Poslední...

Bitva - chaos s křikem umírajících, pach krve, potu a prach ve vzduchu...vážně je to to, co má přinášet budoucnost? Pomalu toho začínala mít dost, právě končil třetí rok neutuchajících bojů a kde je konec...v nedohlednu.
Růžovovlasá dívka měla, co dělat, aby nepadla vyčerpáním vedle nešťastníka, kterého právě ošetřovala. Zatmělo se jí před očima, za dnešní odpoledne vydala až příliš chakry a to celou tu dobu strávila ve zdravotnickém stanu v bezpečí mimo hlavní bojiště.
"Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě dívky její opodál stojící kolega.
"Ano!" kývla, musela říct ano. Teď se nesmí vzdát, musí být silná až do konce. To je jediné, co pro všechny může udělat. Raněných přibývalo, zatímco její chakry nebezpečně ubývalo. Rozhlédla se po prozatímní nemocnici. Velký vojenský stan doslova přetékal raněnými vojáky. Všechny do jednoho je obdivovala, riskovali svůj život pro mír. Ve jménu své vesnice a Aliance pěti zemí vyráželi do boje, nechtěli nechat zahltit svět tmou Akatsuki. Neobsazených lůžek nezbývalo mnoho, někteří pacienti už leželi jen na dece na zemi. Snášeli svou bolest na půli cesty za smrtí. I chvilku před nebeskou bránou zůstávali ninji. Jestli zemřou, nebudou své smrti litovat. Odešli pro dobrou věc, za mír ve své zemi. Sakura sepjala své ruce v pěst. Nenechá nikoho zbytečně umřít! Zkontrolovala zranění vojáka a s ujištěním, že udělala vše, jenž mohla, se odklonila k dalšímu. Než se však stihla plně věnovat muži s chybějící pravou rukou, do stanu vběhla dívka s dlouhými vlasy, ofinou a očima zastřenýma světle modrou barvou.
"Hinato!" oslovila ji Sakura s obavou v hlase, když dívka vysílením klesla na kolena a rukama se zapřela o zem. Prudce lapala po dechu, ve tváři měla nespočet šrámů a pravá ruka silně krvácela.
"Co se stalo?" poklekla k ní.
"Sasuke...Naruto!" zašeptala jen a omdlela. Sakura zbledla, srdce se jí splašeně rozeběhlo. Sasuke? Tady? Naruto! Prudce vzhlédla, očima těkala po stanu, ona je přece potřeba tady, nemůže se za nimi jen tak rozběhnout nebo ano? Ti dva spolu nesmí bojovat, ne teď!
"Běž, já se o ni postarám!" ubezpečila ji Shizune, když si všimla jejího výrazu ve tváři.
"Arigato," vděčně se na ni usmála s poděkováním, otočila se a rychle vyběhla ze stanu.

Zamrkala a chvíli zůstala stát, než si oči přivykly ostrému světlu. Ve zdravotnickém stanu panovalo přítmí, zatímco venku vysoko na obloze zářivě tepal rudý kotouč. Obloha byla bez jediného mráčku, tak krásný den a nedaleko zuří boj.
Rozhlédla se...kam se vydat teď? Kde je má hledat? Jejich střetu musí zabránit. Slepě se rozeběhla vpřed a dál, každá cesta má svůj cíl a ona teď musí věřit, že ta, po které se rozběhla je ta pravá!

