Hokageho syn 4. Díl

Hinata s jejím synem putovali dlouho, ale ani jednomu z nich ti tak nepřišlo. Cosi je pohánělo kupředu, byl to snad chtíč, nebo pouhá touha spatřit nový domov? Nikdo neví… po několika náročných měsících klidné cesty se konečně přiblížili svému cíli.
,,Mami, jaká je ta Konoha?‘‘ Ptal se blonďáček s levandulovýma očima.
,,Konoha… no… je to krásné místo, kterému vládne Hokage, současným Hokagem je tvůj otec. Konoha je místo ve kterém se může stát cokoli, je to místo, kde se malá dívka dokáže zamilovat do všemi nenáviděného chlapce. Je to místo kde tentýž chlapec, dokáže překročit hranici svého malého světa a stát se hrdinou Konohy. Konoha je moc krásné místo,‘‘ usmála se Hinata na svého chlapce.
,,Mami! Mami! Podívej!‘‘ Ječel malý chlapec na svoji matku, když se mu zjevila severní brána Konohy. Oba seskočili ze stromu dolů a vešli do vesnice. Cestou potkávali známé tváře, většina lidí ji nepoznala, ale když procházeli okolo Kibi a Akamara, z ničeho nic, se na ní Akamaru vrhl a začal ji oblizovat.
,,Mami ten je krásný,‘‘ podotkl blonďáček.
,,Ano, to je. Jmenuje se Akamaru,‘‘ usmála se Hinata.
,,Promiňte mi madam, nechápu, co to do něho vjelo, normálně se takto nechová,‘‘ zastyděl se Kiba, když doběhl k Hinatě.
,,To nevadí,‘‘ pohladila Hinata Akamara po srsti a vzhlédla ke Kibovi.
,,Jste mi velmi povědomá, neznáme se odněkud?‘‘ Otázal se Kiba.
,,Ne… to asi ne,‘‘ odvětila Hinata a usmála se.
,,Já jsem Kiba a tohle je Akamaru,‘‘ řekl Kiba a usmál se na Hinatu.
,,Já jsem Hi… Sayuri a tohle je můj syn Kazuo,‘‘ usmála se a ukázala na svého syna. Kiba se k němu sklonil a pohladil ho po vlasech.
,,Páni… kde jsi přišel k těm zvláštním očím?‘‘ Otázal se Kiba s úžasem.
,,Dala mi je moje maminka a můj tatínek,‘‘ zasmál se Kazuo.
,,To jsou moc hodní. Můžeš být rád, tvůj otec je určitě úžasný člověk.‘‘ Kazuo neodpověděl, pouze kývl a usmál se.
,,Nikdy jsem vás tu neviděl, proto předpokládám, že to tu moc neznáte. Chcete, abych vás dovedl ke kanceláři Hokage?‘‘ Otázal se Kiba Hinaty. Ta jemně kývla hlavou a pokynula svému synovi, aby šel za ním. Cestou si Kazuo hrál s Akamarem a Kiba byl mile potěšen, že existuje někdo, kdo miluje psy, tak jako on. Celou cestu přemýšlel o tom, odkud by mohl Sayuri znát. Byla mu velmi povědomá.
,,Tak tady to je, kancelář Hokage. Půjdete do posledního patra a pak druhé dveře z leva,‘‘ navedl je Kiba a pak jim řekl, ať se pak u něho zastaví, že má pro Kazua překvapení.
Hinata zaklepala na dveře a společně s Kazuem vešli dovnitř.
,,Dobrý den Hokage-sama,‘‘ řekla Hinata a Kazuo jí následoval.
,,Dobrý den, co byste si přáli?‘‘ Otázal se blonďáček, který se právě otočil na židli směrem k nim.
,,No, já se jmenuji Sayuri Hyuga a tohle je můj syn Kazuo Hyuga,‘‘ řekla Hinata. Jakmile Naruto uslyšel její jméno, zbystřily se ostatní jeho smysly. Začal přemýšlet, odkud tu slečnu zná a oči jejího syna… byli mu tak povědomé, ale zaboha nemohl přijít proč.
,,Aha, chápu. Chtěli byste se stát řádnými shinoby této vesnice, nemýlím lyse?‘‘ Otázal se Naruto, i když odpověď moc dobře znal. Hinata kývla a usmála se na něho.
,,Tak dobře, tady máte papíry, které musíte vyplnit, abychom vás mohli evidovat,‘‘ řekl Naruto.
,,A bylo by dobré, kdybyste aspoň trošku znaly historii Konohy a její vztahy s ostatními vesnicemi,‘‘ podotkl Naruto.
,,To je nebojte Hokage-sama! Znám vše o dějinách Konohy, včetně toho co jste vykonal pro vesnici, ve které se jednoho dne stanu Hokagem!‘‘ Zasmál se chlapec a jeho oči se rozzářily. Hokage se usmál, přešel k malému chlapci a řekl:
,,Víš, kdysi jsem měl stejný sen a nehodlal jsem se ho vzdát i za cenu vlastního života a díky mému odhodlání jsem se dopracoval tam, kde jsem,‘‘ usmál se Naruto a natáhl s Kazuovi zaťatou pěst, ten jeho pohyb opětoval a jakmile se jejich pěsti střetli, oba se usmáli svými šibalskými úsměvy.
,,Kazuo pojď, za chvíli máme být u Kibi, tak ať na nás nečeká příliš dlouho,‘‘ řekla Hinata a otočila se ke dveřím následována Kazuem.
Když vycházela ven, Naruto ji z okna kanceláře pozoroval. Do Hinatiných vlasů foukal lehký vítr a když pak vzhlédla k obloze, Narutovi se málem zastavil tep.
,,Vypadá…jako… Hinata!‘‘ Ječel jeho vnitřní hlas.
,,Ale… to není možné, nebo je?‘‘ Dotazoval se sám sebe.
,,Musím si být stoprocentně jistý a teprve pak ji mohu oslovit ,,Hinato.‘‘ Ano musím zjistit co je zač! Za každou cenu!‘‘ Řekl si Naruto. V jeho srdci se zažehl plamen touhy.
,,Počkat! Ale jestli to byla Hinata, tak je Kazuo můj syn!‘‘ Naruto ztrácel hlavu a nevěděl co je lež a co skutečnost. Popravdě ani netušil, jestli má pravdu, nebo se mu to pouze zdá. Ale kdo ví, co je pravdou a co lží. O tom rozhodne jedině Osud! A ten nikdo nedokáže předem odhadnout…