyuubi Mod? Nemožný. Nemůže být silnější než já. Já dosáhl na hranici nemožného. Tohle... Uklidni se. Není silnější než já. A přece, ještě mi zbývají dvě pečetě. A nakonec taky Warua.
"Dobře. V tom případě. Tsuchifuujin, Hifuujin, KAI!" vykřikl jsem a rozchechtal se šíleným smíchem. Neporazí mě.
"Tohle si ještě neviděl, že ne, Naruto! Hehe! Toto je má třetí pečeť! Ohnivá pečeť!" Vyrazil jsem kupředu neuvěřitelnou rychlostí. "Katon: Housenka no jutsu!" A vypálil jsem ohnivé koule.

Všichni jsme se vrátili do tábořiště abychom byli na ráno odpočatí. Za pár hodin začalo slunce pařit a zvířata v lese začala vylézat. A i my jsme vylézali ze svých stanů celý neodpočatí a nerudní. "Tak týme, pokračujeme do Zvučné!" řekl Yamato a já, Naruto, Sakura, Sai a Shikamaru jsme vyrazili.