Vyděšeně vykřikla, na pustém plácku, ještě nedáno však býval lesem s vysokými stromy, barevnými květy a svěží trávou, se zlověstně vypínal oranžový démon Kyuubi, svými ocasy vířil prach a rudým pohledem liščích očí pozoroval protivníka naproti sobě. Fialový rytíř Susanoo.
V jeho středu stál Sasuke. Mohla ho z té dálky jen hádat, neviděla detail jeho znavené tváře, nikdo jí neřekl, jak dlouho spolu tihle dva takto bojují, třeba si už pomalu sahají na své dno? Dříve nejlepší přátelé a dnes - nepřátelé všech dob.
"Naruto! Sasuke!" zakřičela Sakura a rozběhla se ještě blíž, v první chvíli ani nevěděla, čí ze jmen má zvolat dřív. Jako by záleželo na pořadí, v jakém vykřikne jejich jména. Čí život vyhasne první, na tom přeci záleží! Pokud zemře jeden, ten druhý ho bude následovat a to se nesmí stát!
Dva zápasící nepřátelé nebo přátelé? Oba najednou si všimli růžovovlasé dívky chvátající jim vstříc, copak jim může zabránit v jejich bláhovosti? Vždyť ani sama neví...V tu chvíli vypotřebovali své zásoby chakry a děsivé přeludy zmizely.
"Sakura!" křikl blonďák s obavou v hlase.
"Sakura!" od toho druhé to zaznělo tak nějak jinak, než by vlastně mělo znít. Přiběhla dostatečně blízko, aby viděla ten výraz pohrdání a po zádech ji přeběhl mráz z chladu toho oslovení.
"Přestaňte!" jakákoliv její slova se minula účinkem, neposlouchali jí, ani jeden.
S tupým a bolestným nárazem odlétla několik metrů vzad, i bez využívání svých technik byl stále Sasuke silný. Zvedla hlavu vzhůru, kousek od ní ležel blonďatý kluk, jeho život už vysel jen na malém vlásku, stala se svědkem rozhodujícího úderu. Naruto padl a už se nezvedl, tato povinnost zbyla na ní. Proč?
"Naruto!" zašeptala, opouštěli ji síly, vždyť celé odpoledne zachraňovala životy a léčila zranění vojáků, její chakra se nebezpečně blížila ke svému minimu.
"Teď to nevzdám!" natáhla ruku a zašátrala rukou v hlíně, někde tam by měl být. Konečně nahmatala, to co chtěla, pevně semkla prsty kolem rukojeti kunaie, do současného souboje se takto prostá zbraň jednoznačně nehodila, ale dotek kovu vlil do dívčiných žil elán. Nebo možná za to mohl pohled na Naruta, on by se v takovéto situaci určitě nevzdal.
"Pro koho tohle vlastně dělám?" prolétlo ji hlavou, když se namáhavě začala zvedat, ruce se jí třásly, když se zapřela na dlaních, kolena měla tak rozklepaná, že hrozilo samovolné vyskočení z kloubu, přesto se však postavila. Tolikrát chtěla přestat být pouhou přítěží, tolikrát si říkávala, že to bude právě ona, kdo se všemu postaví a nezůstane stát v koutě. Teď k tomu měla příležitost. Osud jí do cesty postavil Sasukeho.
Jen tam tak stál a vyčkával, nepravidelně dýchal námahou, ale kdyby chtěl, mohl ukončit Sakuřin život místo toho, aby pozoroval její pokus vstát a nevzdat to, anebo to měl všechno tak naplánovaný? Jeho vyčkávání se stalo krutou součástí výsměchu. Musela si přiznat, že pořád zůstal tak krásný, tmavé vlasy, černé oči a pohled - tak tvrdý plný zloby a nenávisti, touze po pomstě. Pomsta, nenávist a pořád dokola. Šílený, těžko zastavitelný kolotoč.
