Čistá krev 05 - Mise a plány Akatsuki

Chiyo rychle vyběhla z nemocnice. Zahloubaná do svých myšlenek. Neměla strach, že Shizune zjistí, co udělala nebo co je zač. Její techniky byly stoprocentní, takže i technika zapomnění musela zabrat. Utíkala směrem domů a přemýšlela o tom, jak ze sebe shodit podezření, že je jiná. Nakonec na nic nepřišla. Bude se prostě jen chovat normálně. Byla tak zamyšlená, že si nevšimla, že jí někdo sleduje.
Ten někdo byl schovaný v lese, který lemoval cestu k Chiyinému domu. Měl červené vlasy a černý plášť s červenými mraky. Akatsuki. Byl to Sasori. Když uviděl, že Chiyo vešla do domu, potichu se tam vkradl taky. Věděl, kde má pokoj. V Suně, když ještě nepatřil do Akatsuki, si často s Chiyo povídal o jejím domově. Šel nahoru po schodech a když uslyšel zavření dveří, šel k nim. Počkal asi pět sekund a potom zprudka otevřel.
Hned, když ho Chiyo spatřila, v jejím výrazu se mísilo překvapení s naštváním a troškou radosti. Sasori vešel dovnitř a za sebou zavřel. Překvapilo ho, že Chiyo nic neřekla zatím.
„Fájn, vykecej se. Já tě stejně nebudu poslouchat. Do Akatsuki se prostě nepřidám! Myslím, že jsem to řekla jasně.“ řekla klidně Chiyo. Vypadalo to, že už je ji úplně jedno, co Sasori řekne. Nic ji nemohlo už ovlivnit. Už nic ji nemohlo donutit odejít ze svého domova. Ne když je tu Naruto. Sasori si sedl vedle ní na postel. Usmál se na ní.
„Nepřišel jsem tě přesvědčovat, ať se přidáš do Akatsuki, přišel jsem tě varovat. Riskuješ. Konoha nesmí zjistit, že v sobě máš Rokubi. Víš, jinak by jsi byla hlídaná. Nesmí se dozvědět ani o tom prstenu, který v sobě ukrývá tajemství nejsilnějších genjutsu, rozumíš. Nenechám tě riskovat. Nechci, aby se ti něco stalo a už vůbec tě nikdy nechci už vidět smutnou.“ řekl Sasori rozhodným hlasem a vrhl na ní pohled, který nedovoloval připomínky. Chiyo se letmě usmála.
„Nejsem hloupá. Vím, že jsem udělala chybu, ale chtěla jsem být v týmu, do kterého mě chtěli dát. Neměj strach. Budu opatrná. Už nikdy nedopustím to, co se stalo v Suně.“ odpověděla mu Chiyo. Sasori se usmál.
„Chiyo…Víš…Musím ti něco říct…Už dlouho ti chci říct, že tě…..“ Sasori to ani nedořekl, protože najednou se dole otevřely dveře.
„Chiyo? Tady jáááá, Narutooo!“ křičel Chiyo velmi známý hlas, Narutův hlas. Tak optimistický. Chiyo dala Sasorimu prst na pusu. A nahla se k němu.
„Dík za upozornění. Teď odejdi a už se nikdy nevracej. Skončila jsem s tebou i s ostatními z Akatsuki. Neničte mi život, který jsem si vždycky přála mít.“ řekla a chystala se jít dolů za Narutem.
„Nezapomeň ještě na jednu věc. Vím, že se k nám přidáš. Nezapomínej na tu věštbu.“ šeptl Sasori a vyskočil oknem. Chiyo zamrazilo. Na věštbu nikdy nezapomene. Nebyla hezká.
°Chiyo ležela na písku v poušti. Zraněná. Z velké rány na břichu se valila krev a ne a ne přestat téct. Sasori ležel u ní a snažil se jí vyléčit. Nešlo to, rána pořád krvácela. Tekly mu slzy a Chiyo už jen otupěle přijímala všechnu tu bolest, která ustupovala a dávala ji jistotu brzké smrti.
„No ták, Tees-sama. Prosím. Zachraňte ji. Je ještě mladá. Nesmí zemřít. Moc vás prosím. Udělám cokoliv!“ prosil v slzách Sasori dospělou ženu, stojící nad zakrváceným tělem Chiyo. Žena jménem Tees se usmála.
