Ponožky v sandálech 006, Dvě porce Ramenu!

Když z matně průhledných dveří, za kterými byly vidět pouze obrysy postav, vyšel mladý hnědovlasý muž v bílém plášti, Jiraiya vyskočil ze židle, čímž ji shodil na zem.
"Jak na tom je?" zadrmolil ve spěchu a prosebně začal doktora skenovat pohledem. Muž si sundal brýle a poupravil doktorský plášť a potom si důležitě odkašlal.
"Vy jste tu za tou dívkou, kterou jsme právě dooperovali, že?" zeptal se, ale na odpověď nečekal a dál pokračoval.
"Menší operace proběhla bez problémů, takže nemusíte mít vůbec obavy." dodal s úsměvem a chytil Jiraiyu za rameno.
"Pokud chcete, můžete ji navštívit, ale ještě pořád spí. Já teď spěchám, takže nashledanou." řekl ještě rychle, aby se ho co nejdříve zbavil a svižným krokem odešel pryč. Jiraiya se jeho podivným chováním příliš nezabýval. Pokud bylo Akyu vážně dobře, a on předpokládal že když mu to řekl doktor, tak to bude nejspíš pravda, tak bohatě postačí, když ji navštíví později. Teď měl totiž mnohem důležitější věci na práci.
Jiraiya vyběhl z nemocnice a rychlostí blesku míjel jednu ulici za druhou. Na nic a nikoho se neohlížel, pozdravy přecházel nepostřehnutelným kývnutím a udivené pohledy nevnímal. Měl namířeno přímo do hlavní budovy, kde měla kancelář a taky byt právě Tsunade. Jen co hlavní budova vyrostla přímo před jeho očima, Jiraiya přidal ještě více na tempu. Vyběhl schody, až se ocitl před dveřmi její kanceláře, kde se zastavil.
"Sakra vejdi ty starej strašpytle!" okřikl sám sebe a bez zaklepání vtrhnul přímo dovnitř. Všude bylo plno nepořádku, na podlaze rozházené úřední dokumenty a jiné papíry, kterým Zvrhlík absolutně nerozuměl, podél stěn ležely rozbité obrazy a fotky, které dříve na stěnách viseli a uprostřed toho všeho se choulila Tsunade a po tvářích se jí koulely slzy.
"Tsunade?" zašeptal a změřil si ji pohledem. Hned jak si uvědomila, že někdo přišel, přestala plakat a slzy si setřela z tváří. Pravou ruku si přiložila k levačce, začala si uzdravovat rány a modřiny a Jiraiyovi nevěnovala žádnou pozornost. Jiraiya k ní obratně přiskočil, chytil ji za ramena a zacloumal s ní.
"No tak, Tsunade! Co se stalo? Kde je?" zakřičel jí do ucha a když ani to nepomohlo, chytil jí rukou za bradu a přinutil ji, aby mu věnovala alespoň jeden pohled. Tsunade se nevydržela dívat do Jiraiyových očí a tak odvrátila obličej a začala znovu plakat. Jiraiya nic nechápal. Jak může takhle tvrdou a silnou ženu dostat na kolena nějaký hnusný hulvát? Nedokázal si to vysvětlit. Jiraiya se posadil na zadek a zadíval se na jednu z fotografií, které se rozbité povalovaly na zemi.
Ne. Na to teď opravdu nebyl čas. Musí toho grázla najít a to hned.
"Buď mi teď okamžitě všechno povíš..." začal Jiraiya, ale nedokončil, protože mu do řeči skočila Tsunade.
"Jiraiyo, on mě využil!" zakřičela přes celou místnost, až mu z toho zalehly uši.
"Já jsem se zamilovala, ale on mě sprostě využil, aby se zabavil." dodala Tsunade, tentokrát už šeptem. Potom zavřela oči a snažila se zadržet další příval slz. Potom, nejspíš kvůli tomu, že se konečně potřebovala někomu svěřit, se donutila Jiraiyovi všechno vyklopit, bez ohledu na to, že to byl právě Jiraiya.
"Poznali jsme se, už je to delší dobu, vypadalo to že se to stalo jenom tak náhodou, ale on si mě vybral! Já se zamilovala, ale on mě bral jako hračku, se kterou si může dělat kdykoliv chce to, co se mu zlíbí. Přiznávám, že jsem byla příšerně zaslepená a dělala jsem všechno pro to, abychom byli štastní! Potom mi ale došlo, co je zač. Proto nemůžu být s tebou, protože on mi to nedovolí. Omotal si mě kolem prstu a teď zneužívá jakékoliv moje slovo! Mlátí mě, ale já s tím nemůžu nic udělat, Jiraiyo!" řekla mu Tsunade a pečlivě si vybírala slova, která mu poví. Nedokázala se mu podívat do očí, protože jí bylo hrozně. Měla odtušit, že s ním, jeho chováním a jejich vztahem něco není v pořádku, ale ona mu dělala hračku.
"Zbil asi další čtyři ženy v Konohagakure." dodala se zhrozeným výrazem v tváři. Jiraiya po celou tu dobu ani nedutal, byl jako přimražený. Jenom to Tsunadino vyznání lásky ho tolik zasáhlo.
Ale věděl, že teď nemůže myslet na svoje osobní pocity, i když to šlo opravdu jenom těžko.
"Proč mu tedy, jako Hokage, neudělíš trest? Nebo ho nevyženeš z vesnice?" zeptal se a snažil se působit co nejvíc klidně. Nechtěl, aby Tsunade poznala, že je totálně vykolejený a že ho její slova vnitřně rozhodila.
"Protože k němu nejspíš pořád něco cítím. Ani nevíš jak je to těžké." odvětila, ale to už Jiraiya nevydržel a zběsile vyskočil na nohy.