Tisíckrát křičíte: "Proč?" a přesto svou odpověď nedostanete. Měla v očích slzy a uvnitř sebe odhodlání tohle všechno ukončit, když zprudka vyrazila vpřed. Ani ona sama nechápala, kde se v ní vzala ta síla a rychlost. Napřáhla ruku, růžové vlasy zavlály ve větru a kunai našel svůj cíl. S ráznou silou se zakousl Sasukemu do těla a razil si cestu dál. Brečela, když ve svém útoku nepolevovala a naopak zvyšovala svoji sílu, tak přeci jen to dokázala. A Sasuke ji jen chytil za ruku s kunaiem, vyznělo to jako bezbranné gesto, mírně otřesený z toho, co se právě stalo. Neubránil se tak jednoduchému výpadu, tak moc si byl jistý, že toho nebude schopná. Přepočítal se.
Chladné ostří mu proťalo důležitý orgán, ba ten nejdůležitější - tlukoucí srdce, pumpu života každého ať je jen pouhý rolník nebo shinobi z řad nejlepších. Pravidelný tep je základem všem.
"Sakuro!" zachrčel její jméno, s vyděšením a překvapením, právě ona zastavila jeho běh po cestě ninji. Ano, přesně tak, jak řekl Itachi: "Utíkej," poslechl ho...utíkal svým životem a neohlížel se zpět, teď už je na to ale pozdě.
"Zapomeň na svou pomstu, prosím!" zašeptala mu do ucha. Podlomila se mu kolena, z rány se vyřítila krev, cítil takovou svíravou bolest. Bolest nad lítostí. Opravdu litoval. Litoval svého konce, nedosáhl přeci svého cíle. Nepomstil...
"Zapomeň na svou pomstu!" zopakovala svoje přání Sakura podruhé a na chvíli ho sevřela v náruči, než ho opatrně položila na zem.
A tak skončili dva přátelé, na své cestě ninji se stali nepřáteli, ale vzpomínky na doby Kakashiho týmu 7 budou žít dál. Ona si je tak bude pamatovat.
"Sasuke! Naruto!" krajinou se nesl její výkřik v zoufalství. Propadla v hysterický pláč, slzy se mísily s krví, když si je stírala. Měla na rukou krev dvou přátel, těch na kterých ji záleželo z jejího života nejvíc.
Ještě však nebyl konec, oba sice stáli nad propastí smrti, ale...možná by je mohla zachránit. Jako lékařský ninja věděla, že ve svém stavu už oběma nedokáže pomoci. Kdyby se jí povedlo zachránit jednoho, zaplatila by za to svým životem. Koho? Naruto? Blbec se srdcem na pravým místě a s neuvěřitelnou dovedností překvapovat lidi a dávat je dohromady. Měl svůj sen, sen stát se hokagem.
"Svůj sen si už nesplníš," chytla Naruta za ruku.
Sasuke? Milovala ho, tolik ji ranil a lámal její srdce. Ona však stále toužila po jeho uznání a teď mu vzala život. Pomalu z něho vyprchává, natáhla ruku a uchopila jeho dlaň. Otočil na ní hlavu, stále žil i se svým zraněním. Vždyť mu zasáhla srdce, jen ten nejsilnější ninja dokáže odolávat smrti v takovém stavu. Stiskla mu ruku, oplatil ji stisk, jeho oči potemněly a dlaň se stala bezvládnou.
Zavřela oči, celým tělem ji zmítaly vzlyky, znovu se stali týmem sedm. Propojila je svými dlaněmi. Usmála se, přestala vzlykat, slaná stopa smutku začala zasychat. Bude žít pro ně. Ponese odkaz těch dvou napříč svým životem. To ona zastaví kolotoč nenávisti.
"Budu žít za vás oba," stiskla pevně jejich dlaně, zatmělo se jí před očima a pak...