„Uzdravím ji. Vrátím ji zpátky život. Ale prvně potřebuju, ať Chiyo slyší, co se stane, pokud ji dám šanci žít dál, i když má umřít.“ řekla Tees a Sasori přikývl. „Mám tu pro tebe věštbu. Věděla jsem, že při této misi můžeš zemřít, že budeš na pokraji smrti. Musím ti dát na výběr. Tvá smrt je něco jako vykoupení, smilování. Protože tebe čeká život plný bolesti a nošení těžkého břemene, které můžeš unést jenom ty. Čeká tě život uvržený do samoty a temnoty. Život těžký pro takové dítě, jako jsi ty. Tak krutý a přesto mocný. Budeš mít moc, kterou tento svět ještě neviděl, ale bude to za velkou oběť. Za štěstí. Budeš trpět a svíjet se v bolestech, které budou trápit tvou duši a srdce. Budeš mezi nejhoršíma z nejhorších. Přidáš se na stranu zla, abys potlačila city, abys to vypla. Abys necítila vinu. Není jiná záchrana než smrt. Nebo než člověk s čistou krví, který tě může zachránit. Ale toho se ani nesnaž hledat. Osud ti ho přivede sám, pokud bude chtít. Tak co? Jak se rozhoduješ? Mít život plný bolesti nebo zemřít a zažít milost? Tvá budoucnost záleží na tvé odpovědi.“ dopověděla Tees. Chiyo chvíli přemýšlela. Život temnoty, osamocení a bolesti? Nebo žádný život? Chce žít, osud se přece dá změnit.
„Nevěřím na osud nebo na věštby. Chci žít. Pokud něco z toho, co říkáš je pravda, ponesu to břemeno, ale na špatnou stranu se nedám. Nikdy. Stanu se nejmocnější osobou na tomto světě, ale neobětuju své štěstí. Všechno dopadne dobře, když má člověk čisté srdce a věří.“ řekla Chiyo potichu a s posledním dechem. Tees se na ní podívala a byla překvapená. Takové dítě s takovým osudem a pořád věří, že se dá něco změnit. Usmála se.
„Kéž by to, dítě, kéž by. Ale osud je dán a já ho mohla vidět. Všechno jde tak, jak bylo sepsáno před miliony lety, drahá Chiyo.“ šeptla a začala svou životní energii vkládat do Chiyo. Ta se ještě usmála.
„Neboj, Tess-sama. Já můj osud změním. Všechno se dá změnit, všechno jde udělat jinou cestou. A já budu žít ve jménu míru. Pokud se stanu nejmocnější osobou na světě, všem přikážu mír. Potom už nebudou třeba války.“ usmívala se Chiyo. Tees se překvapeně koukala na to dítě, které před chvíli bylo skoro mrtvé, ale teď ožívalo díky její životní energii. Tees se rozhodla, ta Tees, která nikdy nevěřila na zvrácení jejích proroctví, ta, která věřila všem jejím věštbám, ta, která nikdy nehodlala nic změnit na tom, co jí bylo řečeno, že se musí stát. Rozhodla se věřit, věřit dítěti, které mělo zatím nést ten nejhorší osud, co kdy ji byl ukázán. Věřit dítěti, které mělo tak silná slova a říkalo je s nezměřitelnou rozhodností. Dítěti, které se rozhodlo, že nebude mít osud, který ji byl dán, ale bude mít ten, který si ona sama vybere. Tees opouštěl život, který rostl v onom dítěti. Její poslední slova patřila Chiyo.
„Dávám do tebe svou naději v budoucnost. Byla mi ukázána zkáza, kterou ty přivedeš, pokud budeš žít. Věřím, že to tak nedopadne a ty to změníš. Budoucnost je v tvých rukou, Chiyo. Nikdy nezapomeň, že já, Prorokyně Tees, ti věřím celým svým srdcem.“ A potom naposledy vydechla. Chiyo vstala, plná života a se slzami objala bezvládné tělo Tees, osoby, díky které žije. Sasori byl rád. Chiyo žila a to bylo pro něj nejdůležitější. Vzal tělo Tees a spolu s Chiyo se vraceli do Suny.°
Chiyo se rozesmutněla, když ji v hlavě běžela tahle vzpomínka. Tees byla super. Měla jí ráda. Vůbec ji netížila její věštba. Věděla, že jí dokáže změnit. Věřila v to. Rozhodla se, že bude hledat člověka s čistou krví, i když přesně nevěděla, jak to poznat.
