Ponožky v sandálech 009, Vychutnávám si tě

"Jiraiyo?!" ozval se za ním hlas přesně v momentě, kdy odmítal další pití a chystal se zvednout. Neohrabaně se otočil přes rameno a v tu ránu ztuhl. Za Jiraiyou stála Tsunade a chystala se posadit vedle něj.
"Co se děje? Mě jsi nečekal, viď?" zamrkala na něj a roztomile se usmála. Jiraiya se konečně probral ze snění a jen tak zakroutil hlavou.
"Dvakrát Sake." oznámila ještě muži, který stál za pultem a potom se opět začala věnovat Jiraiyovi.
"Proč jsi za mnou přišla?" zeptal se na rovinu Jiraiya, protože nerad chodil kolem horké kaše a raději na člověka všechno vybalil hned, ať z toho měl jakýkoliv strach. Tsunade naklonila hlavu a upřela na něj svůj zrak.
"Sám moc dobře víš, že si musíme promluvit." řekla s nevídanou lehkostí v hlase a sáhla po jedné skleničce naplněné Sake, kterou právě barman položil před ně. Jiraiya akorát netrpělivě vyčkával, s čím Tsunade začne a Sake se zatím ani nedotkl.
"Víš, když už je teď konečně po všem, celý den jsem nad tím přemýšlela... City k jednomu člověku, ač ke zlému a se špatnými úmysly, bránily, aby city k jinému člověku vypluly na povrch. Ani nevíš, jak je příšerně těžké mít ve všem tak nejasno, jako jsem měla po celou tu dobu co jsme se znali. A teď, když už konečně vím co chci, tady jenom tak sedím jako pecka a o něčem ti tady povídám." řekla Tsunade a Jiraiya se povšiml, že se celá třese. Vůbec nechápal to, co říkala. Takhle večer, po pár sklenicích alkoholu, na něj vůbec nebylo radno mluvit, protože by to všechno vešlo jedním uchem tam a druhým zase vyšlo ven. A pokud by se snad ta informace dostala až do jeho hlavy, mozek by to nejspíš nezpracoval a stejně okamžitě vypustil.
Proto jenom tak mlčky seděl a hleděl na ni. Prohlížel si její kouzelné oči, plné rty, nos a vlasy... Zdála se mu tak kouzelná, že snad ani nemohla být pravda to, že tady vedle něj sedí. Tsunade na něj taky hleděla, ale potom pohled na malou chvíli odvrátila a zavřela oči, jakoby si ještě rozmýšlela, jestli ma udělat to, co udělat chtěla, nebo ne. Když je ale znovu otevřela, na nic už nečekala, protože by si to ještě mohla rozmyslet, a rychle a neohrabaně přitiskla svoje horké rty na ty Jiraiyovi.
Tohle nečekal. Nejdřív překvapeně vykulil oči, ale potom ji instinktivně chytil oběma rukama kolem pasu a polibky jí oplatil.
"Víš, miluji tě." řekla potom a trošku ostýchavě ho objala kolem ramen. Jiraiya si ji k sobě přivinul, ale nic neříkal. Jenom si užíval tu slastnou chvíli, o které snil celý svůj život.
"Proč nic neříkáš?" narovnala se neklidně, ale Jiraiya si ji znovu položil na svou hruď.
"Vychutnávám si tě." řekl potichu a pohladil ji po jejích dlouhých blonďatých vlasech. Tsunade si oddechla a spokojeně se pousmála. Byla šťastná, konečně jednou v životě cítila ve svém nitru štěstí.
"Půjdeme?" zeptal se a doufal, že přijme jeho nabídku. Tsunade se ani chvilku nerozmýšlela a zvedla se ze židle. Jiraiya zaplatil a chytil Tsunade kolem pasu. Ta si položila hlavu na jeho rameno a jenom se tak spokojeně procházeli tmou. Najednou ale Jiraiyovi něco došlo.
"Co se děje?" zeptala se ho šokovaně Tsunade, když ji pustil, a dala si ruce v bok. Jiraiya se poškrábal na hlavě a urovnal si myšlenky. Musel to Tsunade oznámit, protože pokud teď budou spolu, v což z celého srdce doufal, musí to vědět.
"Dneska mi Akyu pověděla, že čeká dítě." oznámil jí a Tsunade zajiskřilo v očích.
"Ona čeká dítě s tebou?" vykřikla do tmy, ale potom se uklidnila, jelikož Jiraiya okamžitě zakroutil hlavou.
"Samozřejmě že ne. Ona je s největší pravděpodobností moje dcera a já teď budu děda." řekl rychle na rovinu a zazubil se na ni aby odlehčil situaci, protože nevěděl, jak na to bude Tsunade reagovat. Tsunade se rozhlédla po okolí a došla k nejbližší lavičce, na kterou se posadila. Raději nemyslela na to, že Jiraiya spal se svoji dcerou, ale hlavou se jí hrnuly myšlenky na společnou budoucnost. Mlčky se k němu tiskla a přemýšlela. A Jiraiya taky přemýšlel.
"Pojďme domů." zažadonila ale najednou, protože už měla těch všech starostí tak akorát dost.
"Domů, k tobě nebo ke mně?"
"K tobě." řekla a vtiskla mu polibek.

"Měli bychom se za ní stavit." vyhrkla najednou Tsunade, vstala z postele a šla jim udělat něco dobrého k snídani. Teď už důkladně probraný Jiraiya se překvapeně posadil na posteli a otevřel pusu.
"A to proč?"
"Kvůli testům." odpověděla stručně a začala rozklepávat vajíčka a dávala je na pánvičku.
"Testům otcovství?" zeptal se pro jistotu a Tsunade na něj vrhla vražedný pohled.
"Samozřejmě že kvůli testům otcovství. Pěkně si otestuješ, jestli je tvoje dcera a taky jestli je tvoje i to, co má v břichu." obdařila ho úsměvem a namazala mu chléb, ze kterého ještě předtím odkrojila kůrku, kterou Jiraiya přímo nesnášel.
"Tak dobře, žádný problém." úsměv jí oplatil a znovu si lehnul. Po nějaké chvíli se k němu přidala i Tsunade se snídaní v ruce.
"Díky, zlato." políbil ji a pustil se do jídla.