Hokageho syn 3. Díl

O 12 let později
,,Byakugan!‘‘ Řekl blonďatý chlapec, jeho modro-pomněnkové oči, se zalili světle šedivou barvou a kolem očí se mu udělali lehce viditelné vrásky. Rozeběhl se proti figuríně, stojící na druhé straně hřiště, v Pár kroků před ní vyskočil do vzduchu, vytvořil ,,Dvě lví pěsti‘‘ a silou udeřil do figuríny. Ta se v mžiku rozlétla na milion kousků a chlapec se začal radovat.
,,Jo! Mami dokázal jsem to,‘‘ jásal blonďatý kluk a deaktivoval Byakugan, poté se rozeběhl ke svojí matce, aby ji objal.
,,Mami, dokázal jsem to!‘‘ Nepřestával jásat.
,,Výborně miláčku,‘‘ jásala tmavovláska a objala svého syna.
,,Maminko, pokud si dobře vzpomínám, něco si mi slíbila,‘‘ zářil blonďáček.
,,Ano broučku, neboj, všechno bude,‘‘ řekla trochu smutně Hinata.
,,Mami, ale ty jsi mi to slíbila!‘‘ Kazuovi oči se začali zalévat slzami.
,,Nebreč miláčku, neboj navštívíme tatínka, akorát pod jednou podmínkou…‘‘
,,Jakou mami?‘‘ Otázal se chlapec.
,,Víš… tvůj tatínek netuší, že má tak krásného a talentovaného syna a já nechci, aby se to dozvěděl. Víš tvůj otec mi kdysi moc ublížil a proto jsem odešla. Pokud nás oba miluje, pozná, že kdo jsme,‘‘ řekla Hinata a usmála se na svého syna.
,,Ano maminko, nic mu neřeknu,‘‘ usmál se Kazuo.
,,Tak a teď pojď, navštívíme Tameru a tetičku Keiko,‘‘ usmála se Hinata a šla směrem do města, následovaná svým synem.

,,Ahoj Keiko,‘‘ pozdravila Hinata.
,,Ahoj Hinatu, ahoj Kazuo. Pojďte dál, Hin dáš si kávu,‘‘
,,Jo jistě,‘‘ usmála se Hinata. Keiko byla o dvacet let starší než Hinata. Jelikož Keiko táhlo na padesát, její vlasy už začínali ztrácet svoji uhlovou barvu. Její oči byli veliké, mírně vykulené a měli barvu vlčího máku.
,,Kazuo utíkej si hrát s Tamerou,‘‘ sotva to dořekla, Kazuo jí zmizel z očí. Ona a Keiko si sedli v obýváku na pohovku a Keiko odběhla na pár minut so kuchyně, když se vrátila svírala k rukou dva šálky kávy. Jeden podala Hinatě. Hinatiny vlasy, již dosáhli úcty hodné délky, musela je nosit v copu, ale i ten jí spadal téměř po kotníky.
,,Keiko rozhodla jsem se vrátit do Konohy.‘‘ Jak mile to Hinata dořekla, Keiko upustila svůj šálek s kávou a překvapeně se na ni podívala. Nastala chvilka ticha…
,,Hin… ty nás chceš opustit?‘‘
,,Ne! To by mě ani nenapadlo… jen Kazuovi chybí otec a mě svým způsobem také chybí…‘‘ povzdychla si Hinata.
,,Já tě chápu Hin, jen jaký máš plán?‘‘
,,Plán?‘‘ Otázala se překvapeně Hinata.
,,Máš přece nějaký plán ne? Nebo jen tak nakráčíš do Konohy, padneš mu kolem krku a řekneš: Naruto to jsem já tvá Hinata a tohle je tvůj syn Kazuo. Konečně můžeme žít jako rodina,‘‘ ušklíbla se Keiko.
,,Ne to ne… hodně jsem se změnila, za těch třináct let co jsem tu, takže mě jen tak nepozná a Kazua nikdy neviděl, uznávám, že jemu dost podobný. Ale Naruto je poměrně… no… hloupý, takže mu to dojde nejdřív za dvacet let,‘‘ řekl Hinata. Keiko se usmála a pravila.
,,Ach jo Hinato, nemůžu ti přát nic jiného, než štěstí. Kdy odcházíte?‘‘
,,Dneska navečer.‘‘
,,Počkej… to chceš táhnout Kazua nevyspalého, ve tmě? To ti nemohu dovolit, vždyť nic neuvidíte!‘‘ Strachovala se Keiko.
,,Keiko, nezapomínej, že já i Kazuo máme Byakugan a Kazuo se jen tak neunaví. Je přeci po mě a po svém otci. Nikdy se nevzdává, učila jsem ho to co učili mě, on v sobě má Ohnivou vůli!‘‘ Řekla hrdě Hinata.
,,Máš pravdu,‘‘ přikývla Keiko.
,,Aspoň vám připravím něco malého na cestu,‘‘ pousmála se Keiko.
,,Už máte sbaleno?‘‘ Otázala se.
,,Eee… ano Kazuo má své věci sbalené už od té doby co přijal moji výzvu,‘‘ usmála se Hinata.
,,Aha, tak to je fajn,‘‘ sotva to dořekla, přiběhla malá Tameri s brekem, následovaná Kazuem.
,,Holčičko moje co se ti stalo?‘‘ Otázala se Keiko se smutným výrazem.
,,Babičko, on Kazuo odchází z naší vesnice,‘‘ řekla smutná dívenka a po tvářích ji stékaly slzy.
,,Neplakej holčičko, budeme Kazua navštěvovat a on nás také, viď Kazuo?‘‘
,,Ano tetičko, Tameri nebreč, budu na tebe pořád myslet,‘‘ usmál se blonďáček a pohladil Tameru po krátkých černých vlasech, jemně jí chytl za bradu a zvedl ji hlavu. Pak se k ní lehce sklonil a políbil ji na čelo se slovy: ,,Nikdy na tebe nezapomenu Tameri, jsi světlo v mém srdci a to světlo se nikdy neztratí,‘‘ poté se usmál a objal ji. Když je tak Hinata s Keiko pozorovaly, bylo jim jasné, že Kazuo má Keiko rád a ani on jí není lhostejný. Tameri byla sice o čtyři roky starší, ale na svůj věk byla velmi krásná a inteligentní.

,,Ahoj Kazuo, naschle slečno Hinato,‘‘ mávaly a volaly Tameri s Keiko.
Hinata s Kazuem se konečně vydali na cestu. Hinata byla moc ráda, že opět uvidí Kibu, Shina, Nejiho a další její kamarády. Jen… jak ji poznají? Vždyť ona už není Hinata Hyuga, od té doby, co překročila bránu její milované vesničky, byla Sayuri Hyuga.