„Chiyo? Jsi doma?“ křičel Naruto zespodu. Chiyo se jakoby probrala a šla dolů. Rychle seběhla schody a skočila Narutovi kolem krku.
„ÁÁÁ, Chiyo, jsem rád, že jsi doma. Co by jsi řekla na to, že bych ti dneska večer já ukázal všechna souhvězdí, co znám. Když tě tím očaroval Sasuke, proč né já.“ usmál se Naruto. Chiyo ho políbila na líčko.
„Naruto, ty jsi mě očaroval už jen tím, jaký jsi. Jsi vyjímečný.“ řekla Chiyo a Naruto ji zvedl. Pak se políbili už na rty.
Udělali si toasty na večeři, vytáhli deku a lehli si ven. Už byla tma a hvězdy svítili na nebi jako drahokamy. Měsíc byl jako ten největší z nich. Oba dva leželi a Naruto Chiyo ukazoval souhvězdí. Dobře se bavili. I když zezačátku se jí zastesklo po Sasukem a po té době, kdy bylo všechno v pořádku. Kdy měla rodinu. Ale potom ji Naruto rozesmál. Už věděla, proč si vybrala jeho. Protože on byl skvělý. Uměl vždy zvednout náladu. I když o něm moc nevěděla, tak věděla jedno. To, že ona a Naruto se k sobě perfektně hodí. I díky démonům.
Nakonec večer se Narutovi domů nechtělo a tak Chiyo dovolila, aby spal u ní. Někdy kolem půlnoci šli dovnitř a usli v objetí na Chiyine posteli.
Ráno jak snídali spolu venku, protože zase bylo tak krásné ráno, se objevil nějaký ANBU u Chiyiné branky do zahrady. Chiyo kývla, že může vstoupit. Přišel přímo k nim.
„Hokage-sama si vás přeje oba mít do hodiny u sebe v kanceláři.“ sdělil ANBU monotónně a zmizel. Naruto se usmál.
„Jooo! Třeba dostaneme misi. Jooo misééé!!!!“ křičel Naruto štěstím. Nad tím se musela Chiyo usmát. Je tak fajn. Pořád se usmívá.
Potom po snídani se oba vydali na cestu k sídlu Hokage. Vešli dovnitř a tam už stála Sakura i Sai. Tsunade se usmála.
„Tak, vítám vás tady, Naruto a Chiyo. Jak to jen děláte, že přijdete vždycky spolu.“ Zasmála se Tsunade. Dnes měla asi dobrou náladu. Chiyo i Naruto zářili štěstím.
„Znáš to, babčo Tsunade, když se do někoho zamiluješ, chceš s tou osobou být co nejčastěji.“ Usmál se Naruto. Chiyo se taky usmála a chytla Naruta za ruku. Nemuseli si to říkat, prostě to bylo jasné, chodí spolu. Všichni se na ty dva s úžasem podívali. Hlavně Sakura.
„Naruto?! Cože?! Myslela jsem si, že zrovna ty si nikdy nikoho nenajdeš.“ Zasmála se Tsunade. „Ale přistupme k tomu, proč jsem vás tu zavolala. Na hranicích Zemi ohně jsme zaregistrovali Orochimarovu aktivitu. Budete něco jako výzkumný tým a ihned se tam vydáte. Bude vás navádět Neji, který už bude čekat u brány, protože se z toho místa vrací. Co nejdříve buďte u brány a můžete se vydat na cestu. Ale varuji vás, žádné zákroky. Všechno mi budete hlásit a já potom rozhodnu, jak to bude dál.“ rozkázala Tsunade a všichni kývli na souhlas. Jen Chiyo se zasekla.
„Chiyo? Rozumíš zadání mise?“ zeptala se Tsunade, protože si všimla toho, že tam jen tak stála. Chiyo se na ní nechápavě podívala.
„Pokud vím, tak Orochimaru má v moci Sasukeho. Myslím, že my jsme měli Orochimara zastavit a Sasukeho dovést zpět do Konohy. Nemyslíte, Tsunade-sama?“ zeptala se Chiyo, Naruto nadšeně kýval hlavou na souhlas a Tsunade hodila přísný pohled na Chiyo.
„Orochimara nedokáže zastavit kdekdo. Potřebujeme na něj plán, chytrý plán. Nedokázali jsme ho zastavit já s Jirayou, což se samo o sobě znamení, že vy to nedokážete.“ řekla Tsunade a nostalgicky koukala z okna. Chiyo se ale usmála.