"Když ne ty, tak já!" zaburácel.
"Kde je teď?!" Tsunade sklopila pohled a začala se rozmýšlet, jestli mu to poví. Potom ale ve spěchu, aby si to nerozmyslela, vyhrkla: "Šel někam na oběd. Možná do Ichiraku Ramen." odvrátila se a nechala Jiraiyu, aby si ho našel sám. Tsunade pochopila, že by nebylo správné to nechat být. Vždyť on je naprostý psychopat a dokonce ani to, že k němu chová, nebo v minulosti chovala, sympatie, a skoro určitě i víc než pouhé sympatie, samotná Hokage vesnice, mu v ničem nepomůže. Jeho taktika selhala, nebo spíše brzy selže.

"Dvakrát Ramen a pořádnou porci!" zahlásil chlapec Teuchimu za pultem a posadil se na barovou židličku.
"Samozřejmě, Naruto, hned to bude!" odpověděl mu s úsměvem od ucha k uchu a běžel nahlásit objednávku šéfkuchaři do kuchyně. Netrvalo dlouho a před Narutem přistáli dva vrchovaté talíře, plné Ramenu. Naruto se spokojeně zašklebil a začal to do sebe házet. Když už byl skoro v polovině druhého talíře, přisedl si vedle něj nějaký muž a po chvíli se k němu přidala i žena.
"Dvě porce Ramenu." řekl muž Teuchimu bez většího zájmu a pokračoval ve škádlení ženy vedle něj.
"To zas bude." pomyslel si Naruto, protože opravdu neměl žaludek na poslouchání jejich slaďoučkých keců, a proto upustil od svého plánu pětkrát si přidat a nahlásil barmanovi pouze jeden jediný talíř navíc. Teuchi se podivil, ale když mu Naruto naznačil, ať to nechá plavat, udělal to.
Čekání na poslední talíř se trošku protáhlo, Naruto si taky všiml, že se Ichiraku začíná vyprazdňovat, jelikož čas oběda byl už dávno pryč. A s tím, jak odcházeli jednotliví hosté, se muž začal chovat k ženě čím dál tím víc hruběji.
"Vyndej prachy!" řekl nakonec, když dojedl. Žena se strachem v očích zakroutila hlavou.
"Žádné sebou nemám, Ichiro." zašeptala a přikrčila se k pultu. Naruto viděl, jak se muž napřahuje pravačkou a chystá se ji uhodit, ruka mu okamžitě vystřelila nahoru a mužovu pravačku chytil tak silně, až zasyčel bolestí.
"Co děláš ty usoplenej skrčku?" zaburácel muž a veškerou silou rukou trhnul v protisměru, aby se Narutovi vymanil ze sevření.
"Nejsem žádnej skrček! A ty se takhle k ženskejm chovat nebudeš." vzdoroval mu Naruto, slezl ze židličky a zaujal bojový postoj.
"Chlapeček se se mnou chce prát?" zachechtal se muž a postavil se proti němu. Napřáhl ruku, kterou měl v pěst, a měl v plánu Narutovi uštědřit ránu do obličeje, Naruto ale na ni byl jaksepatří připravený a tak se přikrčil k zemi, čímž se ráně vyhnul, a když se znovu narovnal, noha mu vystřelila směrem do mužových citlivých míst. Ichiro se prohnul v bolesti a okamžitě se chytil za bolavé místo. Potom padnul na zem na, od bolesti skřivený obličej, kde zůstal ležet a jenom tak se choulit. Naruto na něj vítězoslavně položil nohu a vykřikl: "A máš to! Prej skrček." uchechtl se.
"Ten skrček ti teď dal pořádně na zadek." vyplázl na něj jazyk, i když ještě stále ležící Ichiro to těžko mohl vidět. Teuchi, který je po celou dobu sledoval, začal zběsile tleskat a žena, po které chtěl Ichiro peníze, Narutovi poděkovala a odešla.
"Co se tady děje?" uslyšel najednou Naruto za svými zády a tak se neohrabaně otočil.
"Ááá! Jiraiya-sama! To koukáte, že jsem ho dostal i bez toho vašeho chmatu!" chvástal se Naruto a přecházel sem a tam jako páv.
"Otravoval tady tuhle ženskou..." řekl a překvapeně se začal rozhlížet kolem sebe.
"Teď tady byla, no nevadí. To jsem ale dobrej, viďte?" Jiraiya Naruta s úsměvem poplácal po zádech, ale potom úsměv přešel v hlasitý smích. Naruto na Zvrhlíka jenom tak hleděl, protože absolutně nechápal, proč se jeho učitel tolik směje, ale potom to přešel mávnutím ruky a vrátil se zpátky na židličku.
"Ještě aspoň dvě porce, Teuchi! Po tom boji mi ale neuvěřitelně vyhládlo." oznámil mu.
Jiraiya se sehnul k ležícímu muži a obrátil ho tak, aby mu viděl do tváře, aby se přesvědčil, jestli je to vážně on. Byl to on! Jiraiya se ještě jednou, tentokrát v duchu, usmál a pak mu pomohl na nohy. Když konečně stál, Zvrhlík mu uštědřil ještě jednu ránu do obličeje, ale při tom, když mínil zase zakotvit na zemi, ho chytil.
"Co si myslíš, že děláš?" zaburácel mu do ucha a přinutil ho, aby se mu díval do očí. Muž nestihl ani odpovědět a Jiraiya už do něj znovu něco hustil.
"Právě jsi doubližoval ženám chlapečku. Teď povalíš pěkně za katr, a to v tom lepším případě." oznámil mu suše a potom ho odtáhl k policejnímu ninjovi, který nebyl zrovna nejblíže a předal mu jak jeho, tak pokyny, co s ním.
"A teď znovu za Tsunade..."