Zamrkala a chvíli zůstala stát, než si oči přivykly ostrému světlu. Ve zdravotnickém stanu panovalo přítmí, zatímco venku vysoko na obloze zářivě tepal rudý kotouč. Obloha byla bez jediného mráčku, tak krásný den a nedaleko zuří boj.
Rozhlédla se...kam se vydat teď? Kde je má hledat? Jejich střetu musí zabránit. Slepě se rozeběhla vpřed a dál, každá cesta má svůj cíl a ona teď musí věřit, že ta, po které se rozběhla je ta pravá!

Doběhla právě včas, aby viděla, jak se k zemi sesunula obrovská liška s mnoha ocasy, následně se změnila v blonďatého chlapce.
"Naruto!" zakřičela Sakura a natáhla ruku. Upoutala tak pozornost vítěze. Mladík s černými vlasy a rudýma očima Sharinganu se na ni podíval a zahořkle řekl: "Sakuro! Je už pozdě."
"Ne!" odporovala mu, nemůže být přeci mrtvý, odvrátila pohled, když Sasuke neurvale kopl do bezvládného těla. Naruto se takhle přeci nevzdává!
"Přestaň!"
"Proč?" otázal se a znovu se napřáhl k surovému nakopnutí, bezmyšlenkovitě mu skočila do rány, zkroutila obličej bolestí, když ji zasáhl a ona odlétla několik metrů, klouzavě se zastavila. Tentokrát se ona ptala: "Proč?"
Kam zmizel ten Sasuke hodný jejího obdivování, kde je? Chladně se zasmál: "Je zbytečné bránit ho, ten už se nepostaví. Hrdina Listové je mrtvý a za chvíli bude mrtvá i celá vesnice!"
"To ti nedovolím!" rozběhla se Sakura vstříc s útokem.
"Šannaró!" stihla jen vykřiknout, její pěst však už nedopadla. V těle ji vězela do půlky zabodnutá katana.
Sakra, vždyť ani nepostřehla, kdy se pohnul.
"Jako první ho budeš následovat ty!" sykl jí do obličeje. "Usnadním ti tvůj smutek," něžně ji setřel slzu ze tváře, dotyk jeho dlaně ji však byl odporný, dlouho po tom toužila, ale přesto ji akorát více ranil, rozerval její srdce. Pohledem říkal, že to nemyslel doopravdy.
"Nechám tě rychle zemřít!" prudkým škubnutím katanu vytáhl a nechal její tělo padnout k zemi s tichým výkřikem.
Poslední, co ve svém životě uviděla, byla jeho tvář. Tmavé vlasy a oči se sharinganem. Toho, koho milovala. Její rty však volaly naposledy jiné jméno: "Naruto!"
"Nikdo mě nezastaví!" kopl Sasuke do těla jeho bývalého přítele a pak...

Zamrkala a chvíli zůstala stát, než si oči přivykly ostrému světlu. Ve zdravotnickém stanu panovalo přítmí, zatímco venku vysoko na obloze zářivě tepal rudý kotouč. Obloha byla bez jediného mráčku, tak krásný den a nedaleko zuří boj.
Rozhlédla se...kam se vydat teď? Kde je má hledat? Jejich střetu musí zabránit. Slepě se rozeběhla vpřed a dál, každá cesta má svůj cíl a ona teď musí věřit, že ta, po které se rozběhla, je ta pravá!

S výkřikem skryla svou hlavu mezi paže chránící si alespoň zátylek, zavřela oči a čekala na úder, který ji sebere její život. Sasuke, proč? Nedokázala to! Nedokázala se změnit, stále je tou dívkou, všude překáží, stojí v pozadí a všichni ji musí bránit, nebo za vše zaplatí životem.
Bála se otevřít oči, nechtěla se na něho podívat. Další pohled na Sasukeho změněné já by nevydržela. Rozplakala se, klečela na udusané hlíně a litovala toho všeho, o co přišla, co udělala špatně, tak jako tolikrát před tím. Smrt...možná bude pro ni vysvobozením. Konečně si zaslouží jeho pozornost, bude to on, ukončí její veškeré dny. Tak ať je to rychle. Napnula se v očekávání konce.
Na rameno ji dopadla čísi dlaň, vyděšeně sebou cukla, srdce ji však bylo dál.
"Sakura-chan," slyšela oslovení svého jména, to přece není hlas Sasukeho, "je po všem, Sakura-chan!" uklidňoval ji hlas.
"N-n-naruto?!" odvážila se otevřít oči a pohlédnout na chlapce nad sebou, ne on už není ten chlapec, dávno dospěl a zesílil.
"Sasuke...,“ chtěla se ptát, ptát se, co se stalo, že je ještě naživu a jak to, že žije Naruto, když by odpřisáhla, že viděla, jak padl k zemi a už se nezvedal. Myslela si, že je mrtvý! A co Sasuke? Vždyť na ní útočil, nejdříve pomocí jutsu, vyhla se mu, zaútočil na ní katanou, klopýtla, upadla. Věděla, že by se nestíhala zvednout, proto se v očekávání útoku alespoň skrčila, ale místo něho je tu Naruto. Živý v mezích možností a co znamená to, je po všem?