„Možná by jste nám měla více důvěřovat. Ale rozkaz je rozkaz.“ odpověděla Chiyo sebevědomě. Tsunade hned pochopila, že Chiyo se jejími příkazy moc řídit nehodlá. Tušila, že pokud uvidí příležitost, využije ji.
„Doufám, že ve tvém zájmu, Chiyo, nemáš nic v plánu. Můžete jít. Jen ty, Saii, počkej tu chvíli.“ řekla nakonec ještě Tsunade a tým 7, kromě Saie, se vydal na cestu k bráně. Když se zavřely dveře kanceláře, Tsunade spustila.
„Saii, vím, že jsi z Root a proto jsem vybrala tebe. Budeš pozorovat Chiyo. Pokud udělá něco podezřelého, nějakou podezřelou techniku, musíš si zapamatovat, co při tom dělala. A kdyby náhodou chtěla porušit mé rozkazy a chtěla napadnout Orochimara, ihned mi dáš vědět, jasné?!“ křikla Tsunade a Sai kývl.
„Hai, Hokage-sama!“ křikl na souhlas a odešel za ostatníma.
Chiyo nějak v hloubi duše věděla, že na ní Tsunade něco chystá. To ale nevěděla, že není jediná. Akatsuki taky začali jednat, když se dozvěděli, že tým 7 má misi.

°°°Akatsuki sídlo°°°

U dveří z jednoho velkého temného domu stáli čtyři osoby. Všichni na sobě měli Akatsuki plášť. Černý s červenými mraky. Jeden, který stál naproti těm třem, Pein, který je nám už dobře známý, něco říkal.
„Tak, Itachi, Sasori a Kimiko, tato mise nedovoluje selhání. Zkoušeli jsme to po dobrém, nešlo to, zkoušeli jsme to také po zlém, ale to nevyšlo. Tentokrát ji unese ať to stojí co to stojí. A nic jiného mě nezajímá.“ říkal drsným hlasem, který nedovoloval odmluvy Pein. Všichni tři stojící naproti němu, kývli na souhlas.
„Tak běžte.“
“HAI!“ křikli a zmizeli. Pein se otočil a šel směrem do jeho pracovny. Tak teď, teď už prostě musí Chiyo dostat. A bude mít pod sebou tu nejmocnější z nejmocnějších. Přemýšlel, že by ji nechal žít s Bijuu a přišel by na něco jiného, jak tam vložit chakru z Rokubi. Musel ale ještě hodně přemýšlet a tak se odebral do své pracovny.

°°°Konoha°°°

Před branou se sešlo pět osob. Ještě dětí. Ten nejstraší, kterému bylo 16, Neji, udával příkazy, v jakém postavení půjdou. Vepředu bude on a za ním ve dvojicích Sai a Sakura a vzadu Naruto a Chiyo. Postavili se jak mají a vyšli.
„Neji-senpai, jak dlouho asi bude trvat, než se dostaneme do místa, kde se má nacházet Orochimaru?“ zeptala se Chiyo. Nejiho překvapilo její oslovení. Chiyo se mu strašně líbila. Ještě nevěděl, že chodí s Narutem. Otočil se dozadu a usmál se.
„Jsem jen Neji, Chiyo. A bude to trvat zhruba půl dne cesty v tomhle tempu. K večeru tam můžeme být.“ řekl Neji. Chiyo se usmála a potom pokračovali dál. Chvíli si povídali, chvíli jen tak šli a jednou měli i půlhodinovou přestávku. Cesta ubíhala rychle a schylovalo se k večeru. Každou chvílí by měli být na místě. Najednou Neji zastavil a ostatní taky.
„Jsou tu nějaké pasti. Zdá se, že Orochimaru je hodně důkladný v tom, aby ho nikdo nenašel a když už, tak ať to nepřežije.“ zasmál se Neji nejistě a aktivoval Byakugan. Viděl je, všechny ty pasti. Pomalu přes ně přelézal a hledal nějaké místo, kde by mohli přejít všichni. Nakonec jej našel. Malé místo, ale přece jen se tam vleze člověk.
„Hej, všichni, poslouchejte. Vidíte tenhle tunel? Někde z druhé strany musí být taky nějaký otvor. Vejděte do něj a dostanete se tady. Já tu počkám a budu hlídat. Běžte.“ všichni poslechli a vydali se hledat vchod do tunelu. Po chvíli hledání jej našel Sai. Všichni se vydali dovnitř a po chvíle cesty se opravdu ocitli na druhé straně u Nejiho.
„Výborně, jsme tu všichni. Teď by to chtělo rychle najít nějaký vchod dovnitř, ať můžeme potvrdit Orochimarovu přítomnost.“ radoval se Neji.
„Promiň, Neji, že přerušuju tvoji radost, ale nemyslím si, že by Orochimaru byl tak neopatrný a ten tunel nějak nezajistil. Jsem si jistá, že ví, že tu jsme.“ řekla Chiyo. Neji se na ní podezřívavě podíval.
„Nic tam nebylo. Opravdu nic, co bych svým Byakuganem mohl spatřit. Nic co vy naznačovalo pasti. A jak víš, že Orochimaru není neopatrný.“ zeptal se. Chiyo se začala potichu smát.
„Víš, Neji, Sasuke není jediný, kterého Orochimaru k sobě zval. Rozdíl je v tom, že on pozvání přijal, já ne. Taky jsem měla jeho prokletou pečeť, ale ta už není. Znám ho, vím moc dobře, že je chytrý, hodně chytrý.“ odpověděla. Neji se usmál a byl rád, že pozvání nepřijala.
„Fajn. Může tam něco být, dám na to, že už ho tu někdo zná. Schováme se půlka na chvíli za ty velké kameny, druhá za stromy na druhé straně budovy a budeme pozorovat nějaký pohyb. Chiyo a Sakura jdou se mnou a Naruto se Saiem budou za těmi stromy.“ rozkázal Neji. Všichni poslechli. A až teď si Chiyo všimla staré budovy, která jako by byla schovaná za iluzí. Byla to stará budova čtvercového tvaru, stavěná z kamene a pokrytá hustou vrstvou všelijakých popínavých rostlin. Střecha byla z černých cihel a vypadala už zašle. Jako celá budova. Chiyo tušila, že tohle není to pravé sídlo. Ne to na povrchu. Orochimarovo pravé doupě je dole, pod povrchem země jako všechna jeho sídla. Dole, tam kde Orochimaru dělá ty jeho nechutné pokusy.
Po chvíli, co tým 7 a Neji prošli pastí, se u tunelu objevili tři osoby. Přesně ty tři osoby, které před chvílí stáli u dveří jejich sídla a dostávali příkazy od jejich vůdce o zajmutí Chiyo. Itachi, Sasori a Kimika. Prošli rychle tunelem a nepozorovaně vklouzli do menšího kráteru vyrobeného vedle tunelu. Nikdo si ho nevšiml, až Akatsuki.
„Tam je jedna půlka jejich týmu a tam za stromy druhá.“ ukázal Itachi na místa, kde byli schovaní shinobi z Konohy, včetně Chiyo.
„Dobře. Vyčkáme. Věřím, že Orochimaru ví, že tu jsou. A věřím, že taky ví, že tu jsme my. Nic neudělá, dokud se někdo nedostane k němu do sídla. A myslím, že Konoha to za chvíli udělá. Určitě budou bojovat a bude potom o hodně jednodušší vzít Chiyo vyčerpaným shinobim než zaútočit teď, když mají plnou sílu.“ uvažoval Kimika. Sasori na něj pohlédl.
„Už vím, proč si tě Pein tak váží. Jsi tak podlý a máš dobré nápady. Vrazil bys kudlu do zad snad i nejslabší mouše jen aby ses nemusel vůbec namáhat.“ zasmál se Sasori.
„Proč se s něčím namáhat, když stačí jeden pohyb a všechno je hotovo?“ zasmál se Kimika.
Najednou uviděli pohyb. Neji, Sakura a Chiyo z jedné strany se přibližovali blíž a blíž k budově a z druhé strany totéž dělali Naruto a Sai. Začali obhlížet budovu a hledat nejsnazší cestu k infiltraci.
„Hloupé děcka. Copak neví, co je Orochimaru zač?“ pomyslel si Itachi. Doufal, že Chiyo nebude nijak zraněná. Ani Naruto. Chiyo miloval a s Narutem měl ještě osobní plány. Nakonec zřejmě Neji našel nějaký vchod, takže všichni tam za ním vklouzli. Akatsuki venku čekali na to, co se bude dít. Nastal čas plný očekávání.